Pamětní deska - Volkstag

Sturm 1952

Volkstag

U příležitosti chebského tábora lidu v roce 1897 požádali Chebští historika a básníka Felixe Dahna, aby shrnul myšlenky tohoto významného shromáždění do několika slov. Dahn poslal následující verše, které tvořily text velké kamenné desky na nádvoří Městského domu:

Největším statkem muže je jeho lid

Největším statkem lidu je jeho právo

Duše lidu žije v jeho jazyce.

Lidu, právu a svému jazyku věrné

nás našel tento a najde každý další den!

Přirozená základní práva každého národa jsou shrnuta do jednoduchých nezapomenutelných slov. Ta základní práva, která byla tehdy v důsledku politických událostí poprvé v dlouhých dějinách říšského města a obyvatel příhraničí ohrožena. V této době doznívajícího 19. století se národnostní zápas o udržení domoviny omezoval pouze na jednotlivá prohlášení. Ale již u příležitosti 25. výročí chebského tábora lidu se obecné podmínky od základu změnily. Výsledek 1. světové války 1914/18, který ustavil z rozpadlé Rakousko-uherské monarchie následnický stát Československo, vytvořil nové, nerovné a nepříznivé předpoklady pro nový aktuální problém, kterým se stala obava o zachování vlasti. Už roku 1922 se vědělo, že petice předložené na mírových konferencích, požadující státoprávní ujednání na základě nevykoupené říšské zástavy ve smyslu připojení Chebska k Bavorsku, nebudou vyslyšeny.

Cheb byl proti vůli jeho obyvatel připojen k Československé republice a vojensky obsazen. Poslední nadějí jak dosáhnout připojení k Bavorsku pomocí lidového hlasování se stalo dovolání k Společnosti národů. Ještě před 600. výročím říšské zástavy Chebu a Chebska Koruně české, které nabídlo podnět k dovolání u Společnosti národů, bylo využito 25. výročí chebského tábora lidu z roku 1897 k tomu, aby obavy o zachování vlasti a požadavek původních obyvatel o její zachování v jejich držení v plném rozsahu zazněly na veřejnosti.  

Dne 9. července 1922 se shromáždilo mnoho poslanců všech politických stran, členové chebského zastupitelstva, starostové měst a obcí z celého Chebska a delegace mnoha spolků z Chebu a okolí na velké manifestaci, která vyvrcholila slavnostním aktem na nádvoří Městského domu. Zde u kamenné desky, upomínající na chebský národní den 1897, byla jedním z poslanců přečtena přísaha, kterou podpořili zdviženou rukou poslanci a činitelé uvnitř i vně nádvoří včetně všech účastníků shromáždění na náměstí.

Přísaha zněla takto: Slibujeme dnes v této slavnostní chvíli jako národnostně uvědomělí Němci, že budeme vždy bojovat za právo našeho svobodného sebeurčení, za celý národ, za zachování naší mateřštiny, za naše německá pracovní místa a národní jmění. Slibujeme, že vše, co nás doposud rozdělovalo, odložíme v tomto boji o naše nejposvátnější statky. Chceme být sjednoceným národem bratrů a zůstat věrni starému právu a svému jazyku. Chceme být a také zůstat Němci a svobodni! Společný zpěv Schenkendorferovy písně „Když všichni věrnost opustí, ta my přesto věrni zůstanem“ podpořil přísahu a uzavřel tento chebský tábor lidu roku 1922.

(Sturm 1952, 401)