Kaple

Sturm 1952

Hradní kaple

Na jižní straně před stavbou sálu paláce stojí dvojitá kaple, jediná stavba císařského hradu, která se do dnešního dne zachovala. Podle zdi z lomového kamene provedené z tmavošedé břidlice a průběžnými žulovými liseny dělené vnější zdi, se dá soudit, že kostel byl stavěn v jednom tahu. Vnitřní výstavba obou nad sebou postavených kaplí následovala mezitím ve dvou od sebe oddělených stavebních úsecích. Základ tvoří čtvercový prostor kaple o světlosti asi osmi metrů a s oltářním výklenkem východně navazujícím, který tvoří skoro polovinu prostoru kaple. Vchází se z hradního dvoru na jižní stěně kaple po několika stupních do dolní místnosti. Horní prostor měl zvláštní vchod dřevěnou chodbou od paláce dnes zazděnými dveřmi v západní stěně. Obě kaple spojují jednou točené úzké schody s vysokými stupni. Původní zastřešení byly jednotlivé sedlové střechy, které odpovídaly oddílům lisen. Dnešní šindelová střecha byla postavena 1818, když budova byla od 1762 nekrytá. Dolní prostor kaple, který je přístupný z hradního dvora jednoduchým portálem po několika schodech dolů, je členěný čtyřmi silnými žulovými sloupy, nesoucími masivní klenutí z kulatých oblouků. Hladké sloupy spočívají na čtvercových deskách dvakrát zesílených s rohovými ozdobami; tvoří je různé ornamenty. Jsou to palmety, pásové, listové a spirálové ornamenty. Poukazují na souvislosti s hornorýnskou ornamentikou tehdejší doby končícího 12. století. Na rozích dvou hlavic jsou malé hlavy jako okrasy. Okrouhlé hrany klenutí jsou značeny přesně vedle sebe upevněnými žulovými kameny. Stěny a klenba jsou dnes pokryty zrnitou omítkou. Podlaha je vyložena čtvercovými kamennými dlaždicemi. Na západní stěně se nalézá malé kulaté okno obroubené žulovými kameny. Jemu odpovídalo zřejmě stejné okno na protějším oltářním výklenku. Dnes je tam větší okno s pozdně gotickými známkami. Kromě toho jsou tam ještě po obou stranách vchodu okna s kulatými oblouky, takže prostor působí těžce a pochmurně. Na východ tohoto čtvercového prostoru kaple navazuje oltářní výklenek, přístupný dvěma schody. Od něho je přístup po obou stranách do úzké místnosti bez oken. Tyto části byly snad sakristie a převlékárna pro kazatele. Od levé vedlejší místnosti vedly původně točité schody ke střeše, kde byla věžička se zvonem. Stopy těchto točitých schodů jsou v přízemí ještě částečně poznatelné; od horního poschodí ke střeše se ještě plně zachovaly. Těmito příkrými točitými schody se přišlo na vrchol horního poschodí do malé místnosti s komínem osvětlované úzkým oknem. Účel tohoto pokoje není znám. Připojuje se k němu pověst, že zde v polovině 15. století důlní podnikatel Sigmund Wann, který v krátké době zbohatl, zde prováděl alchymistické pokusy. Točité schody v přízemí se zřejmě velmi brzy zřítily a byly nahrazeny schody s vysokými stupni vedoucími do horní kaple. Dolní a horní kaple jsou spolu spojeny osmiúhelným průzorem v temeni střední křížové klenby. Tento průhled umožňuje pohled z horní kaple do oltářního výklenku dolní kaple, aniž by bylo vidět, kdo se v horní kapli zdržuje. Po dokončení stavby bylo zřejmě přízemí určeno jako kulturní místnost pro lid a horní kaple pro krále a jeho družinu, jakož i ministeriály. Hierarchie štaufského impéria se ztělesňuje v chebské dvojité kapli podobně jako v dvojitých kaplích západních císařských falcí. Dvojitá kaple, která je v mnoha ohledech spřízněna s norimberskou hradní kaplí, není bezprostředně spojena s ostatními stavbami říšských hradů, ale je to samostatné těleso, k němuž do horní kaple umožňovala přímý přístup pouze dřevěná chodba z paláce. Vchod z přízemí do dolní kaple je na jižní stěně budovy z hradního nádvoří. Horní místnost kaple, která byla postavena po 1215, dává úplně jiný dojem než dolní část kaple působící potlačenou silou téměř pochmurně. Zajisté, že to působí formy kulatých oblouků v podlouhlých oknech a po kulatém oknu v oltářním výklenku a na protilehlé stěně kaple. K tomu přistupují štíhlé čnějící různě profilované čtyři sloupy