Dům U černého medvěda

Siegl 1931

Majitelé, č. p. 477, náměstí 32 (Marie a Dr. Oswald Lederer)

? -1497 Kaspar Küblin

1498-1537 Albrecht Grüner

1538-1542 Wolf Jenkob

1543-1556 Franz Ruprecht. Tento prodal roku 1556 dům Georgu Irrgangovi, který vlastnil dům č.p. 512, náměstí 11 (nad Adlerovou lékárnou) tj. hostinec "U jednorožce," a teď nechal přenést oprávnění provozovat hostinec na dům č.p. 447

1556-1563 Georg Irrgang

1564-1568 Jeho vdova

1568 Dítě Georga Irrganga

1569-1579 Franz Frischeisen

1580-1581 Jeho dědici

1581-1615 Wolfgang Frischeisen

1615-1618 Dědici Clemense Frischeisena

1619-1646 Andreas Frischeisen von Eisenberg

1647-1648 Jeho vdova Walburga

1649-1650 Její dědici

1651-1669 Wolf Frischeisen von Eisenberg. Ten nechal 1669 svůj hostinec "U černého medvěda" připsat následujícím

1669-1719 Johann Michael Widtmann. Ten zde zřídil poštu a byl prvním poštmistrem v Chebu. Zemřel 1719.

1719-1730 Jeho dědici

1731-1740 Josef Adam von Widtmann. Purkmistr a císařský poštmistr. +1740.

1741-1742 Gottfried von Widtmann 1743-1758 Jeho dědici

(Siegl 1931/24-25)

Sturm 1952

Hostinec U černého medvěda

Založení chebského sněmu lze podle pramenů datovat do druhé poloviny 15. století. Pokud byl český král jako majitel zástavy bez spoluvlády stavů bezprostředně ve spojení s městem Chebem, jako reprezentantem zástavy, což platilo bez omezení po dobu vlády Jana Lucemburského a Karla IV. až k Jiřímu z Poděbrad jako vzájemný právní stav, nebylo nutné nic měnit na vlastním zastoupení zastaveného Chebska. Úspěchy, které dosáhla česká šlechta proti králi v tak zvaném Vladislavském zemském zřízení, prvním shrnutí zemských práv v Čechách a dokladem velké moci stavů, byly spojené se zřetelnou snahou zlomit zvláštní postavení zastaveného Chebska. Bylo proto potřebné, aby i chebská zemská správa byla vytvořena stavy. Přitom se objevily  u chebské šlechty stejné snahy získat větší samostatnost jako u stavů v sousedních Čechách. Ale rada města se držela jako dříve ustanovení, že město a Chebsko je "Thum," tedy něco společného, takže také závěry týkající se zastaveného území musejí se projednávat společně.

Takové společené závěry byly obzvláště potřebné při stanovení peněžních dávek českému králi. Zpočátku byli při příchodu královských komisařů zváni páni rytířského stavu radou města písemně na radnici, kde se vedla jednání. Aby se vyšlo vstříc zástupcům šlechty, bylo v 1. polovině 16. století vybráno neutrální místo k jednání. K tomu účelu byl vybrán velký sál tehdejšího hostince U medvěda. Tato budova měla od 1556 právo hostince. Tenkrát prodal Hans Ruprecht dům Georgu Irrgangovi, kterému patřil hostinec "U jednorožce" na náměstí (nad lékárnou U orla) a tam přenesl právo hostince na nově získaný majetek. Není známo, jestli už tehdy nebo později byl nový hostinec pojmenován "U černého medvěda."

Poprvé se toto označení hostince objevuje v roce 1669. Toho roku získal dům Johann Michael Widtmann, který tu zřídil 1698 poštu a zemřel roku 1719 jako první chebský poštmistr. Později jednal chebský sněm v hostinci "U zlatého jelena" (místo pobytu  Friedricha Schillera) na východní straně náměstí, potom v domě radního Brentana (dnešní Ernsthaus) a konečně v domě radního Limbecka (dnešní Ertlhaus). Po protireformaci přibyli ke stavovskému zastoupení Chebska, které dosud tvořilo město Cheb a rytíři, jako třetí stav duchovní. Takže zástupci Chebska byly "tři chebské stavy" neboli - jak je uváděno v četných listinách - "duchovní stav, rytířský stav, purkmistr a rada města Chebu".

Závěry chebského sněmu byly oznamovány všeobecnými vyhláškami. Na mnohých listinách městského archivu v Chebu je tudíž poznámka: dáno na vědomí nebo oznámeno U černého medvěda, U zlatého jelena atd. Poslední samostatný státoprávní akt uskutečnil chebský sněm přistoupením k Pragmatické sankci. (1721). Pravidelná zasedání sněmu se konala ještě v polovině 18. století. V souvislosti s marnými snahami o obnovení chebského sněmu v roce 1848 bylo podání žádosti císaři o rozšíření sněmu a stanovení způsobu volby, "které by se mohli zúčastnit vedle měšťanů a šlechticů také obyvatelé Chebska".

(Sturm 1952,322)

Kunst 1992

Č.p. 477 Bývalý hostinec U černého medvěda

Pohostinské právo od roku 1556. Roku 1698 změněn na poštu a přestavěn: okenní osy byly nově rozvrženy, nová malba fasády a nový portál. Přísně raně barokní malbyí s rohovými bosami a rustikovanými horními patry. V horní části fragment fresky mylně odhalené jako renesanční, představující tančícího medvěda, je část malby z počátku 20.století. Zbytky gotických okenních profilů z konce 13.století, v baroku doplněny štukovými rámy se střapci. Klenutá hala nalevo od vchodu.

(Kunst 1992,602)

Katalog 1994

U černého medvěda

Aby se zasedalo na neutrální půdě a nikoliv v některém z městských sálů, byly pro zasedání Chebského zemského sněmu zvoleny místnosti v hostincích U černého medvěda a později U zlatého jelena. Chebský zemský sněm nebyl sice říšským stavem, byl ale do jisté míry státoprávním zástupcem Chebu a Chebska při oficiálních příležitostech, kde vystupoval velmi aktivně při prosazování zvláštního postavení vůči Čechám. Po protireformaci byl Chebský zemský sněm doplněn o zástupce stavu duchovního a další rozhodnutí sněmu byla nesena :"stavem duchovním, rytířstvem a starostou a radou města Chebu". Posledním samostatným státoprávním aktem Chebského zemského sněmu byl souhlas s pragmatickou sankcí v roce 1721, která zajišťovala následnictví trůnu pro ženské potomky. V roce 1848 učiněný pokus o obnovení Chebského zemského sněmu ztroskotal na nesouhlasu císaře. Pro úplnost je nutné dodat, že v sedmdesátých letech 19. století byl v Praze založen akademický spolek s názvem Zemský sněm Chebanů.

(Katalog 1994,67)