přeskočit k navigaci »

Kostel sv. Jodoka

Počet zobrazení: 5625 | tento objekt již neexistuje

Kategorie: Kostely, kláštery

Adresa: Joštova

 
 
 

Kostel sv. Jodoka

Kostel stál na pravém břehu Ohře východně od chebského viaduktu. Výstavba proběhla ve 30. letech 15. století, vysvěcen byl v roce 1440. Jeho stavbu financovaly chebské patricijské rodiny Angelů a Rudischů. Na původním oltáři byl uveden rok 1439, zvon nesl datum 1463. V letech reformace (1565 -1684) byl kostel zavřen. Po leta zdobilo zdejší oltář románské antepedium – závěs kryjící podstavec oltáře. Tato unikátní památka, zhotovená chebskými klariskami pro hradní kapli, byla roku 1874 přenesena do městského musea. U kostela stávaly od roku 1529 různé stavby, sloužící nemocným či chudým.                                                                                     

(RS)

 

Texty

 
 

N208/8-4Grueber 1864

Kostel sv. Jodoka u Slavice Stavba tohoto pozdně gotického kostelíku vystavěného chebskými měšťany v roce 1430 poblíž řeky ve vzdálenosti čtvrt hodiny od města je bezvýznamná. Zachovaly se zde však některé zajímavé dřevořezby a především antipendium, které si zasluhují bližší komentář. Postranní oltář zobrazuje ukřižování Krista podle Dürerovy kresby vytesaný v roce 1687 zdařile do hrubozrnné žuly. Také druhý postranní oltář zobrazuje řezby podle Dürerových vzorů, které jsou však provedeny ve dřevě. První oltář darovala paní Katharina Sybilla von Ottengrün, která nechala vystavět křížovou cestu podle vzoru norimberských zastávek vyhotovených Adamem Kraftem. Tuto křížovou cestu nechala rozestavit mezi kostelem sv. Michala ("Karnerkirche") a sv. Joštem. Z této křížové cesty existuje ještě několik tabulí, které odpovídají formátu jmenovaného oltáře a zároveň jsou vytesány ze žuly. Nesporně důležitější, pravděpodobně se vztahem k hradní kapli se jeví antipendium hlavního oltáře, jedna z nejstarších výšivek skleněnými perlami, které byly dosud nalezeny. Výtvarné dílo je 7 stop široké, 3 stopy a 1 coulů vysoké, vyšité na jemném hedvábí, které se nyní zdá bělavé, v poškozených cípech však načervenalé. Pravděpodobně bylo původně světle růžově červené. Dvě řady oblouky ohraničených políček, každá tvořená deseti, se nad sebou rozprostírají a zobrazují právě tolik postav svatých (dohromady dvacet), které jsou od sebe odděleny sloupy zdobenými krychlovými hlavicemi. Na archivoltách a tam kde tyto nedosahují, na hlavicích sloupů jsou perlami vyšitá jména svatých. V horní řadě - pořadí dodržované zleva doprava - se nacházejí následující postavy: 11. ANG GABRIEL 12. MARIA 13. AGATA 14. MARIA 15. CLARA 16. MARIA 17. KATERINA 18. LVCIA 19. BARBARA 20. BIBIANA. 1.-2. Anděl Gabriel a Marie představují anglický pozdrav: anděl zdvihl ruku a obrací se k Marii, ta sklání hlavu, pokládá ruku na hruď a svatý duch se v postavě holubice vznáší nad její hlavou. Postavení obou postav odpovídá nejstarším zobrazením. Pohyb svaté Panny vyjadřuje skutečný pocit. 4. Zde je Marie představena s již dospělým Kristem, který ji vede za ruku a v druhé ruce drží jablko. 6. Trůnící Marie s korunou na hlavě a s dítětem v náručí. Mezi zbývajícími postavami vynikají jemnější kresbou sv. Klára a sv. Viviana: první rozevírá ruce a není označena žádným atributem, druhá drží v jedné ruce květinu a ve druhé palmovou ratolest. Ve spodní řadě spatříme: 11. IOHANNES 12. IACOBVS 13. IACOBVS 14. MARGARET 15. MARIA 16. IESVS 17. AGNETIS 18. CAECILIA 19. KVNIGVNDS 20. VRSVLA Jan a oba Jakubové jsou zobrazeni v mnišském šatu s kúrovou sukní a tonsurou a sv. Markéta vráží kopí do chřtánu drakovi svíjejícímu se u jejích nohou. Kristus a Marie stojí proti sobě, on jako soudce světa, ona jako mírná orodovnice. Sv. Anežka drží velikonočního beránka, zbývající postavy jsou zobrazeny se všeobecnými znaky, palmovými ratolestmi a knihami. Každá řada oblouků je 14 coulů vysoká, výška postav dosahuje 9 1 coulu: obrysy jsou vyšity černými, velmi malými perlami, stejně