Městský dům

Prökl 1877

Dům Junckherů - Pachhelbelů

Dnešní městský dům (dům Valdštejnova skonu) čp. 492 ve spodní severní části náměstí, mezi náměstím a Kostelním náměstím, vedle tehdejší "staré lékárny" za Špalíčkem. Starý dům, který zde dříve stál, patřil již roku 1531 vymřelé rodině radních Gräffů, 1600 - 1603 Johannu Flenzovi, 1604 - 11 Reinholdu Holdorfovi, který snesl přední trakt a vystavěl dnešní pěkný dům, vlastnil jej ale jen po 8 let a nad vchodem umístil do kamene vytesané erby Gräffů a Holdorfů s letopočtem 1600. Potom patřil v letech 1602-16 bohatému Christophu Hammerovi, 1617-18 Barbaře Flenzové.

Jak je zmíněno pod číslem 17, koupili jej roku 1619 manželé, starosta Wolf Adam Pachhelbel s Ursulou, rozenou von Junckher. On zemřel již roku 1620 a vdova Ursula svěřila roku 1625 starší rodový dům čp. 3 staršímu synovi Wolfu Adamu II. a tento nově koupený dům mladšímu synovi Alexandru, když si vzal roku 1621 svou sestřenici Magdalenu, dceru bratra své matky, starosty Adama Junckhera von Oberkunreut. Tento Alexander von Pachhelbel byl roku 1633 přiveden do Chebu císařským plukem Adelshof spolu s 3 radními z Wunsiedelu jako rukojmí a zde byli po 12 týdnů drženi v zajetí, než byli 4000 tolary vyplaceni; zemřel ještě v roce 1633 ve Wunsiedlu, bezdětný, zanechal po sobě jen vdovu Magdalenu, rozenou von Junckher.

Ta pak sama vlastnila dům 492, který byl před tím zabaven městem, když se zde při své poslední cestě 24. února 1634 ubytoval Valdštejn a následujícího dne v noci zde našel smrt. Dům zůstal jejím majetkem až do její smrti roku 1640, potom patřil jejím dědicům, kteří jej prodali teprve roku 1642.

Tímto se opravuje množství nepřesností, které se dokonce vyskytují ve všech specializovaných pojednáních o událostech Valdštejnova neblahého konce a jeho dějiště (u Heschehahna, Murra, Förstera, Richtera, Janka, Hurtera, Rankeho). Ukazuje se, že v Chebu tenkrát nebyl starostou Pachhelbel, neboť starosta Wolf Adam Pachhelbel byl již roku 1629 sesazen a vyhnán a jeho bratr Alexander zde v Chebu nikdy starostou nebyl (1634 již mrtev), naopak byl tenkrát v době Valdštejnova zavraždění v Chebu vedle katolíka Adama Schmiedla von Seeberg, působícího od roku 1628, na místo luterána Pachhelbela, sesazeného císařem roku 1629, jmenován strýc posledně jmenovaného, katolík Paul Junckher von Oberkunreut (dřívější podplukovník Valdštejnova vojska, pán z Podhradu).

Osudné noci obsadil plukovník von Buttler se svým majorem Geraldinem a s dragouny přední dveře do náměstí a zadní vrata ze dvora na Kostelním náměstí s 15 muži. Předními dveřmi se vydal kapitán Deveroux se 6 halapartníky nahoru po velkém předním schodišti vlevo v chodbě, přední horní chodbou a přes velký prostřední pokoj do Valdštejnovy ložnice, která ležela vpředu směrem do náměstí nad dnešním přízemním dvojitým oknem vedle vrat a která také tenkrát měla takové dvojité okno, po stavební přeměně v letech 1735-1790 dostala ale jen dnešní jedno okno. Valdštejnovo tělo zabalili do velkého plátna, donesli po velkém předním schodišti, které ještě stojí, do chodby ve dvoře a dovezli jej v Leslieho starém kočáru  na hrad, zde jej dali s těly jeho věrných, na hradě zavražděných, hrabat Trčky a Kinského, maršála Illa a rytmistra Neumanna, do spodní hradní kaple, kde byla až do dalšího večera, než byla odstraněna.

Rok po této nešťastné události se do prázdného sekvestrovaného domu nastěhovali 6. března 1635 jezuité a po smrti majitelky jej od dědiců koupili 3. března 1642 za 1500 zl. Jezuité, jejichž páter-rektor bydlel v místnosti vraždy, a kteří zde také v roce 1638 zažili příhodu se strašidlem (Murr, str. 40), obývali dům po 70 let, než se roku 1706 nastěhovali do vlastního, způli nově postaveného kolegia a dům odstoupili městu.

