Dům Na ostrém rohu

Prökl 1877

Starý rodový dům Junckherů "na ostrém rohu" (náměstí 475)

Rohový dům náměstí a Jateční ulice, majetkem rodiny již 1396. Kdysi tvořil tento rohový dům (nyní jen se 2 okny do náměstí a 7 do Jateční ulice) s vedlejším domem čp. 474 na náměstí a čp. 456 v Jateční ulice souvislý komplex ve společném vlastnictví Junckherů. Celá další, dříve nezastavěná strana této ulice až ke starému Kamennému domu (část domu s kaplí) sloužila jako velký dvůr a zahrada. Starý rohový dům ukazuje na věžovitý základ, směrem vzhůru přestavovaný, jak vidíme nyní na náměstí - oproti dřívějšku vyvýšeném - vysoké podzemí (sahající daleko pod dům Minettiů), nad ním přízemí a ještě 3 podlaží. Dům již nemá charakter původní stavby, již dávno pozbyl své zakončení a jeví se nižší než kdysi k němu patřící vedlejší dům (náměstí 474), který má nad přízemím sice také 3 patra, ale jeho řady oken jsou daleko vyšší.

Známý Imhofský dům v Augsburku a několik starých rodových domů v Regensburku ("Römling", "Dölinger-Haus", "Goldene Kreuz", "Goldene Thurmhaus", "Goliath-Haus", "Hochapfelhaus") ještě dnes nabízejí obrázek starých dob s cimbuřími a věžičkami. Že také kdysi nechyběly ani v Chebu vyplývá také z Bruschova Popisu Smrčin , který zde také ve své době před 333 lety (1542) napsal: "Ve městě Chebu stojí vysoké a pevné věže roztroušeny po městě až ke kostelu". Taková masivně postavená čtyřhranná věž bez střechy stála ještě ve staré děkanské budově, zbourané roku 1845, zatímco v Münsterově Kosmografii je ještě vidět s vysokou špičatou střechou, a dají se najít i jiné stopy takových věží.

Tento rohový dům ukazuje vpředu mezi okny do náměstí erb Junckherů s letopočtem 1396 a uvnitř kdysi rozsáhlé stavby lze rozeznat z rohu náměstí v prvním patře ještě dnes rohovou místnost se čtyřmi okny (ve které dnes lehká zeď odděluje místnost), za ní do Jateční ulice dvě místnosti s jedním oknem (dnes spojené do jedné místnosti), dále světnici se třemi okny, v níž je zřejmá chodba, dnes prodloužená k této místnosti, která dříve vedla v tomto křídle k domácí kapli, která je se svou klenbou ještě patrná ve vedlejším domu Fritschů (456), a to vedle místnosti se třemi okny sousedící vpředu, za kterou pak domovní chodba se třemi okny končila velkým hlavním schodištěm.

Je známo, že senátoři dostali podle kardinálského privilegia (Basilej, 15. listopad 1436) právo zakládat a užívat domácí kaple, jako dík za věrné služby, které město odvedlo církvi během husitských nepokojů. Tento vedlejší dům čp. 456 v Jateční ulici (patřící později rodině Wernherů) má ještě dnes klenutou místnost dole v přízemí nad sklepem, nádherné těžké široké zatočené schodiště a v prvním patře ještě těžký umělecký začerněný dubový strop. Z kroniky Minettiů vyplývá, že ve staré budově byl ještě nádherný umělecký skládaný dřevěný strop, který samotný stál přes 1500 zl. a na němž pracoval přes rok mistr a 4 tovaryši a při tom spotřebovali přes 50 kilo klihu.

K němu patřící místnosti ve vedlejším domě na náměstí čp. 474 se nedochovaly v původním uspořádání, neboť roku 1604 celý dům vyhořel a byl zničen i zmíněný skvostný strop. Poslední stopy původní stavby zmizely po roce 1715, když Minetti celý dům změnil, rozdělil a přestavěl.

Tento Junckerský dům je zajímavý tím, že v něm pobýval u majitele domu, korunovačního zástupce Kašpara Junckhera, při své první návštěvě Chebu český král Jiří z Poděbrad roku 1458 od 7. dubna přes měsíc, uzavřel zde důležité svazky s falckým a saským kurfiřtem a markrabětem Albrechtem Achillem von Anspach-Bayreuth, oženil v něm 25. dubna svou dceru Sidonii, která se tím stala pramátí současné saské královny.

Od rodiny Junckherů získal rohový dům roku 1576 Hans Viereck, 1601 Kehl, za něhož došlo k požáru; 1611 Wagner, 1637 Marstadt (za pouhých 650 zl.), 1641 Wernher dokonce jen za 450 zl., potom dr. Heinl, 1665 Ital Franz Minetti za 700 zl., 1701 jeho příbuzný dr. Masser za 1300 zl., 1715 Georg Adam Minetti za 1700 zl. - V této době zde pobýval po dlouhou dobu vznešený státní zajatec, bán a vojvoda Georg Brankowitz ze Srbska, který zde byl v letech 1702 - 11 internován císařskou vládou. (srov. Fried, Programm gymnasia, Eger 1868). Pobývala zde rovněž roku 1716 polská královna a saská kurfiřtka, která zde byla v lázních. Dům je ve vlastnictví Wenzla Pistoria.

