přeskočit k navigaci »

Radnice

Počet zobrazení: 12946

Kategorie: Domy na náměstí

Adresa: náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14

 
 
 

Radnice.

Stará gotická radnice, přestože byla v polovině 14. století rozšířena o jižní sousedící měšťanský dům, se stala pro rostoucí městskou správu příliš stísněnou, malou a málo reprezentativní. Proto byla v letech 1721 až 1722 navržena budova nové radnice, a to stavitelem Giovannim Batistou Alliprandim z Verony, který působil v Praze na stavbě tamního opevnění. V letech 1723 až 1728 bylo postaveno první pravé křídlo na pozemku dvou zedwitzovských domů, vykoupených radnicí. Stavbu vedli chebští pevnostní stavitelé Angelus Pfeffer a Johann Christoph Faber. Pro nedostatek peněz nebyl celý stavební projekt uskutečněn a stará radnice byla dále užívána. V roce 1805 byla zbořena do náměstí vysunutá gotická věžice této staré radnice a v roce 1850 městská správa trvale přesídlila do Městského domu v dolní části náměstí.

(Katalog,1994)

 

Texty

 
 

Prökl 1877

Radnice.

První radnice nebo dům konšelů a rodů v Chebu stál, jak vyprávějí všechny staré kroniky a listiny, na Jánském náměstí. Jako tato původní radnice je označen starý, vedle prastarého Jánského kostela stojící, Wagnerův dům, který ještě v roce 1542 vzbuzoval  jako soukromý dům obdiv historika Brusche. V jaké době byl opuštěn a kdy byla zřízena nová radnice na velkém náměstí se nedá zjistit; později jmenovaná ale jistě musela stát již v roce 1149, neboť v knížecích pokojích této radnice měl Friedrich Barbarossa svatbu s Adélou z Vohburgu. Tato první stavba, nebo takzvaná stará radnice na tomto velkém náměstí, shořela se všemi archiváliemi při velkém požáru města v roce 1270. Novostavbu, z níž jsou ještě dnes dochovány dvě budovy, zdobila čtyřhranná, v gotickém stylu provedená vysoká věž, na které se od roku 1412 skvěla zářící sluneční tvář, dobytá na hradě Neuhaus, a umělecky zdobené hodiny. A od doby císaře Zikmunda, který nedosáhl roku 1435 českého trůnu bez pomoci říšského města Chebu a svého říšského kancléře, chebského Kašpara Šlika, a který roku 1437 konal v Chebu říšský sněm, na nich byl umístěn rovněž český a maďarský znak vedle chebského městského znaku; dále obraz lva a šaška (jako památka, neboť tento šašek a lev, které s sebou vozil Friedrich Barbarossa, našli v Chebu svou smrt). Na této věži visel zvon, při jehož zaznění se všichni měšťané museli dostavit na radnici. Zvonilo se také před každým obnovením rady ráno od osmi hodin do půl deváté, pak v době, kdy byli odsouzení zločinci vedeni na popraviště. Uvnitř věže byla v prvním patře soudní světnice a vedle ní radní kaple Svaté Trojice s velkou předsíní, prosvětlenou vysokými gotickými okny. V této kapli byla čtena mše při každém obnovení rady a před každým začátkem zasedání rady.

Také Hieronymus Ziechr zde založil mši. Zakládací list je datován: pondělí po Nanebevzetí 1448. Druhou mši založil roku 1454 Heinrich Schönstetter věnováním jisté částky peněz, a ročně vyplácela městská kasa na tuto mši oltářníkům 10 kop grošů. V době luteránství v Chebu zůstala kaple uzavřená, od 14. května 1650 do roku 1805 sloužili františkáni mši na radnici, potom ale až do roku 1831 ve svém klášteře, za což městská kasa platila 15 zl. ročně. V roce 1831 byla tato nadace zrušena.

Radniční věž byla nově postavena v roce 1519 a pak znovu 1572; roku 1572 do ní uhodil blesk, shodil byt věžního hlídače i s ním, jeho ženou a dětmi na náměstí, aniž byl kdokoli zraněn!? (Baierovy manuály). Obnovení věže uskutečnil radní Erbert Junckher von Oberkunreut. Roku 1805 byla zdemolována, kaple opuštěna a roku 1837 byla ke staré radnici přistavěna hlavní vojenská strážnice, která stála uprostřed náměstí od roku 1630, dále byla roku 1841 stržena část zadního traktu staré radnice, nazývaná řeznický dům. Ve východní části původní radnice byly pohostinské pokoje, přízemní komnaty úřední váhou a zastavárnou předělány na mincovnu a konečně první patro na daňovou kancelář ("Bernstube"); také tam vznikla mučírna, která je dodnes dochovaná a nazývaná "Marterkammer", a pivní a medovinový šenk.

Ve 14. století koupil senát měšťanský dům vedle staré radnice, v současnosti nazývaný stará radnice a zřídil v něm kanceláře. V roce 1697 odkoupil senát tentokrát 2 domy od pana Zedtwitze a od měšťana Chemnitzera a na jejich místě nechal v letech 1711 - 28 postavit podle velkolepého plánu stavitelem Angelusem Pfefferem za 80.000 zl. současnou radnici a propojit ji se střední radnicí. Nová radniční budova, postavena podle projektu jen z jedné třetiny, měla zabírat také prostor střední a staré radnice, měla mít 3 hlavní vjezdy a 2 věže. K provedení této velkolepé stavby ale prostředky městské pokladny nestačily, stavba proto nebyla zhotovena celá, jak je patrné na zde přiložené kresbě. V této nové části radnice jsou patra neobyčejně vysoká a většinou klenutá; na podstavcích hlavního schodiště stojí jako charakteristický znak říšského města (stejně jako na náměstí socha na kašně) starý, záhadný, hrdinný král Allemann se zdviženým kyjem jako obrovská postava s městským znakem a kolosální socha sv. Josefa. Na stropě schodiště a ve zdobeném železném, velmi uměleckém mřížovém kování na vrchním okně hlavního vchodu jsou umístěny znaky rakouského císařského domu a čtyř bývalých starostů Johanna Adama Junckhera von Oberkunreut, Georga Adama von Bruschen, Johanna Josepha Werndla v. Lehenstein a Johanna Christopha Ernsta von Bruschen, kteří dali podnět ke stavbě a provedli ji. Do doby, než byl pro potřeby zbrojnice postaven tzv. "Geschirrhaus", sídlila v části staré radnice.

Z bývalého knížecího bytu nechal v roce 1787 magistrát udělat jídelnu a z daňové kanceláře ("Bernstube") redutní sál, který je proto dodnes nazýván Berním sálem. Mincovna byla roku 1698 přeměněna na dva aresty, z nich roku 1835 na stáj, mučírna na depozitář stavebního náčiní, aniž by se však něco změnilo na hlavních částech. Na radnici byly uchovávány tyto pamětihodné předměty: Valdštejnův meč, jeho zdařilý portrét, partyzána, kterou byl v roce 1634 zavražděn, dva obrazy představující zavraždění Valdštejna a jeho druhů, dále pohled na město z roku 1742, portréty rakouských panovníků od císaře Karla VI. až do současné doby, knihovna sestávající z 2000 svazků a mnoha prvotisků, čtyři prapory, které byly odňaty Švédům v roce 1647, kamenná láhev, kterou musely cizoložnice za trest nosit okolo náměstí a ulicemi města, a také dvě železné míry, a to jeden půl a jeden čtvrt lokte. Všechny tyto předměty jsou nyní uchovávány v muzeu v městském domě.