uzavírající osmiúhlý průhled. Na jejich nakloněných žebrech do špičaté formy je posazena křížová klenba. Je to známka rané gotiky. Tyto sloupy jsou jako okenní obložení z šedého mramoru. Dva z nich jsou kulaté a dva osmiboké a odpovídají si v diagonále. Spočívají na vysokých čtvercových žulových podstavcích, z nichž přecházejí ornamentové výstupky sloupů do dříku. Hlavice jsou bohatě vybaveny ozdobami. Působí svými fantastickými symboly a figurálními prvky ještě více pozdně románsky. Také zde se střídají ozdobné motivy tak, že se vztahují na diagonálně naproti stojící sloupy. Jeden pár sloupů ukazuje ozdobu listovou a rostlinnou, jiný nese symbol ctnosti a hříchu: hlavice obrácená k oltáři má andělské postavy s modlitební knihou, kadidelnicí, křížem a biskupskou berlou upomínající na mši. Naproti stojící hlavice, obrácená na západní stěnu ukazuje opět ďábelský úšklebek, z jehož tlamy pramení hadovité ornamenty, rostou kolem rohů a končí na uších dvou nahých postav. Jedna představuje staršího muže, jiná mladou ženu, která s roztaženými stehny a penisem v ruce láká k rozkoši. Tak jako tyto prostřední sloupy jsou na postranních stěnách kaple zasazeny půlkulaté stěnové sloupy oživené stále se měnícími ozdobami hlavic. Jsou zde vytesány pitvorné obličeje, rostlinné ornamenty nebo mužské a ženské hlavy, jejichž vlasy přecházejí do podoby ornamentů. Křížová žebrová klenba spočívá na čtyřech středních sloupech a polosloupech na stěnách způsobem, že stejně vysoká linie kamenných desek obepíná celý prostor kaple. Naproti oltářnímu výklenku je přerušena bohatou zakrnělou podstavcovou římsou se čtyřmi schody. Na tom postavené a stupňovitě uspořádané polosloupy s ozdobnými hlavicemi zdůrazňují slavnostní vstup do oltářního výklenku. V severozápadním rohu horní kaple končí zdola vedoucí jednou točené schody. Zde se opírá klenba o konzolu na stěně, jejíž dolní část je přeměněna na obličejovou plastiku. Několik kroků odtud je v západní stěně zazděný vchod. Jím se mohlo dříve přecházet bezprostředně z horní kaple krytou chodbou do paláce. Na vnějších stranách západní a jižní stěny kaple jsou ještě dnes vidět krakorce, na nichž leželo dřevo zhotovené vnější cesty. Odsud muselo vést pak ještě několik schodů ke vchodu do horního prostoru kaple. Úplně zachovaná dvojitá kaple chebského císařského hradu se počítá k předním stavebním památkám z rozkvětu německého středověku. Nejen ve štaufských císařských falcích, ale i v císařském hradu doznívá podstata středověkých říšských idejí, nikoliv jen do dnešních dnů zachovaných stavebních svědků skutečnosti, přesahující místní význam, nýbrž i vzpomínky historických dějů, spojených s Chebem. Cheb byl tenkrát nesporně v každém ohledu část německé mateřské země a občasné místo důležitých říšských politických rozhodnutí. Jádro dvojité kaple je čtvercový výklenek navazující východně na horní prostor s kurovým podloubím ležícím na jih. Mírně lomená křížová klenba - stejně jako v prostoru kaple - je zdůrazněna účinně jemně profilovanými žebry. Spočívá na půlkulatých rohových sloupech s pečlivě vypracovanými hlavicovými ozdobami vysoké umělecké hodnoty. Kolem se táhne odstupňovaná podstavcová římsa, tvořící přechod od podlahy ke stěnám, pokračující v podloubí výklenku. Tento úzký prostor podél jižní stěny kaple je otevřen proti oltářnímu výklenku dvěma kulatými oblouky, které podpírá tzv. "normanský sloup." Dřík, jak materiálem tak zpracováním cizokrajně působícího sloupu, je ze světle šedého mramoru. Jsou na něm vytesány klikaté úzké pásy a je korunován hlavicí s pozdně románskými ornamenty. Mezi sloupovím a pohárovitou hlavicí, jejíž hlavní ozdobný prvek je palmeta, je zesílený prstenec, hlavice je oddělena více stupňovitými čtvercovými ozdobami, které se proti sloupoví zužují. Podélná strana arkádového výklenku je přerušena dlouze taženými okny s kulatým obloukem. Spolu s kulatým oknem ve středu východní čelní stěny osvětluje oltářní výklenek. Naproti kurové arkádě, na severní straně kaple, jsou dva úzké vchody. Jeden z nich vede do malé