přeskočit k navigaci »

Chebský hrad

Rok vzniku: 1179

Počet zobrazení: 10506

Kategorie: Chebský hrad

Adresa: Dobrovského 21

 
 
 

Chebský hrad

Nad skalnatým srázem na pravém břehu Ohře bylo už v 9. století hradiště. Nálezy na ve východní části odkrytém hřbitově (hlavně tzv. záušnice) svědčí o slovanském původu sídliště. Počátkem 60. let 20. století byly v blízkosti Jánského náměstí odkryty valy, široké až 35 m. Vyvýšenina v západní části dnešního hradu není přírodního původu, po desetiletí se tam navážela stavební suť a hlína.

V době, kdy Chebsko bylo součástí Severní marky (Nordgau) pod správou Vohburgů, začalo osidlování poměrně pusté oblasti a na místě sídliště byl v jeho západní části postaven kamenný hrad. V druhé polovině 12. století nechal Friedrich Barbarossa postavit nový hrad, ale ten byl situován do východní části. Říše těch časů neměla hlavní město a vládce putoval po říši s doprovodem a vládl ze svých hradů zvaných falce. A chebský hrad byl takovou falcí, s palácem, kaplí a hospodářskou částí.

Konala se zde řada říšských sněmů (první v roce 1179), byly zde vystaveny důležité listiny –  na př. Zlatá bula chebská. Pobývali zde králové i císaři. Posledním císařem, bydlícím na hradě byl Zikmund v letech 1431 a 1437. Poslední korunovanou hlavou pobývajícím na hradě byl Jiří z Poděbrad v letech 1459, 1461 a 1467.

Pak už byl hrad upadal. Zdá se, že po vraždě Valdštejnových důstojníků už nikdo na hradě ani v poslední obyvatelné části, tzv. Kuchlhausu, nechtěl bydlet. Hrad se stal v posledních letech třicetileté války součásti pevnosti, byl sevřen do cihlových zdí a kasemat. Kapli zachránilo před zbouráním jen to, že byla používána jako prachárna. Poté, co hrad přešel v roce 1895 na město, bylo započato s prvními, převážně konservačními pracemi.                                                                                

(RS)

 

Texty

 
 

Císařská falc v Chebu

Císařská falc v Chebu.

Její politický a umělecký osud.

Valdštejnské slavnostní hry přilákaly v létě k letošnímu výročí Valdštejnova zavraždění do Chebu tisíce lidí. Uprostřed velké zříceniny císařské falce naslouchají slovům básníka a osud velkého politika a generála je na hodiny uvádí ve vytržení. Potom si ještě prohlížejí základy onoho malého domku, v němž byli oné vražedné noci zabiti Valdštejnovi důstojníci. Hradní velitel Gordon je se záludným úmyslem pozval do svého domu nahoře na hradě. Ze základů lze ještě dobře rozpoznat pokoj, v němž se odehrála krvavá lázeň i arkýř, který je pečlivě vyobrazen na soudobém obrazu zavraždění (v městském muzeu). A v děsivé vzpomínce na ony hodiny vraždy opuštějí zříceninu: Valdštejnův ponurý osud přesahuje pro většinu přes tyto zdi. Takový zážitek je příznačný: Cheb není slavný kvůli štaufské falci, ale kvůli vraždě z roku 1634.

