Všeobecná nemocnice

Siegl 1911

K historii chebské nemocnice

Všeobecná nemocnice před lodní bránou se stala však v posledních desetiletích nedostatečnou a její poloha a vybavení už neodpovídaly moderním požadavkům. Proto byla v posledních letech vedena mezi okresním zastupitelstvem a městskou obcí Cheb se státními a zemskými úřady opětovná jednání ve věci stavby nové nemocnice. Ale všechna námaha obdržet od státu nebo země dotaci, zůstala bezvýsledná a město a okres Cheb za pomoci Chebské spořitelny musely konečně samy přistoupit ke stavbě nové nemocnice.

Po mnohých jednáních mezi obecním výborem, okresním zastupitelstvím a ředitelstvím Chebské spořitelny byl zajištěn projekt novostavby, utvořen přípravný výbor složený z pánů okresního předsedy Kaspara Krämlinga, purkmistra dr. Gustava Gschiera a ředitele Chebské spořitelny dr. Josefa Karga. Přípravný výbor pověřil počátkem r. 1905 městský stavební úřad vypracováním plánů a rozpočtu nákladů na novou nemocnici, která měla stát před Horní bránou za domobraneckými kasárnami. Pan městský stavební rada ing. Josef Pascher předložil v říjnu 1906 tyto plány a rozpočet nákladů výboru a ocenil celkové výlohy pro novou nemocnici na 830 000 korun.

Na zasedání okresního zastupitelstva a obecního výboru 15. července 1908 pak bylo schváleno uskutečnění předložených plánů ve vlastní režii a dohled přenesen na stavební výbor, do něhož byli volbou postaveni předseda Kaspar Krämling, starosta dr. Gustav Gschier, ředitel spořitelny dr. Josef Karg, dále tři členové okresního zastupitelstva, a sice pánové inženýr Johann Siegl, advokát dr. Kaspar Tippmann a císařský rada starosta Gustav Wiedermann z Františkových Lázní, tři členové obecního zastupitelstva, a sice pánové stavitel Ignaz König, horní ředitel Friedrich Scherb a přimář MUDr. Christof Heitzer. Na tomtéž shromáždění bylo přeneseno celé vedení stavby na městského stavitele Josefa Thurnera.

Ještě v srpnu 1908 bylo započato se stavbou nové nemocnice, a sice rozhodnutím stavebního výboru nejdříve postavením hospodářské a infekční budovy, které byly téhož roku zastřešeny.

V téže době byly provedeny veškeré výkopové práce pro hlavní budovou a dokončen její sklep, dále ještě přívod vody v ulici K nemocnici a zahájeno firmou N. Rella &Neffe ve Vídni budování kanalizace pro všechny objekty

Během zimy 1908/09 byly přivezeny cihly. Přičemž Buštěhradská železnice udělila na všech jejích tratích 66% slevu. Tím se ušetřilo skoro 6000 korun.

V této zimě vedení stavby zajistilo dovozí veškerého dříví pro lešení a všeho nutného nářadí a materiálu pro stavbu. Kromě toho se ve vlastní režii vyráběly matrace, koupily povlaky a prádlo v chebských obchodech.

V každém ze tří podlaží je jeden pokoj s ordinací, a to v přízemí pro chirurgické případy, v prvním patře pro příjem interny a v druhém patře pro choré s oční, ušní, kožní a pohlavní nemoci.

V každém poschodí jsou čtyři koupelny s cimbrianovými vanami a fajánsovými mycími stolky, dvě kašny s pitnou vodou, jedna mobilní koupací vana a četné pojízdné mycí stolky. Všude teče studená a teplá voda.

Kromě toho v prvním a druhém poschodí je po dvou místnostech pro denní pobyt nemocných a byty o dvou pokojích pro dva sekundární lékaře.