O něj jej hned koupil tehdejší starosta Chebu, Johann Adam Junckher, za 4000 zl., který rovněž úřadoval v pokoji zavraždění, poté, co jej bez stavebních změn renovoval. Dům pak zase byl asi 30 let majetkem rodiny Junckherů, která jej za 6100 zl. prodala městu Cheb, když v roce 1735 opouštěla Chebsko. Od té doby jej vlastní město Cheb.

Umělecký vykládaný nábytek nacházející se v prodaném domě, který bývá cizími často dáván do souvislosti s Valdštejnem, zatímco patří až do této pozdější doby, pocházejí teprve z doby poté, co dům přešel z rodiny von Junckherů na město. V každém případě jsou to umělecká díla inženýra a uměleckého truhláře Nikolause Haberstumpfa a jiných, kteří zde působili v letech 1719 - 40, a z jejichž rukou také pocházejí některé umělecké předměty, které se nacházejí v císařském zámku Laxenburg u Vídně. Také oba exekuční obrazy Valdštejna v tomto domě a jeho druhů na hradě, které visí v tomto domě, nejsou z doby jeho neblahého skonu, nýbrž byly až 102 let poté zhotoveny jako připomínka oné události roku 1736 malířem Hofreuterem pro magistrát, poté co jej tehdy získal. Lepší než tyto dva obrazy je Valdštejnův zdařilý portrét, zhotovený slavným umělcem z doby jeho posledních let. Také jím nošený meč a partyzána, s níž měl být probodnut, jsou vystaveny. (Cizinci, kteří navštěvují dům, zde mohou dostat povedené fotografie těchto vyobrazení).

Město dříve dům používalo jako byt pro městské velitele, protože hradní zámek, který kdysi obývali, byl rozbořený. Nejprve zde generál von Güldenhoff nechal ze zdi pod oknem seškrábat a zabílit dlouho uchované krvavé stopy a jeho následovník, velitel generál Stöffling nechal celý pokoj vymalovat a obýval jej až do své smrti (1777). Císař Josef se svým doprovodem obýval dům při dvou návštěvách (1766-79).

Od roku 1808 obdržel tehdejší starosta, Abraham Totzauer, až do své smrti (20. prosince 1848) celé první patro tohoto domu jako naturální byt, potom si první patro pronajal zlatník Reitzner, který zde po 4 roky nabízel své šperky. Až do té doby byla, jak odpovídá skutečnosti, ukazována jako pokoj Valdštejnova zavraždění malá místnost do náměstí, a když  Reitzner musel byt opustit, napsal diamantem do horní tabule pravého vnitřního okna tohoto malého pokoje: "Sbohem Valdštejne, nemůžeme být stále spolu, 18. listopadu 1849". Tento nápis je k vidění ještě dnes.

Městská správa pak nechala z domu udělat obecní nebo městský dům s kancelářemi a zasedacími sály, přičemž malá přední místnost do náměstí sloužila jako kancelář starosty, později městského sekretáře. Pro návštěvníky byl Valdštejnův portrét, meč, partyzána a oba exekuční obrazy přeneseny do zadní místnosti se třemi okny, kvůli čemuž postupně vznikly o podrobnostech proměn nejasnosti. Nad vstupní halou vpravo je umístěn erb Junckherů.

(Prökl 1877,498-502)

Siegl 1931

Majitelé č.p. 492, náměstí 3, Kostelní náměstí 2

1390-1395 Hans Heckel ml.

1396-1405 Jeho děti

1406-1447 Erhard Junckher

1448-1469 Thomas Junckher

1470-1484 Antoni Voytersreuter

1485-1486 Erhard Goldschmid

1487-1490 Dytel von Kötschwitz

1491-1492 Jeho vdova

1493-1504 Dytelovy děti

1505-1517 Jorf Graff (a Greff) (Erb Graffů nad domovními vraty)

1518-1520 Děti Jorga Graffa

1521-1550 Endres Graff

1551-1581 Endres Graffin

1582-1584 Georg Graff

1585-1597 Katharina Graffin

1598-1602 Hans Flentz

1602-1603 Hans Flentzinová

1603-1611 Reichard Holdorff (Erb Holdorffů nad domovními vraty)

1612-1616 Christoph Hammer

1617-1618 Barbara Fläntzinová

1619-1620 Wolf Adam Pachelbel

1621-1640 Alexander Pachelbel. Po znovuzavedení katolického učení v Chebu 1628, 1629 emigroval Alexander Pachelbel do Wunsiedelu a dům byl dán Christofu Heinrichovi Heergesellovi do pronájmu. U něho byl ubytován Valdštejn a 25. února 1634 zde skončil jeho život.

1641-1642 Dědici Alexandra Pachelbla

1642-1705 Patres sociatatis Jesu

1706-1732 Johann Adam Junckher, +19. prosince 1732

1733-1735 Jeho vdova

1735 Město Cheb

(Siegl 1931/61)

Kunst 1992

Č.p. 492, Kostelní náměstí 2

Dům zvaný také Pachelbelův nebo Městský dům, od roku 1873 Městské muzeum, proslulý jako místo, kde zemřel Valdštejn.