Ale přeci spočívá vlastní sláva města Chebu v činech Štaufů, kteří zde za Barbarossy začali stavět svou východní falc. Po jedno století byla chebská falc jedním z nejdůležitějších míst štaufské říše vůbec. Často - a nejraději v zimě - se zde zdržovali císaři a králové, nejdříve Barbarossa, potom hrdý, moudrý Jindřich VI., který pak tak mladý musel zemřít pod jižním sluncem, když se pokoušel podřídit tehdejší svět německému císařství, - hrdý a duchaplný Friedrich II., který hrozil zničením papežství, - potom jeho nešťastný syn Jindřich, který o vše přišel povstáním proti svému otci, a Konrád a ještě Konradin, než táhnul na jih, aby smrtí zpečetil svůj boj o sicilské dědictví. Jedním z nejdůležitějších míst říšské politiky byla tehdy chebská falc. Odsud mohl být kladen odpor východní koalici, do které se právě tehdy znovu spojily saská, duryňská, česká a také bavorská knížata, a která trvale ohrožovala jihozápadní císařství. Cheb byl klíčovým postavením pro východní oblast - a čím významnější pro západoevropskou politiku východ byl, tím důležitější byl také Cheb. K nohám falce vyrostlo v tomto století město Cheb, důležité překladiště německého zboží na východ a naopak východních produktů směrem do vnitřku říše, které čile obchodovalo s Norimberkem. Později se změněné obchodní a vůbec světové uspořádání posouvalo stále více na východ. Zastavení města Chebu a hradu, jehož význam pro říšskou politiku stále klesal, české koruně - za Ludvíka Bavora roku 1322 - bylo konečně politickým upevněním celkové situace. A nikdy od té doby nebyl Cheb vyplacen. Habsburkové stále pevněji připoutávali Cheb ke své korunní zemi Čechám. Po zrušení staré říše zůstal Cheb český. Ve vzpomínce na někdejší velikost se ptáme: jak vypadalo to, co dnes stojí nahoře na kopci nad řekou Ohří v troskách, co můžeme ze staveb vyvodit o životě a zvycích onoho velkého německého císaře? Když přicházíte dolů z hor, z výběžků Krušných hor, Smrčin a Šumavy k údolí, kterému vládne chebská falc, zdraví shora s kopce, který příkře stoupá nad údolí Ohře, zřícenina starého paláce s bohatými arkádami, které umožňovaly daleký výhled z císařského sálu na krajinu. Přímo nad skalami na kopci stojí zdi nádherné velké budovy. Severovýchodní části kopce dodává napjatou podobu. Za ním se objevuje kaple, ještě zachovalá, vážná budova tvaru velkého bloku. Dříve vedla z císařského sálu přímo k hornímu patru kaple dřevěná galerie, aby panovníkovi zprostředkovala přímý přístup. Kulatá věž, která stojí před palácem - na svahu, má původ v pozdější době než stavby falce, byla postavena v 15. století, když falc již byla zahrnuta do městského opevnění. Od města, tedy od jihu, má člověk z hradu úplně jiný dojem. Kopec zde docela přímo splývá s dále zvlněnou krajinou. Právě zde ale dříve byla útočná strana: tady od jihovýchodu hrozil nepřítel. Tak musel být vykopán široký a hluboký příkop, který chránil hrad, ještě než se před ním rozprostřelo město. Nad zdmi příkopu se vzdorovitě vypíná "Černá věž", výrazný prvek na kopci jako nejsilnější opora celého hradního útvaru. "Černá věž" je nazvána podle barvy kamene: z velmi velkých, pečlivě otesaných bloků čedičové lávy, která byla nalámána ze sopečného kužele, čnícího blízko Chebu - Komorní Hůrky. Přes 20 metrů vysoká, 8 metrů ve čtverci - tedy v obvyklých rozměrech německého stavitelství hradů - tak zde ční jako svědek válečných dob. Její spodní část je na této straně obestavěna opevňovacími kasematy, která zde byla Habsburky založena v 17. století jako nové opevnění. Jejich červené cihlové zdivo se prudce odráží proti černi čedičových bloků. Z této strany působí tedy falc ještě docela jako obranný útvar, zatímco naproti se jeví jako skvostná stavba. A zde narážíme na první jak politický tak stavebně historický problém: byl Cheb zároveň obrannou a výstavní stavbou? Byly hrad a palác postaveny ve stejné době? - Jen z kunsthistorických pramenů se tato otázka nedá vyřešit. Hrad je postaven ve velmi typickém stylu, jaký byl obvyklý od roku 1100 do 13. století. Ze stavebního stylu, materiálu a formy se jeho stáří dá určit jen velmi nepřesně. Budovy falce, palác a kaple, mohou být podle prvků, které se na nich objevují, časově určeny vcelku přesně, stavba paláce mohla být zahájena okolo roku 1180. Z kunsthistorického hlediska mohly tedy být věž a palác postaveny současně. Proti tomu ale hovoří jiná úvaha, která je mnohem jednodušším způsobem, než jak ji zde smíme uplatnit, vyjádřena již v názoru lidí: "Černá věž" je starší než palác. Tato úvaha zní: měl si Barbarossa pro svůj velký mocenský rozmach, kterému falc měla sloužit, vybrat místo, které se ještě proti nepříteli muselo bránit tak silnou obrannou věží? Nebo obecněji vyjádřeno: nádhera vždy následuje obranu. Tak by tedy bylo v případě Chebu nutné předpokládat, že "Černá věž" stála již před stavbou falce, to znamená, že zde na kopci nad řekou Ohře již před Barbarossovou dobou vládl krajině velký hrad a že Barbarossa tento starý hrad přestavěl na svou falc. Tak o tom zpravují také staré kroniky a vysvětlují také, jak Barbarossa starý hrad získal do svého majetku: ještě před svou volbou na německého krále se oženil s dcerou tehdejšího hradního pána, markraběte severní župy Diepolda I. a dostal Cheb jako věno. Toto vylíčení ale připravilo badatelům tvrdý oříšek: Barbarossa - nyní německý král - se totiž tři roky po své svatbě s vohburgskou Adélou zase nechal rozvést, ale věno si ponechal! Tento problematický příběh byl mezitím vyřešen: Barbarossa Cheb nedostal jako věno ke svatbě s Adélou, ale mnohem později jako dědic svého zesnulého strýce, vévody Friedricha z Rothenburgu roku 1167. A tato skutečnost nám otevírá pohled zpět na dějiny starého hradu na Ohři. Odkdy patřil Cheb k území říše? Od doby okolo roku 500 sídlili na tomto území Germáni, jedno až dvě staletí po jejich odchodu - možná jen částečném odchodu - se