Velká kamna, zdobená bohatě zlacenými poprsími římských císařů a králů v knížecím pokoji včetně mnoha cenných starožitných kusů nábytku z habsburského domu odevzdal magistrát v roce 1827 na císařský zámek Laxenburg a dostal za to jako dar od Jeho Veličenstva císaře Františka I. těžkou zlatou medaili se zlatým řetězem, kterou nosí při velkých slavnostech a průvodech starosta. Tato umělecká kamna, obklopena vysokou, zdobenou železnou mříží, zhotovil chebský mistr kamnář Jonas Merz v roce 1575. Nádherná velká truhla se lvími nožkami, kterou nechal magistrát zhotovit slavným chebským truhlářem Haberlitzem jako dar pro císaře Karla VI., přišla roku 1827 rovněž na Laxenburg. Při věnování radniční budovy pro kancelářské účely politické a soudní správy v roce 1850 nechal občanský výbor celkově přestavět starší a střední radnici, přičemž bylo změněno vnitřní uspořádání. Stavbou větších kanceláří ve dvou starších budovách zmizely poslední zbytky radniční kaple. Tam se ještě nacházelo okno se železnou mříží, odkud mohli zločinci naslouchat mši, trestanci byli během bohoslužby připoutáni na silné železné kruhy, zazděné do podlahy velké předsíně ke kapli. Velká starogotická okna, která jsou ještě dnes zachována, prosvětlují předsíň kaple, ke které vedlo široké dřevěné schodiště. Knížecí pokoj je dnes přeměněn na kanceláře a v budově do dvora je na místě redutního sálu sál porotního soudu, který je opatřen schody a vlastními vchody. Stará mincovna byla znovu přestavěna na sklad dříví, mučírna ale zůstala jako depozitář. Městská váha a hasičské náčiní zůstaly na svém dřívějším místě.

V zadní části nové radnice sídlí ve 4 místnostech nově uspořádaný archiv. Strážnice, vestavěná do radnice roku 1837, je od zrušení městského velitelství zabrána a jsou z ní obchody. Místnost na výrobu methridatu ve 2. patře staré radnice zmizela při přestavbě roku 1852. Při předávání 3 radničních budov c. k. úřadům si městská obec ponechala k používání sklepní prostory, skladiště a byt domovníka. Veškeré obecní kanceláře byly přestěhovány do Městského domu (obecní dům, Pachhelblův dům, dům Valdštejnova zavraždění).

(Prökl 1877,482-6)

 
 

Siegl 1929

Radnice.

V roce 1928 uběhlo dvě stě let od doby, kdy byla dokončena takzvaná horní nebo "Nová" radnice a nastěhovaly se do ní městské úřady.

Nejstarší radnice stála kdysi, jak jsem o tom pojednával již v několika svých spisech, na Jánském náměstí, a to na severní straně, tam, kde dnes stojí dům čp. 16. K radnici nejspíš také patřil dům, přimykající se z východní strany, zvaný "Wagnerův", dnes Cechovní 10. Rohový dům stojící kolmo naproti přes náměstí, dnes Cechovní 9, Jánské náměstí 1, byl prvním farním dvorem.

Toto Jánské náměstí s ulicemi, jež do něj ústí: východně až k dnešní Kamenné ulici, dříve "an den steinen", která se znovu dělí na "stein der ober"- (horní část Kamenné ulice až ke Kostelním schodům) a "stein der unter"- (spodní část Kamenné ulice, směrem dolů od Kostelních schodů), dále jižně až do okolí dnešní Jakubské ulice, západně až k hradu a severně až k Ohři, tato skupina domů byla tedy prvním zárodkem místa, již v roce 1061 v listinách zmíněného jako Egire.

Uprostřed náměstí, obklopen hřbitovem a vysokou zdí, stál starý Jánský kostel, jeho založení spadá nejpozději do 10. století. Z kamene s nápisy, který se nacházel nad vchodem, kronikář Karl Hus, který tento - mezitím zmizelý - kámen ještě viděl, údajně vyčetl, že byl tento kostel postaven v roce 731 a 740 měl kněze. Při požáru v roce 1809, jemuž padlo za oběť celé Jánské náměstí, Mlýnská ulice, Křížovnická ulice, Lodní ulice, spodní Školní ulice a kostel sv. Mikuláše, se v plamenech ocitl i Jánský kostel. Několik let nato byla ruina po požáru stržena a místo bylo zarovnáno.

Zeď, která se táhla od Ohře vzhůru Kamennou ulicí a pak dál poblíž dnešní Jakubské ulice až k hradu a znovu klesala k Ohři, obklopovala tuto nejstarší osadu.

Ve 12. a 13. století se ale město rozšiřovalo dále směrem na východ, jih a jihozápad a někdy mezi 1150 - 1250 bylo založeno dnešní náměstí. Okolo roku 1150 byl založen kostel sv. Mikuláše - zvon roztavený při požáru věží nesl v římských číslicích letopočet 1150 -, v roce 1256 je písemně zmíněn klášter minoritů (dnes františkánů), 1268 také klášter klarisek a do roku 1294 spadá založení kláštera a kostela dominikánů. Zakládací listiny posledně jmenovaného kláštera, a to listy od českého krále Václava II. z 24. května 1294 a od římského krále Adolfa z Nassau z 29. července 1294, se dochovaly (1).

Toto rozšíření města si také vyžádalo přemístění staré radnice z Jánského náměstí na dnešní náměstí. Kdy k tomuto přemístění došlo, nelze zjistit.

Uprostřed západní strany byly tehdy v domě, dnes označeném číslem 14 (čp. 1a, "Dolní radnice") znovu zřízeny městské úřady.

O náměstí a samotné radnici podává zprávu Kaspar Brusch (2) ve svém "Popisu Smrčin 1542": "Nový tržiště / na němž tak pěkně stojí nová radnice / tak velká a prostorná / že bych v Čechách stěží jinou takovou spatřil: radnice / stojí na rynku / je postavena co nejkrásněji / jak se na takové město sluší a patří. Má šest nádherných sálů nebo pokojů / rozdělených podle různých jednání a věcí. Dále šest dalších místností pro městské služebníky (úředníky). Má také pěknou kapli / postavenou ke cti sv.Trojice. Celou a velkou radu města tvoří / podle staré římské zvyklosti / sto osob / z nich je devatenáct z nejstarších měšťanských rodů a jinak třináct / to jsou soudci / a jsou nazýváni porotci. Z devatenácti členů rady jsou čtyři starostové / každé čtvrtletí se střídají / a jsou ročně voleni / dva z rady a dva z obce. Ustanovují radu, soud a obec, kterou tvoří šedesát osm osob. Tito výše zmínění členové rady a soudu sami vykonávají právo / a vynášejí rozsudky / ne podle císařských zákonů / nebo constitucionibus / nýbrž podle svých starých dávno získaných uctívaných svobod / a zvyklostí. Proti nim se nelze odvolat / neboť jsou od toho osvobozeni. Před českým králem v Praze / a jen před ním / jinak před nikým / každý z nich směle stojí". 3)

Výše popsaná radnice měla dvě patra vysokou představbu vyčnívající do náměstí, se schodovitým arkýřem a vysokou věží, jejíž vrchol byl ozdoben zlatým sluncem (4), ukořistěným při dobytí pevnosti Neuhaus (1412). Arkýř ukrýval umělecké hodiny, "orloyner" nebo "fayger" s "löwengeschrey" (5). Vzadu se nacházela radniční kaple, v níž se roku 1805 konala poslední bohoslužba. V tomto roce byla také stržena tato vystupující část stavby. Gotická okna kaple jsou dnes k vidění ještě ve dvoře.

S předním traktem sousedily vzadu tzv. knížecí pokoje, v nichž údajně Friedrich Barbarossa slavil roku 1149 svatbu s Adélou z Vohburgu.

