Pomník Josefa II.

EJ 1924

Pomník císaře Josefa II. v Chebu

Od roku 1887 stál v horní části chebského náměstí pomník císaře Josefa II., který zřídilo město Cheb a Chebsko. Pomník byl viditelný na celém náměstí a již od křižovatky mezi Bahnhofstraße a Schanzstraße (dnes Třída Svobody a Májová ul.) Období po převratu v roce 1918 je pro pomníky tohoto druhu nepříznivé. Řada těchto pomníků byla stržena. Také chebský pomník potkal stejný osud v noci na 14. listopadu 1920. Postava stržená z podstavce byla obyvateli ještě v té samé noci postavena zpět, takže stála již v prvních ranních hodinách opět na svém starém místě. Jen pravá ruka, která byla odšroubována a odnesena, chyběla a nebyla nikdy nalezena. Od té doby stál pomník jen s jednou rukou na svém místě.

Československá vláda schválila poté s pomocí většiny v parlamentu v roce 1923 zákon na ochranu republiky, jehož ustanovení se stala podnětem k nařízení pro odstraňování památek na Habsburky. Na základě tohoto zákona dostala také městská rada v Chebu, jako v jiných německých městech, úřední nařízení, aby byl z náměstí během 14 dní odstraněn pomník císaře Josefa II. Podle úředního přípisu bylo možné se proti tomuto rozhodnutí odvolat, avšak bez odkladného účinku. Na zasedání městské rady 4. května 1923 bylo jednohlasně rozhodnuto o okamžitém odstranění sochy, aby se předešlo nucenému odstranění. Odstranění sochy bylo stanoveno na následující noc po uvedeném zasedání. Při rozhodování vzala městská rada v úvahu nebezpečí, že by během dne mohlo dojít ke shromáždění značného počtu lidí, kteří by se mohli nechat strhnout k neuváženým výrokům a jednáním. Opětovné omezení svobody či dokonce oběti na životech by mohly  být důsledkem přítomnosti mnoha obyvatel Chebu.

Doba snesení pomníku byla z tohoto důvodu také utajena, a tak se při jeho odstranění sešlo jen několik stovek osob, z nichž největší část přišla na náměstí teprve až po vyzvánění zvonu na evangelickém kostele. Dělníci začali v půl druhé v noci a byli ve tři hodiny hotovi. Nejprve byly odřezány silné kovové pásy, kterými byla socha připevněna k podstavci od doby, kdy byla poprvé násilně stržena. Socha byla poté naložena na vůz ozdobený jedlovými větvičkami a převezena na místo, kde byla uschována. Jak během odstraňování pomníku, tak po jeho uložení na novém místě byly pronášeny proslovy.

Většina obyvatel města neměla o odstranění pomníku ještě ani ráno ponětí. Zpráva o tom, že „Josef na náměstí“ zmizel ze svého místa, se šířila městem rychlostí větru. Tak se stalo, že se u prázdného podstavce pomníku sešel již v časných ranních hodinách velký počet osob, které se zde od ostatních dozvídaly vše o tom, co se událo.

