Stará kasárna

Prokl 1877

Kasárna

Po zrušení města Chebu jako pevnosti vznikla v Chebu potřeba vojenských kasáren. Nejdříve museli občané vojáky ubytovat ve svých domech, kromě toho najala městská obec v měšťanských domech 10, 20, konečně 56 jakýchsi kasáren na městské náklady. Avšak Chebsko nebylo ušetřeno vojenské zátěže. Aby se jí město a venkov zbavilo, si vzal si na starost magistrát a měšťané. Několikaletá jednání a nejrůznější projekty ztroskotaly, až konečně purkmistr Abraham Totzauer svolal 7. listopadu 1814 a 22. března 1815 chebské měšťany a sedláky z venkova a protokolárně závazným prohlášením založil kasárenský stavební fond.

Vesničané slíbili zaplatit peněžitou částku ve výši roční daně, kromě toho ve stejné výši provést vlastními povozy dovoz materiálu. Poslední povoz se připočítal později k zaplacení půlroční daňové částky. Leč celou záležitost žádná ze stran nebrala vážně. Za dlouhého vyčkávání a doufání, přání a nekonečného psaní uplynulo mnoho a mnoho let a měšťan i vesničan, jakož i městská obec museli snášet svůj osud. Konečně 30. ledna 1834 loketský krajský hejtman svobodný pán Karg von Bebersburg v Chebu pozval měšťanstvo a zástupce Chebska na radnici a seznámil je s účelem předloženého prohlášení. Většina sedláků byla ochotna v roce 1814 slíbenou jeden a půlroční daň zaplatit, jestliže budou osvobozeni od ubytování vojska. Vesnice Jesenice, Okrouhlá, Horní Lažany, Zelená, Lipoltov, Chocovice, Jindřichov, Potočiště a Hartoušov však odmítly jakoukoliv platbu.

Magistrát a hospodářský úřad slíbily 17. března 1734 dodat zdarma z obecních lesů nutné stavební dřevo na stavbu kasáren a odevzdat přebytek pivního krejcarového fondu po odečtení 3 000 fl. na platy kasárnímu stavebnímu fondu. Přitom ale bylo zjištěno, že kasárna budou jen pro vojáky a že důstojníci mají být ubytováni v měšťanských domech. Kromě toho panství Libá, sv. Klára, Částkov, fojtství Skalka a Starý Rybník prohlásily, že roční daň za osvobození od ubytování vojska splatí v tříletých splátkách. Vysoká dvorní kancelář schválila tuto žádost reskriptem z 2. května 1835. Nato byl krajským inženýrem vypracován plán na výstavbu kasáren pro 1 000 mužů a jedné vojenské nemocnice pro 100 nemocných.

Použili k tomu starou budovu kasáren (bývalý německý dům, jezuitské kolegium) a už v květnu 1835 se mohlo začít se stavbou kasáren a po roce se stavbou vojenské nemocnice. První stavba byla dokončena roku 1839, druhá roku 1841. Oněch 16 vesnic odmítalo i nadále tvrdošíjně platbu, mnozí jiní nedodržovali platební termíny. Byly použity donucovací prostředky, až došlo k nejhoršímu. S vojenskou asistencí se vzal do zástavy dobytek, byl odveden do Chebu, prodán a z toho byla zaplacena jeden a půlroční daň. C. k. erár věnoval na tuto stavbu 6 000 zlatých, 150 zlatých zaplatili majitelé domů v Lodní ulici za odebrané staré zdi kolem zahrad. Městská obec dodala 2 218 kmenů silného stavebního dříví a 44 kmenů na prkna. Příspěvek pivního krejcarového fondu dosáhl skoro částky 17 000 zlatých. Celkové stavební náklady přišly na 163 645 zlatých.