tak i boty, vlasy a oči. Naproti tomu tváře a ústa jsou zvýrazněna rumělkově červenými perlami. Červené perly se skládají z korálů, u Krista a obrazů Marie byla bílá barva zobrazena pravými perlami, které však z největší části zmizely. Skleněné perly s výjimkou černých zachovávají velikost hrubého stavebního písku, jsou hranaté a nestejné, vyvolávají většinou světle modré a světle zelené tóny na oděvech, stínované mírně tmavě zelenými a tmavomodrými perlami. Jinou červenou barvu než barvu korálů není vidět: naproti tomu se objevují mléčně bílé a výjimečně slámově žluté nebo také pozlacené perly. Nad oběma řadami oblouků se rozprostírá přes celou šířku antipendia ještě 9 zoll vysoký pruh: tento pruh obsahuje 14 hlav. Krista a Marii uprostřed, obklopené dvanácti apoštoly. Tyto hlavy jsou malovány na pergamenu barvami na miniatury, vystřižené těsně u obrysu a takto nalepeny na podklad, že okolní oděvy vypadají také jako nimbus vyšitý perlami. Všichni apoštolové mají dlouhé vousy a jsou si podobní, jen Jan zůstal bez vousu a naklání se obvyklým způsobem proti Kristu. Zdá se, že jsou tyto miniaturní obrazy novějšího původu. Byly přišity asi teprve tehdy, když se poškodila perlová výšivka, která tvoří horní okraj. Ačkoli mají také uměleckou hodnotu, vzbuzují na rozdíl od výšivky jen nepatrný zájem. Mezi hlavami a horní řadou oblouků se vine nápis tvořený měděnými a pozlacenými majuskulními písmeny, s jejichž rozluštěním jsme si delší dobu nevěděli rady. Až do doby než se zjistilo, že jemným hedvábím připevněná písmena již jednou odpadla, a byla poté přišita libovolným způsobem nějakou obyčejnou švadlenou vedle sebe. Pravděpodobně zde stála jména apoštolů, možná i nějaké biblické rčení. Na levé straně antipendia pokračuje výšivka na kusu hedvábné látky přibitém za rámem a nechává tušit, že také postranní strany oltáře byly vybaveny tímto způsobem. Hedvábí je napnuto na silném plátně a to celé je nataženo na slepém rámu. Dodržený umělecký styl v architektonickém uspořádání je styl románský, který se vyskytuje u miniatur a výšivek ještě v 15. století. Postavy ukazují však gotické pojetí. Okolnost, že je obraz svaté Kláry utkán, znamená, že dobu vzniku nemůžeme zařadit před rok 1300. Záliba, s jakou jsou zobrazeny ženské postavy, vyvolává domněnku, že toto umělecké dílo bylo zhotoveno ženskou rukou a sice jednou z řádových sester, neboť jen někdo takový by mohl zobrazit apoštoly v mnišském šatu. Jestliže podle popisu vyvolává tato výšivka dojem neobvyklého bohatství, je toto ještě větší díky nespočetným malým pozlaceným rozetám vytepaným do měděného plechu, přičemž jsou vyzdobeny proužky obruby, mezery a dříky sloupů. Vzhledem k tomu, že přesný nákres tohoto antipendia by byl možný pouze v mnohem větším měřítku než jaké bylo stanoveno pro zbývající ilustrace, byly vybrány nejpříznačnější detailní části a připojeny v odpovídajícím měřítku, aby se podařilo alespoň názorně ukázat charakter tohoto díla. Postava 51 představuje začátek obrazu s anglickým pozdravem spolu s hlavami apoštolů nacházejícími se nad tím, postava 52 krychlovou hlavici a postava 53 hlavu sv. Kateřiny ve skutečné velikosti. Nyní se ptáme, jak se toto umělecké dílo dostalo do mnohem mladšího a ve všech dobách nevýznamného kostela sv. Jodoka a odkud vlastně pochází. Jsme odkázáni na již zmiňovanou dobrodinku paní von Ottengrün, které je připisována největší část zařízení kostela. Že mohlo antipendium zhotovené za knížecí prostředky najít vhodné umístění pouze v hradní kapli, je o to zřejmější, když si uvědomíme, že na jedné straně by bývalo bylo pro hlavní kostel příliš malé a na druhé straně jsou v obrazu často zasazeny sv. Uršula a sv. Panna, jimž je kaple zasvěcena. Při mnoha požárech, které hrad postihy a jeho dlouholetým zanedbáváním se mohlo lehce stát, že se dílo ocitlo v nějakém domě a bylo zapomenuto do té doby, než ho získala paní von Ottengrün, která ho odkázala kostelu sv. Jodoka. Grueber 1864