převlékárny, druhý k točitým schodům. Kurová arkáda, která sama svými stavebními a ozdobnými formami dává dvojité kapli zvláštní dojem, poskytuje místo dvěma trůnovým stolicím, z nichž sledoval štaufský císař se svou manželkou bohoslužby. Oltář stál šikmo napravo na východní stěně. Pravděpodobně byly stěny, nejen oltářový výklenek, ale také celá kaple vymalovány. Chórová arkáda s oltářním výklenkem byla vyložena koberci. Dnes jsou všechny vnitřní stěny dvojité kaple pokryty hrubozrnnou maltovou omítkou. Stopy po původní malbě nemohly být vzdor opakovaným uměleckohistorickým výzkumům a intenzivnímu zájmu o tuto jedinečnou středověkou stavbu nalezeny a odkryty. Ze dvou oltářů v dvojité kapli byl v horní místnosti zasvěcen řezenskému diecéznímu svatému Erhartovi, v dolní části asi svatému Martinu. Bohoslužby se zde konaly do poloviny 16. století. V době, kdy význam císařského hradu následkem zastavení Chebu Čechám už klesal, založil chebský měšťan Hans Stadelmann pro hradní kapli věčnou mši a určil radu města k ustanovení kazatele (1418). Také ostatní nadace byly ještě darovány až do 16. století hradní kapli. Po požáru 1472, který také napadl střechu dvojité kaple, udělil kardinál Philipp 1475 pro její obnovu stodenní odpustky, přičemž byly předepsány bohoslužby v hradní kapli v den sv. Erharta, sv. Martina, sv. Ulricha, sv. Uršuly, k posvěcení kostela a jedenácti tisíc panen. Se zavedením luteránské víry v Chebu (1564) skončily pak bohoslužby v hradní kapli. Že koncem 17. a v 18. století se stala skladištěm prachu a munice pro chebskou pevnost, bylo vlastně štěstí. Tím byla uchráněna rozboření. Dvojitá kaple, klenot středověkého stavebního umění, se zachovala až do současnosti bez podstatné změny. Jsou to především v kameni vytesané ozdoby obou místností kaple, sloupy s jejich bohatě zdobenými hlavicemi, architektonická kamenná ornamentika říms, stěnové a rohové sloupy a klenbová žebra a v neposlední řadě jednotlivosti uspořádání prostoru způsobem, který se najde po tolika stoletích jen zřídka. A často nastalo během dlouhé doby nebezpečí částečného a úplného zničení. Pokud císařský hrad sloužil svému účelu, byly stavby ošetřovány a udržovány. Když ale pak od 15. století častým zastavováním Chebu dávala péče o hrad hradnímu opatrovníku málo podnětů dát větší částky na údržbu a také význam císařského hradu následkem všeobecného historického vývoje upadl, byla jeho sláva s konečnou platností pryč. Císař Zikmund a král Jiří z Poděbrad byli poslední vládci, kteří při svých návštěvách v Chebu dleli v prostorách císařského hradu (císař Zikmund 1431, 1433 a 1437, král Jiří 1459, 1460, 1461 a 1467). Přitom ještě také roku 1472 napadl hrad požár, ale při něm byla aspoň zachráněna dvojitá kaple. Zpráva z této doby líčí požár těmito slovy: "Oheň byl tak rychlý jako šíp ze samostřílu od jednoho domu k druhému." Krátce nato byly škody opět napraveny: hradní kaple byla přikryta a nad točitými schody nasazena malá věžička. Palác byl zvýšen o hrázděné zdivo a Černá věž dostala příkrou sedlovou střechu se čtyřmi věžičkami v rozích. Stavební náklady, které byly zejména od konce 16. století nutné pro udržování, stále více stoupaly, takže jenom z nich je patrné, jak upadal zájem o údržbu. Tento všeobecný vývoj se také týkal hradní kaple, obzvlášť když po zavedení reformace nebyla používána k bohoslužbám. Na zlomu 17. a 18. století se uvažovalo strhnout staré stavby a na získaném staveništi postavit prostornou zbrojnici pro chebskou pevnost. Dlouholetá jednání o tomto projektu byla na nařízení císaře Leopolda z 7. dubna 1702 ukončena s tím, že budova paláce se přestaví na zbrojnici a dvojitá kaple na sklad prachu a munice. Tím byly obě stavby zachráněny před zbořením. V době biedermeieru byla dvojitá kaple opět vážně ohrožena. Objevil se bláznivý nápad krásnou stavbu snést a jako pozoruhodnost postavit v nově vznikajících Františkových Lázních. Jenom díky tomu, že chyběly potřebné peníze pro zboření a nové postavení děkuje dvojitá kaple, že zůstala stát do současnosti.