Větrání všech místností je víc než dostatečné. Větrá se jednak vysouvacími horními okenicemi ve všech oknech, jednak také ventilátory zn. Sirokko zabudovanými v topení. Těmi se vhání stále čerstvý vzduch ze dvou nádrží na dvoře. Nejdříve se pod zemí nasaje vzduch do rozdělovny, pak se ve zvláštních filtračních nádobách čistí od prachu a stlačuje ve dvou topných komorách. Tady se zahřívá a navlhčuje a pod určitým tlakem se horký vzduch vhání kanály pod podlahou, k nimž jsou přidruženy dohřívací komory, do rozvodů s horkým vzduchem a od nich do jednotlivých místností. V nich se může regulovat proud teplého vzduchu nastavitelnými klapkami. Tímto způsobem je možné během 20 minut vyměnit vzduch ve všech místnostech bez průvanu.

K vyhřívání hlavní budovy slouží kromě popsaného vzdušného topení ještě ústřední topení ve všech místnostech a nízkotlaké topení k rychlému zahřátí operačních sálů a k ohřívání sklepů s koupelnami.

Pro ústřední topení jsou ve výtopně postaveny tři elektrické kotle. Od nich stoupá horká voda do rozdělovny na půdě a ve vypínacích skupinách opět klesá do topných těles a zpět do kotlů. Přitom voda neustále obíhá. Kromě toho jsou v kotelně ještě dva kotle určené pro nízkotlaké parní topení a ohřívání vody.

Teplá voda má nejen v hlavní budově, ale i v hospodářské a infekční budově zpětné vedení, čímž může být teplá voda kdykoliv přivedena. Její koloběh je stejný jako u teplovodního topení.

Pro rozvod studené vody je v zahradě 75 m³ sběrná nádrž z betonu, z níž elektřinou poháněná pumpa čerpá vodu do rozdělovací železné nádrže na půdě v hlavní budově, která má objem 17,50 m³.

U schodů je osobní výtah a vedle výtah pro jídlo s elektrickým pohonem.

Všechny místnosti jsou dostatečně osvětleny. U pokojů nemocných se počítá s elektrickým světlem.

Aby se umožnilo nemocným osvěžení na čerstvém vzduchu, je pro každé oddělení v každém poschodí postavena proti jihu otevřená odpočívárna. Nad nimi je prostor pro pobyt na slunci. Z hlavní budovy se dostaneme spojovací chodbou do 45 m dlouhé a 14 m široké hospodářské budovy postavené na východní straně. Ve sklepě je opět vlastní topení se dvěma elektrickými kotli pro přípravu teplé vody a parní topení, a sice jak pro hospodářskou budovu, tak pro infekční budovu. Z těchto kotlů se používá pára a horká voda také v prádelně a kuchyni.

Prádelna umístěná v hospodářské budově je dokonale oddělena od kuchyně a má svůj vlastní vchod. Je v ní přijímací a třídící místo a vlastní umývárna. Jsou v ní tři namáčecí kádě z umělého kamene, louhový varný sud, velký parní varný sud, parní pračka, velký oplachovací stroj a odstředivka. Stroje jsou poháněné elektřinou. V přilehlé sušárně je pětidílný sušicí přístroj, v žehlírně a mandlovně elektricky poháněný mandl a kamna pro žehličku. Dále je tu místnost pro šití a místnost pro výdej prádla. Vveškeré zařízení prádelny a kuchyně dodala firma J. H. Bonner ve Vídni.

V kuchyni je 6 přístrojů na vaření parou s obsahem 90 až 150 litrů pro polévku, maso, zeleninu, mléko a kávu a parní varný stůl se třemi vyklápěcími hrnci o obsahu 25 až 30 litrů. Jsou tady také kamna se dvěma troubami, kamna na pečení s dvěma troubami a ohřívač pro uvařená jídla. Ohřívač, místo na čištění zeleniny a umývárna masa mají zavedenu teplou a studenou vodu a jsou vybaveny oplachovacími přístroji. Zařízení této kuchyně obstarala firma Senkingwerke v Hildesheinu.

Všechny přívody k těmto přístrojům a odpady z obou kuchyní jsou ve sklepě.

V poschodí hospodářské budovy je modlitebna a deset pokojů s postelemi pro dvacet ošetřovatelek a čtyři pomocnice. Kromě toho je tu více koupelen, místností se zásobami a záchody.

Průchozím kanálem ze sklepa hospodářské budovy vede parní vedení, vedení teplé a studené vody do sklepa infekční budovy. V tomto sklepě je desinfekční zařízení. Desinfekční aparát, který je zde postaven, dokonale desinfikuje formalinovým postřikovým přístrojem nerozebranou postel.

