Kostel a klášter dominikánů

cg204/8-4Sturm 1952

Dominikánský kostel Nejstarší dominikánský kostel, postavený v letech 1294 až 1296, během třicetileté války s celou budovou kláštera zchátral natolik, že se roku 1642 část kláštera zřítila. Trvalo to ale ještě mnoho let, než dobové poměry dovolily pomýšlet na novostavbu. Teprve začátkem sedmdesátých let 17.století povolil městský magistrát veřejnou sbírku, která - posílená jinými příspěvky, zejména značným darem na stavbu kostela od císaře Leopolda I. v roce 1673 - 30.srpna 1674 umožnila položení základního kamene nového dominikánského kostela a krátce nato také začátek znovupostavení budovy kláštera. Obě budovy byly postaveny v letech 1674 až 1688. Domněle byl tenkrát v Chebu jako tvůrce a stavitel kostela, který byl vysvěcen roku 1689 regensburským biskupem Albrechtem hrabětem z Warttenbergu, činný opevňovací stavitel Abraham Leutner. Při znovupostavení nového dominikánského kláštera došlo k přeorientování půdorysu tak, že vchod byl nyní přemístěn do Kamenné ulice. Zde vede z ulice, stoupající k náměstí, dvojstranné schodiště k pěkně vyzdobenému kamennému portálu kostela, nad nímž je jako poděkování za dar na stavbu kostela, který dal k dispozici císař Leopold I., umístěna v kameni vytesaná císařská dvojitá orlice. Dříve se na této východní straně kostela nalézal chór, zatímco vchod, přístupný z Dominikánské ulice vedoucí z Jánského náměstí do Kamenné ulice, byl umístěn na západní straně chrámu Páně. Kostel tvoří velký podélný prostor, dále rozdělený dvěma úzkými postranními loděmi, který končí v kopulovité apsidě pro hlavní oltář. Obraz původně barokního, později ale v novorománském slohu přestavěného hlavního oltáře namaloval Jean Claude Monno v roce 1702. Kazatelna na pravém vstupním pilíři k oltářnímu chóru, překypující v barokním stylu, stejně jako vedlejší oltář sv.Jana, postavený naproti na stejném místě, byly vytvořeny chebským sochařem Christophem Langem roku 1754 resp. 1766. V obou postranních lodích se nacházejí ještě další oltáře, vesměs v barokním stylu. V nice jedné z těchto postranních lodí, označené jako Mariánská kaple, je vystaveno v pozdně barokním zarámování vyobrazení Matky boží s mrtvým synem na klíně (pieta), které pochází z druhé poloviny 14.století a přes přetvoření truchlivých obličejových rysů provedeného v rámci "restaurování" v pozdější době, nechává znát silné umělecké výrazové formy pozdně středověké mystiky. Chebské vyobrazení panny Marie s mrtvým tělem páně, které ukazuje Krista s napřímenou horní částí těla, patří ke staršímu typu tohoto druhu plastik vůbec. V jednom rovněž barokním postranním oltáři dominikánského kostela stojí postava Marie s dítětem, pocházející z druhé poloviny 15.století, bohužel také nově upravená, která svým druhem a vedením linií dalece přesahuje průměrnou úroveň plastik, obvyklých v této době. Současně s dokončením dominikánského kostela byla započata znovuvýstavba nové klášterní budovy včetně sladovny. Její část byla dokončena teprve roku 1720 stavitelem Andreasem Burglerem, neboť muselo být nejdříve koupeno a zbouráno několik domů v Kamenné ulici. Sem vestavěné velké refektorium bylo během války o dědictví rakouské i v době napoleonských válek používáno jako lazaret. Obsáhlá klášterní knihovna a archiv kláštera byly v rámci zrušení chebského dominikánského konventu v roce 1936 převedeny do dominikánského kláštera v Plzni. Sturm 1952,310

