Kostel sv. Jana Křtitele

Sv. Jan Křtitel – nové datování

Až donedávna převládal v historické literatuře názor, že nejstarším kostelem v Chebu byl sv. Jan Křtitel na Jánském náměstí. Historikové přepokládali jeho vznik kolem roku 1140 (Rimpl 1933, 37; Šamánková 1974, 25; Tietz-Strödel 1992, 71; Boháč 1999, 10). Vycházeli z Děpoldovy darovací listiny waldsassenskému klášteru z roku 1143, na které je jako svědek podepsaný Parrochianus de Egire - farář z Chebu (Gradl 1886 ME 63), spojovaný dosud s kostelem sv. Jana Křtitele.

Nově pochopit poselství této historické zprávy nám umožňuje nalezení ještě staršího kostela při výzkumu Chebského hradu. Na základě tohoto nálezu můžeme upřesnit genezi prvních kostelů ve městě, a tedy i upřesnit dataci vzniku kostela sv. Jana Křtitele.

V roce 1997 byl pod podlahou severní sakristie štaufské patrové kaple na Chebském hradě nalezen základ starší sakrální stavby. Kamenný základ na maltu, široký 90 cm, pokračuje západním směrem pod podlahou lodi rovnoběžně se severní zdí štaufské kaple. Zachovaná délka zdi je 11 m. Rozměry vnitřního obdélníkového prostoru byly 8 x 6 m, s eventuální apsidou mohl být dlouhý asi 11 m. Severozápadní nároží, na kterém stojí severozápadní sloup kaple, je výrazně zesílené (2 x 1,5 m) a lze je interpretovat buď jako základ zvoničky, nebo schodiště na tribunu. Základ západní zdi je dlouhý 8 m a vede až pod jižní zeď kaple. To znamená, že jižní zeď kaple stojí na základu tohoto staršího kostela. (Obr. 1)

Kostel byl postaven v severní části již existujícího slovanského hřbitova, který byl objeven již v roce 1911. Toto kostrové pohřebiště bylo nepochybně křesťanské a na základě radiouhlíkových dat je můžeme nově zařadit do poloviny 9. století. Je známo, že Slované přešli ze žárového na kostrové pohřbívání teprve po přijetí křesťanství (Šimek 1955, 169). Němečtí historikové kladli christianizaci Chebska do 8., nejpozději do 9. století (Rimpl 1933, 15) a v souvislosti s tím i chebský hradištní hřbitov do 8. – 10. století (Rimpl 1933, 15, pozn. 28).

Archeologické datování nalezeného kostela do 9. století lze podepřít odpovídající historickou zprávou. Ve Fuldských análech stojí, že 13. února roku 845 se v Řezně nechalo pokřtít čtrnáct českých knížat se svými lidmi za přítomnosti východofranského krále Ludvíka Němce. Podle Dušana Třeštíka se zde jmenované území „Becheimare“ nacházelo na nejzápadnější výspě české kotliny (Třeštík 1994, 456). Ze všech souvislostí se lze domnívat, že jedním z oněch čtrnácti knížat byl i pán chebského hradiště a že křest pro něj nebyl aktem přijetí křesťanství, ale potvrzením již dříve přijaté víry. Pravděpodobně nedlouho po návratu ze slavnostního křtu nechal postavit kostel na již existujícím křesťanském hřbitově. Chebský vládce se svým kmenem opravdu uvěřil a nové náboženství již neopustil, zatímco ostatní česká knížata pojala řezenský křest zřejmě pouze jako politický akt, neboť následujícího roku 846 se při tažení Ludvíka Němce proti Moravanům postavila na obranu Moravy a křesťanského „Boha Němců“ zavrhla.  Christianizace Čech a státotvorné procesy v Čechách se tím pozdržely o téměř čtyřicet let až do doby vlády Bořivoje I., který přijal křest od Konstantina a Metoděje teprve v 80. letech téhož století. Cheb ale zůstal trvale křesťanský a byl součástí řezenské diecéze až do roku 1787 (Siegl 1931, 79). Lze se tak s velkou pravděpodobností domnívat, že máme v Chebu nejstarší kamenný kostel v Čechách, postavený dokonce ještě před příchodem soluňských bratří Konstantina a Metoděje na Moravu. (Obr. 2)

Tento kostelík sloužil svému účelu také po celou dobu tzv. vohburské kolonizace (cca 1120-1146) a ještě v prvních letech vlády Friedricha Barbarossy (1167-1190). Pravděpodobně při své druhé návštěvě chebské falce v roce 1183 se císař rozhodl nahradit jej pro Štaufy typickou patrovou kaplí, jež se dochovala do dnešních dnů. Její stavba trvala přibližně pět let, což nám potvrzuje dendrochronologické datování kulatiny z lešení, která se zachovala v horní kapli. Dendrochronologicky je stavba horní kaple datovaná do roku 1188.

