Freska - Šlikové

Sturm 1952

Šlikové

Jednou z nejpozoruhodnějších osobností chebského patriciátu, a to hlavně díky svým výjimečným schopnostem, byl Kašpar Šlik. Vypracoval se z obyčejného písaře přes prvního rádce císaře až na kancléře, nejvyššího říšského úředníka. Dvě desetiletí zastával ve službách třech panovníků - Zikmunda, Albrechta II. a Fridricha III. - nejvyšší úřednický post v říši, a to za těch nejtěžších politických poměrů.

Rod Šliků, pocházejících původně z Vogtlandu nebo okolí Míšně, je poprvé zmíněn roku 1390 v nejstarším chebském soupisu daní. K roku 1390 je zde zmíněn jistý Hanns Šlik a jeho sourozenec. Dále v následujících dvou letech Hanns Šlik a jeho matka, jeho sourozenci a poprvé roku 1394 také Jindřich Šlik, otec Kašpara, jako samostatný pláce daní. Odvod daně pro rok 1390 činil 1 libru a 4 řezenské feniky a řadil rodinu Šliků mezi velkou skupinu nemajetných chebských měšťanů. Poprvé jako plátce daně roku 1394 zapsaný Jindřich Šlik se jako krejčí a obchodník s látkami brzy osamostatnil a získal i větší majetek. Díky svým dalekosáhlým obchodním kontaktům, sahajícím až do Nizozemí, se záhy stal nejen movitým měšťanem, ale získal i velký vliv uvnitř chebské městské obce. Od roku 1407 do 1419 byl členem rady města a zastával nejrůznější funkce jako např.: revizor účtů městské pokladny, revizor stavebního úřadu, kontrolor daně z prodávaného zboží a plátenické daně, dále ale také jako městský vyslanec. 13. srpna 1416 potvrdil král Zikmund Jindřichovi a jeho synovi Kašparovi jejich starý rodový erb a povolil jim jeho rozšíření.

Na norimberském říšském sněmu v dubnu 1421, který se zabýval především otázkou blížící se husitské hrozby, působil Jindřich Šlik jako vyslanec města Chebu. V této době se také dostává do velké říšské politiky, protože jen tak by se dala vysvětlit ta skutečnost, že byl na konci ledna 1420 přijat králem Zikmundem mezi jeho tzv. familiares. To předpokládalo přinejmenším krátkodobý pobyt u dvora. Jindřich a jeho starší bratr Mikuláš získali také privilegium, které jim zaručovalo říšskou ochranu a osvobození před cizími soudy, od cla a stížností. Na tuto zvláštní ochranu Jindřich, jako člen rady říšského města Chebu, nárok neměl. V následujících letech je skutečně doložen jeho pobyt ve městech jako Norimberk, Frankfurt nad Mohanem, Posezin a Temešvár v Maďarsku nebo v Košicích, v Chebu se ale již neobjevuje.

Po smrti manželky roku 1426 (v pramenech jako Slikinne nebo Heinrich Slickin), mimo jiné patrně chebské měšťanské dcerky, v žádném případě ale nepocházející z rodu markrabat z Trevisa, prodal Jindřich svůj chebský majetek a odstěhoval se patrně ke svému synovi Kašparovi, který mezitím započal zářivou kariéru na dvoře německého krále. Zemřel po roce 1429, možná ale až po roce 1431.

U příležitosti císařské korunovace Zikmunda v roce 1433 byl Kašpar Šlik pasován na rytíře. Heinz Imhof, který pracoval ve službách města Chebu v cizině, o této slavnosti do Chebu podal tuto zprávu: Tam pasoval náš milostivý pan císař 180 rytířů, mezi nimiž byli i dva Šlikové, pan Kašpar a pan Matouš. Pozice Kašpara Šlika stále zesilovala a získával i značný vliv, roku 1431 mu bylo uděleno chebské purkrabství a s ním i jeho rodině. I když je jeho životní dílo překryto několika zfalšovanými listinami, které měly prokázat jeho urozený původ, upevnil se jeho vliv do té míry, že mohl působit jako kancléř říše a jeho rozvětvená rodina se v průběhu 15. století stala jednou z nevýznamnějších pozemkových vrchností severozápadních Čech. Z větve sídlící v Horním Slavkově vzešel na začátku 16. století i zakladatel hornického města Jáchymova.

(Sturm 1952, 213)