Špalíček

Sturm 1952

Špalíček

Jako zvláštní symbol města je osamocená skupina domů na dolním náměstí zvaná Špalíček. Jsou to dnes dva bloky domů rozdělené úzkou Kramářskou uličkou. Nemají dvory a stojí na malých pozemkových parcelách. Ze starých vyobrazení je zřejmé, že dříve zde stála ještě jedna řada domů, a sice západně od dnešního Špalíčku. Od něj ji také dělila úzká ulice rovněž patřící k této svérázné skupině domů. Jak vznikla, ukazuje už její jméno, které je uváděno v městských daňových knihách (od 1390) průběžně Pod krámy. To odpovídá stejnému označení třeba v Halberstadtu, kde jsou také dvě řady domů mezi kostelem sv. Martina a radnicí, nazývající se zde inter mercatores.

Původ Špalíčku se dá vysvětlit takto: na nejširším místě náměstí byly krátce po založení nového města, tedy ještě ve 13. století, postaveny prodejní stánky. Na nich bylo nabízeno zboží. Je bezesporu jasné, že brzy se krámky staly trvalým zařízením, neboť dosahovaným ziskem představovaly trvalou hodnotu.  Vytvořily se tu patrně brzy i majetkové vztahy tím způsobem, že prodejní stánky přecházely z otce na syna. Když v jedné listině z 9. srpna 1287 chebský občan Heinrich Spervogel obnovil nadaci věčného světla ve Waldsassenu, kterou zřídili jeho předkové, tím, že jí daroval masnou lavici s právem prodeje, která měla ročně odvádět dva centy loje ("ad hoc macellum cum instita, duos centenarios sevi annis singulis persolventia"). Z této listiny se dá uzavřít, že už tenkrát byly obvyklé pevné majetkové vztahy u prodejních stánků.

Nejdříve asi byly prodejní stánky jednoduché dřevěné boudy, které dostaly brzy podobu pevných staveb ze dřeva, později hrázděnou konstrukci a konečně částečné kamenné zdivo. Vývoj Špalíčku byl proto podporován, neboť ještě k polovině 14. století na základě výnosu v městské daňové knize "z krámů", tedy ze Špalíčku, byl příjem dvě libry poplatků a dávek, zrovna takový, jako z ostatních stánků pekařů, řezníků a zlatníků náměstí. Pozdějšími přestavbami a přístavbami dostal Špalíček během doby onu podobu, kterou dnes známe.

Na perokresbě z druhé poloviny 15. století poznáváme Špalíček jako třídílný blok domů. Také vidíme na tomto obraze další prodejní stánky postavené na dolejším náměstí, samozřejmě jsou to jen prkenné boudy. Tato perokresba je působivý pohled na stavby dolního náměstí v druhé polovině 15. století. Za Špalíčkem tvoří severní zakončení náměstí řada domů, která se zachovala do dnešní doby. Pouze rohový dům ke Kostelní ulici se spojil mezitím se střešní frontou vedlejších domů a dnešní připojený městský dům dostal později další poschodí. Velice účinný pohled uzavírají dva kostely. Vpravo pozdně gotický halový kostel je nově přestavěný (od 1470) městský kostel sv. Mikuláše se svou příkrou střechou a špičatými vysokými věžemi. Vlevo je dominikánský kostel, také s příkrou střechou a vysokou štíhlou věží, která padla 1472 za oběť požáru. Tím se dá perokresba také téměř přesně datovat. Musela vzniknout před posledním srpnovým dnem 1472 (dnem, kdy věž dominikánů shořela) a po roce 1470, kdy byly na kostele sv. Mikuláše dokončeny klenby.

(Sturm 1952,230)

Kunst 1992

Špalíček na náměstí

Blok domů skládající se ze dvou, dříve tří úzkých řad domů, který stojí volně ve spodní části náměstí.

Zmíněn již ve 13. století.

Původně prosté dřevěné stánky pro pekaře a řezníky.

Od roku 1320 zděné domy.

Od roku 1390 v daňových knihách nazývaný krámy.

1740 označován jako masné krámy

1803 byly masné krámy přesunuty na břeh Ohře.

1965 restaurován.

Úzké, čtyř až pětipatrové domy bez dvora jsou seřazeny po stranách 1,60 m široké Kramářské uličky tak, že je několik úzkých domů spojeno v jeden širší. Vnější zdi jsou ještě převážně gotické, 1. polovina 15. století, pouze dům čp.43,54/494 v empírovém slohu a rohový dům čp.49/499 barokizován přistavěný na severozápadní straně. Východní řada je o něco užší. Z části dochovány gotické sedlové portály a okna, rovněž niky pro sochy, jejichž figury dnes chybí (z části v muzeu). Na jižním průčelí vícepatrový hrázděný arkýř na kamenném sloupu. Sedlové střechy, dříve směřující do stran, v období baroka stočeny do spojitých okapových střech.

Hrázdění v horních patrech původně přemalováno a zazděno z protipožárních důvodů, teprve na konci 19. století odkryto. Je čistě funkční, bez zdobení. Východní řada dnes uvnitř propojena, používána jako depozitáč muzea.

(Kunst 1992,604)