(Prökl 1877, 493-5)

Siegl 1931

Majitelé, č. p. 475, náměstí 30 (Kavárna "Astoria," Elise Moissl)

1479-1487 Niklas Reichenauer

1488-1492 Erhard Reichenauer

1493-1539 Jeronymus Reichenauer

1540-1545 Jeho vdova

1546-1572 Wolf Reichenauer

1573-1583 Franz Junckher starší

1584-1585 Franz Junckher mladší

1586-1599 Franz Viereckl

1600-1629 Jakob Keilhau

1630-1639 Jeho dědici

1640-1646 Johann Marstatt

1647-1665 Dr. Johann Mathäus Heinl

1666 Jeho vdova. Daňová kniha 1666 poznamenává k tomuto domu: "Roku 1666 nechali patres societatis Jesu - jak k tomu přišli, není zřejmé - odepsat paní dr. Heinla zděděný dům a připsat Franciscu Minedovi

1667-1701 Franz Minetti (a fortuna).

1702-1728 Jeho syn Georg Andreas Minetti (Mineth). Zůstává majitelem obou domů. U něho, a sice v "dolním" domě byl od 1703 do 1711 internován srbský samovládce Jiří Brankovič (Georg Brankowich, Brankowitsch). Bydlela v něm 1716 polská královna, když zde podnikala šestitýdenní lázeňskou kúru.

1729-1750 Jeho dědici. Roku 1751 následovalo opět rozdělení obou domů. Dědicové zůstávají ještě k poslední daňové knize 1758 zapsání jako majitelé horního domu, zatímco u dolního domu je uveden od 1751 Georg Köhler (Kohler, Koller) majitel tohoto domu.

Podle Prökla bydlel v tomto domě a sice u Kaspara Junckhera při své první návštěvě Chebu v dubnu 1459 měsíc král Jiří z Poděbrad, když zde uzavíral spolky s falckým kurfiřtem Friedrichem von Sachsen a markrabím Achillem von Brandenburg - Auspach a zasnoubil svou dceru Sidonii (Zdenu) s princem Albertem von Sachsen. V domovní chodbě je také vlevo zazděna železná deska s erbem a letopočtem 1609. Patří sem?

(Siegl 1931/4)

Kunst 1992

Č.p. 474 a 475, Jateční 1/455 bývalý rodový dům Junckerů, Na ostrém rohu.

 Od roku 1396 v majetku Junckerů. Kdysi jeden z největších rodových domů ve městě, jako souvislý komplex se sousedními domy čp.29/474 (do náměstí) a čp.3/456 (do Jateční ulice). Za ním dříve nezastavěná zahrada sahající až ke "Steinhausu". Domy byly spojeny chodbou, patra se otevírají do mohutného stočeného schodiště. V přízemí domu čp.456 se nacházela kaple, jejíž klenba byla zachována ještě v polovině 19.století (Prökl). Tehdy byl také ještě zachován gotický uměle začerněný strop nad kaplí. Ostatní staré dřevěné stropy - z části umělecká díla chebských řezbářů - shořely roku 1604. Po požáru rozdělení komplexu na čtyři části. Roku 1715 přestavba čp.474. V zadní budově dvoulodní klenutý sál na třech sloupech, před ním menší klenutá místnost na šestihranném středovém pilíři. Ve spojovacím prostoru barokní erb. Spolu s domem 455 ještě z vnějšku působí jednotným dojmem. Silná tříposchoďová kamenná stavba, dvě okenní osy do náměstí a sedm os do Jateční ulice. Tlusté zdi se směrem nahoru kuželovitě zužují a díky silnému armování nároží působí obranným dojmem. Dříve byly pravděpodobně vyšší. Uprostřed průčelí do náměstí znak s letopočtem 1396. Na straně hluboký portál vchodu s půlkruhovitým obloukem a profilovaným gotickým rámem s horní výztuží. Někdejší dřevěný arkýř na zboží uprostřed střechy se nedochoval. Druhý vchod byl rovněž odstraněn. Suterén k Jateční ulici, která byla dříve níže položená, který měl arkádovité vchody do obchodu, dnes přístupný po schodech. Přestavěn na veřejné záchodky. Na tzv. Ostrém rohu stála do začátku 19.století kamenná městská obilná míra. Výjimečný historický význam domu vyplývá z toho, že roku 1458 zde byl ubytován král Jiří z Poděbrad, v letech 1702-1711 sloužil jako přiměřený příbytek státnímu vězni, srbskému bánu Georgu Brankovičovii a 1716 zde bydlela polská královna při svém šestitýdenním léčení minerálními vodami v Chebu.

(Kunst 1992,601-602)