Sturm 1952,73-85

Kunst 1992

Dvojitá kaple

Samostatně stojící krychlově uzavřená stavba ze šedého lomového břidlicového kamene s architekturní plastikou v červenožluté žule a bílém mramoru se věžovitě tyčí bez horizontální římsy. Na vnitřní dělení na dvě patra poukazují jen okna, která, nahoře vysoká a jemně profilovaná, částečně z mramoru, jsou zasazena v hierarchickém kontrastu k mnohým malým, nepravidelně zasazeným dolním oknům. Profilované liseny z lomového kamene bez obloukové obruby dělí stěny na tři případně čtyři (na jižní straně) části kleneb. Z paláce vedla původně chodba k dnes napolo zazděnému mramorovému panskému portálu v západní stěně horního patra a odtud dále kolem budovy k obranné zdi. Vchod do dolní kaple (vchod s kulatým obloukem s křížovým tympanonem) je na jihu. Obě patra se člení na místnosti se čtyřmi sloupy 3 x 3 sáhy, které jsou spolu spojeny prostorově a liturgicky otevřeným středním klenutým polem. Silná kúrová oblouková zeď je dělí od zvýšeného pravoúhlého kúru se vždy dvěma postranními místnostmi, z nichž pouze horní, jižní dvojitá arkáda měla funkci s bohatým sloupem, zdobeným klikatým pásem, královské oratoře. Hierarchické uspořádání obou pater se stylisticky hlásí románskými formami dole a raně gotickými formami nahoře. Přízemí působí kryptově těžce křížovou klenbou bez jařmového dělícího oblouku a bez ozdob vypadá jako vyřezané ze zdi a s vysokými vroubkovanými krycími deskami těžce a spočívá na kostkových hlavicích kulatých sloupů v pravoúhlém středním čtverhranu. Horní prostor působí jako lehká kostrová stavba s dokonalým lešením z profilovaných klenutých žeber a drátěných štítových luků na polokruhovitých nástěnných kůlovitých pilířových předlohách (wanddiensten) a štíhlých vysokých sloupech ve čtverci. Jeho míry mají s přibližnými čtvercovými měrami už klasickou dokonalost. Pozoruhodné je zde vytvoření charakteru haly zdůrazněním prostorové diagonály: Naproti tradičnímu principu jařma jsou diagonální žebra silnější a diferencovaně propracované než klenbové pásy, které se křiví až k hrotovým obloukům; sloupy jsou v tematice a zpracování na sebe diagonálně složeny (jejich dříky jsou střídavě kulaté a polygonální, jejich stropní desky, patky a hlavice jsou zdůrazněny na rozích, figurální a rostlinné ornamenty odpovídají si vždy v diagonálách); otvor středního klenutého pole se mění v cíp báňovité klenby zdola nahoru z čtyřúhelníku na oktogon. Že máme co činit vzdor pokrokovému členění prostoru také k přechodnému slohu, který vznikl současně s dolní kaplí, ukazují stylistické výkyvy: rozdílné výšky podezdívky v protikladu k přísně dodržovanému pásmu kamenných desek střídáním kulatých a lomených oblouků