Divadlo

Eger 1931

Chebské divadelnictví

 Divadelní referent městské rady profesor Nikolaus Stingl.

 Dějiny chebského divadelnictví se dají podle listin sledovat do poloviny 15. století, tedy do doby náboženských lidových her. Od této doby to dokazují prameny v našem městském archivu. Jsou zde všechny vývojové formy divadla – pašijové hry, školní dramata a jezuitské hry, světská dramata až po současnost. 1)

 O nejstarším dramatickém představení v Chebu „Chebské hře o Božím těle“ nás zevrubně informuje Josef Trötscher v „Egerer Jahrbuch 1886“. Chebská „Hra o Božím těle“, která nás provází od stvoření andělů až po zmrtvýchvstání Krista, je rozpočítána na 3 dny a je zmíněna už v roce 1442. 2)

Chebská Hra o Božím těle byla zveřejněna roku 1881 Gustavem Milchsackem v 156. svazku „Knihovny literárního spolku ve Stuttgartu“ v plném obsahu a doplněna četnými kritickými poznámkami.

Bohatý pramen materiálu našeho městského archivu skýtá našim literárním historikům ještě široce otevřené pole činnosti, které osvětluje dlouhý a mnohostranný vývoj dramat před vznikem vlastního hereckého stavu a péči o dramatická představení chebskými měšťany.

 Vystoupení herců z povolání mělo v Chebu jako v jiných městech za následek pořízení zvláštních prostor pro divadlo. První vystoupení skupiny profesionálních herců v Chebu bylo v roce 1755. Byla to Společnost dvorního divadla ze Saska-Hildburgshausenu vedená jistou paní Schützovou. První představení skupiny herců bylo v tzv. sále reduty, ten se nalézal v zadním křídle bývalé staré radnice na náměstí.

 První stálý divadelní sál byl zřízen po pěti letech, tedy roku 1760 ve starém rodovém domě Vetterlů zvaném Turkova hlava. 3) V tomto stálém divadelním sále navštívil také 2. října 1779 císař Josef II. představení divadelní společnosti ředitele von Mörische, který od císaře obdržel čestný dar 24 dukátů.

 V tomto divadelním sále se hrálo do 1787. Od podzimu tohoto  roku do 1850 se pak znovu hrálo v sále reduty. Z této doby, a sice od 1810 do 1846, má archiv úplnou sbírku tištěných divadelních letáků o počtu asi 200 kusů. (První tištěný divadelní leták vůbec pochází z roku 1787.) Z těchto letáků je zřetelné, že se nepěstovaly jen lidové hry, ale obzvláště klasická dramata a klasická hudba. Obzvláště je nutno vyzdvihnout, že úplně chybějí kluzké a necudné kusy – důkaz, který slouží tehdejšímu divadelnímu publiku jen ke cti.

 V letech 1850/51 bylo na místě, kde dnes stojí vila Divadelní náměstí č. 1, zřízeno divadlo přestavbou vnější pevnostní brány u Horní brány. Náklady na tuto přestavbu byly vyrovnány 200 akciemi po 5 zlatých. O přízni tehdejších obyvatel divadlu svědčí,  že tyto akcie byly vyprodány ve dvou dnech.

První představení v tomto divadle se konalo 18. ledna 1851. Hrála zde divadelní společnost Kotzky. Toto „staré divadlo“ už mělo šikmé hlediště  směrem jevišti, číslovaná sedadla, po stranách místa k stání a dále jednu galerii. V tomto „starém divadle“ se hrálo 1851-1872.

 V letech 1871-1872 se  silně ozývaly hlasy po novém divadle. Myšlenka novostavby byla vzbuzena členem Královského pražského zemského divadla Edmundem Sauerem u příležitosti pohostinné hry v Chebu. Tehdejší starosta dr. Anton Julius Gschier dílo započal a za jeho nástupce starosty Adolfa Tachezyho bylo dokončeno. Starosta dr. Gschier, který se zvláště zasloužil o stavbu nového divadla, uspořádal sbírku, která vytvořila do konce 1872 stavební fond ve výši 68 151 zlatých. Na schůzi obecního výboru 2. září 1872 byly schváleny plány, které navrhl architekt Vinzenz Prökl. Byl schválen celkový náklad včetně vnitřního zařízení 73 632 zlatých. Hrubá stavba byla zadána staviteli Karlu Haberzettlovi.

Se stavbou bylo započato v létě 1873, už v prosinci postaveny krovy a v létě 1874 provedeno vnitřní zařízení. Novostavba divadla však vyžadovala včetně zařízení po dokončení celkový náklad 115 901 zlatých, tedy více než 57 % překročení oproti rozpočtu.

Otevření nového divadla bylo předmětem všeobecného zájmu, dokonce stavba naší „majestátní školy“ (Rudolfina) – jak oznamuje kronikář – úplně upadla v zapomnění.

Dne 3. října 1874, v předvečer císařových jmenin, bylo nové divadlo za vedení františkolázeňského kapelníka Theodora Tomascheka slavnostně otevřeno.

Dnešní chebské městské divadlo se tedy počítá s plzeňským německým divadlem k nejstarším provinčním divadlům v Čechách.

1) Ředitel archivu vládní rada dr. Karl Siegl uvádí ve svém pojednání „K dějinám chebského divadelnictví až k otevření současného divadla“ („Unser Egerland“, 28. ročník, 8. /9. sešit) řadu badatelů, kteří už uveřejnili v tomto směru hodnotící příspěvky. Např. Heinrich Gradl ve více pokračování v 33. ročníku „Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen“, str. 121, 217 a 315, Georg Schmidt v 3. svazku „Egerwellen“ (Cheb 1885, str. 110, „Chebská jezuitská dramata“), Alois John ve svém díle „V župě Narisků“ (Cheb 1888, kap. XIV, „Pašije a jezuitské hry“), dr. Alfred Herr o „Uvedení Jenovefy“ (58. ročník nahoře uvedených „Mitteilungen“ atd.)