Desinfekční budova má takzvanou nečistou stranu k přijímání předmětů k desinfikaci se zvláštním vchodem, skladiště, koupelnu a záchod pro dělníky, a takzvanou čistou stranu k odběru vyčištěných věcí. K výrobě páry slouží vlastní stojící trubkový kotel. V jedné vedlejší místnosti je kotel na hleny, asi první v Rakousku. V něm se vaří hleny nemocných tyfem i s nádobami při teplotě 105 °C a sterilované díly se splachují sprchou do kanálu.

Toto zařízení zhotovil Ústav na výrobu přístrojů ve Výmaru.

V jihovýchodním koutě pozemku pak leží 38 m dlouhá a 11 až 15 m široká infekční přízemní budova. Dá se zde umístit 20 nemocných ve dvou zvláštních odděleních rozdělených operačním sálem v celkem osmi pokojích. V každém oddělení je též pokoj ošetřovatelů s koupelnou a kuchyňkou. Naproti hlavnímu vchodu na východní straně leží ordinační pokoj, zatímco u vchodu na západní straně už je připraveno místo pro schodiště pro později nutnou přístavbu.

Nemocniční pokoje v této budově dostanou jen elektrické osvětlení, zatímco na chodbách a ve vedlejších místnostech bude vedle elektrického také ještě plynové osvětlení. V koupelnách a čajových kuchyních je zavedena také teplá a studená voda. Kohouty na chodbách dávají jen studenou vodu.

Severně od infekční budovy je márnice. V ní je místo na máry, komora pro zesnulé a k tomu patřící zařízení, dále zvláštní místnost pro zemřelé na infekční choroby, pitevna, místo pro nářadí a záchod.

Stoly pro zesnulé a pitevní stůl jsou z umělého mramoru, jsou otočné a přímo propojeny s odpady, stejně jako místa zesnulých a pitevna se zařízením pro různá omývání.

Mezi infekční budovou a márnicí byl již dřívě městem postavený infekční barák na nové podezdívce opět postaven a zařízen. Jsou v něm dva pokoje pro ošetřovatele, kuchyň a dvě místnosti s celkem šesti postelemi.

Dle shora uvedených údajů může být umístěno v hlavní budově (181), v infekčním domě (20) a v infekčním baráku (6) celkem 204 nemocných.

Nemocniční pokoje, operační sály a ostatní místnosti byly zařízeny podle pokynů primáře dr. Christofa Heitzera na základě jeho zkušeností v četných nemocnicích v domově a zahraničí. Vedení stavby, provedení všech staveb a obstarání všeho inventáře, jak už bylo uvedeno, bylo v rukou městského stavebního úředníka, stavitele Josefa Thurnera, který svou odpovědnou úlohu splnil s rozhledem a zručností.

Náklady na stavbu a zařízení nové nemocnice byly, jak bylo nahoře uvedeno, rozpočtovány na 830 000 korun.

Protože topení bylo o 30 000 korun dražší než udával rozpis nákladů, a také četné vícepráce a větší nákupy, zejména zařízení operačních sálů, s kterými se nepočítalo a které se dodatečně ukázaly jako nutné, způsobily, že horní hranice nemohla být dodržena.

Jelikož inventář ještě není úplný, nelze ještě celkové náklady vyčíslit, přesto by částka neměla být vyšší než kolem 876 000 korun.

Náklady jsou uhrazeny takto:

1. dary Chebské spořitelny městské obci na postavení infekčního špitálu a nové nemocnice v částce                                                                     164 749 K 66 h

a dále                                                                                       552 K 42 h

2. částka městské obce za uvolnění staré nemocnice                   

zaknihované městu Cheb před Lodní branou v částce           50 000 K  -

                                                                     Celkem         215 302 K 08 h

3. příspěvek chebského okresu                                          215 302 K 08 h

4. od chebského okresu a městské obce Cheb po

200 000 K, celkem půjčka Chebské spořitelny,

 kterou bude Chebská spořitelna amortizovat,

okres a město Cheb naproti platit úrok,

 konečně

5. zúročitelné vklady darů spořitelny a půjčkami

 dosažené úroky v částce                                                       6 361 K 96 h

                                                                     Celkem         836 966 K 12 h      

Takže proti celkovým nákladům zůstává nekrytý obnos asi 40 000 korun, který po postavení nové nemocnice musí zaplatit okres a město Cheb.