v klenbě a otvory oblouků, zastavený triumfální oblouk naproti připojené klenbě. Stavební plastiky Stavební plastiky v obou patrech mluví stejnou řečí formy, avšak nahoře jsou vědomě nádhernější, bohatší na postavy vytvořeny diferencovaněji. Dole: jsou omezeny na rostlinné a geometrické motivy, figurky jsou jen v rohových maskách. Nahoře: výrazná četnost listových motivů, vypracovaných plastičtěji, plošeji, jakož i postavy v částečné scénické souvislosti. Materiál je zde ušlechtilý bílý mramor, který se dal podstatně jemněji, přesněji opracovat než žula v dolní části. Bohatství forem mluví o uměleckém původu dělníků z Alsaska a horního Rýna, kde se naskýtají podrobná srovnání s křížovou kaplí Odilienbergu, u sv. Fedese ve Schlettstadtu, v Rosheimu a ve štaufském Münsteru v Basileji: široké ploché obličeje s vypoulenýma očima a širokým nosem, rýhovanými vlasy, tělo reliéfně staženo do bloku, rozměry údů přitom svérázně zúžené, attische basen mit eckzehen oder eckblättern; kostkové hlavice s rohovými maskami. Drastický výraz často něco přepíná, takže vzniká nejvýš hrozivý výraz neřesti nahými postavami na jihovýchodních hlavicích v horní kapli. Nalézá svůj protipól na diagonálním sloupu ve čtyřech andělských postavách s biskupskou berlou, křížem, modlitební knihou a nádobou se svěcenou vodou v rukou. Rytmicky seřazené hlavy masek vlysy triumfálního oblouku horní kaple jsou v přímém spojení se západním vchodem městského kostela sv. Mikuláše. Všeobecně vychází plastika s některými výraznými výjimkami (arkádní sloupy v panské oratoři, masky na vítězném oblouku, hlavičkové konzole v severozápadním rohu světské části) vzdor vysoce vyvinuté kompozici místa, trochu provinciálně s hrubým drastickým výrazem, i když také velmi přesného provedení. Erotické jízlivosti nahrazují vlastní představy. To nás přivádí k vedoucímu umělci, který byl spíše architekt než sochař. Zdá se, že do Chebu přišel přes Norimberk, kde, jak se zdá, si vypůjčil tamnější prostorově podmíněný charakter věží a hierarchické trojité členění. Význam: Jedinečný klenot štaufského stavitelského umění, který přerostl ze zvláštního nároku na hierarchickou reprezentaci v pohraničí na daný prostor podle norimberského vzoru, aby za tam nalezených řešení při použití nových raně gotických forem došel k základní myšlence slohu. Teď je zde dořešen typ dvojité kaple, v němž je dokončen podélný stavební znak s ústředním v jednotném halovém prostoru, stavící otevřené klenuté pole jako svislý nosič jednotky do středu. Přitom stoupá tradiční hierarchické dělení císařským oratoriem na trojité. Bohatá stavební plastika byla mnohonásobně napodobována v českých severozápadních panských kostelech.

