Stará nemocnice

Prokl 1877

Nemocnice

Město Cheb mělo nemocnici odedávna před Mostní branou. Podle tehdejších zvyklostí, v případě nepřátelského vpádu, se předměstí vypalovala, a tak také nemocnici potkal stejný osud. Když řádové sestry (řádové sestry se jmenovaly ony ženy, které ošetřovaly nemocné podle pevně stanovených řeholí řádových domů) roku 1488 zapálily svůj obytný dům za školami a město co nejrychleji opustily, senát jejich spáleniště konfiskoval a na něm roku 1540 postavil novou nemocnici a tu roku 1545 rozšířil o přikoupené Pottendörfské spáleniště a roku 1546 znovu zvětšil.

Tento velmi malý, nevzhledný, pouze nízký přízemní dům nemocnice se zachoval až do dnešního dne ve své původní podobě, ale jeho 2 místnosti pojmou jen málo nemocných. Po postavení nemocnice ve městě Chebu prodala městská obec v roce 1545 starou nemocniční budovu na Mostním předměstí.

Potřeba lépe zařízené a větší nemocniční budovy byla stále citelnější. Chebský purkmistr a c. k. rada Vincenz Totzauer proto pozval roku 1816 měšťany a sedláky z Chebska a navrhl jim, aby věnovali na stavbu nové nemocnice peníze, které vyplatil městské důchodkové pokladně c. k. erár. Měšťané i sedláci jsouce přesvědčeni o dobrém skutku, byli tak ochotni učinit a přidali dodatek, že stavebnímu fondu, který se shromáždí ještě do roku 1826, věnují peníze. Tak byl založen Stavební fond nemocnice (Schlafkreuzerfond).

Dosavadní a ještě časem přicházející peníze byly shromažďovány, a přestože vyvařováním polévky pro chudé v letech bídy a hladu 1816 a 1817 ubylo 9973 zlatých 4 krejcary a dalších 861 zlatých bylo vydáno na ulití třetího zvonu pro městský farní kostel, který vyhořel 1809, stavební fond se přesto zvýšil do roku 1836 na 10 402 zlatých 10 kr. Mnoho let uběhlo, než bylo vybráno stavební místo; nejdříve mělo být k tomu účelu použito spáleniště starého plukovního špitálu v Lodní ulici, později parcela staré nemocnice za školami, staveniště u Řeznické věže v Řeznické ulici u Horní brány, konečně měla být použita stará katovna. Poté koupil stavební fond nemocnice jeden dům v Řeznické ulici jako staveniště pro nemocnici. Konečně po mnohých komisionálních jednáních se našlo místo pro nemocnici v prostoru městské ohrady na stavební dříví u Lodní brány.

Toto staveniště mělo kromě pěkné a volné polohy současně tu přednost, že se dalo využít i protoru staré nemocnice, vybudovat zahradu pro rekonvalescenty a zřídit příchod z města.

Dne 18. července 1836 posvětil městský děkan Friedrich Eilfer základní kámen. Stavbu vedl vlastní, měšťanstvem zvolený výbor a ukončil ji roku 1839 s nákladem 14 300 zlatých 10 kr. Potřebné peníze na stavbu pokryl částečně stavební fond, dále potom všeobecná sbírka vyhlášena magistrátem, vydatné příspěvky vesničanů, dary vícero měšťanů, příspěvek Komorního fondu ve výši 2 500 zlatých, dar městského důchodkového úřadu a dodávka potřebného stavebního dřeva z městských lesů.

Všeobecné snažení, tak dlouho chybějíci nemocnici co nejlépe vybavit a zřídit, podnítilo všechny cechy uložit do fondu roční a měsíční vklady tak, aby tovaryši a učni mohli obdržet bezplatnou léčbu. Brzy byla nemocniční pokladna tak bohatá, že město muselo platit jen stravu a palivo. Aby se magistrát zbavil také této zátěže, požádal vyšší místa, aby špitál v Chebu byl prohlášen samostatnou všeobecnou nemocnicí a převzal všechny provozní náklady. Brzy vyšlo guberniální nařízení z 19. července 1845, podle něhož byla stanovena ošetřovací taxa a placení stravy, léků, palivového dřeva a jiných nemocničních nákladů bylo převedeno na špitální fond.