Jako náhrada za zbořený zhruba tři sta let starý kostel před dokončením stavby patrové kaple na falci vznikl na předhradí kostel sv. Jana Křtitele. Jeho poslední podobu známe z vyobrazení v kronikách Karla Hussa z roku 1788 a Vinzenze Pröckla z roku 1824. (Obr. 3) Obdélníková stavba zaklenutá křížovou klenbou s pravoúhlým chórem a patrně s tribunou stála v horní části svažitého Jánského náměstí. Všechna pojednání se zmiňují především o kamenné desce se záhadnými znaky nad severním vchodem, která se bohužel nedochovala. Chebský kronikář a popravčí Karl Huss v nich viděl podklad pro výpočet doby vzniku kostela a vyšlo mu, že byl postaven roku 731 a vysvěcen 740 (Grueber 1864, 47). (Obr. 4) Naopak Karl Siegl se domníval, že kostel mohl stát až v době založení pražského biskupství v roce 973 (Siegl 1931, 6). Předpokládal také, že se v něm roku 1149 konala svatba Friedricha Barbarossy s Adélou z Vohburgu, protože ještě nestála hradní kaple ani sv. Mikuláš (Siegl 1931, 12). Tato domněnka byla tehdy oprávněná, neboť ještě nemohl vědět o existenci staršího kostela na zaniklém slovanském hřbitově.

Odpověď na otázky kolem kostela sv. Jana Křtitele se pokusil najít dr. Antonín Hejna archeologickým výzkumem na Jánském náměstí v roce 1964. (Obr. 5) Nepříjemným překvapením však bylo zjištění, že po zbourání tohoto kostela v roce 1812 (vyhořel 1809) byl veškerý stavební materiál vytěžen až na podloží a okolní terén radikálně upraven tak, že mohly být nalezeny už jen nejspodnější pohřby z někdejšího hřbitova (Hejna 1966, 167; 1967, 262). (Obr. 6 - 8) Také v roce 1998 byl při výkopu teplovodu v horní části náměstí obnažen jeden fragment kamenného základu kostela (Obr. 9), na dalších místech byly pouze zasypané negativy. (Obr. 10) V přilehlých vrstvách bylo nalezeno několik drobných středověkých keramických střípků. K bližšímu určení doby stavby to ale nestačí.

Jelikož dnes již víme o existenci slovanského kostela na hradišti, můžeme předpokládat, že chebský farář podepsaný na listině z roku 1143 patřil právě k tomuto kostelu, a ne ke svatému Janu Křtiteli, jehož vznik tak lze datovat až do doby těsně před Barbarossovou přestavbou kostela na falci, tedy k roku 1183.
PhDr. Pavel Šebesta

Literatura:
Boháč, J. 1999: Cheb - město. (Průvodce městem). Vyd. Chebské muzeum v Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích, svazek 11.
Gradl, H. 1886: Monumenta Egrana. Das Egerland. Heimatkunde des Ober-Eger-Gebietes. VI. Abtheilung, Eger.
Grueber, B. 1864: Die Kaiserburg zu Eger und an dieses Bauwerk sich anschliessenden Denkmale. Praha
Hejna, A. 1966: Archeologie v historickém areálu města Chebu. In: Památková péče 26, str. 161-167. Praha
Hejna, A. 1967: Archeologický výzkum a počátky sídlištního vývoje Chebu a Chebska. Cheb (Eger) - seine archäologische Durchforschung und die Anfänge der Siedlungsentwicklung der Stadt. In: Památky archeologické LVIII, str. 169-271. Praha.
Rimpl, H. 1933: EGER, die Städtebauliche Entwicklung einer deutschen Stadt. Berlin.
Siegl, K. 1931: Eger und das Egerland im Wandel der Zeiten. Eger.
Šamánková, E. 1974: Cheb. Praha  
Šebesta, P. 2013: Geneze nejstarších kostelů v Chebu. Genese der ältesten Kirchen in Eger. In: Archaeologia historica 38, 291-308. Brno
Šimek, Emanuel 1955: Chebsko - dnešní nejzápadnější slovanské území - v staré době. Masarykova universita Brno.
Tietz-Strödel, M. 1992: Die städtebauliche Entwicklung der Stadt Eger vom 12. bis ins 20. Jahrhundert. In: Kunst in Eger (Schreiner, L., ed.), 67–612. München – Wien.

Obrázky