cg204/8-2Katalog 1994

Dominikánský kostel V roce 1284 založení kláštera a kostela v Kamenné ulici. Zničeno v třicetileté válce. Stavba nového barokního kostela v letech 1674 až 1688, stavitelem pravděpodobně Abraham Leuthner, klášter postaven v letech 1688 až 1720 stavitelem Andreasem Burglerem. Kostel představuje stavební typ s dvoupatrovou fasádou, bez věže, zakončenou štítem s postranními volutami, přejímaný v českých jezuitských kostelech dle vzoru římského kostela Il Gesú. V chebské verzi představuje značně provinční adaptaci forem italského baroka. Sálový prostor zaklenutý valenou klenbou v redukovaném schematu římského jezuitského kostela, bez kopule a příčné lodi. Probíhající římsa odděluje klenbu od zdí, přízední pilíře nesou mělké arkády kaplí vtažených do obvodové zdi, v kterých jsou umístěny postranní, pozdně barokní oltáře. Lehce stažený chor je od lodi odsazen triumfálním obloukem. Zdobný figurální štukový dekor na stěnách a plastický štuk na klenutí nadpraží potlačují klasické členění stěn. Velcí štukovaní andělé na zalomení římsy vedou pohled lodí směrem k chóru. V roce l702 Jeanem Claudem Moono namalovaný obraz hlavního oltáře byl v 19. století při klasicistické přestavbě oltáře snesen. Bohatá, figurálně zdobená kazatelna na severní straně triumfálního oblouku má svůj protějšek v oltáři sv. Jana. Oba jsou dílem chebského řezbáře a sochaře Kryštofa Langera z let 1745 až 1766. Dva pozdně barokní postranní oltáře obklopují gotické plastiky z původního starého dominikánského kostela. Knihovna dominikánského kláštera Klášterní knihovna a archiv byly v roce 1936 přeneseny do kláštera dominikánů v Plzni. Zachovalá bohatá malířská výzdoba kolem dveří a na stropě, kde je ve středu, v ilusionisticky pojaté perspektivě, zobrazen král David a královna ze Sáby, dává tušit bývalé bohatství této knihovny.

