Dům U zlatého slunce

Siegl 1931

Majitelé, č.p. 483, náměstí 38 (Bývalý hostinec "U zlatého slunce,"dnes Chebská spořitelna)

1539-1553 Hans Güntter

1554-1568 Thomas Güntter

1569-1570 Jeho dědici

1571-1573 Hans Stark, zeť Thomase Günttera

1574-1583 Jeho vdova

1584-1619 Jeho syn Leonhard Stark

1620-1631 Adam Eberhard

1632-1633 Jeho vdova

1634-1652 Dědici Adama Eberharda. Zde bydlel 1634 Valdštejnův komorní hrabě Starnberg. Od 1634 je dům znám jako hostinec "U zlatého slunce"

1653-1691 Georg Erhard Eberhard

1692-1698 Jeho vdova

1699-1710 Cordula Praxedis Eberhard

1711-1715 Její dědici

1716-1719 Ursula Mayerlin

1720-1731 Její dědici

1731-1760 Johann Thomas Löw. Dne 20. 1. 1760 prodal Johann Thomas Löw hostinec Joh. Kasparu Güntnerovi, jeho dědici 21. srpna 1799 dále Martinu Schuhovi. Dne 23. července 1807 přešel na posledního syna Adama, dne 11. září 1814 na Franze Blechschmidta, pak jeho synovi Georgu, dne 10. dubna 1862 na Dominika a Katharinu Mayerovi, poslední 28. září 1882 se stala jedinou majitelkou. Konečně 22. srpna 1883 na Annu a Katharinu Kreuzingerovi. Dne 2. listopadu 1883 ráno kolem 4. hodiny hostinec vyhořel. Téhož roku 11. prosince koupila Chebská spořitelna spáleniště a později k tomu vedlejší rohový dům "Tureckou hlavu," nechala oba domy zbořit a na jejich místě zřídila 1884/85 budovu spořitelny. V letech 1821, 1822 a 1823 bydlel "U zlatého slunce" doposud nejdéle Johann Wolfgang von Goethe.

(Siegl 1931/27)

Kunst 1992

Č.p. 483 Židovská ulice 1 a č.p. 484 Židovská ulice 3 Městská spořitelna.

Bývalý hostinec U zlatého slunce (barokní dům v typickém stylu vídeňského baroka se zdobeným balkónem) a rodový dům Werndlů, zvanýTurkova hlava(gotický rohový dům s lomeným průčelím a dřevěným renesančním arkýřem na třásňovité konzole, pocházející z roku 1330).

Po požáru hostince byly oba domy strženy a 1884/1885 nahrazeny G.Wiedermannem typickou stavbou gründerství s nádhernými tvary v stylu staroněmecké neorenesance, který místo ruší svou velikostí a přehnanou dekorací. Sídlí v něm hlavní pošta, chebská spořitelna a radniční sklep. Dvoudílné schody s černými mramorovými sloupy a zábradlím z bílého a černého mramoru se ve třech zaobleních otevírá do reprezentačního schodiště. V prvním patře je bohatě zdobenými mřížemi oddělen příchod k poště. Radniční sklep ve spodním podlaží je vyzdoben v nehistorickém stylu obložením a malbami s výjevy s chebských dějin od Josefa Reinera. Výjev z Fausta (Auerbachův sklep) nad vchodem do hostince připomíná Goethův pobyt v někdejším hostinci U slunce.

(Kunst 1992,602-603)

Boháč 1999

Dům U zlatého slunce.

To, že se nacházíme v místě, kde stával hostinec U zlatého slunce, ve kterém pravidelně přebýval básník J.W.Goethe při svých pobytech na Chebsku v letech 1806 - 1826, připomíná pamětní tabule ve vestibulu budovy. Nalézt ovšem ztracenou biedermeierovskou idylu města Chebu znamená přenést se do první poloviny 19. století, kde můžeme na obrazech Franze Schilhabela spatřit skutečnou historickou podobu dolního náměstí. Na severozápadním rohu náměstí stávaly dva historicky zajímavé, již v daňových knihách z roku 1390 písemně doložené měšťanské domy. Bývalý hostinec U zlatého slunce a přilehlý rohový dům zvaný Turkova hlava. U tohoto domu měla konzola arkýře podobu hlavy fousatého muže, v kterém Chebští spatřovali obávaného Turka, a proto ono označení domu. Konzola se nám dodnes zachovala a je k vidění v muzejní expozici na chebském hradě. Jestliže do výčepu k Turkovi chodili především prostí lidé z blízkého zelného trhu, pak přilehlá budova patřila k nejstarším a nejvznešenějším hostincům města Chebu. Již v roce 1539 je majitel domu Hans Gűntter označován jako hostinský a během celého 17. století byl dům, od roku 1620 poprvé nazýván U zlatého slunce, majetkem rodiny radního Adama Eberharda. Hostinec byl vznešenou, dvoupatrovou budovou s balkónem a mřížovým zábradlím v prvním patře. Zde se také nacházely ony proslulé dva pokoje, ve kterých pobýval Goethe při svých četných pobytech na Chebsku. Z prvního pobytu v Chebu, kdy Goethe tajně ujíždí do Itálie, známe jen Goethovo obveselující zjištění, že v Chebu poobědval na stejném stupni zeměpisné šířky jako má jeho rodný Frankfurt. Od roku 1806 se pak ale stává hostinec U zlatého slunce jeho pravidelným místem pobytu v Chebu. Zde se setkává s většinou významných osobností české a evropské kultury a vědy. Ať již to byl hudební skladatel V.J. Tomášek, Goethovi vědečtí spolupracovníci při výzkumu Komorní hůrky hrabě Šternberk s chemikem Berzeliem, či jeho chebští přátelé - magistrátní rada Grűner, který se stal Goethovým stálým průvodcem při všech návštěvách Chebska, nebo známý sběratel, kronikář a poslední chebský kat Karl Huss. Hostinec U zlatého slunce se stal novou pamětihodností města. Dne 4. listopadu 1883 ve 4 hodiny ráno zničil požár během krátké doby celé vnitřní zařízení tak, že z domu zůstaly jen obvodové zdi. Ještě během prosince zakoupila chebská spořitelna spáleniště a krátce na to získala i sousední rohový dům. Oba domy nechala zbourat a místo nich postavit sice reprezentativní,ale pro historický obraz náměstí ne právě zdařilou budovu. Po válce převzala budovu poštovní správa a radniční sklípek byl přeměněn v pustnoucí skladiště.  Po náročné opravě zde byla v roce 1992 opět otevřena restaurace, která navazuje na tradici hostince U zlatého slunce a která byla starým Chebanům známa jako radniční sklípek.

(Boháč 1999,45-6)