Klášter milosrdných sester

N206/8-2Kunst 1992

Klášter milosrdných sester Další církevní stavba byla právě zmíněna. Jedná se o klášter a výchovný ústav Sester sv. Kříže, který v letech 1859-1914 vyrůstal podél západní strany dnešní Hradební ulice (dříve Fleischergasse a Gschierstrasse) od Dlouhé ulice až k bývalé městské hradbě, přičemž vytlačoval řadu starých měšťanských domů. Díky stále novým rozšiřováním a přestavbám se vyvinul v rozsáhlý stavební komplex, který ještě dlouhou dobu oddělovaly čtyři malé měšťanské domy na dvě části. Až konečně v roce 1914 mohla být tato mezera uzavřena. Klášterní i školní budovy byly vystavěny ve stylu návratu ke gotickým tvarům v historizujícím slohu, který se zdál v 19. století nejvhodnějším pro sakrální stavby, a který zažil na přelomu století na kulturně politickém poli národní romantiky nové impulzy. Pro tuto dobu usilující o formální dokonalost je typická pregnantní monotónnost, v níž jsou zde seřazeny jednotlivé gotizující tvary v přesném opakování a v těsné textuře jako na rýsovacím prkně. Pomalým přirůstáním komplexu v jednotlivých stavebních úsecích, během nichž byly dodatečně získány nákupem sousední domy, které byly zvýšeny nebo nově postaveny, vzniklo nicméně relativně mnohotvárné uliční průčelí, které ponechává zřetelně ještě alespoň v počátcích bývalou, na malé části rozdělenou zástavbu, a neskrývá také rozčlenění na nejrůznější výchovné a vzdělávací instituce. Vysoké stupňovité štíty přerušují rovnoměrnost průčelí a označují počátek příčných traktů, které zpřístupňují zadní pozemek až k městské zdi. V tomto mnohočlenném komplexu budov se nacházel vedle klášterních pokojů sester sv. Kříže internát, mateřská školka, národní škola, měšťanská škola, vyšší střední škola, obchodní škola, škola vaření a domácích prací, dílny a učebny pro učitelky a pro vychovatelky v mateřských školkách, tělocvična a velké jednací sály. Sakrální určení tohoto komplexu budov se projevuje v kapli, která je v horních patrech prvního traktu směrem k Dlouhé ulici vpředu díky novogotickému trojúhelníkovému štítu s malou věžičkou. Malá rozeta s kružbou a velké třídílné arkádové okno s kružbovými výplněmi zdokonalují sakrální jazyk tohoto průčelí kaple. Podobně přitahuje pohledy každého, kdo stojí právě pod městem v místě zvaném "Rahm", větší rozeta v jednom slepém oblouku na východním průčelí. Prostor kaple je dnes bohužel silně zchátralý, zdá se však, že je opět opravován. Na jedné straré fotografii můžeme vidět na tehdejší poměry nezvykle moderní způsob stavby. Jedná se o sál s příčnou lodí, otevřeným krovem a půlkruhovou apsidou. Viditelná konstrukce krovu je z litiny, přičemž jsou jednotlivé železné nosníky upevněny ocelovými lany napříč přes celou místnost. Je zajímavé, jak zde litina, jako tehdy moderní materiál, přejímá výhody slohů románského a gotického ještě ve smyslu historismu a to ve filigránových kružbových ornamentech. Byly doplněny na malých dílcích namalovanými květinovými vzory, které připomínají románské fresky a byzantské mozaiky. Toto spojení moderní techniky a tradičních tvarů utváří zvláštním způsobem také křížení lodí, díky kterému vzniká skrz velký obdélníkový nasvětlík ve vtaženém plochém stropě zcela svébytný světelný efekt. Stavitelem této kaple je bezpečně Karl Haberzettl. Uvnitř ostatních traktů budovy, které jsou navenek jednotně poplatné historismu, můžeme pozorovat v průběhu jejich vzniku moderní jazyk tvarů, směrem k rostoucí funkčnosti a věcnosti. Tak je tomu u školní kuchyně, která vznikla přibližně kolem roku 1912, kde můžeme již pozorovat principy secese s funkčním nábytkem dokonalého tvaru a s přísnými ozdobnými vlysy na stěnách. Již 16 let po dokončení výstavby komlexu se staly prostory využívané sestrami především ke školnímu provozu opět příliš těsnými. Vzhledem k tomu, že na pozemku ohraničeném městskou zdí nebylo možné provést další rozšíření budovy, rozhodl řád v roce 1930 o nové stavbě prostorného kláštera na volné ploše nového města v bezprostřední blízkosti všeobecné nemocnice. Tato stavba odpovídá dalekosáhle čistě funkčnímu slohu třicátých let odmítajícímu veškeré dekorativní prvky. Pouze kostel je ozdoben jako duchovní a architektonické srdce celého komplexu ještě jemu přiměřenými historizujícími tvary a prezentuje se do dálky viditelnou čtyřúhelníkovou zvonicí na straně u závěru kůru. Kostel byl postaven v románském slohu podle plánů architekta Antona Schneidera chebským stavitelem Karlem Pascherem s nízkými věžičkami na průčelí. Uvnitř se cítíme jako v raně křesťanské bazilice. Jedná se o trojlodní budovu bez příčných lodí s plochým kazetovým stropem a silně vtaženou prosvětlenou apsidou v půlkruhovém tvaru. Široká hlavní loď se otevírá arkádovými oblouky ve dvou patrech k postranním lodím a k části kruchty tak, že působí jako jasná hlavní cesta k oltáři, která rytmizuje střídáním mezi sloupy s polosloupy a volně stojícími sloupy. V poschodí byl zvýrazněn tento rytmus slepými oblouky, které přesahují mezi sloupy vždy dvě arkády. Nad tím probíhá relativně nízké pásmo oken, které přechází nad apsidou v malovaný arkádový vlys na perleťovém pozadí s postavami svatých ve slohu byzantských mozaik. Nadmíru bohaté vybavení kostela je dílem tehdy nejznámějších současných umělců z Chebu a Františkových Lázní. Tak vymaloval Alexander Brömse z Františkových Lázní půlkruhovou kopuli apsidy s trůnícím vykupitelem světa podle byzantských vzorů. Ostatní malby pocházejí od Franze Dietla, kříž na hlavním oltáři je dílem Johanna Adolfa Mayerla, tři mramorové oltáře zhotovil Andreas Lugert a autorem truhlářských prácí byl Karl Scharnagel. Kunst 1992, 203-207.