Katalog 1994,67-68

cg204/8-3Kunst 1992

Dominikánský kostel a klášter První gotická stavba novou barokní výstavbou úplně odstraněna, jen bývalý hlavní portál se svým prostým profilovaným rámem s lomeným obloukem na západě v Dominikánské uličce ještě zachován. Podle vyobrazení na starých pohledech na město vyráží do výše strmá střecha nad nízkým mnohoúhelným uzavřeným kúrem s vysokou špičatou věžičkou. Barokní stavba otočena o 180° směrem na západ. Vchod ke Kamenné ulici; dvoupatrové průčelí bez věže s třírohým štítem členěným plochým pilířem ve stěně na tři osy. Holá stěna oživená třemi výklenky pro sochy (sv. Václav uprostřed), po stranách pruhované voluty, střední okno a portál z hrubého kamene oživen štítem s neuzavřeným středem nad korintskými sloupy. Toto bylo korunováno plochým kamenným reliéfem, který nese dvouhlavého orla k octě daru císaře Leopolda I. Zachovány bohatě vyřezávané dveře vchodu. Jednolodní kostel s pilíři, stojícími mezi kaplemi. Pilíři dělen na tři páry kaplí, které se otvírají ve velkých okrouhlých obloucích a na zadní stěně jsou osvětlovány oválnými okny. Daleko přečnívající průběžně zalomené trámoví dělí vysokou arkádovou stěnu od pásma klenby. Valená klenba členěná pásy, mezi tím rozřezávají segmentová oblouková okna hluboce klenutí pravoúhle k ose. Mnohoúhelný kúr, lehce vtažen, členěn pilastry, převýšená okna s kulatými oblouky s pravoúhlými zářezy až k vrcholu klenby. Arkádová vnitřní vysoká stěna oživená částečně figurálním štukem: uvnitř geometrického rámu kartuše ve formách srdce se symboly evangelistů, Ježíše a Marie provázené girlandami a vavřínovými věnci. V arkádových obloucích rostlinné ornamenty. Východní kapelní pár se stěnami zdobenými štukem. - Hlavice pilastrů: Hlavičky andělů mezi rostlinnými ornamenty akantu a růží. Velcí štukoví andělé nad trámovím na triumfálním oblouku. Pohyblivá výbava obnovena v 2. polovině 18. století, gotické upomínkové obrazy částečně použity. Hudební kúr s parapetem štukován jemnými mušlovými kartušemi; podklenut valenou klenbou s pravoúhlými zářezy. V presbyteriu oratoře s podobně štukovanými parapety a dřevěnými rokokovými mříženi. Kazatelna (1754) a oltář sv. Jana Nepomuckého (1766) na triumfálním oblouku postaven jako protiklad šikmo před pilíř. Obé od Christopha Langera. Přehojně postav, rostlinných ornamentů ve slohu rokoka, lehce lidově. Hlavní oltář Původní oltářní obraz od Jeana Clauda Monno z 1702 byl připojen 1880 k novorenesančnímu oltáři. Oltáře v lodi se hodí dobře do výklenku kaplí za použití oválného okna ve výtahu. Severní strana: oltář Růžencové královny (1730). - Mariánský oltář, Anna a Jáchym před obrazem Madony (střed 18. století); těžká pilastrová architektura s oválným paprskovým věncovým výtahem, obzvlášť kvalitní sochy, asi od Christopha Langera. - Zasnoubení Marie (před 1700). Jižní strana: Dva oltáře řádových světců z oltářního obrazu a postranní sochy: oltář sv. Jana Nepomuckého, 1754 od Christopha Langera, oltář Vinzenze z Ferrary, kolem 1740 od Melchiora Dietricha. - Oltář Svatého kříže (kolem 1700), prostorově koncipovaný sloupový oltář se sochami. Lavice a varhany z rokoka. - V kapli na jižní straně pod hudebním kúrem rokoková malba ze života Krista, v oltáři dříve řezaná Pieta z 1350 mezi barokními anděli (dnes v Galerii gotické plastiky). Klášter Hlavní část postavena 1688-1689, údajně po přestávce ve stavbě teprve dokončena 1720 Andreasem Burglerem. Třípatrový trakt ve třech křídlech, na jihu napojen na kostel, s vnitřním dvorem. Barokní průčelí bez ozdob ke Kamenné ulici s portálem ve střední ose, korunováno sochou zakladatele řádu v rámci ve výklenku. Na severu hospodářské křídlo se střešním výstupkem, na východě křídlo s klášterními celami, na západě kuchyně a refektář, na jihu podél Dominikánské ulice úzké křídlo s celami, uzavřené v patře dřevěným loubím (obnoveno). První patro hlavní budovy uzavřeno v severozápadním rohu schodištěm. Tam dvoupatrová chodba s plochým kazetovým stropem, členěným pilastry; dvouposchoďové arkády ke klenuté chodbě 2. patra a k ploše krytému 3. poschodí, obě dosažitelné přes samostatné vchody na schody. V 2. poschodí bývalý sál knihovny s bohatě malovaným stropem, domněle od Eliase Dollhopfa. V iluzorním stropním zrcadle zobrazení krále Šalamouna a královny ze Sáby. Na stropě ztělesnění umění a vědy, na ilusionistických konzolách obrazy s atributy sv. Dominika z Calernega (zakladatel řádu), psa s hořící pochodní v hubě a červenou hvězdou. Představuje osvobození zajatců údajně vztahující se na sv. Dominika ze Silosu. Dveřní a okenní rámy jsou malovány. Pohyblivá výbava se nezachovala. Klášterní výbava částečně vyřezaná Wilhelmem Fischerem. Některá díla se nedají určit, protože se zachovala jen bohatě vyřezávaná vstupní brána a výbava sakristie z konce 17. století. Ostatní předměty byly 1936 při zrušení kláštera převezeny do dominikánského kláštera v Plzni.

Kunst 1992,590-591

Boháč 1999

Kostel a klášter dominikánů

V roce 1294 povoluje král Václav II. kazatelskému řádu dominikánů stavbu kláštera a kostela v Chebu. Město uvolnilo pro stavbu spáleniště v Kamenné ulici a již za dva roky nacházíme první písemnou zmínku o kostele zasvěceném sv. Václavovi. Stavba konventu a kostela byla dokončena v 1. čtvrtině 14. století. V roce 1314 kupuje řád část městského pozemku, na kterém vybudoval novou komunikaci spojující Kamennou ulici a Jánské náměstí. Nová Dominikánská ulice, ve které byl i původní hlavní vchod v západním průčelí kostela, se stala i písemně fixovanou hranicí oddělující klášter od židovské čtvrtě. Velikost a podobu gotického kostela neznáme. Během třicetileté války se kostel změnil v ruinu, část kláštera se zřítila a pozdější barokní přestavba zcela změnila základní stavební dispozici.

