Gymnázium

Eger 1931

Státní gymnázium

 Velký význam Chebu v minulosti osvětluje kromě jiného, že dostal jako jeden z prvních na německém východě latinskou školu. Tedy školu s vyšším vzděláváním. Již v listině z roku 1300 je zmínka o škole, kterou spravuje rektor, komtur německého rytířského řádu jako farář u sv. Mikuláše v souladu se scholastikem dómu řezenského biskupství. Tato škola měla latinský vyučovací jazyk a s kostelem sv. Mikuláše byla těsně spojena, když její učitelé a žáci zpívali na kúru. Její úloha tedy byla naučit žáky latinskému jazyku. Tím získali schopnost také k vyššímu studiu, zejména teologie, ale také medicíny a práva. Sedmi svobodnými uměními měli dosáhnout určitého stupně, poznat všechnu tehdejší vědu. Škola stála na místě, kde se ještě dnes nalézá gymnázium. Ulice, která vede na východní straně této školy dolů ke Kasárnímu náměstí, se proto ještě do dnešních dnů jmenuje Školní ulice, lidově „Za školou“.

 Během doby prodělalo chebské gymnázium všechna kolísání, jež vůbec školství prodělalo. Původně to byla škola s jedním vedoucím, který většinou obstarával službu kantora na kúru ve farním kostele, a jedním pomocníkem, tedy měla dva učitele, kteří podle způsobu dnešních vesnických škol spojovali  více vyučovacích stupňů v jedné třídě. Dozor vykonával německý řád rytířů, přesto ale rada města Chebu, obzvláště za reformace a po koupi Německého domu, získala větší vliv na školu. V době reformace účinkovalo vedle vedoucího nebo magistra už 4 – 5 učitelů, takže vyučování mohlo být rozděleno do 4 – 5 tříd. Když se Cheb roku 1629 stal opět katolickým, dostala se chebská latinská škola, jako většina podobných škol v Rakousku, pod správu jezuitů, kteří ji proměnili na šestitřídní gymnázium a přísně dbali na starý cíl – znalost latiny. Další rozmach zaznamenala škola za Marie Terezie podle zásad piaristických škol, v nichž se kromě náboženství a latiny jako hlavní předměty vyučovaly také dějiny, zeměpis, přírodopis, matematika a řečtina. Vyučovacím jazykem teď byla němčina kromě latiny ve vyšších třídách. Systém vyučování ve třídách byl dokonale vypracován, takže v  každé třídě vedl učitel všechno vyučování. Je zvláště pozoruhodné, že škola byla zcela podřízena politické správě, takže krajský hejtman z Lokte byl ředitel, jeho zástupcem se stal městský děkan a později také chebský starosta.

 V souvislosti se všeobecnou reformou, která roku 1804 proběhla v celém Rakousku, nastoupili místo třídních učitelů odborní učitelé. Avšak po Vídeňském kongresu opět zavládl konzervativní duch a 1818 byl znovu zaveden systém třídních učitelů. Tak to zůstalo až do roku 1849. Teprve rakouská revoluce skončila se zastaralým systémem středních škol. Třídní učitel znovu uvolnil místo odbornému učiteli a gymnázium bylo rozšířeno na osmitřídní vyučovací ústav. Toto se stalo v Chebu už v letech 1849 až 1850, kdy byly otevřeny poslední dvě třídy gymnázia. V tomto novém uspořádání nedošlo ke všeobecným změnám. Jenom vzhledem k realisticko technickému zaměření doby získaly realistické předměty větší význam a objem nad humanistickými. Nicméně si chebské gymnázium až do dnešního dne podrželo svou pověst jako přísně humanistický ústav. Dokazuje to silně rostoucí počet přihlášek do první třídy. Celkový počet žáků se v posledních desetiletích změnil jen málo a pohybuje se všeobecně mezi 250 až 300.

Dnešní budova gymnázia, postavená před zhruba 100 lety na místě dřívější školy a v roce 1830 dána do provozu, nevyhovuje moderním potřebám školy. Nejen že se zvýšil počet žáků, ale také vzrostly vyučovací nároky, a ty potřebují více místa. Už delší dobu se hovoří o potřebě postavit nové gymnázium. Jestliže se tento úmysl neuskuteční, pak to způsobily události posledních desetiletí, světová válka, převrat a dnešní nedostatek peněz. I když musíme uznat nutnost nové výstavby, přesto musíme litovat, že tato škola musí opustit své místo na Kostelním náměstí, kde přes 600 let požehnaně účinkovala a rozvinula významnou vědeckou a výchovnou činnost.