Kunst 1992,584

Katalog 1994

Hradní kaple

Dvoupatrová hradní kaple je nejvýznamnější a nejlépe zachovaná stavba císařské falce. Podobně jako o něco dříve postavená dvoupatrová hradní kaple v Norimberku, představuje i kaple chebská, zvláštní typ panského kostela, který je v podstatě možné nalézt jen v Německu. Tento stavební typ, již jako karolinská falc, se vývojově odvíjel od teokratické idee boží vlády, která se později zrcadlově odrazila v hierarchickém uspořádání prostorových vztahů feudálního hradního sídla. Architektonická forma tohoto typu se tak vlastně vyvinula z potřeby rozdělit společný prostor na oddělené prostory pro pobožnost čeledi, císařského dvora a císaře samotného, i když liturgicky stále tvořil jednotu.

Proto je chebská hradní kaple navenek uzavřenou kubickou stavbou, která své vnitřní uspořádání skrývá a její hierarchické členění lze tušit jen díky velkým okenním otvorům a použitým ušlechtilým materiálům. Uvnitř se nachází členitý prostor uspořádaný do dvou podlaží, s temným, těžkopádně působícím přízemím, poněkud pod úrovní terénu, s mohutnou klenbou a masivními žulovými sloupy, a se světlým a vysokým patrem, které zdobí sloupy z bílého mramoru a bohatá plastická výzdoba. Oba prostory jsou spojené otvorem v prostředním klenebním poli přízemí. Císařská oratoř, stranou vedle horního chóru, je zvýrazněna zvláště bohatě zdobeným mramorovým sloupem s křížovitě kanelovaným dříkem, vzpírajícím dvojitou arkádu. Tento čistě formální kontrast, který je v stavebním typu patrové kaple obvyklý, je v případě kaple chebské falce ještě vystupňován prostřednictvím slohově rozdílného pojetí prostoru i architektonických článků. Dole čistě románský prostor, s klenbou bez žeber, klenebních pasů a náběžních štítků, vydělující se z masy zdiva jakoby vyříznutím a těžce doléhající na stlačené krychlovité hlavice, nahoře proti tomu lehká, skeletovitá gotika, se zdí jakoby napnutou mezi kostrou tvořenou silnými příporami a klenebními žebry na štíhlých sloupech. Tato horní, čistě gotická část kaple, byla dlouho považována za dílo podstatně pozdnější stavební epochy, ale srovnávací slohové analýzy jasně prokázaly, že kaple musela vzniknout jako celek mezi roky 1185, kdy se započalo se stavbou falce a 1225, kdy se začal stavět slohově příbuzný farní kostel. Uvedený slohový kontrast se tu tedy vyjevuje jako umělecký prostředek, který je ovšem v tomto rozsahu představitelný jen jako dílo příslušníků nově příchozí stavební huti a nových vnějších vlivů. Vůle po prostorové šíři a výšce zde nově importovanými formálními prostředky stvořila halový prostor, který jakoby již předjímal halové prostory pozdní gotiky. V čtvercovém prostoru o třikrát třech klenebních polích jsou akcenty nasazeny tak, že určující nejsou vertikály, jak je to obvyklé v rané gotice, ale diagonály, takže pohled může volně klouzat po všech stěnách. Diagonálně nasazená žebra jsou silněji a diferencovaněji artikulována než klenební pasy, sloupy se k sobě vztahují po diagonále svou tématikou a zpracováním, čtvercový otvor v středním klenebním poli přízemí se nahoře mění v oktogon a mimo to vede příčný pohled dále, k nádherné císařské lóži. V této hře průhledů, napovězené již otevřením přízemí směrem nahoru, zaznívá ohlas manýristických přístupů, se kterými se tak často setkáváme právě v údobích t. zv. přechodných slohů. Že tomu tak skutečně je, a že kaple opravdu pochází z 13. století, tomu nasvědčují i některé stylové prohřešky jako poněkud rozdílné výšky soklů v protikladu k přísně drženému pásu patek, střídání kulatých a lomených oblouků v klenbě i provedení stěny s triumfálním obloukem jako nečleněné zdi v protikladu k připojeným příporám. Podobnou hovoří i sochařská výzdoba obou pater, která je v horním patře nádhernější, diferencovanější a bohatší na figurální motivy. Na přímou souvislost tohoto sochařského tvarosloví s Horním Porýním a Alsaskem, danou štaufskými stavebníky, poukázal Oskar Schürer. V protikladu k rafinovaně vynalézavému komponování prostoru, se ovšem sochařská práce jeví jako poněkud provinciální a příliš drastická ve výrazu, i když je velmi exaktně provedená. Skutečně závažné a opravdové myšlenky a ideje tu jsou nahrazeny úsměšky a jízlivostmi. Lze z toho usuzovat, že vedoucí umělec huti byl patrně lepší stavitel než sochař. Do Chebu cestoval asi přes Norimberk, kde se s myšlenkou hierarchického rozčlenění prostoru na příkladu tamní hradní kaple, prostorově ovšem limitované umístěním ve věži, seznámil a převzal ji. Je s podivem, že zvláštní forma kaple chbeské falce zůstala v Čechách bez odezvy. Zdá se, že typ panského kostela tu byl již pevně zakotven v tradici kostela tribunového a rotundy, takže z chebského příkladu, především v panských kostelích sevrozápadních Čech, byly přebírány jen různé detaily a jednotlivosti.