na této půdě usídlili Slované. Říšská ústava Karla Velikého ještě území horní Ohře nezačleňovala. Hraniční marka ležela dále západněji. Namáhavou osidlovací prací se tenkrát Němci pomalu posouvali od Dunaje podél Šumavy severovýchodním směrem. Tato východní hraniční marka, bavorská severní župa, patřila k Bavorsku, spravovala jí ale markrabata, která své oprávnění k úřadu - jako hraniční stráž - stále upevňovala. Nabburg a Cham byly přičleněny, postupně - asi tak okolo roku 1000 - Němci postoupili až k území Odravy. Hradní systémy vždy označují do té doby dosaženou hranici. Když Jindřich II. táhnul proti Čechám, aby rozbil hrozící východní svaz Polska a Čech (1004), není ještě o Chebu žádná zmínka. Teprve roku 1061 se jméno Cheb poprvé objevuje v listině. Zda se z tohoto označení dá předpokládat opevnění Chebu, je velmi nejisté, neboť zdejší území na něj ještě nebylo zralé. Teprve okolo roku 1100 za mocného markraběte Diepolda II. mohlo být horní Poohří s konečnou platností přičleněno do severní župy. Od roku 1125 se jméno Cheb také častěji objevuje v listinách, důkaz že zde tenkrát muselo být silné opevnění, tedy hrad. Tento svéhlavý markrabě Diepold hrál v politice zásadní roli: byl mezi těmi, kteří podnítili Jindřicha V. k povstání proti jeho otci Jindřichu IV. Tak byla nyní říšská hranice proti Čechám bezpečně chráněna, severní župa, kolonizační území bavorského kmenu, byla posunuta až k hřebenům pohoří, v Chebu ještě za řeku Ohři. Diepold své panství hrozivě zvětšil, hrozivě pro království, které se již neodvážilo prosadit nárok na nově získané území jako říšskou půdu. Když ale tento markrabě zemřel (1146), nastal okamžik, kdy mohlo království nárok na "léno" uplatnit: Konrád III. sem vtrhnul, rozdělil zemi mezi různá hrabata, nejdůležitější území na hranici, tedy Chebsko, si ale sám ponechal a dal je potom svému synu Friedrichovi z Rothenburgu. Od něj je později zdědil Barbarossa. Velký Hohenštaufovec je tedy nedostal jako svatební věno. Jeho manželství s Adélou Vohburgskou mělo ale také politické pozadí: předpokládá se, že tento sňatek měl znovu usmířit vyděděný dům Vohburgerů s Hohenštaufy. A skutečně se synové velkého Diepolda objevují i po rozvodu císařského manželství jako věrní členové družiny štaufských císařů. Cheb ale zůstal štaufský. A Barbarossa z něj vystavěl falc. Tak začíná nová kapitola v dějinách Chebu. Jaký byl starý hrad, lze vyvodit jen srovnáním typických hradů 12. století s některými výsledky vykopávek. Doba jeho postavení je stanovena okolo roku 1130, protože předtím nemohl být Cheb tak silně opevněn. Hradní opevnění - jak pro 16. století dokládají stará vyobrazení - se mohlo již tehdy táhnout po severním a západním svahu kopce k hradnímu vchodu v jihozápadním rohu hradu, kde zbytky starých zdí, které byly později zahrnuty do kasemat, dávají tušit starou opevněnou bránu. Ve východní části území hradu bylo roku 1911 odhaleno velké slovanské pohřebiště. Zdá se tedy, že zde dříve nestály žádné větší budovy hradu. Teprve Barbarossa zde nechal postavit svou falc. Roku 1932 a 1933 byly (1) poblíž na severním svahu a v západní části přibližně ve středové linii celého území odhaleny základy silných kulatých věží, které byly, jak se zdá, spojeny silnou zdí. Z vykopávek je zřetelné, že západní z obou kulatých věží byla vytlačena "Černou věží". "Černá věž" je tedy mladší než tyto dvě věže. Protože posledně jmenované musejí být připsány falci dřívějšího hradu, nemůže být zároveň k této předchůdkyni falce počítána "Černá věž", neboť mezi stavbou prvního hradu a stavbou falce neleží tolik času, kolik předpokládá sled tak velkých obranných staveb. Závěr tedy je, že "Černá věž" byla přeci jen postavena teprve při zřízení falce. Tato podivuhodná skutečnost je podložena ještě jinou úvahou. Nový vchod falce vnitřně jako systém souvisí s "Černou věží". Takový systém pozorujeme v německém stavitelství hradů teprve v době okolo roku 1200. A přemístění vchodu z jihozápadu obvodu na toto dále východně položené místo bylo nutné teprve při zřízení nové falce, která potřebovala monumentální vchod. Tak se tedy musíme držet toho, že stavitelem dnešní "Černé věže" je Barbarossa, že tedy pokládal za nutné opatřit svou falc ještě obrannou budovou. Obrana a reprezentace tedy rovnoměrně určují typ falce Hohenštaufů. Předchozí hrad, soustavu dvou věží (2), můžeme tedy připsat velkému markraběti Diepoldovi, který zde okolo roku 1130 postavil k obraně nově získaného chebského území opevnění. Kde lze předpokládat obytnou budovu tohoto prvního německého hradu na kopci nad Ohří, zůstává nejisté. Nejvýhodnější místo by byl severní okraj, kde jako ochrana působí severní svah. Možná stála na místě nyní opět v základech vykopaného "Kuchelhausu" (15. století), tedy přímo západně od místa, na němž byl později postaven nový palác. Možná byla ještě po jeho postavení používána v nové falci jako hospodářská budova. Šikmá poloha západní stěny paláce by tak získala vysvětlení. Protože ale na tomto místě nebyly nalezeny pražádné hluboké základy, naopak vcelku netknutá země, v níž byly odhaleny zbytky zemnic ze slovanského a možná ještě dřívějšího období, musíme být v tomto směru zdrženliví. Obytná budova mohla také stát mezi oběma silnými kulatými věžemi. Na západním a jižním okraji území mohly při zdech stát ještě jiné hospodářské budovy starého hradu, jak zde také ještě v době falce mohly být zachovány nebo nově postaveny. Pohřebiště na východě bylo tedy tímto prvním německým hradem ušetřeno a z obvodu hradu vyčleněno silnou zdí. Německý stavitel hradu tedy zachoval stav, ve kterém byl předtím založen jako slovanské hradní sídliště (9. až 12. století), jak dokazují zbytky střepů a celkové uspořádaní. Na tento velký německý hrad nastavěl nyní Barbarossa svou falc. Uzemí bylo osídleno. Čistě obranné hrady mohly být posunuty dále na východ, falc na Ohři mohla být