Boháč 1999

Klášter milosrdných sester sv. Kříže

Posledním církevním řádem, který se v Chebu usadil a který se záhy svým důrazem na sociální práci a vzdělávání stal jednou z nejpotřebnějších institucí města byla kongregace milosrdných sester sv. Kříže. V roce 1864 přicházejí jako ošetřovatelky do Chebu první čtyři sestry. V roce 1870 otevírají v Hradební ulici první dvě třídy soukromé školy. Za pouhých šedesát let zde vybudovaly řádové sestry výchovný a vzdělávací ústav, který kolem roku 1930 navštěvovalo 1200 žákyň a který měl 80 členů učitelského sboru.

V letech 1869 -1914 se tak naprosto změnila podoba západní strany celé Hradební ulice od ústí Dlouhé ulice až k bývalé městské hradbě, kde místo malých přízemních domků postupně vyrostl klášterní areál. Sjednocujícím prvkem tohoto 150 m dlouhého komplexu budov se stala fasáda průčelí v tehdy oblíbeném, historizujícím neogotickém slohu. Přesto jsou zřetelné jednotlivé časové úseky výstavby podle určení jednotlivých objektů. Převažující část celého prostoru byla využívána jako školní budovy a příčné blokové přístavby do dvora oddělovaly jednotlivá zařízení. Vedle klášterních cel a internátu zde byla obecná a měšťanská škola, obchodní škola, dílny pro ženské práce a učitelský ústav. Sakrální charakter celé instituce byl zřejmý vlastně jen podle kaple umístěné v horních patrech prvního domu u příchodu z Dlouhé ulice, kde neogotický štít z roku 1900 s trojdílným arkádovým oknem ukazuje dodnes na původní určení stavby. V interiéru této kaple stavitel Karl Haberzettl užitím traverz a litiny propojil moderní stavební materiály s klasickými historizujícími formami.

Stále se zmenšující prostor pro vlastní potřeby řádu, který od roku 1878 zajišťoval většinu zdravotnických a sociálních služeb v Chebu a jehož více než 60 členek pracovalo jako zdravotní sestry, vedl k rozhodnutí o stavbě nového kláštera v blízkosti nemocnice. V letech 1930 - 1932 byl podle plánů architekta Antona Schneidera a stavebního rady Karla Paschera postaven velkorysý, funkčně pojatý klášterní komplex s jedinou architektonicky reprezentativní budovou kostela v románském stylu.

Interiér trojlodního klášterního kostela Pozdvižení kříže pak byl pokusem o nápodobu formy raně křesťanských basilik s plochým kazetovým stropem a dvoupatrovými arkádami k bočním lodím. Bohatá výzdoba interiéru byla prací známých chebských umělců. Alexander Brömse z Františkových Lázní a chebský Franz Dietl provedli dekorativní malby postav světců a oltářního prostoru ve stylu byzantských předloh, oltářní kříž byl prací sochaře J. A. Mayerla, tři mramorové oltáře zhotovil Andreas Lugert a truhlářské práce dodala dílna Karla Scharnagela.

Dne 5. října 1950 byly řádové sestry vyhnány z Chebu. Z kláštera, když splnil svou novou funkci internačního střediska pro Němce určené k transportu, se stala kasárna pohraničních hlídačů, kteří zde hlídali až do roku 1990. I navzdory hrůzným interiérovým úpravám v duchu vojenské politrukové estetiky a přeměny kostela v tělocvičnu zůstala stavební podstata kláštera až do roku 1991 v relativně dobrém a zachovalém stavu. Co se stalo se zařízením kostela a kláštera nevíme, co se stalo s dosud neporušenou stavbou po roce 1990 vidíme. Část západního křídla opravila a používá jako koleje Vysoká škola ekonomická. Z většiny ostatních klášterních budov včetně kostela se za necelou desetiletou správu správce pro ochranu majetku nejpovolanějšího, velitelství České policie v Chebu, stala téměř dokonalá ruina.

Přehled základních dat:

1864 řád milosrdných sester přichází do Chebu

1869 získává první budovu v Hradební ulici

1870 otevření první školy

1878 řád přebírá péči o nemocné

1897 řád rozšiřuje svou péči o starobince

1914 dokončen komplex školních budov v Hradební ulici

1930 - 1932 stavba nového kláštera a kostela

1950 řádové sestry vyhnány z Chebu

1951 - 1990 kasárna pohraničních hlídačů

1991 - 1999 vandalské zničení a zpustošení kláštera a kostela

(Boháč 1999,69-71)