 
 

CN208/8-5Sturm 1952

Kostel sv. Jodoka Ministeriální rodiny Angelů a Ruduschů, jejichž členové bývaly členy rady, založily koncem třicátých let 15. století kostel sv. Jošta. Stál těsně na pravém břehu Ohře. V lidové mluvě byl nazýván většinou svatý Jobst nebo "Guast." Řezenský biskup, do jehož území patřil Cheb, jej vysvětil 16. května 1440. Halový kostel má jednoduchý tvar a v podstatě zůstal nezměněn. Jeho základ je podlouhlý čtyřúhelník. Má poměrně nízké postranní zdi, přerušené vysokými okny s lomenými oblouky. Vchod ve stěně v průčelí je zdůrazněn lomeným gotickým kamenným vchodem. Střecha se vypíná do výše příkře a na předním štítě, původně dřevěném, později zděném, je krátká věž se zvonem; krytá je příkrou špičatou přilbicí. Zvon nese letopočet 1463. Původně měl kostel jen jeden kúr, na jehož zadní stěně je letopočet 1439. Tento oltář zdobilo delší dobu cenné antependium pocházející z císařského hradu. Roku 1874 bylo přeneseno do městského muzea. Kostel byl od 1565 do 1684 zavřen. Oba postranní oltáře byly teprve po rekatolizaci vybudovány zbožnou nadací. Levý postranní oltář je zhotoven z hrubozrnné žuly. Představuje skupinu Ukřižování podle předlohy Albrechta Dürera. Vybudován byl z nadace Anny Kathariny Sybilly Ottové von und auf Ottengrün. Je na něm erb této rodiny a počáteční písmena zakladatelky: A.C.S.v.O. 1687. Dále nápis o věnování: Pánu Bohu ke slávě a všem svatým bez poskvrny a dědičného hříchu počaté Panně Marii je zřízen tento oltář roku 1693. Druhý postranní oltář napravo od kúrového oltáře založil purkmistr Johann Adam Walther von Waldbach 1684 a ozdobil krásnou řezbou rovněž podle Dürerovy předlohy. Také zde je erb donátora. Současně s vnitřní výzdobou kostela nechala Anna Katharina Sybille Ottová von Ottengrün postavit křížovou cestu o sedmi zastaveních od kostela sv. Jošta ke kostnici sv. Michala. Byly to výklenky ve zdi se střechou na silné žulové desce. Reliéfy byly vypracovány podobně jako založený postranní oltář. Jedno z těchto zastavení se zachovalo do současnosti v jeho dolní části následkem pozdějšího zvýšení silnice u vchodu města u Slavic pod Zlatým vrchem. V bezprostřední blízkosti kostela byl zřízen na počátku 16. století (1529) lazaret pro nakažlivé choroby, tedy morový špitál. Po něm následoval 1602 nový lazaret u sv. Jošta. Při něm byla postavena zvláštní místnost pro nakažené, protože se infekce blíží. Už po třech letech nechala rada města tuto zřejmou pomocnou stavbu zase strhnout. Když ale 1607 znovu hrozil mor, byla opět obnovena. Roku 1611 leželo v tomto izolačním domě 50 nemocných. Lékař ošetřující nemocné morem bydlel hned vedle nemocných, rovněž tak i hrobník, který zemřelé pochovával. mezitím se také špitál u sv. Jošta používal jako chudobinec. K tomuto účelu byly (1665) postaveny stálé domy u sv. Jošta. V 19. století byli podporováni založením Ústavu chudých, umístěni v Domě chudých až do současnosti. Každý poživatel dostal zde volný byt s otopem a malou částkou peněz z Ústavu chudých. Po požáru roku 1905 byl "Chudobinec sv. Jošta" zřízen pro lidi bez prostředků a přístřeší. Stavebně byl tak rozšířen, že tu nalezlo 140 osob bezplatný pobyt. Sturm 1952,222