K tomu přiléhá zadní trakt. V jeho přízemí byla mučírna a mincovna. Cheb byl jediné město v Čechách s právem razit mince. Nad těmito místnostmi, v prvním patře, se nacházel tzv.berní sál ("Bernsaal"), mylně nazývaný Medvědím ("Bärnsaal"). Byla to místnost, v níž se odváděla královská daň, (berna) "Bern",  dále daň městských obyvatel, zvaná "Losung" a "daň z kopyt" ("Klosteuer"), tj. daň vesnického obyvatelstva. (6) V letech 1787 - 1850 sloužil tento sál jako divadelní a redutní sál a v letech 1850 - 1905 jako soudní jednací síň. V letech po světové válce jej používal chebský pěvecký spolek jako spolkovou místnost a v roce 1923 byl tento sál, část přízemí a zmíněné knížecí pokoje adaptovány pro účely státní policie. Jedna místnost v přízemí je také používána jako sklad hasicího náčiní.

Již kolem poloviny 14. století dnešní dolní radnice nebyla dostačující a rada v této době koupila z jihu sousedící měšťanský dům, dnes zvaný střední radnice, označený čp. 15 a čp. 1b. V tomto domě byly zřízeny staré radní místnosti, jejichž stěny byly pokryty znaky starých chebských rodů, a výčep. Opakovaně se zde v dalších staletích přestavovalo. V 19. století, a to v letech 1853 - 1885, se zde v prvním patře nacházela chebská spořitelna. V současnosti používá první patro ve střední a dolní radnici občanské oddělení krajského soudu a druhé patro v obou domech okresní politická správa.

Před horní a střední radnicí se v letech 1839 - 1850 nacházela dřevěná představba, v níž byla hlavní vojenská strážnice. Tuto představbu vidíme na vyobrazení svěcení praporu střelců z roku 1845 v muzeu. Za touto představbou ležely dva sklepy. V dolním (dnes holičství a papírnictví Becker) nabízela své zboží hokynářka, jejíž byt ležel o poschodí níže. V horním (dnes obchody Krill a Wollrab) se nacházela klempířská dílna starého Mühlhause, do které se také chodilo po schodech. V roce 1886 tyto sklepní krámy zmizely a byly zřízeny nynější obchody. Pohled na obě radnice (s horní radnicí) nabízí vyobrazení 2. To ale není zcela správné: zmíněné sklepní krámy zde nejsou zachyceny. Na obrázku 1 staré vchody ještě vidíme.

V roce 1723 přibyla třetí, dnešní, "Horní" nebo "Nová" radnice, označená čp. 16, kons.č. 1c. Již ke konci 17. století se značně zvětšil městský úřední provoz, k čemuž také pravděpodobně nemálo přispěla koupě německého řádového domu (7) s jeho rozsáhlými lesy a statky v roce 1693. (8) Obhospodařování statků si také vyžádalo více úředníků.

V roce 1697 pak také rada pro rozšíření radnice koupila dům Christofa Adama von Zedwitz z Libé sousedící se střední radnicí. Kniha výdajů 1696/97 obsahuje na listě 9a zápis: "23. dubna (1697) panu Christofu Adamu von Zedwitz za prodanou, mezi radnicí a hraběcím domem Metternichů (dnes Schillerův dům) vlastněnou a situovanou polovinu měšťanského obytného domu podle kupního listu prostřednictvím Johanna Rustlera, jako svého správce v Libé, po odečtení 800 zl. půjčeného kapitálu a 600 zl. hotovosti, dohromady 1400 zl., potom do 30. dubna povinné úroky 100 zl. a panu Johannu Rustlerovi při předávání dány 3 zl."

Kronikář Vinzenz Prökl ve své rukopisné kronice také uvádí, že rada k rozšíření radnice koupila ještě druhý dům, jistého Chemnitzera, ale tuto koupi jsem v žádné z příslušných knih vydání nenašel a v daňových knihách té doby není jmenován žádný majitel domu Chemnitzer na náměstí. Naproti tomu jsem v knize vydání 1723/24, na listě 12b našel položku: "12. května 1723 Hansi Rustlerovi za odkoupený, s městskou radnicí sousedící dům "hinter der Schul" z ceny 2200 zl. zaplacena první splátka 1000 zl." Tento dům stál tedy za domem Zedwitzů, na místě zadního traktu dnešní "Nové" radnice.

Po koupi z roku 1697 se několik let nic nedělo. Teprve v roce 1712, 28. listopadu, je "panu Allaprande (správně Alibrandi), vrchnímu staviteli českého království, když s p. plukovníkem Eckchenem a p. zeměměřičem z Prahy ohledali dům Zedwitzů, darováno 12 zl." (kniha výdajů 1712, list 11b).

Opět uběhlo několik let. 12. června 1721 bylo "panu staviteli z Prahy za vytvořený rys (stavební plán) ke zdejší radnici na splátky /: než bude zrevidován a cokoli z něj realizováno :/ zaplaceno 75 zl." (kniha výdajů 1721, list 95a), a 16. července 1722 dostal "pan stavitel z Prahy za hotový rys ke stavbě zdejší radnice k před rokem vyplaceným 75 zl. v hotovosti zaplacen zbytek 75 zl." (kniha výdajů 1722, list 14a).

Na jaře 1723 bylo započato se stavbou. V březnu toho roku byly "oběma zednickým mistrům, kteří strhli dům Zedwitzů a zadní dům" opakovaně vyplaceny týdenní mzdy. U jednotlivých položek jsou zedničtí mistři také jmenovitě uvedeni. Jsou to" Angelus Pfeffer (9) a Johann Christof Faber. Nejprve byla zahájena stavba "zadní radnice". 8. května (1723) dostal mistr Angelus Pfeffer "za vyměření pozemku" 2 zl. a kameník Adam Silbermann "vyplaceno za kvádr pro základní kámen 1 zl. 20 kr." (kniha výdajů 1723, list 43b).

Pak následuje velký počet výdajů: za lomový kámen, který byl splaven po Ohři od Kachního kamene ("von Anthentein") k tehdy ještě otevřené (dnes zazděné) Písečné bráně, za kamenné kvádry z Rommersreuthu, za cihly (do konce dubna 1724 70.200 kusů) z obou městských cihelen, za dřevo z Buchwaldu a ze Soosu u Křížového kamene, za vápno z Waltershofu a za písek z místa nad Skalkou ("Fuxgang") a z Hradiště (Reichersdorf). Četné jsou také výplaty za odvoz sutin ("des gerieds").

Dne 12. února 1724 dostal Angelus Pfeffer "za obkreslení rysu ke stavbě radnice 30 zl." (kniha výdajů 1724, list 122a). Průměrně je zaměstnáno 30 zednických tovaryšů s množstvím učedníků denně.

V létě 1724 je hotova hrubá stavba zadní radnice a 23. června je "tesařům za svázání krovu střechy k zadní části budovy, vyplaceno 13 zl 26 1/2 kr.," 1. srpna "tesařům za vyzdvižení krovu na zadní část stavby radnice dáno na napití 2 zl. 38 kr. a pěti hlásným, kteří při zatloukání prvních hřebíků hráli na trumpety, rovněž 1 zl. 15 kr." (kniha výdajů 1724, list 41a, 42b).

Jako tesařští mistři jsou jmenováni bratři Mathes a Thomas Wolfovi.

Dne 19. srpna a v následujících dnech zalaťoval a pokryl mistr Andreas Geschierr střechu zadní radnice (kniha výdajů 1724, list 50a).

Na konci roku 1724 byla zahájena stavba přední radnice a 6. listopadu dostal mistr cínař Niklas Mühlvrentzel "za malou cíněnou skříňku, která byla zasazena při pokládání základního kamene nové radnice 1 zl. 24 kr." (kniha výdajů 1724, list 121a).

Na několika listech knih vydání 1724/25 jsou opět zaúčtovány výdaje za zednické, zámečnické, kovářské a kamenické práce. Zámečnické práce, mezi nimi "mříže a mříže s koši na okna", provedli mistři Gorg Mathes a Gregor Andreas Herbeck, kovářské práce mistři Adam a Kaspar Rabovi a Johann Kuntz a kamenické práce mistři Wilhelm (10) a Peter Antoni Felsser, Peter Rubner, Arnodl Zembsch a již zmíněný Adam Silbermann. Oba Felsserové jsou také nazýváni sochaři.