Jak tajemně a ve vší tichosti proběhlo odstranění pomníku, tak slavnostně proběhlo 2. října 1887 jeho slavnostní odhalení, kterého se zúčastnili nejen obyvatelé města, blížších a vzdálenějších částí Chebska ale i z druhé strany hranice. Den předtím, 1. října 1887, proběhl večer při slavnostním osvětlení pochodňový průvod vypravený všemi chebskými spolky. 2. říjen 1887, den slavnostního odhalení, byl zahájen hudebním budíčkem. V půl 11 dopoledne se shromáždili účastníci u Střelnice a  odtud se odebral mohutný průvod na horní část náměstí (zvaný Koňským trhem). Velkolepý slavnostní průvod tvořili hasiči z: Chebu (s hudbou), Milíkova, Staré Vody, Hazlova, Vojtanova, Nové Vsi, Libé, Malé Šitboře, Úšovic, Vysoké, Lázní Kynžvartu, Podhradu, Starého Rybníka, Horních Pochlovic, Mostova, Horky, Františkových Lázní, Ovesných Kladrub, Dřenice, Potočiště, Kopaniny a Kynšperku. Dále spolky vojenských vysloužilců z Františkových Lázní, Chlumu svaté Máří, Tří Seker, Kynšperku a Lubů, záchranný sbor Cheb s hudbou, tělocvičné spolky z Chebu, Arzbergu, Waldsassenu, Mariánských Lázní, Plané, Hazlova a Kynšperka, střelecké sbory z Chebu a Kynšperku, ostrostřelci z Chebu a Kynžvartu, pěvecký spolek Liedertafel ze Schönau, Chebský podpůrný spolek nemocných, německý spolek sedláků z Úšovic, místní skupiny školních spolků z Úšovic a Kynšperka, pěvecké spolky z Libé, Mariánských Lázní, Kopaniny, Krásna, Kynšperku, Chlumu svaté Máří, Milíkova, Hazlova a Chebu (tři spolky), oba chebské spolky vojenských vysloužilců, družičky, výbor na zřízení pomníku a starosta s městskou radou.

V 11 hodin začalo slavnostní odhalení za doprovodu zasvěcovací písně zpívané chebskými pěvci. Předseda výboru na zřízení pomníku, dr. Friedrich Major, měl projev o vzniku pomníku a říšský poslanec Ernst von Plener pronesl slavnostní řeč. Po projevu předsedy výboru byl pomník odhalen. Po Plenerově řeči byly u pomníku položeny stovky kytek a věnců; téměř všechny s nádhernými sluhami s věnováními. Dr. Major předal poté starostovi dr. Stankovi pomník do péče a pod ochranu města. Město také po všechny tyto roky pomník věrně ochraňovalo. Po zpěvu Německé písně šel slavnostní průvod dnešní třídou Svobody a ulicí Čs. obrněné brigády přes Divadelní náměstí, dále ulicemi Hradební, Dlouhou a Židovskou až k radnici, kde se konalo slavnostní defilé před městskou radou, výborem na zřízení pomníku, poslanci a zástupci obcí. Slavnost byla zakončena oslavou ve Střelnici, kde se pronášely různé projevy a předčítaly nesčetné telegramy.

Model sochy vytvořil sochař Karl Wilfert z Chebu, který provedl rovněž kamenické práce. Bronzový odlitek sochy byl zhotoven v císařské slévárně ve Vídni. Kovové řetězy kolem pomníku daroval majitel strojírny Matthes Fischer z Chebu. Pomník stál 6 700 zlatých, které byly získány dobrovolnou sbírkou.

Nyní stojí na náměstí již jen podstavec, ze kterého byl odstraněn nápis a na kterém stojí koš s květinami. Pomník, který zřídili obyvatelé osvoboditeli národů z hlubokého poddanství, je odstraněn. Tímto bylo učiněno zadost úřednímu nařízení.

Začátkem listopadu 1923 obdržela městská rada v Chebu nařízení, aby byl odstraněn také podstavec pomníku. Proti tomuto nařízení se odvolala a vyřízení jejího odvolání se ještě očekává.

(EJ 1924,43-6)