Postavena v rozmezí let 1185 až 1225 podle vzoru hradní kaple Norimberku, pravděpodobně hornorýnskou nebo alsaskou stavební hutí. V 15. století opatřena novou střechou s velkým sanktusníkem, v letech 1818 až 1856 restaurována.Kubická, uzavřená stavba bez římsy. Šedá břidlice s architektonickými články v žlutorůžové žule a bílém mramoru. Stavbu rámují profilované, z kamene tesané liseny s obloučkovým vlysem. Na velkým kamenných krakorcích původně spočívala dřevěná galerie, která spojovala palác s dnes zpola zazděným portálem vstupních dveří kaple v patře. Služebnictvo mělo svůj vchod v přízemí na jižní straně. Horní okna, s orámováním provedným z části v mramoru s jemnou profilací, jsou v protikladu k mnoha malým, nepravidelně rozmístěným oknům ve spodní části kaple, což rovněž poukazuje na hierarchické vlivy v celkové kompozici stavby. Dvoupatrová stavba s vysokým patrem a nízkým, z části pod úrovní terénu ležícím přízemím. Prostory kaplí v obou podlažích mají čtvercový půdorys s třikrát třemi klenebními, rovněž čtvercovými poli. Poněkud výše ležící, rovněž čtvercový chor, je doprovázen úzkými postranními prostorami, z kterých prostora v horním patře, jižní, byla funkčně charakterizována jako císařská oratoř. Hierarchická struktura obou podlaží se manifestuje románskými tvary v dolním prostoru a gotickým tvaroslovím v patře. Spodní podlaží, určené pro služebnictvo, vzbuzuje dojem krypty. Je to způsobeno čtyřmi masivními sloupy a těžkou, žebry neodlehčenou klenbou, která vystupuje ze zdí jakoby vyříznuta. Obě kaple jsou liturgicky i prostorově spojeny otvorem ve středním klenebním poli přízemí, který svůj čtvercový tvar v dolní části mění pomocí trompu v oktogonální tvar vyústění v patře horním. Horní kaple, podobně jako její vzor, kaple v Norimberku, je výškově zdůrazněna dlouhými sloupy s vysokými sokly a patkami a v klenbě střídá kulaté a hrotité oblouky. Horní kulaté okno jí dodává gotické světlosti a celý prostor vykazuje typické znaky raně gotického slohu. Chór je od prostoru kaple výškově oddělen pěti stupni a na jižní straně je propojen s císařskou oratoří dvojitou arkádou, nesenou zvláště bohatě vypracovaným sloupem. Zde stál trůn císařského páru. Podobně jako v Norimberku, je i zde trojí hierarchické členění prostoru na část pro služebnictvo, část pro císařský dvůr a konečně prostor pro samého císaře. Plastická výzdoba chebské hradní kaple dokazuje, že tak slohově různá podlaží jsou přece jen dílem jedné a téže stavební huti, neboť všude nalézáme v podstatě obdobné motivy.

Značné slohové rozdíly obou pater jsou vysvětlovány vlivem hierarchického principu. Tomu také odpovídá zúžení plastického tvarosloví dolního prostoru jen na motivy geometrické a rostlinné - motivy figurální se objevují jen v podobě nárožních masek. V prostoru horním jsou naopak figurální motivy užívány běžně v scénických souvislostech, a motivy rostlinné jsou provedeny plastičtěji. V prostoru horní kaple je také použit ušlechtilý, bílý mramor, který dovoluje podstatně preciznější a jemnější opracování, než hrubší a tvrdší žula v přízemí. Tvarosloví plastiky chebské hradní kaple má svůj vzor v Alsasku: široké, masité obličeje s vypoulenýma očima a širokými nosy, žebrovitá úprava vlasů, těla podaná v mělkém reliéfu, údy jakoby vymknuté. Působivost zobrazení je často až přehnaná, jako v případě velmi obhroublé alegorie neřesti, tlumočené mužskou postavou s odhaleným pohlavím na hlavici v jihozápadní části horní kaple. Jejím protipólem je hlavice diagonálně protilehlého sloupu se čtyřmi andělskými postavami s biskupskou holí, křížem, modlitební knihou a kadidelnicí jako symboly křesťanských ctností. Rytmicky řazené hlavy na triumfálním oblouku horní kaple pak jsou v přímém spojení se západním portálem farního kostela.