Počátkem sedmdesátých let 17. století povoluje město veřejnou sbírku na stavbu nového kostela a po významném finančním daru císaře Leopolda I. mohl být 30. srpna 1674 položen převorem Alexiusem Fuchsem základní kámen k novostavbě kostela. V roce 1689 byl nový kostel, který se stal jedinečnou raně barokní stavbou města, vysvěcen řezenským biskupem. Nový vstupní portál na východní straně s dvouramenným schodištěm a centrální nikou se sochou patrona kostela otáčí původní orientaci kostela o 180 stupňů směrem do Kamenné ulice. Jako projev díků císaři za velkorysý dar klášteru byla nad kamenným portálem umístěná velká říšská orlice.

Kostelní stavba bez věže s dvoupatrovou, pilastry dělenou trojdílní fasádou, zakončenou štítem s postranními volutami, představuje typ stavby přejímaný v kostelích dle římského jezuitského kostela Il Gesú. Sálový prostor bez kopule a příčné lodě je zaklenutý klenbou, pilíře nesou arkády kaplí s pozdně barokními oltáři v obvodových zdech, chór je od lodi oddělen triumfálním obloukem s plastikami dvou štukovaných andělů. Klasické členění stěn je potlačeno figurálním štukovým dekorem.

Vnitřní vybavení kostela pochází z 2. poloviny 18. století, pouze původní hlavní barokní oltář, s obrazem od Jeana Clauda Moonoa z roku 1702, byl v roce 1880 nahrazen novým, neorenesančním oltářem. Bohatě zdobená kazatelna na severní straně triumfálního oblouku z roku 1745 s protějším oltářem sv. Jana Nepomuckého z roku 1766 jsou dílem chebského řezbáře a sochaře Christopha Langra. Rovněž další oltář v jižní stěně, věnovaný řádovému světci, pochází z dílny chebského řezbáře Melchiora Dietricha. V jižní kapli pod emporou, zasvěcené Panně Marii, byla až v tomto století objevena v pozdně barokním oltáři původní gotická socha sedící P. Marie s Kristem v náručí z doby kolem roku 1350. Tato chebská pieta, přestože byla pozdějšími řezbářskými úpravami poškozena, představuje jedno z umělecky významných děl chebské gotické plastiky, které navazuje svým monumentálním pojetím na vrcholná díla mystických vertikálních piet.

Zároveň s dokončením stavby kostela byla zahájena výstavba nového kláštera. První část stavby pravděpodobně vedl ještě chebský pevnostní stavitel Abraham Leuthner. Po vykoupení a demolici dalších domů v Kammené ulici byla pak celá stavba dokončena Andreasem Burglerem v roce 1720. V dolním, severním křídle dvoupatrové budovy se nacházela hospodářská část s pivovarem a sladovnou, východní trakt k hlavní ulici a úzké křídlo podél Dominikánské uličky bylo určeno pro cely. Klášterní ambit uzavírala do dvora kuchyně a velký refektář, který byl během válečných událostí využíván jako lazaret. Po roce 1945 se majitelem kláštera stává stát, který jej interiérově upravil do podoby úřednického sídla.

Z původního vybavení kláštera, které pocházelo z řezbářské dílny Wilhelma Fischera a který pracoval pro klášter koncem 17. století, se nedochovalo nic. Po zrušení dominikánského konventu v Chebu bylo celé zařízení převezeno v roce 1936 do Plzně. O kdysi bohaté klášterní knihovně a archivu svědčí dochovaná nástropní freska v sále bývalé knihovny.Tato dosud autorsky neurčená malba, zobrazující v iluzionisticky pojaté perspektivě centrálního motivu krále Davida a královnu ze Sáby a doplněna v rozích postavami andělů jako alegorie umění a vědy, byla nejnověji určena jako dílo Eliase Dollhopa, významného mistra chebských barokních obrazů.

Přehled základních dat:

1294 Václav II. povoluje stavbu kostela a kláštera v Chebu

1295 první zmínka o kostele sv. Václava

1314 vstupní portál v Dominikánské uličce

1422 stavba kaple sv. Leonarda

1642 zřícení části kláštera

1673 císař Leopold I. přispívá na stavbu nového kostela

1674 položení základního kamene kostela

1688 zahájení stavby klášterního konventu

1689 vysvěcení nového kostela

1700 - 1760 dodán hlavní interiér kostela

1720 dokončena stavba klášterních budov

1730 - 1735 nástropní malby v klášterní knihovně

1775 instalovány varhany od H. Troetschera

1880 hlavní oltář nahrazen neorenesančním replikou

1936 zrušení dominikánského kláštera v Chebu

(Boháč 1999,65-67)