Tímto způsobem fungovala nemocnice až do roku 1855. Vysoké c. k. místodržitelství zrušilo výnosem z 27. ledna 1855 chebskou nemocnici jako samostatnou instituci a zařadilo ji do kategorie všech všeobecných nemocnic v provincii. Od té doby se stará vlastní správce o budovy i o péči o nemocné. Tři lékaři placení městem obstarávají ordinace. Vždy po třech letech se stanoví taxa za ošetřování a nemocným se věnuje největší péče.

Nemocniční budova je ze všech stran volná, obklopena zahradou, má kromě bytů pro správce, hlídače a kuchaře kuchyni s prádelnou, sklepem a koupelnou, 9 velkých a 6 menších nemocničních pokojů s 84 lůžky, 1 pokoj pro nemocné syfilidou, 1 lékařský přijímací pokoj, jeden pokoj pro duševně choré a jednu komoru. Ve dvoře je pitevna, márnice a přistaven dřevník. Prostorná stinná zahrada pro rekonvalescenty obklopuje jižní část nemocnice.

Průměrně se tu léčí ročně 566 nemocných s nákladem skoro 10 000 zlatých. Denně se tu ošetřuje 50 - 60 nemocných. Správce vede účetnictví a stará se o budovy. 2 ošetřovatelé, 2 ošetřovatelky a 1 pradlena jsou určeni k obsluze.

(Prokl 1877,535-8)

Siegl 1911

K historii chebské nemocnice

Zprávy o existenci nemocničního ústavu v Chebu sahají doprostřed poloviny 13. století.

 Podle listiny v bavorském říšském archivu v Mnichově z 16. listopadu 1256 přenechává biskup Albrecht z Regensburgu špitálu blahoslavené Panny  v Chebu více desátků. Tato listina podle vedlejší zmínky byla vyhotovena v tenkrát už ustaveném klášteru  minoritů, dnes františkánů, v Chebu.

 Jestli tento špitál byl určen jen pro přijetí onemocnělých řádových bratří či také pro světské lidi není známo.

 Krátce před nebo po velkém požáru, kterým bylo město Cheb dne 16. dubna 1270 postiženo, postavila rada také špitál nemocných, a sice na úpatí Mostní brány, a pověřila jeho správou několik duchovních bratří, kteří si vedle postavili kostel svatého Ducha. Na popud krále Přemysla Otakara II. však přenechala rada jako stavitel a patronátní pán tento špitál krátce po zmíněném požáru křižovníkům s červenou hvězdou v Praze a vpředu uvedení duchovní bratří, kteří dosud nenáleželi k žádnému řádu, přistoupili se svým představeným Grossweinem k oněm křižovníkům. Se souhlasem komtura německých pánů Hermanna povolil pak  také biskup Leo von Regensburg podle staré kopie listiny nalézající se v archivu z 14. září 1271 spojení kostelíčka a špitálu s klášterem sv. Bartoloměje v Chebu s pražským domem. Král Přemysl Otakar II. měl roku 1273 podle nezachovaného dopisu přenechat natrvalo chebským křižovníkům pro lepší udržování špitálu takzvaný Janský vrch, čili Špitální vrch, s více lesy, loukami a poli.

 Tento prastarý klášter, v kterém nalezli azyl nemocní i neschopní práce, byl, jak se zdá, vedle špitálu německých rytířů až do konce 14. století jediný špitál v Chebu.

 V archivu se nachází jedna kniha zápisů z roku 1394. Je v ní řeč také o špitále chudých dětí, neboť v ní neznámý běžně knihoval příjmy „pro chudé děti ve špitále“. Ze zápisů však není jisté, zda se tyto „chudé děti“ nacházely ve jmenovaném klášteru nebo zda ten špitál byl vlastní ústav.