V říjnu 1725 je hotova i hrubá stavba přední radnice a 24. října t.r. je "tesařům za usazení krovu přední části radnice k obvyklému pivu a chlebu věnováno 2 fl. 30 kr." (kniha výdajů 1725, list 41). Koncem tohoto měsíce je "radnice směrem do náměstí zastřešena". (tamtéž, list 52B).

V říjnu tohoto roku dostal také sochař Peter Antoni Felsser "za čisté vypracování 2 ozdob po 4 kusech ke stavbě nové radnice 16 zl. a za vytesání hlavice pod hlavní římsou směrem do náměstí 22 zl." (kniha výdajů 1725/26, list 118a,b).

Dne 21. ledna následujícího roku (1726) dostal zednický mistr Christof Faber "za vyměření kamenických prací na nové radnici, za 2 1/2 dne po 21 krejcarech vedle učně, po 18 kr., celkem 1 zl. 28 a 1/2 kr." (kniha výdajů 1725/26, list 49b). V červnu provádí "pan stavitel z Prahy" opět "inspekci stavby" a dostává za ní 75 zl. (tamtéž, list 123a). V září jsou umístěny okapní žlaby a v listopadu je radnice natřena, k čemuž je bohatě použita "žlutá a bílá křída, umbra, pálená a nepálená sádra a klíh" (list 125-127).

V následujících měsících až do jara 1727 jsou vyráběny "podstavce a stupně k hlavnímu schodišti", tyto práce provádějí Adam Silbermann a (nový mistr) Arnold Zembsch (list 128, 129). Ve stejnou dobu jsou také zahájeny kamnářské, sklenářské a zámečnické práce. Veškeré dveřní zámky vyrábí mistr Georg Andreas Herbeck (tamtéž). Kniha výdajů z roku 1727 (list 12a) zmiňuje také "velký závěsný svícen na radnicií".

Dne 18. července t.r. (1727) dostává Peter Antoni Feltzer "za výrobu ozdob nad šesti horními okny do náměstí 3 zl." (list 131) a 16. srpna "pan Karl Hofreuter (11) za natření dvou velkých dračích hlav (12) na stavbě radnice směrem do ulic nebo náměstí olejovými barvami a jejich pozlacení dobrým zlatem 15 zl." (list 131a). 5. září t.r. obdržel týž malíř "za zeleně natřené a dobrým zlatem opatřené tyče k chrličům na radnici 11 zl." (list 119a), 18. října Niklas Haberstumpf "za výrobu čtyř návrhů na malby na stropy v nové radnici 6 zl. (list 119b), 22. října Peter Antoni Feltzer "za boží oko ve stropě u hlavního vchodu nové radnice, pak za znaky císařský, uherský, český a rakouský, stejně jako pánů starostů( 13), také za listovou výzdobu včetně oválů v prostředním patře nad dveřmi 85 zl." (list 119b) a 5. prosince bylo Gerstelu Mayerovi, Židovi z Schönwaldu, za 2400 velkých, průhledných tabulí do radničních oken vyplaceno 55 zl. 12 kr. (list 120a) a témuž  také 4. února 1728 "opět za 4080 velkých pěkných zrcadlových tabulí do radnice zaplaceno 93 zl. 35 kr." (kniha výdajů 1728, list 122a)

Z knihy výdajů 1728 lze nakonec vyzdvihnout jen několik položek. 31. ledna dostal "mistr Kaspar Haberlitz za výrobu dřevěného modelu podle měřítka ke kamennému schodišti k nové radnici 9 zl." (list 122a), 4. února "mistr Georg Mathes Herbeckh za zámek k vratům radnice a dvě velké vzpěry s listovým zdobením ke dvěma velkým dračím hlavám do náměstí 30 zl." (list 122b), 9. června "pan Carl Stilpp, sochař (14), za sochu sv. Josefa (15) kromě 1 zl. spropitného, 36 zl." (list 130b), 19. července "Petru Antonu Felssovi za zhotovení velké sochy "Divého muže" (Wilder Mann)16) nahoře u konce hlavního schodiště 45 zl." (list 131a), 27. června "mistru Adamu Silbermannovi za vypracování kamenných kuželek ("tocken") na zábradlí (17) u velkého hlavního schodiště, za 64 kusů po 1 zl. 30 kr., celkem 96 zl." (tamtéž), stejného dne jmenovanému mistrovi "za 8 parapetních desek ("barabet stuck" (18) a 8 krátkých, na nichž tyto sloupy stojí a jimiž jsou pokryty 182 zl., za 27 zdobených hlavic ("Artizocken") (19) 19 zl. 30 kr., potom Petru Antoni, sochaři, za zdobení vyřezané do těchto sloupů 48 zl., dále za lehké a jemné kvádry, použité u domovních schodů, sem přivezené Culmainem z Falce, jím vytěžené a na místě hrubě opracované včetně obou kusů k velkým sochám 122 zl. 361/2 kr., za dovoz, bez městského postroje, 129 zl. 4 kr., oběma kameníkům Peteru Reubnerovi a Arnoldu Zembschovi za 212 čtyřhranných desek k vydláždění spodního patra 84 zl 48 k." (list 131), 28. července "všem čtyřem mistrům ctěného řemesla sklenářského za veškerá nová okna vpředu na radnici, k nimž zaopatřila tabule daňová komora, za cín, olovo a práci 419 zl. 2 a 1/2 kr." (list 134), 30. července "(zvonaři) Franzi Vitalovi za 12 mosazných knoflíků k železnému zábradlí u velkého hlavního schodiště 31 zl. 52 1/2 kr." (list 135), 7. srpna "mistru Georgu Mathesovi Herbeckhu za 6 železných tyčí k zábradlí včetně háků k velkému hlavnímu schodišti, k nimž opatřilo město železo, po 11 zl., celkem 66 zl." (list 136) a 1.září "mistru Johannu Georgu Göhringerovi (20) za nově udělanou a dobrým zlatem pozlacenou svatozář nad hlavou sochy sv. Josefa velkém schodišti 6 zl., za pozlacení a postříbření lilie v jeho ruce 6 zl., potom za svatozář nad hlavou Jezulátka 6 zl." (list 137b).

Ještě v průběhu uvedených prací, dne 9. června 1728, bylo "panu kazateli, františkánskému knězi, dáno za vysvěcení nové radniční stavby na doušek vína 1 zl."(list 117a).

Tím končí výdaje za stavbu nové radnice, která byla dokončena na podzim roku 1728. Celkové výdaje mohly dosáhnout kolem. 80.000 zl. Nejsou nikde vyúčtovány, neboť ke stavbě nebyl veden žádný samostatný účet a jednotlivá vydání jsou zaúčtovány v různých položkách jako: "obecné výdaje", "zedníci", "tesaři", "pokrývači", "lamači kamene", "povozníci", "stavební dříví" atd. s jinými pracemi, které do těchto položek patřily. "Doušek vína" jsem našel v položce "výčep vína".

Podle plánu, zaznamenaného v "Chronika des Landes und der Stadt Eger", registrátora místodržitelství Johanna Josefa Claussera z roku 1760 (21), navrženého nejspíš Alibrandim (kterého ale kronikář vůbec nejmenuje), byla se zahrnutím dolní a střední radnice projektována jediná stavba se dvěmi věžemi. (viz obr. 3).

K tomu ale nebylo dostatek peněz a nestačily ani ke stavbě jedné věže, neboť radnice neměla, jak je vidět na zmíněném obraze svěcení praporu střelců 1845, v této době ještě žádnou věž. Ta byla postavena teprve v roce 1850, poté co se Cheb stal v roce 1849 sídlem c. k. krajského soudu, a to hlavně z vybraných peněz. V listopadu t.r. přibyly městské hodiny, které od zmíněné demolice staré radniční věže, 1805, byly k posměchu obyvatel vidět skrz střešní okno, ke všemu z toho nejvrnejvyššího, a mohly být spatřeny jen z protější strany náměstí (viz. "Svěcení praporu střelců" v muzeu). V listopadu 1850 byla nahoru na věž nasazena nynější špička s korouhví se světovými stranami, která na obrázku 2 ještě není vidět.