přeměněna k honosnému a přitom obranyschopnému mocenskému rozmachu. Toto bylo totiž odjakživa smyslem císařské falce: panovníkova moc již nepotřebovala chránit hradem, mohla nyní působit velkým přepychem. Okázalost panského sídla zavedl do německého stavitelství Karel Veliký. V Nymwegen, Cáchách a Ingelheimu postavil své velké falce, všechny tedy právě na oné velké středové ose své říše, která byla dána Rýnem. Velký, sloupořadími obstavěný dvůr: na jedné straně císařský palác, na druhé císařská kaple. Imperium a sacerdocium byly v tomto stavebním typu sjednoceny, jako výraz teokratické ideje bohem dosazené vlády na zemi. Sálští potom znovu přijali monumentální stavitelství: v 11. století postavili falc u Goslaru, oporu jihoněmeckého království v znepřátelených sasských zemích. Znovu po více než sto letech přijímá starou myšlenku velkého Karla Barbarossa: všude po své říši staví své honosné falce, symbol znovu vzniklé císařské vlády. Začíná v zemi svého původu, Elsasku. Hagenau a potom Lautern vidí vznikat první falce. Linie je vedena dále na východ: přepychově je postaven Norimberk. Potom se stavění falcí rozvíjí na severozápadě: Nymwegen je obnoven, je postaven Kaiserswerth na Rýnu. Tato severní linie je vedena dále: Goslar vzniká v novém lesku, okolo Harce vzniká několik falcí. S rostoucím významem východního území říše musely být obě linie falcí prodlouženy na východ. Výstavba Chebu je jakoby spojila do klínu, který vyčníval na východ. Nyní chápeme důležitá hlediska, podle kterých Barbarossa vybíral místa pro své falce. Cheb patří do systému Barbarossových falcí jako důležitá čelní pozice. Předvídavá moudrost, se kterou byla právě zde falc založena, se ukazovala téměř po jedno století, když se právě na Ohři musely vyřizovat mocenské posuny mezi Štaufy a Welsery. Klín falcí s Chebem na špici držel od sebe domu Štaufů nepřátelsky nakloněné moci a posouval jejich vliv na východ. Falc viděla v těch dobách přepychově vydržovaný dvůr a nádherné knížecí sněmy. Dokončena byla ale teprve za Friedricha II., asi okolo roku 1220. Duch tohoto panovníka, který do sebe na Sicílii načerpal kulturu celého světa, můžeme nejspíš vnímat v uměleckém vyjádření, zvláště císařské kaple. Vzdorovitý hrad, postavený na místě starého, zachovává bojový charakter, na němž teprve mohlo vzniknout přepychové sídlo. Skrze širokou bránu s halou, která byla chráněna velkou věží vedle, se vjíždělo do prostorného dvora falce. Stáje a hospodářské budovy mohly stát v západní části. Východní byla vyhrazena velkým budovám. Tam jste od vchodu narazili nejprve na kapli. Stála před palácem, takže polovina jeho průčelí jí byla zakryta. Je ještě dobře zachovalá. Zajímavé na ní je její rozdělení do dvou pater, která jsou vzájemně propojena otvorem v mezistropu. Toto rozdělení je opět podmíněno teokratickým systémem středověkého císařství: spodní kaple byla určena pro družinu panovníka, v horní kapli se panovník sám účastnil mše svaté, která mohla být sloužena buď nahoře nebo dole. Pozdně románské umění tuto základní myšlenku dále rozvinulo. Spodní kaple - musí se do ní sestoupit po několika schodech - působí těžkým zemitým dojmem. Na silných sloupech spočívá těžká klenba. Ornamentika hlavic se jakoby s námahou vrývá do těžké žuly. Když vystoupíte do horní kaple, obklopí vás jiný svět: zahnutá, ostře žebrovaná klenba se klene nad štíhlými sloupy, z oblasti oken hrají bohatá světla, v kúru se zatáčí postranní arkáda a vzniká dojem tělesné lehkosti. Tupou těžkost ze spodu, která otvorem působí i nahoře, shledáte překonanou. Bohatá figurální ornamentika zdobí hlavice sloupů a konzole, sloupy a ostění oken. Všechny zdobené části jsou z mramoru. Zdi byly dříve asi bohatě pomalovány, na spodních částech visely výšivky a koberce. Přímo do tohoto horního prostoru vedla dříve ze sálu paláce dřevěná galerie. Mramorovým portálem na západní straně sem vcházel panovník, jeho příchod zdravili zpěváci. Zde v královské kapli byly také podepisovány listiny, které určovaly dějiny říše. O stavebních dějinách této kaple se vedlo mnoho sporů. Zdálo se, že dojem, kterým působí spodní kaple, vůbec časově nesouhlasí s tím, kterým působí kaple horní. A skutečně: dole si člověk připadá jako v dobách vrcholného románského slohu, nahoře ale již jako v době zralé gotiky. Proto se také předpokládalo, že horní kaple byla postavena o století později než spodní, třeba po požáru, který roku 1270 proměnil v popel skoro celý Cheb. Rudolf Habsburský prý nechal horní kapli znovu postavit ve zralých formách své doby. Proti tomu mluví fakt, že jednotlivé prvky v horní kapli ještě mají plně románský charakter. Proto se myslelo, že pouze klenba pochází z opětovné výstavby. Ale i proti tomu byly předloženy důkazy: nikde nelze rozpoznat stavební "šev" mezi lodí a klenbami. Naopak jsme mohli zjistit, že stavební ornamentika horní kaple patří stejné škole jako ta v dolní kapli. Přestávka ve stavbě tedy vůbec nemohla trvat tak dlouho. Přehled románských dvojitých kaplí ukazuje, že takový rozdíl v prostorovém charakteru spodní a horní kaple byl úmyslným efektem těchto pozdně románských malých budov: kontrast nízké, těžce klenuté spodní kaple a lehké a elasticky oblé horní kaple měl pohnout myslí, nadpozemské postavení panovníka mělo být zřejmě vyjádřeno uvolněným prostorem nahoře. Tento rozdíl sám tedy neukazuje bezpodmínečně na časové rozdíly ve stavbě. V Norimberku stojí na hradě velmi podobná dvojitá kaple: v ní je protiklad mezi spodním a horním prostorem vyjádřen přinejmenším stejně silně. A Norimberská kaple byla, jak se zdá, postavena bez většího přerušení stavby. Výzkum jednotlivých prvků podává další vysvětlení. Spodní stejně jako horní kapli prostupuje stejný styl: můžeme jej odvodit z Alsaska. Tam vykazují mnohé kostely na hlavicích a patkách až do detailů stejnou ornamentiku. Tuto ornamentiku můžeme pozorovat již na arkádách