 
 

N208/8-3Kunst 1992

Špitální kostel sv. Jodoka Prostý sálový prostor s přistaveným polygonálně ukončeným chórem. Špičatá věžička nad vstupní frontou. Jednoduchý lomený vstupní portál. Dřevěný strop v lodi, chór s hvězdicovou klenbou.Cenný mobiliář: Hlavní oltář z roku 1439 s nápisem věnováno Jobstem Heroldem (nezvěstný), pravděpodobně od roku 1864 obohaceno antependiem Klarisek z Chebu. 1529: nový křídlový oltář, pravděpodobně fungoval jako vedlejší oltář s dřevěnými sochami Madony na půlměsíci s anděly, svatých biskupů Burkharda a Erharta, na křídlech oltáře pak reliéfy sv. Anny Samotřetí a sv. Kryštofa (dnes v galerii výtvarných umění v kostele sv. Bartoloměje). 1684-1693: Nadace nových bočních oltářů Johannem Adamem Waltherem z Waldbachu a Annou Katharinou Sibyllou Ottovou z Ottengrünu, oba dle Dürerových předloh: dřevěný reliéf nezvěstný, mramorový reliéf s výjevem Ukřižování dnes v galerii výtvarných umění na radnici. Zároveň nový hlavní oltář s obrazem sv. Jošta před kulisou města. 1694: Nadace křížové cesty ke kostelu sv. Michala u sv. Mikuláše se sedmi zastaveními Sibyllou Ottovou z Ottengrünu. Odtud pochází dvě mramorové desky s výjevy Korunovace trnovou korunou a Nesení kříže zachované ve špatném stavu v galerii výtvarných umění na radnici.

Kunst 1992, 593-594.

 
 

N208/8-2Katalog 1994

Jodok O třicet let později byl ve východní částí předměstí za Lodní bránou postaven, stejně jako mnoho obdobných kostelíků v okolí Chebu během následujících desetiletí ,venkovský kostelík sv. Jodoka. Jeho poloha sváděla k domněnce, že byl založen jako špitální kostel a útočiště před morem. Špitální budova ovšem byla přistavěna až v 16. století a později se proměnila v chudobinec u sv. Jodoka. Vybudován v letech 1430-1439 z prostředků měšťanské nadace. Původní, přilehlá kaple byla využita jako zákristie. V roce 1945 byl kostel při ostřelování viaduktu těžce poškozen. Prostý kostelík leží malebně u břehu Ohře. Jeho jedinými ozdobami jsou vysoká sedlová střecha a výklenek pro sošku nad portálem. Interiér Jednoduchý sálový prostor na pravoúhlém půdorysu s třístranně uzavřeným chórem a plochým, dřevěným stropem. Díky velkolepým donátorům získal prostý kostel v 17. století několik drahocenných uměleckých děl. V roce 1687 darovala Sybilla Otto z Ottengrünu kostelu původně polychromovaný mramorový reliéf znázorňující scénu Ukřižování podle předlohy Albrechta Dürera a nechala postavit křížovou cestu ke kostnici sv. Michala, kterou vytvořil stejný umělec z reliéfních desek opět podle Dürerova vzoru. Katalog 1994,42

 
 

Boháč 1999

Kostel sv. Jodoka

Ve východní části předměstí za Lodní bránou, v místech za dnešním viaduktem na pravém břehu Ohře proti bývalým mlýnům, stával ještě počátkem 50. let tohoto století malý venkovský kostelík zvaný též u sv. Jošta. Kostel byl postaven v letech 1430 - 1439 vedle malé kaple, která byla přebudována na sakristii, z nadačního daru chebského patricijského rodu Ruduschů. Jednoduchá gotická stavba s podélnou lodí, jehož jedinou ozdobou byla vysoká sedlová střecha a výklenek pro sošku nad portálem, byla vysvěcena v roce 1440 řezenským biskupem. V sále s polygonálně uzavřeným chórem se ovšem nalézalo cenné vybavení.