Ve zmíněném roce 1850 se do radnice nastěhovaly soudy a městské úřady přesídlily do nynější radnice, kterou město koupí získalo od rodiny Junckerů již v roce 1735. Ještě v tomto roce, 1850, byly v dolní a střední radnici provedeny různé přestavby.

Na radnici byla také umístěna partyzána, kterou byl roku 1634 probodnut Valdštejn, jeho maršálský meč, jeho portrét, údajně od van Dycka, oba exekuční obrazy, představující zavraždění Valdštejna a jeho důstojníků, obraz města Chebu z roku 1742 a portréty rakouských panovníků od Karla VI. až do novější doby. Všechny tyto předměty se dnes nacházejí v muzeu. Stará cenná radní knihovna s více než 5700 svazky, mezi nimi cennými prvotisky a vzácnými díly z 16. a 17. století, je dnes uloženo v městském archivu.

Mnoho hodnotných památek, které se ještě nacházely na radnici, mezi nimi kamna od chebského kamnáře Jonase Merze, zdobená poprsími římských císařů a králů, velká skříň, která byla určena pro císaře Karla VI., výše zmiňované dračí hlavy (chrliče) putovaly s jinými uměleckými poklady, společně s chebským apoštolským lustrem z roku 1404 z arciděkanského kostela, roku 1828 na zámek Laxenburg, za což město Cheb dostalo od císaře Františka I. těžkou zlatou medaili se zlatým řetězem (dnes v důchodkové pokladně), kterou dříve při slavnostních příležitostech nosili starostové, a kostel dostal skvostný ornát, který je uložen v sakristii kostela.

Nádherné schodiště v Nové radnici bylo uplynulého léta na podnět současného prezidenta krajského soudu Josefa Dostala restaurováno malířem Franzem Fischerem, přičemž byl také obnoven strop s erbovou výzdobou ve své barevné kráse.

1) Podle Gradla "Monumenta Egrana", str. 168 a 170, byly pokládány za ztracené. Roku 1911 jsem je našel v jedné místnosti dominikánského kláštera. V současnosti jsou uloženy v jeho archivu.

2) Kaspar Bruschius pocházel ze staré chebské patricijské rodiny. Narodil se 19. srpna 1518 v Schlackenwaldu, kam na krátkou dobu přesídlili jeho rodiče, prvního školního vzdělání se mu dostalo v Chebu, potom v Hofu a později nastoupil na univerzitu v Tübingenu. 13. dubna 1541 byl císařem Karlem V. v Regensburgu korunován na básníka a žil naposledy jako evangelický farář v Pettendorfu. 15. listopadu 1559 byl v lese mezi Rothenburgem a Windsheimem úkladně zavražděn.

3) Tato bezprostřední právní vazba pouze vůči krále odpovídá ústavní listině, kterou chebští dostali bezprostředně po zastavení Chebska od krále Jana 23. října 1322, v níž Jan přislíbil, že chebští jen s ním a s "žádým komořím z Čech nemají mít co do činění"

4) Dnes v muzeu. (viz. vyobrazení 1.)

5) Blíže v mé práci  Geschichte der Egerer Stadtuhr, in: Egerer Jahrbuch 1904

6) Zvaná také "Klauensteuer, od Klaue = pazneht, protože daň byla počítána podle počtu užitkových zvířat.

7) Stál za arciděkanským kostelem, tam, kde dnes stojí stará pěchotní kasárna.

8) Koupě této komendy, uskutečněná již roku 1608, musela být kvůli nevyžádanému císařskému a papežskému svolení odvolána. Po mnoho let se pak táhla jednání. Všechny námitky chebských u císaře a jiných vysokých hodnostářů byly bez úspěchu a město muselo řádový dům opět odstoupit a dostalo zase zpět kupní cenu 55.000 zlatých. Dům pak přešel na maltézské rytíře nebo johanity, od nichž ho město 1. března 1693 opět koupilo za 65.000 zl.

9) Zachoval se náhrobní kámen Angeluse Pfeffera, který jako "císařský opevňovací stavitel" dostal 24. května 1720 chebské měšťanské právo (městská kniha 1720, list 10b). Viděl jsem jej ještě hned vpravo u vchodu starého hřbitova, který byl zrušen roku 1879. V současné době stojí dále nahoře v parku u Horní brány. Tento kámen, představující pyramidu, mylně označovaný jako "morový sloup", nese znak Pfefferů a letopočet 1735. Několik schodů zadního schodiště radnice ukazuje vydlabané P (=Pfeffer).

10) Ten vyrobil dvě pamětní desky z roku 1684, zazděné do průčelí Blechschmidtova, dříve panského mlýny, a morový sloup z roku 1689, stojící u silnice do Vokova.

11) Karl Hofreiter, pocházející z Bayreuthu, namaloval také známé exekuční obrazy v muzeu, sedm let předtím, 1729, také obrazy v knihovním sále waldsassenského kláštera.

12) Tyto dračí hlavy putovaly již za 100 let, roku 1828, s dalšími chebskými uměleckými poklady na zámek Laxenburg.

13) Jsou to erby čtyř starostů: Johanna Adama Junckera von Oberkunreuth, Georga Adama von Bruschen, Johanna Josefa Werndla von Lehenstein a Johanna Christofa von Bruschen.

14) Johann Karl Stilp (Stilpp, Stülpp) se narodil 4. listopadu 1668 ve Waldsassenu jako syn truhláře Ferd. Stilpa. Roku 1696 se přestěhoval do Chebu a 12. července 1697 dostal měšťanské právo (městská kniha 1697, list 174a). V roce 1724 zhotovil velké a malé postavy pod galerií knihovního sálu waldsassenského kláštera a v jedné z velkých postav zvěčnil sám sebe. (Leonia Lorenz, Das Geheimnis des Bibliotheksaales Waldsassen, 1927).

15) Socha má na podstavci nápis: "S.JOSEPHVS CVRIEA PATRONVS"

16) Na podstavci má nápis: "ANNO DOMINI MDCCXXVIII."

17) tocken, kuželky na zábradlí

18) parapet, "stuck" byly desky nad a pod kuželkami

19) artizschocken, květinové hlavice

20) Byl zlatník a zhotovil také stříbrné antependium hlavního oltáře klášterního kostela ve Waldsassenu (Felix Mader, Die Kunstdenkmäler von Oberpfalz und Regensburg, Heft 14, Bezirksamt Tirschenreuth. München 1908

21) Originál této kroniky se nachází v biskupské knihovně v Litoměřicích. V roce 1899 jsem si jí vypůjčil opatřil jsem pro náš archiv opis, ve třech svazcích.