Katalog 1994,15-18

Šebesta 1998

Dvojitá kaple

Vedle paláce se tyčí nejcennější stavba falce, hradní dvojitá kaple. Postavena byla na počátku 13. století na místě dávno zrušeného slovanského hřbitova. Mnoho koster bylo porušeno při kopání jejích základů, několik pohřbů bylo nalezeno uvnitř pod podlahou. První historická zpráva o kapli uvádí, že roku 1213 v ní císař Friedrich II. vydal zlatou bulu, upravující vztah mezi panovníkem a církví. Datování vzniku stavby do této doby potvrzuje i nález keramiky počátku 13. století, učiněný v maltě základu západní zdi. Jednoduchý kompaktní zevnějšek kaple v podobě hranolového bloku z lomového zdiva s granitovými lizénami je ve výrazném protikladu k slohově rozdílnému vnitřnímu uspořádání. Přízemí se čtyřmi masivními granitovými sloupy, nesoucími křížovou klenbu čtvercové lodi, zapuštěné 1,5m pod úrovní okolního terénu, je učebnicovou ukázkou románského slohu. Původní podlaha z keramických dlaždic byla v 19. století překryta kamennými deskami. Ve stejné době bylo u vstupních dveří postaveno dvouramenné schodiště. Po dvou schodech lze vystoupit do chóru, zúženého z obou stran sakristiemi. Obdélníková románská okénka, poskytující jen orientační světlo, byla pod hrubou omítkou z 18. století objevena a odkryta až v roce 1996 a 1998. Gotické okno v čele bylo vsazeno dodatečně až koncem 19. století. V severní sakristii byla v prosinci 1997 objevena část kamenného základu starší fáze kostelíka z počátku 12. století. Pod podlahou jižní sakristie byla zjištěna dosud neznámá přestavba kaple ve 14. století. Mezi kamennou destrukcí se vedle keramiky nalezla drobná mince z hornofalckého Laufu a jako první nález svého druhu v Chebu také železné votivní zvířátko, používané jako obětina v kultu sv. Martina, patrona dolní kaple. Prostřední klenební pole v lodi chybí a osmibokým otvorem se otvírá pohled vzhůru do vznosného prostoru horní kaple, kam byl původně přístup jen zvenčí západním portálem od paláce. Dnešní vnitřní schodiště bylo zřízené až při barokní přestavbě hradu v 17. století, když kaple sloužila jako sklad munice. Kvůli schodišti byl také zkrácen rohový čtvrtsloup a zdola zakončen románskou konzolou, představující hlavu vousatého muže. Původ této konzoly je zatím nedořešenou hádankou. Snad byla přenesena z vítězného oblouku nebo z jiné rohové hlavice. Horní kapli zdobí štíhlé sloupy z mramoru a křížová klenba je goticky lomená. V prostředním poli je vedle klenáku otvor po provazu od zvonku v sanktusní věžičce, snesené v roce 1645. Okna a výzdoba hlavic jsou čistě románské. Jemná kamenická práce na nich vykouzlila rostlinné ornamenty a figurální výjevy ve velmi naturalistickém pojetí. Hlavice severovýchodního sloupu nese čtyři andělské postavy, držící v rukou křížek a knihu, snad symbolizující evangelisty. Na hlavici protilehlého jihozápadního sloupu jsou ztvárněny obecné hříchy, jako jsou lakomství, křivopřísežnictví a smilstvo. Postavu nahé prostitutky vysvětluje B. Grueber jako možnou satiru na první Barbarossovu manželku Adélu z Vohburgu. Stylově odlišný mramorový sloup s kanelovaným dříkem v kněžišti si dovezl pravděpodobně Friedrich II. Sicilský ze své rodné Italie. Vedle malinké sakristie vlevo od chóru vede na půdu točité schodiště. Jím se lze dostat do světničky s renesančním krbem, kde měl podle pověsti mít v letech 1458-1477 svou alchymistickou dílnu měšťan Zikmund Wann, historicky skutečný zakladatel špitálu ve Wunsiedelu. Nádherná horní kaple sloužila jistě bohoslužbám při císařských návštěvách, ale spokojit se s výkladem, že v dolní kapli mohl jen prostý lid sledovat obřad pouze spojovacím otvorem, by bylo příliš zjednodušující. Obě kaple jsou samostatnými svatyněmi a bohoslužby v nich probíhaly odděleně; vždyť každá má i vlastní zasvěcení. Jejich spojení osmibokým otvorem sloužilo s největší pravděpodobností svědkům křtu k sledování udílení svátosti dole. Novou ochrannou mříž vyrobil v roce 1977 teplický kovář Baloun.

Šebesta 1998