 Naproti tomu je jisté, že kolem přelomu tohoto století existoval už městský špitál zvaný Zádušní dům (Seelhaus) před Mostní branou, neboť od roku 1406 nacházíme četné odkazy a dary pro Zádušní dům před Mostní branou, v němž byli nemocní ošetřováni. Z jednoho originálního úpisu z 19. srpna 1441, podle něhož se Kunz Wüster zavázal radě zůstat věrný a pilný, je zjevné, že tento dům byl majetkem města.

 Ještě v roce 1525 se používal Zádušní dům jako nemocnice. Teprve roku 1545 jej město prodalo, když před pěti lety, v roce 1540, postavilo Zádušní dům ve městě a sice „za školami“ (dnešní gymnazijní budovu).

 Zde „za školami“ existoval totiž už v 15. století rovněž Zádušní dům spravovaný řádovými sestrami takzvanými „Regelschwester“. Když tyto řádové sestry zapálily 1488 Zádušní dům  a, jak zapsal kronikář Hans Schönstetter, z neudaných důvodů jej opustily, rada postavila na spáleništi, které leželo mnoho let holé, novou nemocnici, zvanou Lazaret. Nemocnice pak byla rozšířena roku 1545 koupí Pottendörferischova spáleniště.

 Tato nemocnice, která podle výdajových knih roku 1704 znovu vyhořela a roku 1705 byla opět postavena, sestávala z nízkého přízemního domu s dvěma pokoji pro nemocné vedle pokoje a kuchyně pro správce špitálu. V tomto stavu zůstala do třicátých let devatenáctého století.

 Potřeba větší a lépe zařízené nemocnice byla začátkem posledně jmenovaného století stále citelnější. Roku 1816 navrhl chebský purkmistr Vinzenz Totzauer stavbu nové nemocnice a dále navrhl, aby se výdaje platily z krejcarového fondu, který platil erár od roku 1813. K projednání tohoto návrhu byli svoláni zástupci měšťanů a zemědělců na zvláštní zasedání. Ti s návrhem okamžitě souhlasili, mínili však, že by se se stavbou mělo počkat několik let, až krejcarový fond dosáhne výše předpokládaných nákladů. Tak se stalo. Roku 1836 činil stavební fond 10 402 fl. 10 kr. C.M.

Mezitím se vedla mnohá jednání ohledně staveniště a po početných komisích bylo konečně dohodnuto postavit novou nemocnici na městské ohradě pro stavební dříví před Lodní bránou.

 Ještě v létě 1836 započala stavba nové nemocnice a 18. července tohoto roku byl položen základní kámen s pamětním listem v prostředku jižní fronty.

 Stavbu řídil výbor zvolený měšťany ve vlastní režii. Dokončena byla r. 1839 a vyžádala si náklad 14 300 fl. 10 kr. C.M. Na zaplacení byl použit krejcarový fond a zbytek uhradily sbírky a příspěvky: samotný fond Komorních polí přispěl 2500 fl. C.M. Potřebné dřevo poskytlo město zdarma.

 Od roku 1840 nesly všechny výlohy nemocnice městské renty.

Bylo navrženo pro vydržování nemocnice ustavit vlastní fond. Tyto snahy měly úspěch. Příspěvky cechů a další platby koncem roku 1844 dosáhly výše 6395 fl. A město mělo teď hradit jen stravování a otop.

 Městská obec se ale snažila zbavit i těchto výdajů, neboť zde byli přijímáni  přespolní nemocní a jejich stravování bylo podstatně dražší než domácích.

Podle protokolu z 30. prosince 1844 požádala rada vyšší místa, aby nová nemocnice byla samostatná a nezávislá na městských rentách a vydržovala se z vlastního fondu a že se z tohoto fondu má platit také polovina odměn dvěma lékařům a felčarovi.

 Tyto žádosti povolil zemský úřad dekretem z 19. června 1845, Z 16104 a guberniálním nařízením z 2. prosince 1847, Z 71452 byly stanoveny stravovací taxy pro domácí a cizí.