 

Dodatek Poté, co byl tento článek již připraven k tisku, dostal jsem od pana stavebního rady dr. ing. Karla Kühnla, zemského konzervátora v Praze, následující data, týkající se zde jmenovaného pražského stavitele Aliprandiho. "Aliprandi (Alliprandi, Alibrandi, Alaprande, Alibrandin), narozen ve Veroně, přišel ke konci 17. století do Čech a již roku 1696 je zmiňován jako hraběcí černínský architekt. V roce 1699 dodává návrh na portál a kazatelnu kostela Sv.kříže piaristů v Kosmonosech, je zde roku 1700 zaměstnán při obnově loretánské kaple a v letech 1703 - 1709 staví také zámek v Kosmonosích. Mezitím se možná odstěhoval do Prahy a usadil se na Malé Straně, protože podle jednoho pramene dostal se svým synem roku 1702, podle jiného 1708 měšťanské právo na Malé Straně*). Jeho ruka vytvořila četné plány. Mezi jinými zhotovil také plány na kolegium piaristů a kostel Sv. Anny v Benešově 1705 a zámek v Liblitz. V roce 1714 uzavírá stavební smlouvu na novostavbu kolegia piaristů a kostela Sv. Kříže v Litomyšli, u těchto staveb vede také vrchní dohled. S jistotou mu také může být připsán návrh stavby kostela Sv. Trojice v Kuksu, 1700 - 1717. Jedna z jeho nejznámějších prací je votivní sloup na Malostranském náměstí v Praze, který byl podle jeho návrhu zřízen po skončení moru roku 1713. V roce 1706 se snaží získat místo opevňovacího stavitele, uvolněné po smrti stavitele Bayera, které mu také po přeskočení spoluuchazeče Dienzenhofera 12. března 1706 bylo propůjčeno. Již ke konci druhého desetiletí 18. století asi churavěl, roku 1717 si bere delší dovolenou, 17.srpna 1718 se na výzvu opět vrací na své místo opevňovacího stavitele a necelé dva roky nato umírá, 9.března 1720 v Litomyšli." Aliprandi, jak jsem ve svém článku zmínil, v roce 1712 vykonal první ohledání týkající se novostavby radnice a roku 1721, tedy po smrti, dostal "zaplacen zbytek z hotovosti 75 zl. z loňska (1720)". Poslední platba byla tedy zjevně určena pro jeho pozůstalé. Pozdější prověrka stavby radnice, za níž "stavitel z Prahy" dostal odškodnění, byla tedy provedena Aliprandiho nástupcem.

*) Podle Kühnových archivních výzkumů jej dostal 11. června 1709.

(Siegl 1929/106-122)

 
 

Sturm 1952

Radnice.

Když se počátkem 13. století rozšiřovalo město Cheb tím způsobem, že vzniklo velké protáhlé náměstí a bloky domů nového města rozdělené ulicemi, byla přeložena nejstarší radnice na severní straně Janského náměstí do nového středu města. Postavili ji právě ve středu východní fronty náměstí na význačném místě. Nejdříve to byla jediná budova. Přerušovala přímou linii řady domů dvouposchoďovou představbou proti náměstí. V přízemní stavbě s obloukem byly stánky, ve kterých se prodával chléb. Mohly zde být také o jarmarcích vykládány balíky sukna k prodeji. ("v radnici a dole ve stánkách jako i v podloubí"). Přední čelo s dvěma okny představby končilo lomenicí nad schody. V ní byl arkýř s vestavěnými uměleckými hodinami, ("orlojem nebo ciferníkem s lvím řvem"). Stavba byla oddělena příkrou sedlovou střechou napříč střešním hřebenem k dlouhému domovnímu čelu a štíhlé vysoké věži se špičatou helmicí. Špičku věže korunovalo zlaté slunce z Neuhausu, trofej z dobytého hradu loupeživých rytířů v roce 1412. V přilehlé zadní části budovy byla v přízemí mučírna a mincovna. Nad těmito místnostmi byla v prvním poschodí místnost berní ("bern"), v níž se spravovaly a odváděly různé daně a dávky.

O bývalých uměleckých hodinách vestavěných do čelní stěny radniční přístavby se nic nezachovalo kromě četných zápisů o výdajích za opravy v městských knihách výdajů. Sestávaly z ciferníku, lví hlavy jakož i mužíčka ("šaška") s žezlem. Hodinový stroj měl mechanismus s dmychadlem a v určitou dobu vydával vřeštivý hlas ("lví řev"). Vždycky při novoluní ("píšťaly k bručení lva na radnici, když je měsíc nový, patřičně připravit") zazněl daleko do okolí slyšitelný lví řev a přitom postavička kývala hlavou a hýbala žezlem. Podle podání kronikáře to měla být památka na šaška a lva, které císař Friedrich Barbarossa přivedl do Chebu. K těmto hodinám patřilo též slunce, měsíc a hvězdy a orloj tak ukazoval i astronomická data. Zápisy o opravách hodin v městských výdajových knihách sahají až do raného 15. století a ještě 1731 obdržel Johann Thoma Thumbsser 3 zlaté 30 krejcarů za to, "že obnovil na radnici lví řev". Roku 1805 byla přístavba odstraněna a to byl i konec uměleckých hodin.

Už kolem poloviny 14. století se ukázala radnice s představbou jako nedostatečná. Rada města proto koupila na ni jižně navazující měšťanský dům. Zde ve starých radničních místnostech byly na stěnách vyobrazeny erby starých chebských rodů. Také ostatní velké místností byly upraveny tak, jak o nich Kaspar Brusch ve svém popisu Smrčiny (1542) referuje: Radnice / která stojí na náměstí / je nejkrásnější stavba/ jak se na takové město sluší a patří. Má šest nádherných sálů nebo pokojů / rozdělených podle různých jednání a věcí. Dále šest dalších místností pro městské služebníky (úředníky). Má také pěknou kapli / postavenou ke cti sv.Trojice.

(Sturm 1952,210)

 
 

Peťas 1966

Radnice.

V době vlády Vladislava Jagellonského se v r. 1477 přistoupilo k rozšíření a nové stavbě radnice. Na konci 15. století se tím uzavírá středověká výstavba města. Mělo podobu, kterou nám uchovaly nejstarší pohledy na město, především obraz Šebestiána Münstera z roku 1546. Znázorňuje pohled na město ze severní strany se třemi pásy hradebních zdí s baštami, omítané měšťanské domy a hrad s hrázděným patrem. Nad městskými střechami se zdvihají věže kostelů. V historickém jádru města bylo podle městského popisu Bruschiova z roku 1542 jen 442 domů, daleko méně než v době předhusitské. Lze to přičíst na vrub kamenné přestavby Chebu v druhé polovině 15. století, již právem nazýváme dobou rozkvětu města. 1722 Podle návrhu architekta Giovanna Baptisty Alliprandiho, pražského rodáka italského původu, měla být postavena nová budova radnice na místě bloku tří radničních domů. Autor vypracoval projekt od 21. června 1721 do 16. července 1722 a obdržel za něj 150 zlatých. Úkol vyřešil typem monumentálního paláce s výrazným tříosým rizalitem a dvěma věžemi s bohatě členěným průčelím se dvěma portály. Stavbou byl pověřen v roce 1722 chebský stavitel Angello Pfeffer. Z původního návrhu byla bohužel uskutečněna jen asi třetina (od pravé strany), v detailu značně ochuzená. Proti původnímu pojetí byla postavena dvoupatrová šestiosá budova s pravou věží, v původním záměru nedokončená a dostavěná později. Stavba byla dokončena v r. 1728, ale zůstává otázkou, proč tak velkorysý Alliprandiho projekt nebyl realizován v navrhované podobě. I tady asi zapůsobil nedostatek peněz a tradiční chebský konzervatismus. Projekt zahrnoval do přestavby i budovu původní středověké radnice, v níž je místnost, patrně kaple, se zachovalými gotickými okny. Uskutečnění Alliprandiho návrhu by znamenalo znamenitý přínos k obohacení výtvarného vzhledu náměstí. Přestavba radničních domů v monumentální palác by byla v našich městech případem zcela ojedinělým.

(Peťas 1966, 36,40)

 
 

Kunst 1992

Radnice.

Historie stavby

První radnice na Janském náměstí se nezachovala. Nové náměstí bylo zřejmě přeloženo při velkém rozšiřování města. Tato stavba byla pravděpodobně zničena 1270 při požáru města. Nová výstavba během 14. a 15. století na parcelách pěti měšťanských domů ve dvou etapách. Dějiny výstavby neznáme

1401, 28. listopadu: Městská rada objednává dvě mše v radniční kapli sv. Trojice

1402, 13. ledna: Farář od sv. Mikuláše je určen jako oltářní sluha v kapli v radnici.