budovy paláce. To znamená: od počátku stavby falce zde v Chebu pracovala hornorýnská stavitelská škola. To není vůbec pozoruhodné: Štaufové považovali Elsasko za své podstatné území. Tam nechali hodně stavět. Někdo ze stavitelské školy, která tam byla doma, byl povolán do Chebu, aby zde postavil falc. Tím je tedy objasněno místo původu chebského uměleckého stylu. Tento odkaz dovoluje také další vysvětlení zvláštností chebské architektury, zejména architektury kaple. Lehká a veselá klenba horní kaple, kterou si dříve badatelé neodvážili datovat do doby zřízení falce, má v Elsasku obdoby. Mnoho tamních kostelů vykazuje zcela stejné energické klenby s žebry již v této době (okolo roku 1200). Tak tedy musíme také z tohoto hlediska předpokládat, že mezi postavením dolní a horní kaple nedošlo k žádné příliš dlouhé přestávce. Dolní kaple se začala stavět současně se stavbou paláce nebo krátce poté. Politické zmatky potom okolo roku 1200 zapříčinily, že další stavba vázla. Teprve za Friedricha II. byla postavena horní kaple. Její prostorový charakter se velmi dobře hodí k nám známému uměleckému vkusu tohoto velkého a vysoce vzdělaného císaře. Vždyť to byl on, kdo v Gelnhausenu(3), Wimpfenu a Seelingenstadtu nechal postavit císařské falce. Nyní ještě popis velké stavby paláce, hlavní budovy falce. Od působivého vchodu k němu vedla hlavní osa - podél kaple. Do spodního patra se vstupovalo po strmě vedené rampě. Zdá se, že od dolního vchodu vedlo jakési venkovní schodiště k hlavnímu portálu v horním patře, právě k onomu vchodu do sálu, od kterého vedla galerie ke kapli. Toto uspořádání poschodí nalézáme i u starších falcí v Goslaru a Braunschweigu. Hrázděné patro, které je vidět na vyobrazeních z 16. a 17. století, pochází z pozdějšího 15. století. Spodní patro bylo na této straně napůl zapuštěno do země, proto zde také nemělo vůbec žádná okna. Několik překlenutých představeb může být pokládáno za topné komory. Protože zcela určitě měla tato velká budova paláce, ve které císaři obzvláště rádi pobývali v zimním období, výborné topná zařízení: v topných komorách byl vyhříván vzduch a potom byl kanály přiváděn do jednotlivých místností. V paláci v Braunschweigu bylo možné tato topná zařízení dobře zrekonstruovat. Palác v Chebu, obrácený na sever, takové ústřední topení obzvláště potřeboval. Spodní patro bylo rozděleno do dvou velkých sálů, které byly dále podélně rozděleny řadou podpěr, možná přes arkády. Na severu a východě měly okenní otvory, které v poměrných odstupech prostupují šířku zdiva. Dnes jsou zde vidět i jiné otvory: ty byly vytvořeny teprve později - částečně jako střílny. Tyto sály byly možná určeny pro družinu. Stáje, jak se předpokládalo - byly stěží umístěny pod císařským sálem, pro ně byly bezpochyby k dispozici vlastní budovy stájí na velkém nádvoří. To, jestli z tohoto spodního podlaží vedlo schodiště do horního, nelze zjistit. Předpokládá se ale, že ne. Služebnictvo se mohlo dostávat do císařských komnat a do sálu z přístavby. Hosté a osoby připuštěné k audienci vstupovali do sálu hlavním vchodem. Horní poschodí zabíral z velké části císařský sál. Tři velké arkády v severní stěně a malé ve východní stěně označují jeho polohu. Tento velký sál byl rovněž dále rozdělen řadou podpěr, které podpíraly stropní trámy. Císařova sedačka stála na východní straně - tam okno vybočuje ze středové osy. Nádherně zdobené okenní arkády nechávají dovnitř bohatě proudit světlo. Jejich sloupy z mramoru se zdobenými hlavicemi a patkami dodávaly velkému sálu půvabný ráz. Proti povětrnostním podmínkám byly chráněny závěsy nebo těžkými okenicemi. Proto lze předpokládat, že sál měl okna také na nezachovalé jižní stěně, i když jen malá, protože tam výhledu bránila kaple. Na velký sál přiléhaly na západě dvě velké místnosti, jistě určené pro samotného císaře. Okna ve dvou vrstvách nad sebou a arkýře se záchody v obou pokojích nechávají ještě při dnešním stavu, který již nevykazuje žádné mezistropy a příčky, jasně rozeznat velikost místností. Také z těchto místností byl výhled do údolí a na pohoří táhnoucí se na severu. Lze poznat, jak tenkrát v lidech zcela nový vztah k přírodě budil chuť ji zahrnout do bydlení. Jižně před pokoji vedla, jak se zdá, chodba. To je pozoruhodná novota v paláci v Chebu. Starší paláce ještě systémy chodeb uvnitř domů neznaly. V Chebu si chodbu vynutila určená rozdělení. Již jsme hovořili o hospodářské budově, která musela být na západě připojena na palác. Zda jí lze považovat za starou obytnou budovu hradu Vohburgerů, která byla zachována pro takový účel, nebo za přístavbu postavenou při stavbě falce, nelze rozhodnout. Jisté je, že taková přístavba musela obsahovat kuchyně a hospodářské prostory pro chod dvora a možná ještě obytné místnosti. Z této přístavby bylo zapotřebí spojení do císařských komnat a císařského sálu. Protože toto spojení nemohlo být vedeno skrze císařské komnaty, bylo nutné pro něj vytvořit vlastní chodbu, která vedla přímo z přístavby přímo do sálu a krom toho umožňovala přístup do císařských komnat. Tak došlo v Chebu poprvé v dějinách německé monumentální světské stavby k zavedení tohoto důležitého prvku, jehož další rozvoj měl být tolik významný pro uspořádání světských staveb. Protože od této jednoduché chodby vede ve vývoji přímá linie až ke skvostným schodištím období baroka. Ve falci v Gelnhausenu ), která následuje chebskou, je tento stavební prvek již proveden daleko bohatěji. Zda byly vnější strany chodby - na jižní straně - také již v Chebu zdobeny arkádami, nelze zjistit. Příslušná vnější zeď se v dnešním stavu ukazuje jako velmi špatně postavená. Ukazuje to již i starý plán z roku 1694. Možná byla chodba v Chebu skutečně postavena jen dočasně, i když se dá předpokládat, že by stavitelé tuto stěnu směrem do dvora, tedy vlastně výstavní stěnu, postavili obzvláště nádherně. Ale v tom spočívá další