Nový nemocniční objekt, který plně odpovídá všem moderním požadavkům, které jsou před takové ústavy kladeny, a který můžeme v takové rozloze a s takovým zařízením v jiných městech velikosti Chebu stěží nalézt, je tedy jedinečný díky obětavosti okresu a města Chebu za vydatné podpory Chebské spořitelny.

Kéž bude nová všeobecná nemocnice mnohá léta požehnané útočiště pro lidi hledající zdraví!

(Siegl 1911,135-145)

Sturm 1952

Všeobecná nemocnice

Chebská všeobecná nemocnice, která se stala důležitou pro široké okolí, byla předána svému účelu v  létě 1910. Předtím stála od roku 1839 nemocnice na náměstí Balthasara Neumanna...

Během posledního desetiletí 19. století nemohla nemocnice sloužit stoupajícím požadavkům. Proto při změně století jednak chebské okresní zastupitelstvo, tak i městská správa zahájily jednání se státními a zemskými úřady o postavení nové nemocnice. Ale všechny snahy o získání příspěvku na stavbu od státu nebo české zemské správy byly bezvýsledné. Proto bylo město Cheb s chebským okresním zastupitelstvím nuceno podniknout stavbu nové nemocnice za pomoci Chebské spořitelny.

Vytvořil se přípravný výbor, v němž byl předseda Kaspar Krämling, starosta dr. Gustav Gschier a ředitel chebské spořitelny dr. Josef Karg. Potřebné stavební plány pro novostavbu vypracoval městský stavební rada ing. Josef Pascher. Za staveniště byl vybrán pozemek na západním kraji města, na kterém byla vybudována kanalizace a vodovod. Dne 15. července 1908 mohlo být rozhodnuto o provedení hlavní stavby, hospodářské a infekční budovy a následně zahájena stavba pod vedením městského stavitele Josefa Thurnera. Dne 6. srpna 1910 byla nová nemocnice otevřena.

Hlavní budova má kapacitu 200 lůžek, v přízemí je chirurgické oddělení, v prvním patře interní oddělení a ve druhém poschodí zařízení pro oční nemoce a jiné případy. Pro infekční nemoce je k dispozici pavilón s 25 lůžky. V letech po první světové válce byla nemocnice trvale přeplněna, neboť muselo být natrvalo přistaveno přes 300 lůžek. S ohledem na neustále se v poválečném čase vyskytující epidemie se rozhodla správa města s okresním zastupitelstvím rozšířit infekční pavilón na 40 případně 65 lůžek a vybavit jej podle nejmodernějších poznatků (1928/29), dále postavit vlastní budovu pro plicní choroby s 80 lůžky (1929/30). Roku 1930 pracovali v této nemocnici 3 primáři, 7 sekundářů a 2 extérní lékaři. Kromě toho zde byli k dispozici 3 odborní lékaři pro oční, ušní a kožní nemoce jako konziliární lékaři. O nemocné pečovalo 34 sester od Svatého kříže a 6 ošetřovatelů.

(Sturm 1952,421)

Kunst 1992

Všeobecná nemocnice

V ulici K nemocnici

1908-1910: Postavena na západním okraji města podle plánů J. Paschera. Jednalo se o trojkřídlou stavbu, jejímž slohovým vzorem se stal barokní klášter. Slavnostní otevření se konalo 6. srpna 1910.

1928/1929: První rozšíření o infekční pavilón.

1929/1930: Druhé rozšíření o pavilón pro plicní oddělení.

(Kunst 1992, 586)

Katalog 1994

Všeobecná nemocnice

Postavena v letech 1908 - 1910 na západním okraji města podle plánu J. Paschera. Stavební blok s třemi křídly podle stylové předlohy barokních klášterů, který je přizpůsoben novodobým požadavkům velké kliniky a pokouší se oddělit nejrůznější oddělení a propojit je systémem chodeb.

(Katalog 1994,85)