1427: Představba je dokončena. Od této doby se zaznamenávají opravy uměleckých hodin na čelní zdi.

Polovina 15. století: Přestavba patrně následkem požáru 1441

1454: Darován oltář pro kapli sv. Trojice

1459: Úprava ke svatbě Jiřího z Poděbrad: věžička na střeše opravena, tabulky v oknech nahrazeny, mistr Hans a mistr Paul vymalovali stěny představby.

1516: Vymalování interiéru Hieronymem Perssnerem - obraz Ukřižovaného pro novou radniční síň

1519 a 1527: Obnovena věžička na střeše

1522: Nový zvon ve věži kaple

1537: " zhotoveny nové hodiny na městském domě."

1549: Na místě bývalé hladomorny zřízena ohřívárna

1572: Do věže radnice udeřil blesk

1575: Přepychová kamna v knížecím pokoji od Jonase Merze

1575: Na radnici přeneseny zvony od svaté Anny

1604: Obnovení "Slunce z Neuhausu"

1697: Koupě dvou jižně přiléhajících měšťanských domů. Návrh plánu na monumentální barokní stavbu na sedmi parcelách, údajně od Giovaniho Battisty Alliprandiho (po jeho smrti 1721 a 1722 jsou doloženy platby honorářů "panu staviteli v Praze")

1723: Počátek stavby prvního jižního křídla ke Školní ulici na dvou koupených parcelách za vedení dvou zednických mistrů Johanna Christofa Fabera a Angela Pfeffera.

1727: První úsek stavby dokončen; další stavba zastavena pro nedostatek peněz

1728: Umělecká výzdoba

1805: Stržení gotické představby; zrušení kaple. Nová fasáda na severním traktu radnice jako doplněk barokního křídla, ale s rokokovými prvky

1837: Postavena dřevěná představba pro městskou stráž

1841: Stržena část zadního traktu staré radnice

1849: Krajský soud převzal radnici - postavena barokní věž pro hodiny podle původního plánu

1850: Stržení gotického příčného křídla k náměstí 1

877: Přeměna Knížecí místnosti na jídelnu a berní úřad

1928: Restaurování schodiště Josefem Dostalem

Od 1962: Využití pro Galerii výtvarných umění

1969: Proběhly zásadní retaurátorské práce

Gotická radnice

Gotická radnice ještě v jádru zachována, ale přestavbou v 19. století změněna. Podle nástaveb se dá zjistit původní souvislost dvou měšťanských domů spojených do severního staršího traktu a tří domů v jižním mladším traktu. Před ním byla nedochovaná dvouosá představba o třech patrech s věžičkou a stupňovým štítem, který se v přízemí otvíral do podloubí (postaveno před 1427, 1805 strženo). Tam byla v 1. poschodí soudní síň, v 2. patře bydlil věžný.

Průčelí na nádvoří s třemi okny s lomenými oblouky přes dvě patra zachovaná z poloviny 15. století; údajně vnější stěna bývalého obecního sálu, sousedícího s radniční kaplí. Zbytky freskové výzdoby v přízemí. Ve sklepě byly odkryty významné zbytky jednoho z nejstarších známých radničních vězení; Cely s valenou klenbou a pět lomených portálů zůstaly zachovány. V přízemí je malé okno s lomeným obloukem směrem ke dvoru. Dá se rekonstruovat bývalý základ: tři vstupní haly se zadními schodišti; dvůr uzavřený postranními křídly a východním příčným traktem. Jižní trakt 1841 stržen. Byla v něm jizba pro hosty, úřední váha, zastavárna, mučírna, výčep piva a medoviny. V 1. poschodí daňová kancelář. V předním traktu dvoupatrový obecní sál s kaplí, nad ní kanceláře radních. Pět dalších sálů doloženo.

Nová barokní radnice

Původní návrh

Široce založená dvoupatrová velkolepá fronta s 21 osami, členěná rustikálními předlohami po sobě jdoucími dvouosými částmi klenby mezi podpěrami, které jsou zdůrazněny střídáním okenních korun. Přeložením čtyř portálů do stran a zdůraznění obou vnitřních portálů věžemi vzniká dvouosé schéma křídel, jejichž střed ale je zdůrazněn tříjařmovým středním risalitem a korunován třírohou lomenicí s figurami.

Provedení stavby

Byla uskutečněna 1723 - 1727 s jižním postranním křídlem jen třetina plánované budovy a taktéž 1849 pravá barokní věž; nesouměrné průčelí s jednou věží, která stoupá zprava doleva ve třech stupních k věžnímu jařmu; tato vystupuje svou šířkou, risalitem, velkolepým pilastrem a portálem s triumfálním obloukem. Rozdělení pater kamenem, popř. štukovou římsou v bosovaném přízemí, první patro s geometrickými kamennými ornamenty a horní patro se štukovými ornamenty. Střecha je členěna typickými chebskými vikýři. Na stranách radnice jsou průjezdy, napravo přestavěná Mincovní ulice. (Obr. 174, 175, 177, 350, 353) Vnitřní členění:

Hlavní trakt, pravoúhle připojený dvorní trakt a zadní křídlo podél Školní ulice jsou přístupny ústředním schodištěm, které se zvedá ve čtverci do výše dvou pater. Dnes je přístupné levým průchodem do dvora. Tento průchod je jako hala třídílně překlenut a na boku opatřen toskánskými sloupy; pravděpodobně se počítalo s otevřenou sloupovou halou k plánovanému střednímu křídlu. Schodiště je ve všech poschodích otevřeno k vestibulu, který ukončuje křídla budovy.

Dvorní křídlo:

Vždy jeden sál a dvě klenuté místnosti v jednotlivých patrech (dříve archiv města a hradu, městská knihovna). Hlavní křídlo: v přízemí a 1. poschodí dva reprezentační sály s předpokoji a kancelářemi. V 2. poschodí radní místnost mezi dvěma souměrnými prostory (kancelář starosty).

Vnitřní vybavení:

Schodiště kryté zrcadlovou klenbou; členěnou jónskými pilastry; zdobené piniovými šiškami, nástěnnými a stropními štukatérskými pracemi a dvěma pískovcovými sochami na parapetových odpočívadlech do 2. patra: sv. Josef od Johanna Carla Stilpa a Herkules mávající kyjem od P. Antona Felsnera. Stropní štuková výzdoba je rozdělena profilovými pásy na geometrické pole: uprostřed jsou čtyři erby purkmistrů a boží oko, uzavřené v oválném reliéfu alegorií Ctnosti, ovinuté úponky. Obklopeny jsou znaky zemí Čech, Rakouska, Uherska a domu Habsburků.

Stály v 1. poschodí: klenuté s malou okenní klenbou; stropní zrcadla v bohatých štukových rámech. Vchodové dveře jsou korunovány plastickými supraporty. Stály v 2. poschodí: zrcadlová a neckovitá klenba. Jednoduché štukování římsami a zrcadlovými rámy. Zachovalý zlomek bývalého topeniště s portálem.

Původní výbava se v 19. století ztratila. Většina gotických a renesančních předmětů se odvezla na hrad Laxenburg u Vídně.

