Škola u Horní brány

Kunst 1992

Škola u Horní brány

O podobných nárocích na vzdělání jako v případě Rudolfina svědčí rovněž škola u Horní brány postavená v letech 1891-1892 na místě mezi Felix-Dahn-Straße a Schmeykalstraße (dnes ulice Mánesova a 26. dubna). Budova zabírá stanovenou plochu v místě, kde se střetávají obě silnice mezi řadami domů, až k stavební linii a rozšiřuje se klínovitě od pětiosého  hlavního průčelí směrem dozadu k Schanzstraße (dnes ulice Májová). Kompaktní stavba dominuje v místě rozšířené křižovatky Schanzstraße, Theaterstraße und Schmey­kalstraße (ul. Májová, Kubelíkova a 26. dubna) a vstupu do parku za Horní branou (dnes Městské sady). Hlavní průčelí je reprezentativně tvořeno hlavním širokým rizalitem s kolosálním řádem, frontispisem a třemi portály s kulatými oblouky nad širokým vstupním schodištěm. Postranní průčelí jsou členěna rohovými rizality s frontispisy. Rustiky v rozích pojímají všechny vertikální odstíny a zdůrazňují tak jasné členění budovy.

Této pozdně klasicistní struktuře odpovídají v detailu hrubě opracované podstavce pilířů na hlavním rizalitu, anticko-římská věncovitá římsa a rámování oken s kulatým obloukem v suterénu, jejichž horizontální zastřešení přejímá soklová římsa a která jsou po vzoru hlavního traktu Rudolfina zdobena maskami na vrchních kamenech a lemujícími vítěznými věnci. V prvním poschodí přecházejí ozdobné tvary  lunet a parapetů k barokní plasticitě pod střídajícími se korunními římsami oken, přičemž motivy girland a lvích hlav zůstávají i nadále pod vlivem římské antiky. V horním patře se dále omezují na přísné empirové motivy, které určují také ornament pilastrů na hlavním rizalitu.

Jako autor stavebních plánů a architekt této školy je uveden městský stavitel Josef Thurner. Realizace byla svěřena do rukou C. H. Königa a Franze Krause. Již v roce 1899 bylo potřeba rozšířit budovu jižním směrem. Toto rozšíření stejně jako druhá přístavba v roce 1901 byly provedeny městským stavebním radou Pascherem.

(Kunst 1992, 211)