Dům Goldhammer

Siegl 1931

Majitelé, č.p. 8, náměstí. Při stavbě Nádražní ulice zbořen v roce 1865

1531-1547 Michael Löschner

1548-1556 Jeho děti

1557-1565 Mathes Löschner

1566-1579 Wolf Winkler

1580-1585 Wolf Pachelbel

1586-1594 Magistr Johann Goldammer ( Goldhammer)

1595-1613 Jeho vdova

1614-1617 Georg Podensteiner

1618-1629 Wolf Frischeisen. 1629, 7. 10. prodej následujícímu

1630-1632 Anton Götz

1633-1640 Jeho dědici. U vdovy po Antonu Götzovi byl 1634 ubytován plukovník hrabě Dietrichstein

1641-1674 Jobst Ignaz Popp

1675 Jeho dědici. 1675, 1. 8. prodej následujícímu

1676-1709 Andreas Mühlventzl, konvář

1710-1714 Jeho dědici

1715-1719 Jeho vdova

1720-1724 Její dědici

1725-1726 Johann Georg Hörmann

1727-1733 Jeho vdova, 1733, 22. 10. prodej následujícímu

1734-1758 Johann Kaspar Traglauer

1759-1774 Jeho vdova, 1774, 25. 5. prodej následujícímu

1775-1807 Wenzel Merckl

1807, 24. 4. připsáno následujícímu 1807 Josef Merckl, který ještě téhož roku prodal následujícímu

1807-1831 Christoph Fischer. Roku 1831 byl soudně vydražen a 15. 11. zapsán Georgu Rubnerovi

1832-1852 Nahoře jmenovaný 1852, 18. 2. prodej následujícímu

1852-1864 Michel a Margaretha Grillmayerovi. Od nich dům vykoupila 24. 6. 1864 městská obec při otevření třídy Svobody a 1865 jej nechala zbořit

(Siegl 1931/97)

Sturm 1952

Jižní, úzká řada domů uzavírající náměstí, kterou Fr. Schilhabel zobrazil jako biedermayerovskou idylu v olejomalbě, která se nalézá v chebském městském muzeu, byla při otevření Nádražní ulice (dnes Svobody) roku 1865 prolomena. Městská správa nechala prostřední dům, stojící se svým širokým průčelím k náměstí, snést. Spojení centra s jižné od města situovaným nádražím nejkratší cestou se zdálo být nejúčinnějším řešením. Prosperující gründerská doba měla malé pochopení pro úvahy o stavebním vývoji měst a středověká zástavba byla považována za překážku moderního rozvoje. Bez rozmýšlení se prorazila díra v uzavřeném náměstí. Pozdější generace by jistě nalezla jiné, odpovídající řešení. Od té doby vede k jihu Nádražní ulice částečně spojená se starou  Englersgasse k nádraží. Před proražením jižní strany náměstí vedla z náměstí cesta Horní branou a dnešní ulicí Otakara Březiny, a sice tam, kde na Schilhabelově obraze zahýbá poštovní dostavník k náměstí. Zde stojící rohový dům s ještě dnes zachovaným ozdobným arkýřem byl tenkrát hostinec U dvou arcivévodů.  Na protější straně náměstí stál rohový dům proti Školní ulici (na Schilhabelově obraze zakryt částečně vozem s plachtou). Ten byl již od počátku 17. století znám jako hostinec U zlaté hvězdy. Roku 1895 byl zbořen a znovu postaven jako hostinec. Tato horní část náměstí se jmenovala Koňský trh.

Tento střední dům ve straně náměstí, zbořený roku 1865, se svými prostornými vraty a výklenkem pro sošku na průčelí k náměstí, náležel v letech 1580 až 1585 Wolfu Pachelbelovi, otci Wolfa Adama Pachelbela, který byl významným purkmistrem města Chebu v době třicetileté války. Od něj získal dům učitel magistr Johann Goldhammer, který se zasloužil jako městský kronikář a příležitostný básník (zemřel 1594). V době Valdštejnova ubytování roku 1634 byl zde ubytován plukovník hrabě von Dietrichstein.

Podle současného stavu stavby byla také z budovy navazující na prostřední budovu proti Školní ulici část zbořena a je dnes ulicí. Na Schilhabelově obraze jde o vybourání dílu nad vstupní branou. Z tohoto důvodu musela také ustoupit střecha dozadu, která se pak připojila na řadu domů zde vycházející Školní ulice. Zúžení budovy bylo zvýhodněno tím, že za uzavřenou frontou náměstí byl úzký dvůr stejné šířky snesené budovy. Nezměněná ve svých vnějších stěnách zůstala budova na druhé straně středního domu. Po proražení fronty náměstí se stala rohovým domem a uličním bodem jedné strany Nádražní ulice. Naší generaci je tento dům znám zde zřízeným knihkupectvím Antona Böhringera, které se věnovalo předevšém regionálnímu písemnictví a snažilo se vytvářet prostor pro uměleckou tvorbu Chebska.

Zde poprvé došlo k zrušení stavební uzavřenosti středověkého městského jádra,  poté následovaly další demolice a s nimi brzy zmizela větší část městského opevnění, které měšťané společnou prací během staletí postavili a udržovali.

(Sturm 1952, 349)