Původní, jediný oltář byl datován rokem 1439 a až do roku 1874 jej mělo zdobit známé antependium chebských klarisek. V roce 1463 byl pořízen zvon a z roku 1529 známe dochované plastiky z oltářních křídel. Umělecky cenná díla získává kostel v 17. století díky dvěma donátorům. V roce 1687 věnovala Sibylla z Ottengrünu kostelu nový boční oltář s mramorovým reliéfem znázorňujícím scénu Ukřižování podle předlohy Albrechta Durera, pravý boční oltář s dřevěnou reliéfní řezbou nechal pro kostel zhotovit v roce 1693 chebský purkmistr Walther z Waldbachu. Sibylla z Ottengrunu zároveň nechala zhotovit kamenné desky s reliéfy podle Durerových předloh pro sedm zastavení křížové cesty, která vedla z předměstí podél řeky k hřbitovnímu kostelu sv. Michala.

V těsné blízkosti kostela byly v letech 1529 a 1602 postaveny provizorní špitální budovy, od roku 1665 zde byl trvale zřízen chudobinec. Po požáru v roce 1905 byl postaven nový chudobinec, ve kterém bylo místo pro 140 bezdomovců. Při bombardování viaduktu v roce 1945 byl chudobinec téměř zničen a kostelík poškozen. Opuštěný kostel chátral a v roce 1954 se zřítil. Z kdysi bohatého interiéru kostela se po jeho likvidaci zachránily sochy z oltářního křídla, mramorový oltář a dvě reliéfní desky z křížové cesty, které jsou dnes ve sbírkách chebské galerie. Teprve nedávno byla chebským muzeem u řeky objevena povalená deska z dalšího zastavení a umístěna na nádvoří chebského hradu.

(Boháč 1999,73-74)

 

Kostel dnes již neexistuje.

 

Kontaktní údaje

Adresa: Joštova

 

Obrázky

Kostel sv. Jodoka. Pohled od SZ. J. Haberzettl kolem 1900

Kostel sv. Jodoka. Pohled od SZ. J. Haberzettl kolem 1900

Kostel sv. Jodoka. Interiér kolem 1900

Kostel sv. Jodoka. Interiér kolem 1900

Kostel sv. Jodoka. Interiér. 6.5.1951

Kostel sv. Jodoka. Interiér. 6.5.1951

 
Kostel sv. Jodoka. Celkový pohled. 6.5.1951

Kostel sv. Jodoka. Celkový pohled. 6.5.1951

Kostel sv. Jodoka. Zřícený kostel v roce 1953

Kostel sv. Jodoka. Zřícený kostel v roce 1953

Kostel sv. Jodoka. Zastavení křížové cesty. J. Haberzettl kolem 1900

Kostel sv. Jodoka. Zastavení křížové cesty. J. Haberzettl kolem 1900

 
Kostel sv. Jodoka. Podoba v roce 1687. Kresba Prökl 1845

Kostel sv. Jodoka. Podoba v roce 1687. Kresba Prökl 1845

Kostel sv. Jodoka. Stav kolem roku 1800. K. Huss 1821

Kostel sv. Jodoka. Stav kolem roku 1800. K. Huss 1821

Kostel sv. Jodoka. Pohled a půdorys kolem roku 1850. V. Prökl

Kostel sv. Jodoka. Pohled a půdorys kolem roku 1850. V. Prökl

 
Kostel sv. Jodoka. Antependium. Postavy. Grueber 1864

Kostel sv. Jodoka. Antependium. Postavy. Grueber 1864

Kostel sv. Jodoka. Antependium. Obraz Krista v horním pásu. Grueber 1864

Kostel sv. Jodoka. Antependium. Obraz Krista v horním pásu. Grueber 1864

Kostel sv. Jodoka. Antependium. Obraz sv. Kateřiny. Grueber 1864

Kostel sv. Jodoka. Antependium. Obraz sv. Kateřiny. Grueber 1864

 
 
 
Encyklopedie Cheb

Encyklopedie města Chebu
Přehled 200 nejvýznamnějších památek v Chebu.