Úvod > Lidé > Osudy a tváře Chebu > JUDr. Karl Siegl
JUDr. Karl Siegl *6.1.1851 - †18.3.1943
Vystudoval Gymnázium v Chebu a Právnickou fakultu v Praze. Od mládí se zajímal o historii a při pražských studiích navštěvoval také historické přednášky na filozofické fakultě. Získal tím profesionální vzdělání v historii a v pomocných vědách historických. V roce 1874 nastoupil u Krajského soudu v Chebu a svou právní praxi vykonával v budově věznice, v bývalém klášteře klarisek, v prostorách, do nichž se podivuhodnou shodou náhod vrátil po letech jako ředitel archivu. Ve své funkci soudního úředníka si získal několika procesy jméno a zúčastnil se také jedné z posledních poprav v Chebu v roce 1881 v zahradě věznice. Těžká žaludeční a nervová choroba jej v roce 1895 donutila odejít do předčasného důchodu, ale když mu ve stejném roce chebský purkmistr dr. Gschier nabídl místo ředitele archivu po H. Gradlovi, po delším váhání přijal. Nemoc se mu natolik upravila, že ve své nové funkci mohl setrvat až do roku 1934 a navzdory několika operacím i osobním tragédiím (v roce 1924 tragicky zahynul jeho jediný syn dr. Karl Siegl, ředitel studijní knihovny v rakouském Klagenfurtu) v ní odvedl jen stěží ocenitelné kvantum práce. Po odchodu do definitivní penze se ještě několik let věnoval vědecké činnosti a uprostřed záplavy poct a osobních ocenění, která dobově čpěla ´hnědým nacio-nalismem´, zesnul v kmetském věku 92 let.
Vlastním životním polem, k němuž svým založením Karl Siegl lnul a na němž nejlépe zhodnotil svou píli a nevyčerpatelnou vitalitu, byla práce v archivu a studium regionální historie. Za čtyřicet let uspořádal chebský archiv do vzorně přístupné a vědecky využitelné podoby, zaregistroval tisíce listin, utřídil nepřeberné bohatství aktového materiálu, pořídil rejstříky k historicky závažným řadám středověkých knih a zkatalogizoval starou magistrátní knihovnu. Základní inventář A, B, C (A - listiny, B – spisy, C – knihy) doplnil řadou dílčích katalogů a inventářů, a otevřel tím historicky nejzávažnější fond chebského archivu (fond 1 — město a země Cheb) zájemcům z řad vědecké i laické veřejnosti. Do období Sieglova ředitelování spadá také přemístění archivu z Rudolfina (pozdější gymnázium) do budovy bývalého kláštera klarisek (1912), v níž sídlí dodnes.
Z pramenů chebského archivu čerpal Karl Siegl při své rozsáhlé vědecké a publikační činnosti. Kromě větších děl napsal přes dvě stě článků do nejrůznějších novin a časopisů. Tematikou byly takřka výhradně dějiny Chebu a Chebska. Objasňoval složité státoprávní poměry Chebska (v tom byl nejvíce poplatný dobo-vému německému nacionalismu), jednotlivé úseky chebských dějin, působení významných osobností, osudy jednotlivých domů, ulic, vsí, městeček i rodů, vynášel na světlo zajímavé události i drobné příhody všedního dne. Ve svém celku složily tyto práce pestrou mozaiku chebské minulosti, mozaiku faktograficky věrohodnou, neboť Siegl zásadně vycházel z pramenného materiálu. Edice jednotlivých pramenů byly jeho zvláštní libůstkou. Ačkoliv k nim mohou být z hlediska soudobých praktik výhrady, právě v nich tkví největší Sieglův přínos na poli vědy. Mnohé prameny totiž od jeho vydání nově zpracovány nebyly, a slouží proto dnes jako prvotní zdroj poznání chebské minulosti. Nedostatkem Sieglovy historické práce byla úplná absence analyzujících rozborů dějinného procesu. Proto také nemohl postihnout stěžejní momenty a vývojové zvláštnosti chebské minulosti, a zůstal tím poplaten dobovému a módnímu pozitivizmu.
Karl Siegl byl také dlouhá léta ředitelem chebského muzea. I pro tuto instituci znamenalo jeho vedení novou etapu, v níž došlo k ustavení a zažití účelného a potřebného řádu a vnitřní organizace. Ačkoliv se musel vyrovnat s různými obory a disciplinami, které nebyly jeho specializací, vedl muzeum dobře a vypraco-val z něj vzorný vzdělávací ústav s celooblastní působností. Za něj se moderněji a koncepčněji instalovaly nové expozice, zvedla se úroveň průvodcovské služby a on sám byl autorem nového katalogu sbírek. K celkově příznivému dojmu z jeho ředitelování jistě přispělo i to, že do muzejního fondu daroval vlastní cennou sbírku starých talířů.
Siegl se kromě svých pracovních funkcí angažoval i ve veřejném životě svého města. Patřil k typickým a charakteristickým figurám Chebu konce c. k. monarchie a meziválečné republiky. Veřejnost jej znala jako znalce minulosti Chebska, četla jeho populární články, setkávala se s ním na přednáškách a nejrůznějších akcích, vnímala jej jako trochu podivínského, ale váženého a ve svém oboru respektované-ho člena místní inteligence. Masový dopad měl Sieglův podíl na chebských Vald-štejnských hrách před 1. světovou válkou. Na těchto kostýmních a teatrálních pokusech chebských měšťanů o povznesení uvadlé úrovně svého města působil Siegl jako vědecký poradce a duchovní tvůrce jejich programu.
Tento rozšafně vyhlížející starý pán s mrožím knírem a neodmyslitelnou dlouhou dýmkou patří k minulosti Chebu a náleží mu čestné místo v řadě svědomitých chebských archivářů. Lze mít výhrady vůči jeho názorům a postojům, ale nelze mu klást za vinu, že by se někdy vědomě prohřešil proti vědecké pravdivosti. Svým bezvýhradným příklonem k pramenům se stal nejvýraznějším reprezentantem soudobé pozitivistické vědy na Chebsku a do tohoto rámce zapadá i jeho až neuvěřitelná píle, která zůstává trvalou výzvou dalším generacím chebských archivářů.
Poznámka
Kalender für das Egerland 1922, s. 64-67; J. Boháč (ed.), Deset obrazů z dějin Chebského muzea, 2003, s. 145-156.
Soubory ke stažení v přípravě...

Encyklopedie města Chebu
Přehled 200 nejvýznamnějších památek v Chebu.