Úvod > Historická encyklopedie > Encyklopedie chebských památek > Významné veřejné stavby > Plynárna

Plynárna

Počet zobrazení: 6310 | tento objekt již neexistuje

Adresa: Tovární

Encyklopedické informace
Turistické informace
Mapa
Obrázky

Plynárna

V roce 1864 vybudoval dr. N. H. Schilling z Mnichova na chebském Lodním předměstí vlevo od Pražské ulice plynárnu, provozovanou samostatnou společností, která zajistila plynové osvětlení městských ulic a náměstí. Závod v roce 1889 zakoupilo město a později v roce 1901 vytvořilo společný podnik s městskou vodárnou (Städtische Gas-und Wasserwerke), sídlící v Pražské ulici 9.

V roce 1945 byl závod znárodněn a začleněn do národního podniku Západočeské plynárny Praha. Ve městě mělo již 99 % domácností plynovou přípojku. V roce 1963 zavedli technici změnu v technologii výroby, když začali vyrábět svítiplyn z technického benzínu. Vlastní výroba plynárny kryla celkem dvě třetiny spotřeby plynu v Chebu (7.500), Františkových Lázních (1.500) a Aši (3.500 odběratelů), zbytek musel dodávat nově vybudovaný dálkový plynovod ze závodů v severních Čechách (Záluží, Úžín). Vzhledem k dokončování tlakové plynárny ve Vřesové byl chebský závod v roce 1968 uzavřen.

(Beran 2006,13)

Texty

Eger 1931

Městská plynárna

Městská plynárna byla vybudována jako soukuromý podnik v roce 1864 a v roce 1889 ji převzala chebská městská obec.

Jestliže v roce 1889 stačily k pokrytí potřeby plynu tři obyčejné roštové kotle s celkem 8 horizontálními retortami a plynovou nádrží o objemu 500 m³, pak rostoucí nároky zlepšovaly a zvětšovaly vybavení plynárny. Tak roku 1875 přibyl nový roštový kotel s 6 retortami a také druhá plynová nádrž o objemu 700 m³, 1895 třetí plynová nádrž, která pojala 1500 m³ plynu. Roku 1911 byla zcela obnovena strojovna a provoz byl modernizován ventilátory a myčkami naftalínu pro denní výkon 10 000 m³. Současně má plynárna poloviční generátorové kotle s celkem 38 horizontálními retortami a 3 plynové nádrže o užitečném obsahu 2 700 m³.

Pro obsluhu retortů je teď postaven moderní Eitleschův dvojitý nakládací stroj a roku 1930 byla postavena třídička pro úpravu koksu o hodinovém výkonu 3 000 kg. V příštích letech se plánuje zřídit moderní vertikální komorové kotle.

Každoročně se vyrobí 809 000 m³ kamenouhelného plynu, 158 vagonů koksu a 12 vagonů dehtu. Na výrobu tohoto množství plynu se spotřebuje 264 vagonů kamenného uhlí z Plzeňského, Cvikovského, Dolnoslezského a Schwadowitzerského revíru. V roce 1930 byl nejvyšší denní odběr plynu 2 880 m³, nejnižší pak 1370 m³. Nejvyšší hodinový odběr byl 300 m³ a nejmenší 40 m³.

K 31. prosinci 1930 měřila síť hlavních rozvodů 32 000 běžných metrů. Největší světlost hlavních rozvodů je 300 mm, nejmenší pak 32 mm. Na hlavní síť rozvodů je nyní napojeno 505 pouličních svítidel a 2 836 plynoměrů.

Zatímco do roku 1911 stále stoupala spotřeba plynu, nastal po zavedení elektrického světla znatelný pokles. Úsilí vedení plynárny se v posledních letech zaměřuje na zvýšení dodávky plynu pro tepelné a technické účely v domácnostech, živnostech a průmyslu. Za tímto účelem se pořádají přednášky o vaření plynem. Od 1928 je zřízena ve středu města na náměstí stálá výstava různých plynových přístrojů pro účely vaření, koupání, vyhřívání, žehlení atd., aby se obecenstvo seznámilo se všemi možnostmi plynu a s přístroji na jeho využití. Od roku 1927 byl opět zaznamenán vzestup spotřeby plynu jako výsledek těchto snah. V roce 1928/29 byla do více větších průmyslých podniků dodána spotřební plynová zařízení. Tím stoupl v roce 1929 opět odbyt plynu o 11%, tj. 85 000 m³.

(Eger 1931,76-7)

Tento objekt není veřejnosti přístupný.