Špitály, chorobince, chudobince a sirotčince

Budovy sloužící péči o různě postižené obyvatele můžeme písemně sledovat od roku 1256, kdy je v listině, vystavené v klášteře v Chebu, zmiňován první takový ústav - Hospital blahoslavené Panny, založený a spravovaný Řádem německých rytířů.  Roku 1467 vznikl domov pro staré muže, tzv. Bruderhaus St. Jakob (Domov Bratrstva sv. Jakuba). Židovský špitál – seelhof – je doložen v listině Karla IV. z roku 1364.  V roce 1525 je zaznamenán „lazaret ve Školní ulici, kterému se říká selhaus a kam se dávají nemocní lidé“. V polovině  16. století byl u kostela sv. Jodoka zřízen chudobinec a na počátku 17. století lazaret pro nakažlivé choroby.

Domy pro malomocné, případně infekční nemocné, se zakládaly dále od města. Z konce 13. století je znám první chorobinec – dům malomocných (Siechenhaus) u Sv. Kříže,a v polovině 15. století je zaznamenán druhý v místech dnešní Myslivny.

O péči o děti svědčí písemné zmínky z konce 14. a 16. století.  Počátkem 18. století byl zřízen sirotčinec pro dvanáct dětí. Po určitou dobu byl sirotčinec i v domku u Mlýnské brány. Moderní sirotčinec byl otevřen roku 1904.

Od roku 1839 stála v dnešních Komenského sadech Měšťanská nemocnice.  Roku 1841 zahájila provoz nová vojenská nemocnice, ta však nepatřila k zařízením města. Měšťanská nemocnice přestala během 19. století dostačovat potřebám a roku 1910 byla otevřena nová moderní Všeobecná nemocnice s infekčním pavilonem.

(RS)

Obrázky