Nová synagoga

Nová synygoga

Rozrůstající se židovská obec v Chebu v 2. polovině 19. století se rozhodla ke stavbě synagogy na rohu Komenského ulice proti budově budoucího Rudolfina. V roce 1870, když stavitel Adam Haberzettl dokončil základy, židovská obec zjistila, že nemá dostatek financí na dokončení stavby a pozemek prodala. Město poté stavbu dokončilo jako tělocvičnu. Až o dvacet let později bylo k dispozici dostatek peněz pro novou modlitebnu, kterou pro chebskou židovskou obec postavil v letech 1892 - 1893 stavitel Leo Buchen podle plánů Karla Haberzettla na rohu Hradební ulice proti dnešní knihovně. Tuto v nové zástavbě vskutku reprezentativní stavbu v neorománském stylu známe rovněž jen z dochovaných dokumentárních fotografií. Dne 8. listopadu 1938 byla při tzv. křišťálové noci zfanatizovanými nacisty zapálena a zpustošena. Po válce zde zůstala vodní nádrž a v 80. letech zde byl, bez ohledu na pietní charakter místa, postaven panelový dům. To, že první i poslední chebskou synagogu můžeme již jen rekonstruovat z dochovaných záznamů, je jenom jedním z mnoha svědectví o tragickém osudu židů v tomto městě.

Přehled základních dat:

1870 postavení základů nové synagogy v Komenského ulici

1892 stavba nové synagogy v Hradební ulici

1893 dokončení stavby

Nová synagoga

Také židovská náboženská obec, která se od roku 1853 spolu s rozvojem obchodu v Chebu významně rozrostla, rozhodla již brzy o stavbě nové synagogy. Roku 1870 ji začal stavět Adam Haberzettl v Opitzstrasse (dnes Sládkova ul.) na konci Schillerova parku (dnes Komenského sady). Poté, co došlo ke zlomyslnému znesvěcení již k přízemí vystavěné hrubé stavby, byla budova pro další duchovní využití nevhodná. Takto ji převzalo město, které na základech synagogy vystavělo tělocvičnou halu. Židovská obec se musela nejdříve spokojit kvůli nedostatku peněz se sálem hostince U České koruny v Lodní ulici, který byl právě k dispozici, a který přestavěla na modlitebnu s ženskou galerií. Teprve v roce 1892 byly pohromadě finanční prostředky, nutné k zahájení stavby nové synagogy. Byla postavena v parku na rohu Gschierstraße a Ringstraße (dnes ul. Hradební a Čs. obrněné brigády) stavitelem Leo Buchenem podle návrhů Karla Haberzettla a mohla být již roku 1893 vysvěcena. Vzhledem k tomu, že tato synagoga nezůstala ušetřena nacionálněsocialistickým násilnostem během tzv. "Křišťálové noci" 9. listopadu 1938, je možné rekonstruovat její vzhled pouze podle fotografií. Jednalo se trojlodní baziliku s plochou střechou, se dvěmi příčnými loděmi, jejichž západní část uzavírala nad křížením velmi vysoká kupole, která kladla v siluetě města sebevědomý důraz vedle mnoha křesťanských kostelních věží navzdory v 19. století všeobecně rozšířenému zákazu stavby věží u synagog. V souladu s malými svítilnami s malými kupolemi na každém rohu budovy budila tato kupole se svou pozlacenou špicí představy byzantského stavebního umění, které bylo v první polovině 19. století všeobecně oblíbené jako vhodný sloh pro stavbu synagog. Zaprvé odlišoval synagogy slohově od křesťanských církevních staveb a zadruhé zdůrazňoval orientální původ židovského kmene. Tvarová bohatost vnější stavby s velkým kruhovým oknem pod přesahujícím kruhovým obloukem na západním průčelí, s obloučkovými vlysy mezi lizénami a s trpasličími galeriemi byla ostatně zcela poplatná románskému slohu. Vnitřní prostor byl členěn předsíní a ze tří stran obklopujícími ženskými galeriemi, na které se podle židovského ritu vstupuje odděleně, a které se otevíraly směrem k lodi sloupovými arkádami s půlkruhovými oblouky. Skříňka na Tóru s kupolí stála v apsidě na východní straně, almemor, pult, na němž se rozvinovala a četla Tóra, se nacházel uprostřed vystouplého křížení lodí. Po stranách stály dva svícny. Architektonické a plastické detaily odpovídaly románskému obloučkovému slohu, avšak malířskou výzdobou vzbuzující svými barevnými ornamenty na malých dílcích, arabeskám a lomeným rámům dojem orientálnosti byly opět přeneseny byzantské formy jevů tak, že se vnější stavba s vnitřní slohově shodovaly.