Městská jatka

Eger 1931

Jatka

Jako jedno z německo-českých měst zřídilo město Cheb na Pražské ulici u viaduktu Říšské dráhy v roce 1895 jatka, která byla tenkrát v Čechách počítána mezi nejmodernější. Kromě postavení chladírny a vedlejší budovy se nedostalo dodnes jatkám podstatnějších změn.

Jatka jsou postavena na parcele veliké 1 ha. Zastavěná plocha činí 2 870m2 (porážka 970m2, chladírna 960m2, vedlejší budova 940m2). Mezi stájemi jatečního dobytka na jižní straně a chladírnou na severu je budova porážky podél ulice. Východní křídlo budovy obsahuje halu vepřového dobytka, postavená je podle Hackenrahmova systému s 1 zařízením na paření, 2 zvedací, 4 pojízdné jeřáby a prádelna vepřových střev. Na tuto halu jsou napojeny kotce pro čekající prasata. V prostřední části se nalézá prádelna kaldounu, přejímací místo pro kůže, sklad soli, místnost vedoucího haly. V prvním patře se nacházejí místnosti mistra a tovaryšů.

V západním traktu je ve společném prostoru porážka hovězího dobytka se čtyřmi pohyblivými porážkovými stanovišti spolu se zařízením na zavěšování. Kromě toho tu jsou také ještě stáje pro hovězí dobytek, brav a seník. Ve východním křídle chladírny se nalézá předchladírna velká 105m2 a chladírna o výměře 230m2 se 47 kobkami. V západním křídle stojí kotelna se dvěma kotli, každý má 60m2 výhřevnou plochu. Ty též zásobují porážkové haly čerstvou párou. Parní stroj je 55 koňských sil silný a je přímo spojený s dvojitým kompresorem kysličníku uhličitého systému Lindova o 55 000 kalorií za hodinu, zatímco zařízení na výrobu stejnosměrného elektrického proudu, pumpy, míchačky, ventilátor atd. jsou poháněny transmisemi.

Chladicí stroj pracuje nepřímým chlazením vlhkého vzduchu, solankovým postřikem a postřikovým kondenzátorem. Stroj na výrobu ledu dodá denně až 2500 kg ledu. Ve věži chladírny jsou zásobárny studené a teplé vody. Její obsah je 12-14 m3. Horká voda může být připravena čerstvou párou nebo odpařováním.

Kromě zámečnické dílny a koupelny pro zaměstnance ve strojovně je ještě za kotelnou spalovna případných konfiskátů. Ve vedlejších budovách je třeba se zmínit o správní budově s byty pro vedoucího zvěrolékaře a správce haly, dále ještě stáje pro jateční a tažná zvířata, kotce pro psy a také místnost na prohlížení dovezeného masa. Na o kousek níže ležícím sanitním dvoře jatek je hnojiště, porážka koní a nemocného dobytka, u obou jsou stáje.

Možná že je nápadný mimořádně velký počet porážek hovězího dobytka 1917. Během války se v chebských jatkách poráželo pro armádu v poli přes 80 000 kusů hovězího dobytka pro vídeňskou velkořeznickou firmu. V době existence jatek se porážky prasat zdvojnásobily, zatímco porážky hovězího dobytka a telat stouply jen o 26%, případně o 6%. Vysvětluje to pokrokový chov a výkrm, neboť průměrná porážková váha hovězího dobytka a telat je teď skoro o 50% vyšší než před 40 lety.

Z těchto skromných poznámek je jasně vidět, že jatka už při otevření počítala s menším obratem, který už dnešním potřebám nevyhovuje. Růst počtu obyvatel, rozvíjející se zásobování oblasti masem a změněné živnostenské poměry nutně vyžadují zvětšení podniku. Zub času a zvláště mimořádné nároky na zařízení jatek ve válce způsobily úplné jejich opotřebení a vyžadují využít pokrok techniky pro úplnou rekonstrukci strojního zařízení.

Na novou výstavbu se pro nemožnost připojení na železniční trať nedá ani pomyslit, obzvláště když jatka mají omezený prostor. Město se proto rozhodlo pro výstavbu stávajících budov. Za stálé vzájemné výměny představ s městským úřadem vypracovalo ředitelství jatek stavební plán, který slibuje bezezbytku vyřešit všechny otázky a ještě je během roku 1931 uskutečnit. Stavební náklady nebudou poměrně vysoké, protože od stavebního programu žádáme jen účinnost, racionalizaci a hygienu.

(Eger 1931,78-80)