 Ale teprve výnosem místodržitelství z 26. dubna 1857, Z 17 509 byla chebská nemocnice na základě zaslaných dokladů o jejím zřízení a správě prohlášena za vlastní všeobecný léčebný ústav. Ve smyslu ministeriálního nařízení z 6. března 1855, Z 6382 a 4. prosince 1856, Z 26 641 „Výhoda náhrad stravovacích nákladů přislíbených ze zemského fondu, které jsou těmito ústavy podle pravidel jejich založení pro v nich přijaté nemocné oprávněně požadovány a které ani od samotných stravovaných ani od jiných podle všeobecných nebo speciálních předpisů, zvláštních smluv, zakládacích závazků apod. především fyzickým nebo morálním osobám hodným náhrady mohou být přineseny.“Tímto místodržitelským výnosem bylo také určeno, že chebská všeobecná nemocnice podléhá dozoru chebského okresního úřadu.

 Výnosem chebského okresního úřadu z 28. června, Z 4795 byla pak stanovena ještě určitá ustanovení pro výpočet stravovacích sazeb a dalším výnosem téhož úřadu z 12. září 1859, Z 8541 bylo městské obci dáno právo požadovat náhradu stravovacích nákladů ze zemského fondu také pro domácí chudé nemocné, pokud jsou tyto náklady zcela nedobytné.

 Dalšího rozšíření se dostalo pak všeobecné nemocnici roku 1881 koupí přiléhající reality č. 519 takzvané Schäckenově věže, která byla zařízena pro nemocné infekčními nemocemi a roku 1882 byla dána do užívání.

 Vlastnické právo na vlastní nemocnici, sestávající ze stavební parcely č. 172, domu č. 532 a pozemkových parcel k.č. 37 a 38/2 je na základě odhadní listiny c.k. krajského soudu v Chebu z 13. září 1871, Z 4517, knihovní vložka Z 21522 včleněna pod 7. říjen 1871, taktéž vlastnické právo na stavební parcelu č. k. 600, dům 519 (Schäckenova věž) a sice v knihovní vložce Z 21519 na základě kupní listiny z 6. prosince 1881 na základě úředního výměru z 12. prosince 1881, Z 11531.

 Všeobecná nemocnice před lodní bránou se stala však v posledních desetiletích nedostatečnou a její poloha a vybavení už neodpovídaly moderním požadavkům.

 Proto byla v posledních letech vedena mezi okresním zastupitelstvem a městskou obcí Cheb se státními a zemskými úřady opětovná jednání ve věci stavby nové nemocnice. Ale všechna námaha obdržet od státu nebo země dotaci, zůstala bezvýsledná a město a okres Cheb za pomoci Chebské spořitelny musely konečně samy přistoupit ke stavbě nové nemocnice.

(Siegl 1911,132-4)

Kunst 1992

Stará městská nemocnice

Malá přízemní budova z roku 1540, která se nacházela vně městského opevnění na místě zvaném "za školou", už dlouho nevyhovovala nárokům ve znamení osvícenství se neustále zlepšující lékařské péče. Bylo rozhodnuto, že zároveň se stavbou vojenské nemocnice bude vybudována také nemocnice městská. Po dlouhém hledání parcely bylbylo vybráno místo vedle Lodní brány, kde skladovalo stavební dřevo. Stará nemocnice měla být do této stavby zakomponována také. Při stavbě padla za oběť i stará Lodní brána. Plány této novostavby nám zachovala ručně psaná kronika V. Prökla. Dle záznamu na základním kameni byli staviteli Wenzel Prachensky, Adam Jäger a Josef Seidl. Jako stavební dozor fungovali Josef Adam Schrödl a Christof Pritorius. Byla to opět klasicistní budova bez ozdob s bosovanými patry a ostře ohraničenými okny. Přízemí bylo členěno pouze jednoduchými plochými lizénami, které volně přecházely do široké římsy, s kterou propojovaly římsy oken. Vchod byl umístěn axiálně uprostřed budovy. V roce 1881 musela být nemocnice znovu rozšířena. V letech 1908-1910 byla nahrazena velkolepou stavbou na jižním okraji města. Stará budova byla o rok později přestavěna na lesnickou školu.

(Kunst 1992, 187-8)