Dějiny stavby:

Písemně poprvé 1390. Začátek 15.století: čtyřkřídlá novostavba okolo čtvercového dvora s dvěmi průčelími do náměstí a do kostelního náměstí. 1600-1603: hlavní dům do náměstí přestavěn v renesančním slohu novým majitelem Richardem Holdorffem (připevněny erby Holdorffů a rodu bývalých majitelů, Greffů nad portálem). 1620-1629: majetkem protestantského starosty Alexandra Pachelbela. po jeho vyhnání roku 1629 majetkem města. 1634: smrt Valdštejna v jedné z místností domu. 1635-1705: obýván jezuity. 1735: přestavován jako obytný dům městských velitelů: Barokizace průčelí, pomalování klenby ve vstupní hale hvězdným nebem (nezachovalo se), odstranění dřevěného obložení v patrech, obložení dřevěných stropů v předních místnostech štukováním (1906/1907 znovu odstraněno), nové schodiště v předním traktu se soustruženou balustrádou. 1850: nastěhování městských úřadů z radnice. 1873: zřízení Městského muzea archivářem Georgem Schmidtem ve dvou zadních místnostech v prvním patře. 1907: rozšíření muzea o rohovou místnost do náměstí a tři další místnosti v mezaninu. Zaklenutí zadního traktu. Znovuzřízení zasedacího sálu ve druhém patře. 1927: přičlenění národopisné sbírky františkolázeňského lékaře Michaela Müllera.

Popis stavby: Široké dvoupatrové průčelí se rozkládá přes pět nerovnoměrných širokých polí. Nezdobené přízemí je odděleno profilovanou soklovou římsou, která je nad stranově umístěným pozdně gotickým portálem s ostěním a městským znakem vyklenuta do vykrouženého štítu. Nad ním vlevo a vpravo zapuštěny erby rodu Greffů a Holldorfů z roku 1603. Okolo portálu spojuje zakřivený rizalit ostré gotické tvary se zaoblenými barokními. Horní patra jsou rozčleněna rustikovanými rohovými lizénami a širokými římsami. Okna mají kvalitně profilované rámy s "uchy" na všech čtyřech rozích a postranními střapci. Piano nobile zvýrazněno střídajícími se rovnými nadokenními římsami na prostřední konzole a vykrouženými obloukovými štíty nad klasicky zdrženlivou štukovou výzdobou. Podobný štuk na parapetech.

Široká vstupní hala je zaklenuta plochou zrcadlovou klenbou na konzolách, jejichž struktura je rozčlánkována ozdobnými lištami s akantovými listy, doprovázenými perlovci. Na stěnách fragmenty renesančního maleb s iluzionistickým architektonickým článkováním nad zazděnými gotickými rámy s ostěním. Konzola podepsaná Hansem Bauerem, 1603.

Gotický lomený portál vede do obdélníkového vnitřního dvora, který má po dvou stranách dřevěný balkón s pěkně vyřezávanou balustrádou. V západním postranním traktu jsou ještě gotické sedlové portály a v prvním a druhém patře zachovány gotické okenní rámy s jemně profilovaným ostěním. V zadním traktu vede lomený portál do propylonu do Kostelního náměstí. Nad ním erbovní kartuše, která rámuje městský znak masitými listy vyrůstajícími z hrubých masek. Z gotické stavby ještě dochováno zdivo celého přízemí s gotickým oknem nalevo od hlavního vchodu a rovněž v přední hale v prvním patře s obdélníkovými gotickými okny do dvora. Nádherné schodiště v předním domě s dřevěnou balustrádou z roku 1735. Dřevěné stropy v prvním patře z roku 1603.

(Kunst 1992,603)

Katalog 1994

Městský dům.

Průčelí kolem roku 1600. Elegantní, široké renesanční průčelí. Nad ještě gotickým portálem je umístěn, opticky římsou zvýrazněný, znak bývalých majitelů, rodiny Junckherů. Vysoká sedlová střecha s několika řadami vikýřů je chrakteristická pro chebské měšťanské domy od 17. století. Mázhaus kolem roku 1600, s pohledem do dvora. Jeden z mála příkladů přízemních prostor domu obchodníků naplňujících reprezentativní i účelovou funkci. Dvůr z 15. století je jeden z mála dochovaných gotických dvorů v Chebu s jemně profilovanými okenními rámy, ostěním dveří ve tvaru obloukovitých závěsů, lomeným portálem k zadní budově a jednoduchou dřevěnou pavlačí. Na zdech domu dokládají náhrobní kameny z různých chebských kostelů dějiny města.

(Katalog 1994,76)