Dělníci na stavbě nové radnice

Stavební mistři: Angelus Pfeffer, Christof Faber

Malíři: Karl Hofreuther, Niklas Haberstumpf

Tesaři: Mathes a Thomas Wolf

Pokrývač: Andreas Geschier

Cínař: Niklas Mühlfentzel

Zámečníci: Georg Mathes a Gregor Andreas Herbeck

Kováři: Adam a Kaspar Rab a Johann Kuntz

Truhlář: Kaspar Haberlitz

Sochaři: Peter Anton Felsner a Carl Stilp

Kameníci: Wilhelm a Peter Anton Felsner, Peter Ruebner, Arnold Zembsch

Zvonař: Franz Vidal

Zlatník: Georg Göhringer

(Kunst 1992,584-5)

 
 

Katalog 1994

Radnice

Jediná, skutečně provedená část stavby, je rozpoznatelná již na návrhu průčelí od G. B. Alliprandiho, 1722. Radnice je navržena v dlouhé průčelní frontě o 13 polích, která jsou navzájem odlišena různě komponovanými frontony oken a oddělena rustikovanými pásy. Fasáda radnice je odvozena od fasády mnichovské rezidence, přejímané již v některých průčelích pražských paláců. Je komponována na dvě osy: dva portály jsou na okrajích dvou křídel, dva na jejich vnitřních stranách, které jsou převýšeny dvěma věžemi. Současně je v střední části fasády podtržena tradice středověkého typu radnice, a to pomocí tříosého rizalitu s figurálně završeným atikovým štítem a zdůrazněním středního portálu rizalitu (s kulatým obloukem spřaženým s dvěma pilastry). Přes značný počet jednotlivostí v tvarosloví je zde dosaženo proporčně vyváženého průčelí, které má díky rovnoměrně probíhající římse horizontální stabilitu a zároveň potřebný výraz sebevědomé síly, docílený zde pomocí decentně rozložených vertikál polí a obou věží. Dvouosá, různě komponovaná pole fasády jsou na straně do náměstí citlivě rozvržena. Lze jen litovat, že městu tehdy chyběly síly tento jedinečný návrh realizovat. Stará gotická radnice, přestože byla v polovině 14. století rozšířena o na jihu sousedící měšťanský dům, se stala pro rostoucí městskou správu příliš stísněnou, malou a málo reprezentativní. Proto byla v letech 1721 až 1722 navržena budova nové radnice, a to stavitelem Giovannim Batistou Alliprandim z Verony, který působil v Praze na stavbě tamního opevnění. V letech 1723 až 1728 bylo postaveno první pravé křídlo na pozemku dvou zedwitzovských domů, vykoupených radnicí. Stavbu vedli chebští pevnostní stavitelé Angelus Pfeffer a Jan Kryštof Faber. Pro nedostatek peněz nebyl celý stavební projekt uskutečněn a stará radnice byla dále užívána. V roce 1805 byla zbořena do náměstí vysunutá gotická věžice této staré radnice a v roce 1850 městská správa trvale přesídlila do Městského domu v dolní části náměstí (Pachelbelův dům). Ačkoliv z původně třikrát tak velkého projektu nové radnice zůstalo jen torzo, je realizovaná část umělecky přesvědčující. Aby bylo možné starou radnici během stavebních prací dále používat, začalo se nejdříve se stavbou pravého křídla. Vznikla tak jakási tendence k stupňování odprava doleva, která se však stala zřetelnou teprve v roce 1849 postavenou věží. Toto řešení pak nalezlo pokračování v stavbě radnice v Písku. Řada střešních vikýřů, které ovšem na původním návrhu zakresleny nejsou, je typickým prvkem chebského barokního domu. Vnitřní prostory radnice dávají tušit, jak nádherná byla původně plánovaná stavba radnice. Dominantou je monumentální schodiště, vložené do kvadratické, dvoupatrové, otevřené schodištní šachty. Toskánské a ionské pilastry rámují stěny, piniové šišky zdobí balustrády zábradlí, štuková výzdoba člení zdi a dvě pískovcové sochy korunují balustrádu odpočivadla ve druhém patře. Jedna je sv. Josef, patron a ochránce města od Jana Karla Stilpa, druhá, kyjem mávající socha Herkula se znakem města, jíž podobná stojí na dolní kašně na náměstí, je prací P. Antona Felsnera. Tato figura, všeobecně pojmenovaná jako "divý muž", mimo jiné také považovaná za hrdinského krále Alemana, byla v 19. století využita k doplnění jednoho typu městského znaku. Zrcadlová klenba schodiště je ozdobena plastickým štukem, který je rovněž Felsnerovou prací a který malířsky dotvořil Mikuláš Haberstumpf. Kolem Božího oka tu jsou rozmístěny znaky čtyř tehdejších purkmistrů, císařský znak a znaky Uher, Čech a Rakouska, a dále alegorie čtyř hlavních ctností v oválných reliéfech, obklopených ornamentálními poli se stuhami.

(Katalog1994,95-6)

 

Veřejnosti přístupné pouze v rámci provozu radnice.

 

Kontaktní údaje

Adresa: náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14

 

Obrázky

Radnice v roce 1845. Kresba V. Prökla

Radnice v roce 1845. Kresba V. Prökla

Radnice v  roce 1850. Kresba V. Prökla

Radnice v roce 1850. Kresba V. Prökla

Radnice. Budovy (1a,b,c) v roce 1998

Radnice. Budovy (1a,b,c) v roce 1998

 
Radnice. Budova (1c).  J. Haberzettl 1900

Radnice. Budova (1c). J. Haberzettl 1900

Radnice. Budova (1c) v roce 1938

Radnice. Budova (1c) v roce 1938

Radnice. Budova (1c) v roce 1947

Radnice. Budova (1c) v roce 1947

 
Radnice. Budova (1c) v roce 1953

Radnice. Budova (1c) v roce 1953

Radnice. Budova (1c), fasáda 1979

Radnice. Budova (1c), fasáda 1979

Radnice. Budova (1a, b, c) v roce 1946

Radnice. Budova (1a, b, c) v roce 1946

 
Radnice. Budova (1a) v roce 1946

Radnice. Budova (1a) v roce 1946

Radnice. Budova (1a), fasáda 1979

Radnice. Budova (1a), fasáda 1979

Radnice. Budova (1b). Interiér. 5.7.1952

Radnice. Budova (1b). Interiér. 5.7.1952

 
Radnice. Budova (1b), fasáda 1979

Radnice. Budova (1b), fasáda 1979

Radnice. Budova (1a,b,c). Projekt G. Alliprandiho z roku 1722

Radnice. Budova (1a,b,c). Projekt G. Alliprandiho z roku 1722

Radnice. Budova staré radnice (1a, b) v roce 1805, kresba V. Prökla podle Hussovy kroniky

Radnice. Budova staré radnice (1a, b) v roce 1805, kresba V. Prökla podle Hussovy kroniky

 
Radnice. Půdorysy a plán nerealizované stavby radniční věže na střední budově (1b), Karl Gschier, 1804

Radnice. Půdorysy a plán nerealizované stavby radniční věže na střední budově (1b), Karl Gschier, 1804

Radnice. Půdorys a rekonstrukce fasády, 22.6.1829

Radnice. Půdorys a rekonstrukce fasády, 22.6.1829

Radnice. Plán přestavby 2. patra střední budovy (1b) na byty, 2.3.1832

Radnice. Plán přestavby 2. patra střední budovy (1b) na byty, 2.3.1832

 
Radnice. Plán přestavby tzv. redutního sálu. V. Prökl, 10.3.1836

Radnice. Plán přestavby tzv. redutního sálu. V. Prökl, 10.3.1836

Radnice. Plán dostavby (1849) radniční věže, kolem 1848

Radnice. Plán dostavby (1849) radniční věže, kolem 1848

Radnice. Půdorysný plán přízemí a prvního patra, 14.12.1848

Radnice. Půdorysný plán přízemí a prvního patra, 14.12.1848

 
Radnice. Půdorys (I) přízemí pro přestavbu tzv. redutního sálu na zasedací síň a divadlo, 27.8.1849

Radnice. Půdorys (I) přízemí pro přestavbu tzv. redutního sálu na zasedací síň a divadlo, 27.8.1849

Radnice. Plán přestavby 2. patra střední budovy (1b), 3.12.1876

Radnice. Plán přestavby 2. patra střední budovy (1b), 3.12.1876

Radnice 2013

Radnice 2013

 
Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

 
Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

 
Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

Radnice 2013

 
Radnice 2013

Radnice 2013

 

 
Encyklopedie Cheb

Encyklopedie města Chebu
Přehled 200 nejvýznamnějších památek v Chebu.