JUDr. Karl Siegl *6.1.1851 - †18.3.1943

Vystudoval Gymnázium v Chebu a Právnickou fakultu v Praze. Od mládí se zajímal o historii a při pražských studiích navštěvo­val také historické přednášky na filozofické fakultě. Získal tím profesionální vzdělání v historii a v pomocných vědách historic­kých. V roce 1874 nastoupil u Krajského soudu v Chebu a svou právní praxi vykonával v budově věznice, v bývalém klášteře klari­sek, v prostorách, do nichž se podivuhodnou shodou náhod vrátil po letech jako ředitel archivu. Ve své funkci soudního úředníka si získal několika procesy jméno a zúčastnil se také jedné z po­sledních poprav v Chebu v roce 1881 v zahradě věznice. Těžká žaludeční a nervová choroba jej v roce 1895 donutila odejít do předčasného důchodu, ale když mu ve stejném roce chebský purk­mistr dr. Gschier nabídl místo ředitele archivu po H. Gradlovi, po delším váhání přijal. Nemoc se mu natolik upravila, že ve své nové funkci mohl setrvat až do roku 1934 a navzdory několika operacím i osobním tragédiím (v roce 1924 tragicky zahynul jeho jediný syn dr. Karl Siegl, ředitel studijní knihovny v rakouském Klagenfurtu) v ní odvedl jen stěží ocenitelné kvantum práce. Po odchodu do definitivní penze se ještě několik let věnoval vědecké činnosti a uprostřed záplavy poct a osobních ocenění, která do­bově čpěla ´hnědým nacio-nalismem´, zesnul v kmetském věku 92 let.

Vlastním životním polem, k němuž svým založením Karl Siegl lnul a na němž nejlépe zhodnotil svou píli a nevyčerpatelnou vi­talitu, byla práce v archivu a studium regionální historie. Za čty­řicet let uspořádal chebský archiv do vzorně přístupné a vědecky využitelné podoby, zaregistroval tisíce listin, utřídil nepřeberné bohatství aktového materiálu, pořídil rejstříky k historicky závažným řa­dám středověkých knih a zkatalogizoval starou magistrátní knihovnu. Základní inventář A, B, C (A - listiny, B – spisy, C – knihy) doplnil řadou dílčích katalogů a inventářů, a otevřel tím historicky nejzávažnější fond chebského archivu (fond 1 — město a země Cheb) zájemcům z řad vědecké i laické veřejnosti. Do období Sieglova ředitelování spadá také přemístění archivu z Rudolfina (pozdější gymnázium) do budovy bývalého kláštera klarisek (1912), v níž sídlí dodnes.

Z pramenů chebského archivu čerpal Karl Siegl při své roz­sáhlé vědecké a publikační činnosti. Kromě větších děl napsal přes dvě stě článků do nejrůznějších novin a časopisů. Tematikou byly takřka výhradně dějiny Chebu a Chebska. Objasňoval složité státoprávní poměry Chebska (v tom byl nejvíce poplatný dobo-vému německému nacionalismu), jednotlivé úseky chebských dějin, působení významných osobností, osudy jednotlivých domů, ulic, vsí, městeček i rodů, vynášel na světlo zajímavé události i drobné příhody všedního dne. Ve svém celku složily tyto práce pestrou mozaiku chebské minulosti, mozaiku faktograficky věro­hodnou, neboť Siegl zásadně vycházel z pramenného materiálu. Edice jednotlivých pramenů byly jeho zvláštní libůstkou. Ačkoliv k nim mohou být z hlediska soudobých praktik výhrady, právě v nich tkví největší Sieglův přínos na poli vědy. Mnohé prameny totiž od jeho vydání nově zpracovány nebyly, a slouží proto dnes jako prvotní zdroj poznání chebské minulosti. Nedostatkem Sieglovy historické práce byla úplná absence analyzujících rozborů dějinného procesu. Proto také nemohl postihnout stěžejní momenty a vývojové zvláštnosti chebské minulosti, a zůstal tím poplaten dobovému a módnímu pozitivizmu.

Karl Siegl byl také dlouhá léta ředitelem chebského muzea. I pro tuto instituci znamenalo jeho vedení novou etapu, v níž došlo k ustavení a zažití účelného a potřebného řádu a vnitřní organizace.  Ačkoliv se  musel  vyrovnat  s  různými  obory a disci­plinami, které nebyly jeho specializací, vedl muzeum dobře a vypraco-val z něj vzorný vzdělávací ústav s celooblastní působností. Za něj se moderněji a koncepčněji instalovaly nové expozice, zvedla se úroveň průvodcovské služby a on sám byl autorem no­vého katalogu sbírek. K celkově příznivému dojmu z jeho ředite­lování jistě přispělo i to, že do  muzejního fondu daroval vlastní cennou sbírku starých talířů.

Siegl se kromě svých pracovních funkcí angažoval i ve veřejném životě svého města. Patřil k typickým a charakteristickým figurám Chebu konce c. k. monarchie a meziválečné republiky. Veřejnost jej znala jako znalce minulosti Chebska, četla jeho populární články, setkávala se s ním na přednáškách a nejrůznějších akcích, vnímala jej jako trochu podivínského, ale váženého a ve svém oboru respektované-ho člena místní inteligence. Masový dopad měl Sieglův podíl na chebských Vald-štejnských hrách před 1. světovou válkou. Na těchto kostýmních a teatrálních pokusech chebských měšťanů o povznesení uvadlé úrovně svého města působil Siegl jako vědecký poradce a duchovní tvůrce jejich pro­gramu.

Tento rozšafně vyhlížející starý pán s mrožím knírem a neodmyslitelnou dlouhou dýmkou patří k minulosti Chebu a náleží mu čestné místo v řadě svědomitých chebských archivářů. Lze mít výhrady vůči jeho názorům a postojům, ale nelze mu klást za vinu, že by se někdy vědomě prohřešil proti vědecké pravdivosti. Svým bezvýhradným příklonem k pramenům se stal nejvýraznějším reprezentantem soudobé pozitivistické vědy na Chebsku a do tohoto rámce zapadá i jeho až neuvěřitelná pí­le, která zůstává trvalou výzvou dalším generacím chebských archivářů.

Poznámka

Kalender für das Egerland 1922, s. 64-67; J. Boháč (ed.), Deset obrazů z dějin Chebského muzea, 2003, s. 145-156.

Fotografie