(Eger 1931,92-3)

Sturm 1952

Gymnázium

Latinská škola, z níž se vyvinulo dodnes existující humanistické gymnázium, je písemně poprvé doložena koncem 13. století. Byla v bezprostředním vztahu k hlavní faře sv. Mikuláše, jejíž patronát byl od roku 1258 přenesen na německý rytířský řád. Jmenování učitelů se uskutečnilo nejprve přes chebského domácího komtura německého rytířského řádu ve shodě s kanovníkem u regensburského ordinariátu, zodpovědným za školství. Listinou z 26. srpna 1300 při sporu o pravomoci k jmenování učitele do chebské latinské školy bylo zjištěno, že tehdejší komtur navrhoval vybraného učitele k prozkoušení (examinandum debeat presentare) regensburskému kanovníkovi (scholasticus) a ten povolil jmenování (si ydoneum nos et seccessores nostri invenerimus, tenemur admittere). Již proto, že učitel a jeho pomocníci byli zároveň občané města, dělala si brzy rada nárok na určitá práva a nejpozději v 15. století dosáhla práva spolurozhodovat při dosazování učitelů. Postupně a potom jmenovitě od zavedení reformace (1564) přecházelo právo dozoru stále více a pak výhradně na radu města. V 16. století měla latinská škola s pěti učiteli čtyři až pět tříd. Poté, co kvůli protireformaci došlo roku 1628 ve vývoji školy k přerušení, rozvinul se tento vzdělávací ústav postupně v humanistické gymnázium. Tak se udržel až do současnosti. Chebské gymnázium mělo především v posledním století své existence pozoruhodnou přitažlivost pro celé severozápadní Čechy.

 Stará budova latinské školy, lomenicový hrázděný dům, který byl v průběhu doby  opakovaně přestavován, rozšiřován a  zvyšován, stál na začátku Školní ulice od Kostelního náměstí. Dvaasedmdesátiletý Goethe se zde ještě roku 1821 účastnil závěrečné zkoušky a osobně provedl udělení prémií nejlepším. V roce 1822 byla stará školní budova stržena a koupí dvou na ni přiléhajících měšťanských domů byla získána odpovídající velká stavební plocha pro novostavbu budovy gymnázia, která stojí ještě dnes. Dne 1. května 1828 mohl být položen základní kámen a v říjnu 1830 mohla být nová školní budova, postavena v střízlivém klasicistním slohu, otevřena.

 Tento ústav měl po mnoho staletí svou významnou výchovnou a kulturní činností požehnaný vliv. To dokazuje velký počet význačných mužů, kteří na této škole vyučovali anebo z ní vzešli. Jen málo jmen zde může být za mnoho jiných uvedeno: Kaspar Brusch, korunovaný básník,  historik a topograf byl žákem chebské latinské školy, nebo Clemens Stephani, nadaný tvůrce dramat, jehož hra "Geistliche Aktion" (Duchovní akce, 1568) přežila jeho dobu, který byl v latinské škole učitelem, nebo Daniel Birkner, děd Sigmunda von Birken, zde vyučoval a jako autor školních dramat si zajistil vážené jméno. V novější době patřil mezi žáky ústavu v letech 1792 až 1797 Josef Sebastian Grüner, předtím než se - mezitím rada chebského magistrátu - úzce spřátelil s Goethem. Tvůrce prvního regionálního románu z Chebska, Hans Nikolaus Krauss, historik Adolf Bachmann, básník a filosof Erwin Guido Kolbenheyer a mnoho jiných osobností duchovního života bylo žáky chebského gymnázia.

(Sturm 1952,270)

Kunst 1992

Gymnázium

Pravděpodobně stála právě na tomto místě již v roce 1300 stará latinská škola.

1427 získala původní budova patro s místnostmi,

1470 byla znovu přestavěna,

1581 a 1587 rozšířena. Jednalo se o jednoduchý, jednopatrový, zděný dům s hrázděným štítem a sanktusníkem.

1824  Zchátralá budova stržena.

1828-1830  Stavba nového gymnázia na větším pozemku, který se rozkládal severně až do míst, kde se křížil se Školní ulicí. Stavbu řídil V. Prökl a W. Prachensky, stavitel A. Jäger z Aše.

Kvalitní ač jednoduchá klasicistní stavba se dvěmi patry s vysokým suterénem do Školní ulice. Směrem ke Kostelnímu náměstí čtyřčlenný rizalit  s frontispisem, který je zdůrazněn přísnými  kolosálními pilastry bez základů a s dórskými hlavicemi. Vycházejí bez přerušení ze široké soklové římsy, kterou uzavírá pruhované přízemí, se kterou je spojeno zvýrazněnými vrchními kameny oken bez rámů.

Směrem ke Kasárnímu náměstí je střední osa průčelí zdůrazněna tříčlenným štítem. 1944 gymnázium poškozeno zápalnými pumami, ztráta sanktusníku.

(Kunst 1992, 586)