inovace, kterou přinesl chebský palác. Obrátil svou nádheru hlavně směrem ven do volné krajiny. Všechny dřívější paláce měly arkády a zdobné prvky vůbec na vnitřní straně, tedy obráceny do dvora. V Chebu poprvé vystupuje hlavní ozdoba na vnější straně. To nemusí znamenat, že proti ní byla vnitřní strana zanedbána. Možná chebští mistři postavili svou stavbu skvostně do všech stran. A tak dohnali ve světské stavbě to, čeho náboženská stavba: bazilika již dosáhla: na všechny strany stejně utvořené, nestranně se představující jádrové stavby, která nevyzdvihuje pouze své průčelí, ale ukazuje se blokovitě do všech stran. Skutečně německá idea, která překonává římský typ průčelí. Německá světská stavba byla v tomto duchu beze zbytku uskutečněna teprve v době pozdní renesance. Možná byl Cheb první vlaštovkou v tomto směru. Velký dvůr mezi budovami byl asi volný. Jen studna, důležitá a potřebná část hradu a falce, byla možná zařízena velkolepě (4). Již tenkrát pravděpodobně vytvářelo útulnější dojem několik stromů, které byly v působivém kontrastu s velkými stavbami. Na tomto místě se tedy konaly honosné dvorské sněmy Hohenštaufů. Zde se při císařových návštěvách, které často trvaly dlouho, hrnuly zástupy tvořené výkvětem německého rytířstva a německé kultury vůbec. Zejména za velkého Friedricha II. a pak za jeho tvořivého ale nerozvážného syna Jindřicha zde v Chebu asi panoval bohatý duchovní život. Říšská politika zde docházela závažných rozhodnutí. S upadáním moci Štaufů - 1150 umírá Friedrich II. - ale vyhasínal také význam Chebu jako klíčového místa říšské politiky. Přemysl Otakar II. jej na dlouho obsadil. Rudolf Habsburský jej ještě znovu získává pro říši. Následují přesuny sem a tam. Vlastnictví hradu a také města, které je již velmi rozrostlé, je stále ještě vysoce ceněno. Jsou vytvářeny snahy dostat Cheb jako léno, aby si je potom dotyčný mohl úplně ponechat. To udělal také Jan Lucemburský, český král: nechává si Cheb jako léno připsat od německého krále Ludvíka Bavora za svou pomoc při jeho bojích o trůn (1322), a tím je Cheb pro říši definitivně ztracen, neboť již nikdy nebylo léno znovu vyplaceno. Habsburkové totiž dokázali chytrými opatřeními zahladit státoprávní příslušnost Chebu k říši. Cheb se stal českým městem. Hrad je zahrnut do habsburského opevnění proti západu. V roce 1634 se tady nahoře na hradě odehrála hrozná událost: Valdštejnovi důstojníci, které jako hosty pozval hradní velitel Gordon, jsou v jeho domě - totiž v přístavbě k paláci - zavražděni. A dole ve městě se obětí vrahů stává sám Valdštejn. Nové opevnění Chebu vneslo po třicetileté válce potom znovu na falc, již odkázanou chátrání, čilý stavební život. U starých budov falce se stavitelé omezovali na podřadné opravné práce. Zvláště palác, na nějž bylo v 15. století nastavěno ještě jedno hrázděné patro, byl asi již velmi zchátralý. Kaple sloužila občasně jako skladiště střelného prachu. Stavební život se týká jen kasemat, která jsou nyní vedena na jihu: cihlové stavby v tehdejším opevňovacím stylu. Na západě je nasypán vysoký svah, na nějž je do pozice umístěna baterie. Půda na tento násep je získána prohloubením příkopu na jihu. Pod svahem byly možná zasypány různé starší a novější budovy falce a hradu, totiž hospodářské budovy. Také Gordonův dům, přístavba na palác, padl náspu za oběť. Teprve roku 1932 byly znovu odhaleny jeho základy. (5) Mezi staviteli opevnění se okolo roku 1700 setkáváme s nejznámějšími jmény českého baroka: Leuthnerem, Dientzenhoferem, Orsinym. Opevňovací stavitelství bylo základem, na němž se mohlo rozvinout velké barokní stavitelství. Většina barokních mistrů začínala jako stavitelé opevnění. Jako takoví právě také prodělali své - většinou vojenské - vzdělání. Přeměna na pevnost vzala falci mnoho uměleckých půvabů. Neohrabaná kasemata obklopují stavby z románského období a nenechávají již zcela vyniknout jejich honosnosti. V 18. století se palác stále více rozpadal. Ale i později bylo vynaloženo příliš málo péče na zachování staveb. V 19. století bylo restaurováno několik věcí na kapli, palác byl již odsouzen k zániku. Roku 1895 přechází zřícenina falce do majetku města Chebu, kterému od této doby přísluší starat se o to, co se zachovalo. Ještě dnes nás velkolepě z údolí Ohře oslovuje ruina budovy paláce. Dvojitá kaple je obstojně zachovalá: krása jejích prostor nás může nadchnout ještě dnes. "Černá věž", jejíž silné zdivo nepoškodilo sedm staletí, stále ční v neporušeném stavu. V této zřícenině nás zdraví honosná památka našich dějin. A když se vydáme ji obdivovat, nejedná se o slídění po starých pamětihodnostech, ale o obohacení dnešního života. Z kamenů, které necháváme promluvit, chceme znovu oživit ztracené cíly národa, které je kdysi postavily a uspořádaly svět do vznešené podoby. 6) 1) Vykopávky mohl autor provést se stavebním úřadem města Chebu, společně se státním archeologickým ústavem a státním památkovým úřadem pro Čechy díky zprostředkování zemského konzervátora prof. dr. Kühna. 2 ) Možná je severní kruhová stavba věžovitou kaplí, jaká bývá často na hradech, zvláště v osadách. 3 ) Již před Gelnhausenem byla podle mého mínění chebská inovace dodatečně (okolo roku 1185) převzata krátce předtím postavenému paláci na Pražském hradě (2. polovina 12. století). 4 ) Z podnětu Valdštejnských slavnostních her roku 1934 postavena v nové podobě, okolní pozemek upraven k lepšímu architektonickému uspořádání prostoru. 5) Vykopání základů tohoto "Gordonova domu", dříve zvaného "Kuchlhaus", se uskutečnilo díky velice zasloužilému ochránci chebských pamětihodností, krajskému radovi dr. Karlu Sieglovi, řediteli archivu ve výslužbě. 6) Srov. autorova díla: "Dějiny hradu a falce Cheb" (Geschichte von Burg und Pfalz Eger, Deutsche Akademie, München 1934). "Císařská falc Cheb" (Die Kaiserpfalz Eger, Deutscher Verein für Kunstwissenschaft), Berlin 1934.

