Špitál u sv. Bartoloměje

N212/8-1Album 1906

Špitál sv. Bartoloměje Důsledkem velkého požáru města v roce 1270 přišlo mnoho obyvatel o svůj majetek a mnozí utrpěli pravděpodobně rovněž tělesná zranění, což podnítilo měšťanstvo k výstavbě vlastního starobince a chudobince vedle špitálu německého domu. Městská rada jako stavitel a patron ústavu přizvala ke správě duchovní bratry, kteří vystavěli křížovnický kostel. Již 14. září 1271 (stará kopie na papíru v archivu - Emler Reg. Boh. 2, 759, s. 304) povoluje biskup Leo von Regensburg na popud krále Otakara sloučení chebského špitálu se špitálem křížovníků v Praze, nacházejícím se u pražského mostu. Výše zmínění duchovní, kteří se dosud neřídili žádnými řádovými pravidly, přistoupili spolu se svým představitelem Gossweinem ke křížovníkům s hvězdou. Následujícími nadacemi, dary a odkazy zemřelých ze strany urozených šlechticů a chebských měšťanů byl založen významný špitální fond, ze kterého se zpočátku podporovalo 28 obročníků. Zchátralou dřevěnou budovu špitálu přestavěla nově městská správa v roce 1685, 1742 ji rozšířila o dva pokoje a pokračovala ve stavebních úpravách. 1809 budova vyhořela a spáleniště zůstalo pusté. Obročníci byli ubytováni ve dvoře městské zbrojnice. Teprve roku 1828 mohla být na náklady špitálního fondu vystavěna současná budova špitálu. Majitelé prebend mají vlastní oddělení, rozdělená od sebe dřevěnými stěnami, což má za následek nejrůznější nepříjemnosti. Aby se zajistila změna v této záležitosti, rozhodlo se o tehdejší přestavbě špitální budovy a přístavbě druhého patra. Po provedení těchto stavebních prací získá každý svůj vlastní zařízený pokoj.

(Album 1906)

N212/8-Sturm 1952

Špitál sv. Bartoloměje Měšťanský nadační ústav sv.Bartoloměje je nejstarším pečovatelským ústavem v Chebu a byl zřízen roku 1270 k ubytování nemocných a chorých starých osob. Byl nejprve spravován bratry Svatého ducha, spolkem laiků pro péči a potřebné. Roku 1271 přenechalo město pečovatelský a léčebný ústav, označovaný jako "špitál", řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze, vyhradilo si ale dozorčí právo. Bratři od Svatého ducha se svým představeným Gosweinem, pocházejícím z patricijského rodu, byli převzati do křížovnického řádu. Již v roce 1273 zde bylo ošetřováno 28 starých lidí neschopných výdělku. O přijetí do chudobince rozhodovala rada města, jíž příslušel celkový dozor nad špitálem (radní předpis 1420: auch soll jeder burgermeister, der so wird gekorn, mit dem rathe in das spital gen, so wol zu jedem neuen rath zwen dazu kiesen, die alle wochen in das spital gen, umb zu sehen das den armen siechen recht geschee - každý starosta by měl s radou chodit do špitálu a z každé rady poslat dva, aby se každý týden chodili do špitálu přesvědčit, že se chorým starcům neděje žádné příkoří). Budova špitálu byla v průběhu staletí opakovaně obnovována. O hrázděné budově, postavené roku 1414 z podnětu Niklase Gumerauera, činného také jako starosta města, víme, že byla roku 1685 stržena a nahrazena novou, která byla opět roku 1742 rozšířena. Roku 1809 byla tato stavba zničena při velkém požáru města. Spáleniště bylo několik let nepoužíváno a obyvatelé špitálu byli přechodně ubytováni v jiném městském domě. Teprve roku 1828 mohla být na náklady špitálního fondu postavena budova špitálu, která stála až do současnosti a roku 1945 byla v důsledku vyhození mostu přes Ohři do povětří silně poškozena a pak stržena.

Sturm 1952,394