Kasárna s čelní stranou proti západu má mnoho vlhkých pokojů, protože všechny zdi až nahoru ke střeše jsou postaveny úplně neprakticky ze špatných kamenů, které se pro svou hydroskopickou vlastnost vůbec nehodí ke stavbě bytů a které by žádný chebský stavitel nepoužil. Četné svolané komise nevedly k žádnému výsledku. Na zlepšení stavu se už vyplýtvaly tisíce, avšak bez nápravy. Budova má nad přízemím ještě tři poschodí, je na ní pěkný pohled a vnitřní uspořádání odpovídá všem požadavkům.

(Prokl 1877,514-16)

EJ 1914

Stará kasárna v Chebu

 Plán na postavení kasáren v Chebu zhotovil roku 1835 císařský krajský inženýr. Počítalo se s ubytováním 1000 mužů a vojenským špitálem pro 100 nemocných. K tomu byla použita stará kasární budova (dříve dům německých rytířů, později jezuitské kolegium). Roku 1835 se počalo se stavbou kasáren, rok později se začal stavět vojenský špitál. První stavba byla hotova v roce 1839, druhá v roce 1841.

 Stavební náklady vyšly celkem na 163 645 zlatých. K tomuto účelu věnoval c. k. erár 6000 zlatých; majitelé domů v Lodní ulici zaplatili 150 zlatých za staré hradby okolo zahrad; městská obec dodala 2218 kmenů silného stavebního dřeva a 44 kmenů na prkna. Pivní krejcarový fond přispěl téměř 17 000 zlatými. Také z venkova, ze vsí a panství přicházelo na stavbu hodně peněz. 16 vesnic však odmítlo dát jakýkoliv příspěvek, jiní zase nedodrželi platební termíny. Muselo se použít donucovacích prostředků. S vojenskou asistencí zastavoval se sedlákům dobytek, odvedl se do Chebu, kde se prodal. Z výtěžku se platily nedoplatky. Jistě to byla hořká nouze, která sedláky vedla k tomu, že jednali tak tvrdohlavě a nerozumně.

 Kasárna přesto byla postavena. Nad přízemím měla budova ještě tři poschodí a patřila ve své době k velkým a vznešeným budovám v Chebu. Stejně tak vojenský špitál, který byl vysoký dvě poschodí a jehož severní část uzavírala prostorná zahrada. Tato budova stála kolem dokola volně uprostřed zahrady před Lodní branou na suchém dřevěném roštu, pročež celá budova velmi brzy popraskala.

Brzo však  se ukázaly nedostatky i na budově kasáren. Už Prökl píše roku 1877: „V kasárnách je mnoho vlhkých pokojů, protože všechny zdi až nahoru po střechu jsou postaveny zcela neprakticky ze špatných kamenů, které se vzhledem k hydroskopickým vlastnostem nehodí ke stavbě bytů. Bylo svoláno mnoho komisí, ale ty byly bezvýsledné. Na zlepšení stavu se už vyplýtvaly tisíce, avšak bez nápravy."

A vyplýtvaly se další tisíce. Stížnosti kvůli mokrým zdem byl nekonečné. Tyto svízele ale nepocházely jen z nevhodného stavebního materiálu, nýbrž spíše více z polohy budovy, která byla nevhodně umístěna v úbočí stráně, odkud neustále přijímaly stěny vlhkost. Městské zastupitelstvo brzy poznalo, že tento neudržitelný stav musí skončit. Už asi před 15 lety otevřel tehdejší starosta pan dr. Gustav Gschier otázku postavení nových kasáren pro pěchotu.

Znovu se scházely komise k této otázce, ale vojenské úřady se nemohly dlouho rozhodnout o postavení nových kasáren podle podmínek ubytovacího zákona. Teprve roku 1909 tato záležitost najednou uzrála k rozhodnutí, neboť se zjistilo, že stav kasáren je právě tak nebezpečný i pro obyvatele. Mnoho stropů se zřítilo, jiné měly k tomu blízko. Celé roty musely být přemístěny do vojemských ubikací postavených městem za Horní bránou. Nyní také uznal i vojenský úřad, že tyto neudržitelné poměry musí skončit.

(EJ 1914, 267-8)