Schürer 1934

 
 

cg100/Sturm 1952

Císařský hrad

Císařský hrad nezaujímá jen významné místo ve středověké historii města, ale i při pohledu na město. Dominantně trůní na skále spadající k řece a přesahuje okolí nejen jako stavba, ale též jako střed říšského území Chebu.

Původně zde od počátku 12. století stál podstatně menší hrad. Byl už rovněž správním střediskem chebského území (1135: regio Egere). Postavil jej markrabí bavorské Severní marky Diepold III. (podle listiny 1093 - 1146) na ochranu počínající kolonizace území v chebské kotlině. Když po smrti Diepolda (1146) přešlo Chebsko odúmrtním právem jako říšské léno za Konrada III. Štaufům a byla vybudována říšská správa, stal se dosavadní hrad příliš malý a byl zbořen, aby uvolnil místo pro novostavbu císařského hradu.

Můžeme se domnívat, že se stavbou nového hradu bylo počato hned po prvním pobytu císaře Friedricha Barbarossy v Chebu v roce 1179. Dne 12. června toho roku dorazil do Waldsassenu na vysvěcení nového klášterního kostela biskupem Konrádem z Řezna a zdržoval se na chebském hradě, kde (in curia sua apud Egram) rozhodl o úpravě hranic mezi Rakouskem a Čechami na základě dohody shromáždění říšských knížat (ex consilio principum imperii) které pak bylo zveřejněno 1. července 1179 v Magdeburku. Na tomto prvním říšském knížecím sněmu v Chebu byli přítomni: vévodové Leopold a Friedrich Rakouští, biskup Konrad (Kuno) z Řezna, markrabě Diepold IV. z Vohburgu, purkrabí Friedrich a Heinrich von Regensburg, hrabě Konrad von Beilstein, falckrabí Otto mladší von Wittelsbach, hrabě Rudolf von Pfullendorf, purkrabí Friedrich von Nürnberg, Otto von Lengenbach, hrabě Děpold von Lechsgemünd, Konrad von Bocksberg, Ruprecht von Dürne, Heinrich von Altendorf a jeho bratr Friedrich, Děpold von Lützenburg, Otto von Asheim, Rüdeger von Mindenbach, z Čech a Moravy Otto hrabě z Moravy, Bohut z Čech, Billung von Dudleben a jeho bratr, markrabí Přemysl z Moravy, Albrecht Trosnej a mnozí jiní, mezi nimi také říšští ministeriálové Chebska. Početnému říšskému sněmu, navštívenému především z jižního Německa, tedy v Chebu předsedal císař, přičemž chebský hrad byl označen jako curia. Když císař Friedrich Barbarossa sotva čtyři roky později koncem května roku 1183 přijel do Chebu na další sněm, na kterém dohodl s mnichy kláštera Scheftlarn výměnu zboží a udělil biskupovi Konradu von Lübeck investituru, je chebský hrad poprvé výslovně označen jako císařský hrad (accepta igitur pontificali investitura apud Egere, castrum imperatoris, dominus electus veniens in parochiam suam decenter statum ecclesiae sue ordinare cepit).

Velkolepý plán vyžadoval odstranění dosavadního markhraběcího hradu a rozšíření hradní plochy asi o dvojnásobek. Starý hřbitov byl přikryt asi půl metru vysoko zeminou a naproti městu vykopán široký příkop, který byl ve své celé šířce zpevněn a na hradní straně opevněn vysokou zdí. Tímto příkopem a vysokou zdí byl hrad oddělen od města, čímž se vysvětluje, že při udávání místa při datování listin, vystavovaných na císařském hradě, bylo uváděno apud Egram. Půdorys císařského hradu je rozsáhlý a monumentální, aby zdůraznil velikost a moc univerzálního středověkého císařství v ohledu světském i církevním. Trojice hradní věž, palác a kaple sjednocují úkoly obrany a reprezentace s vírou v božskou milost panovníka. Takové reprezentační stavby pro občasné pobyty císaře, jinak zvané falce, se budovaly v době Friedricha Barbarossy všude v jeho velké říši ať už novou výstavbou či přestavbou stávajících budov. Tím převzal císař Friedrich I. tradici zavedenou Karlem Velikým a pokračující stavbou falcí salských císařů. Členění staveb na chebském císařském hradu ukazuje následující skica.

Sturm 1952,57-58

 

 
 

Boháč 1978

Chebský hrad

Chebský hrad patří svými stavebními prvky k řadě štaufských falcí z 2. poloviny 12. století, které můžeme počítat za předchůdce chebské falce. Jádro císařské falce v Chebu tvořil hradní palác umístěný v severní části nádvoří. Dnes je zachována pouze severní a část východní obvodní zdi do výše patra. Východní polovinu prvního patra zabírá slavnostní sál (25 m dlouhý a 10 m široký), určený k jednání a slavnostním příležitostem. Reprezentativní charakter sálu zdůrazňují zachovaná tři pětidílná arkádová okna s žulovými sloupky s plochými, reliéfně zdobenými hlavicemi.

V přízemí pod sálem, které je pod úrovní nádvoří, byly zásobárny a pokoje služebnictva. Dnešní vchod do přízemí po strmé rampě pochází z 2. poloviny 15. století, kde byly zřízeny konírny. Z té doby je známá i další stavební činnost na hradě. Bylo postaveno hrázděné obytné patro nad palácem a k západní stěně paláce byla přistavěna hospodářská budova, sloužící jako obydlí velitele hradu. Zde byli 25. února 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Západní část paláce tvořily dvě obytné komnaty. Vchod do paláce byl asi 2 m nad úrovní terénu a byl původně spojen dřevěným ochozem přímo s horním patrem kaple, postavené těsně u jižní zdi paláce.

Jednoduchý, kompaktní vnějšek hradní kaple v podobě hranolového bloku z lomového zdiva svědčí o tom, že kaple musela být postavena jako jednotný, celistvý útvar. Tato vnější podoba je ovšem ve výrazném protikladu k slohově rozdílnému vnitřnímu uspořádání kaple, které je výsledkem dvou různých stavebních etap, odpovídajících rozdělení kaple na přízemní a patrovou část.

Klenba čtvercové lodi spodní kaple, do které se vstupuje jižním portálem, je nesena čtyřmi masivními žulovými sloupy s krychlovými hlavicemi s plochou reliéfní výzdobou, která svým provedením prozrazuje vliv alsaské ornamentiky z doby doznívajícího 12. století. K lodi se připojuje čtvercové kněžiště s dvěma přilehlými komorami. Severní byla původně spojená s horním patrem schodištěm, které odtud vede až do podstřeší a je dodnes zachováno. Schodiště spojující obě lodi bylo patrně postaveno později. Místnost na jižní straně presbytáře sloužila patrně jako sakristie. Střední část klenby přízemní lodě je spojena osmibokým otvorem s horní částí kaple. Otvor uprostřed, s pohledem na dolní kněžiště, umožňoval panovníkovi účastnit se odděleně bohoslužeb. Prostorové uspořádání interiéru tak symbolizovalo hierarchii feudální společnosti a bylo vyjádřením společenské nadřazenosti císaře a jeho družiny nad ostatními vrstvami společnosti.