Sturm 1952

Pomník Josefa II. na náměstí

V době, kdy bylo staré chebské vědomí sounáležitosti s Říší nahrazeno silným rakouským státním vlastenectvím, byl také v Chebu, jako v jiných městech rakouské monarchie, odhalen pomník císaře Josefa II. Návrh pocházel od chebského sochaře Karla Wilferta, do bronzu jej odlili ve Vídni. Postaven byl z dobrovolných darů obyvatel Chebu a Chebska. Pomník byl předán veřejnosti 2. října 1887. Jeho odhalení se velkoryse připravovalo. Už den předtím bylo město slavnostně osvětleno a procházel jím pochodňový průvod. Mezi četnými spolky z blízkého i dalekého okolí Chebu, které vytvořily slavnostní rámec odhalení, byly také zastoupeny bavorské delegace, např. Turnverein z Arzbergu a Waldsassenu. Slavnostní proslov pronesl starosta Výboru pro postavení pomníku dr. Friedrich Major a poslanec Říšské rady Ernst von Plener. Se zřízením pomníku se spojovala vzpomínka na císaře Josefa II., který osvobodil ve svých dědičných zemích zemědělský stav – který sice nebyl na Chebsku následkem historického vývoje tak utiskován – od nevolnictví. Nikdo si tenkrát neuměl představit, že tento chebský pomník císaře Josefa II. se stane po několika desetiletích symbolem vzpoury proti jinému utlačování osobní svobody, podléhání Chebu českému vlivu.

Po rozpadu dunajské monarchie Rakouska-Uherska v roce 1918 byly v Deutschböhmen (Německých Čechách) odstraněny pomníky padlé dynastie, především císaře Josefa II. Stejný osud potkal také chebský pomník v noci na 14. listopadu 1920. Postava byla násilně stržena z podstavce, pravá paže, v níž držel svitek, uražena a jako trofej nočního činu odnesena. Ale ještě téže noci postavili Chebané postavu, nyní jen s jednou paží, na podstavec a připevnili ji kovanými širokými železnými pásy. V této poněkud svérázné podobě stál ještě několik let Josef II. na chebském náměstí. Pro Chebany už nepředstavoval panovníka, nýbrž jistým způsobem ztělesňoval veškeré utlačované němectví a jeho národní zoufalství.

Československá vláda vydala pak roku 1923 za pomoci její většiny v parlamentě Zákon na ochranu republiky, jehož ustanovení umožnilo odstranění upomínek na Habsburky. S odvoláním na tento zákon bylo nařízeno chebské obci, tak jako v jiných německých městech Československé republiky, odstranění pomníku, a sice do čtrnácti dnů. Proti rozhodnutí bylo možné podat odvolání, avšak bez odkladného účinku. A tak se městská rada usnesla na svém zasedání dne 4. května 1923 okamžitě odstranit sochu, aby se předešlo nucenému odstranění a s ním spojeným možným přehmatům proti obyvatelům. Aby se zamezilo možnému srocení obyvatel a nepříjemnostem, byla k tomuto činu zvolena opět noční doba. Když dělníci krátce po půlnoci počali uvolňovat silné železné pásy, zaznělo z evangelického kostela zvonění. Lidé přišli na náměstí a s pochodněmi utvořili špalír, kterým odjížděl zelenými jedlovými větvemi ozdobený vůz s bronzovou sochou. Ještě určitou dobu stál na náměstí prázdný podstavec pomníku, ozdobený košíkem plným květin. Ale koncem roku 1923 musel být odstraněn i tento poslední zbytek pomníku císaře Josefa.

(Sturm 1952,398)

Katalog 1994

Josef II.

Chebským sochařem K. Wilfertem navržená a ve Vídni odlitá bronzová socha absolutistického monarchy Josefa II. byla - jako výraz rakouského patriotismu, který musel být ve svém základním postoji protikladný vůči tradičnímu chebskému pocitu říšské příslušnosti - zaplacena z dobrovolných darů chebských obyvatel. O několik desetiletí později se ovšem stal pomník císaře, kterého Slované nepřátelsky označovali jako "germanizátora", znamením pro přiznání Chebských k němectví v novém národnostním státě s novým státním národem, s Čechy. V listopadu 1920 byla socha svržena z podstavce, přitom jí byla ulomena pravá ruka a odnesena jako trofej. Chebané sochu okamžitě opět postavili (bez pravé ruky) na staré místo a přikovali ji silnými železnými pásy. Teprve o několik roků později na základě zákona na ochranu republiky z roku 1923 byla socha Josefa II. s konečnou platností odstraněna a postavena ve dvoře městského archivu.

(Katalog 1994,139)