2)Objemný rukopis o 8 312 verších se původně nalézal v chebském městském archivu. Kolem poloviny minulého století byl finančním úředníkem Niklasem Urbanem von Urbanstädt svévolně chebskému archivu odebrán a darován Germánskému národnímu muzeu v Norimberku. Touto svévolí přišlo naše město – tak jako v mnoha jiných případech – o cenný majetek a náš archiv o své cenné poklady z 15. století. Už víckrát se požadovalo vrácení tohoto rukopisu, v poslední době také radou města, ale bez úspěchu.

3) Na místě Turkovy hlavy a přilehlého hostince „U zlatého slunce“, Goethova ubytovacího hostince, který roku 1883 vyhořel, stojí dnes budova Chebské spořitelny.

Eger 1931,107-9)

Sturm 1952

 Divadlo

Na počátku sedmdesátých let byla stále více pociťována potřeba nového divadla. O novou stavbu se zasazoval obzvláště tehdejší starosta dr. Anton Julius Gschier. Staveniště mohlo být získáno z veřejné ruky na západním kraji města na staré „Panenské šanci.“ Dary Chebské spořitelny, fondu Komorních polí, plynárny a soukromých  příznivců divadla vytvořily fiinanční základ pro stavbu. Okolní cihelny se zavázaly dodat cihly a městská obec stavební dříví. V poměrně krátké době přinesla Divadelní stavební loterie, plesy a divadelní představení, pořádané  v hotelu „Korunní princ Rudolf,“ pozdějším „Continentalu,“ dnes „Slavii“ tolik peněz, že byl dokonce překročen rozpočet na novostavbu divadla. Obecní zastupitelstvo dalo v květnu 1872 ke stavbě zásadní souhlas a v září 1872 byla povolena stavba. V létě 1873 se započalo s výstavbou. Plán divadla navrhl Vincenz Prökl, provedení bylo svěřeno Karlu Haberzettelovi. Dne 3. října 1874 bylo divadlo otevřeno představením Schillerova „Valdštejnova tábora“ a „Valdštejnovy smrti.“ Slavnostní představení uvedl františkolázeňský orchestr.

 Chebské divadlo se řadí spolu s plzeňským k nejstarším provinčním divadlům v Čechách. Divadlo má 842 sedadel; připočítáme-li místa k stání, může pojmout na tisíc diváků. Orchestřiště má místo pro čtyřicet až padesát hudebníků. Technické zařízení jeviště se během doby modernizuje, takže je schopno vyhovět požadavkům všem třem divadelním formám.

 Kulturní vývoj chebského městského divadla byl v proměnách času úspěšný, i když  nebyl vždy bez finančních starostí o vybavení. Stav divadla ve dvou bodech daleko přesahuje místní význam, v prvních letech 20. století za vedení von Galotzkého a obzvláště Heissigera, kdy mělo chebské divadlo stálý operní soubor v dvojím obsazení v hlavních oborech. To umožňovalo uvedení Mozartových, Beethovenových, Weberových a Wagnerových oper na takové umělecké výši, jaká už nikdy v Chebu nebyla dosažena. V době krátce po první světové válce až do konce dvacátých let za ředitelování Freda Henniga a Antona Kohla bylo v první řadě pečováno o dobrou činohru. Nejenže tenkrát se dávala klasická díla před plným, často vyprodaným hledištěm, ale například v sezóně 1926/27 byl 23 premiér. Z toho bylo 17 inscenací činoher a 6 operet. Ibsenův Peer Gynt dosáhl sedmkrát úplně naplněného divadla. Byl založen samostatný spolek „Egerer Theatergemeinde,“ aby chebské obyvatele a přátele divadla v širším okolí těsněji spojil s kulturními vzdělávacími snahami městského divadla a také zajistil existenci tohoto kulturního ústavu v době hospodářské krize. Měl vliv na utváření repertoáru. Kromě toho od poloviny dvacátých let – tenkrát to byla novinka v sudetoněmecké oblasti – se vydávaly Chebské divadelní noviny. Velice užitečná byla v následující době také výměna se sousedními divadly, chebských lázeňských měst, především Františkových Lázní a Karlových Varů.

(Sturm 1952, 397)

Kunst 1992

Městské divadlo

1873-1874: Postaveno podle plánů V. Prökla K. Haberzettlem v neoklasicistním slohu.

1926: Divadlo rozšířeno o přízemní postranní křídla a byla zvýšena jevištní věž. Přestavbu provedl městský stavební rada Pascher.

Krychlové těleso stavby s odděleným prostorem pro jeviště, s hlubokým rizalitem s frontispisem a portikem, jehož čtyři štíhlé sloupy s extrémě vysokými čtyřhrannými podstavci podpírají verandu. Nad bosovaným přízemím se zdvíhá hořejší patro přísně členěné pilastry a okny zaklenutými kruhovým obloukem. Toto patro je uzavřeno atikou nad vysokou hlavní římsou tak, že je zakryta plochá střecha

Hlediště s velkými, amfiteatrálně uspořádanými galeriemi.

Vnitřní vybavení je dílem dvorního dekoračního mistra Lehnerta z Darmstadtu a františkolázeňského dekorativního malíře K. J. Brömse.

 (Kunst 1992, 586)