Horní část kaple odpovídá svým půdorysem základnímu rozvržení spodní části se čtyřmi středními sloupy. Liší se však výrazně slohovým pojetím. Prostor je vyšší, vznosnější. Dva hladké a dva polygonální, štíhlé mramorové sloupy se diagonálně střídají a nesou žebrovou klenbu o deseti polích. V horní kapli se obdobně jako v dolní části připojuje pravoúhlé kněžiště s klenbou stejného typu jako v lodi s dvěma přilehlými místnostmi. Pravá, oddělená dvojitou arkádou na plasticky zdobeném, vějířkovitě vyžlábkovaném sloupu, sloužila zřejmě jako soukromá lóže císaře. Na protější straně jsou dveře se schodištěm do přístřeší. Zazděný portál v západní stěně byl původně vchodem do horní části kaple. Slohové odlišení horní kaple našlo svůj výraz i v bohaté, plastické výzdobě sloupkových hlavic, která svou fantaskní symbolikou a figurálními prvky odpovídá pozdně románské době. Figurálně zpracované hlavice sloupu poblíž kněžiště představují v postavách andělů symbol ctnosti, protilehlá hlavice symbolizuje svými postavami neřest: obdobně doplňují na hlavicích polosloupů vytesané hlavy, rozšklebené tváře a stylizované rostlinné ornamenty celkovou výzdobu kaple. Chebská kaple patří svou umělecky vyspělou architekturou k jedné z nejvýznamnějších stavebních památek na našem území.

Z původního románského opevnění hradu se zachovala jen Černá věž a část východní hradby. Černá věž je typem obranné věže, stojí na čtvercovém základě 9x9 m, zachovalá výška věže je 18,5 m, síla zdi v přízemí je 3,16 m. Původní vchod do věže byl portálem v prvním patře přímo z hradební zdi. Ke stavbě bylo použito bosovaných kvádrů černého tufu, těženého na nedaleké Komorní hůrce. V roce 1774 byla na místě sedlové střechy postavena nástavba z lomového kamene a cihel.

Stále rostoucí význam Chebu, v roce 1203 poprvé písemně doložen jako město (civitas), postupně potlačuje dominující společenskou funkci hradu. Tak dosahuje roku 1394 město u Václava IV. stržení mostu spojujícího starý hrad s tzv. Václavským hradem, postaveným králem Václavem II. koncem 13. století, na protějším břehu Ohře. Václavský hrad byl zničen v třicetileté válce.

Od druhé poloviny 13. století, po smrti Konradinově, dochází k úpadku císařské moci: Cheb je střídavě v držení českých a německých panovníků až se roku 1322 stává natrvalo součástí českého státu. Větší stavební úpravy byly podniknuty po požáru v roce 1472. Mimo již zmíněnou hrázděnou nástavbu paláce a hospodářskou budovu bylo opraveno opevnění a doplněno obrannými věžemi - Mlýnskou a Skalní. Po roce 1652 byl hrad přeměněn v citadelu a byl obezděn hradbou s kasematy. Již od poloviny 17. století začíná chátrat obytná část paláce, která byla společně s kaplí používána jako muniční sklad. Opakovaná tvrzení, že hrad byl zničen při obléhání v letech 1742-43 jsou nedoložitelná. Již předtím v roce 1740 musela být zbourána polorozpadlá hrázděná nástavba paláce, protože hrad nebyl prakticky vůbec udržován. Rovněž muselo být již v roce 1729 upuštěno pro nedostatek peněz od plánované generální opravy. Po stržení střechy bylo proto jen otázkou času, kdy se palác stane zříceninou. Ani částečné opravy po roce 1895, kdy připadl hrad městu, nestačily na jeho záchranu.

 

Přehled základních dat:

9. století slovanské hradiště

1125 první kamenný hrad

1179 první pobyt císaře Barbarossy

1179 - 1189 stavba paláce a Černé věže

1180 - 1230 stavba kaple

1183 první zmínka o císařském hradu

1472 požár hradu

1475 - 1490 oprava, přístavba hospodářské budovy, hrázděné patro

1599 správa hradu přechází na město

1652 zahájeno budování pevnosti

1675 - 1700 začlenění hradu do pevnostního opevnění města

1736 zničena střecha kaple

1740 stržena střecha paláce

1759 nové zastřešení kaple

1774 nástavba Černé věže

1806 - 1826 opravy kaple

1911 archeologický výzkum J. E. Jonase

1932 - 1933 výzkumy O. Schürera a A. Gnirse

1962 - 1964 odkryto vnější opevnění slovanského hradiště

1973 systematické archeologické výzkumy Chebského muzea

(Boháč 1978)

 
 

Kunst 1992

Císařský hrad

DĚJINY VÝSTAVBY

9. století: První slovanský hrad s valy (dokázáno vykopávkami). Kolem 1000 zničení prvního hradu požárem; založení druhého slovanského hradu (dokázáno vykopávkami).

Časné 12. stol.: stavba markgrafského hradu Děpolda II. (rekonstruováno vykopávkami). 12. června 1179: první pobyt Friedricha Barbarossy na hradě, nazvaný "in curia suam." 1179 - 1189: stavba paláce a "Černé věže" 1180 - 1230: stavba dvojité kaple. Květen 1183: Druhý pobyt Friedricha Barbarossy. Přitom je už hrad jmenován "castrum imperatoris." Do 1266 nesčetné pobyty císařů a setkání knížat. Podle listin hrad navštívili němečtí císaři: Friedrich Barbarossa: 1179, 1183,1188 Jindřich VI.: od 1189 skoro každý rok na vánoční svátky Král Filip: 1200; dvakrát 1203, 1206 Friedrich II.: 1213, 1214, 1215, 1219 Král Jindřich: 1220, 1223, 1224, 1228, 1230, 1232, 1234, 1235 Konrád IV. : 1239,1241 1267: falc přechází do majetku Přemysla Otakara 1322: falc se dostává jako zástava České koruně. Konec její slávy.

Konec 14. století: Začlenění do městského opevnění. Hradní příkop dán městu na zastavění. 1. polovina 15.: Král Zikmund povolil novou výstavbu chatrného hradu. 1437: údajně první horní poschodí paláce 1472: Požár hradu. Vyhořel palác, věž a hospodářské budovy. Kaple poškozena 1475 - 1490: Nová výstavba; dvě patra, hospodářská budova u západní části paláce. Černá věž zvýšena o jedno patro, střecha s pěti hroty, střecha kaple s taškami na hřebenu; zesíleno opevnění Mlýnskou věží a Skalní věží na severu hradu. (Obr. 13) 1564: Poslední bohoslužby v kapli 1591 - 1620: Povoleny mnohé opravy. 1599: Péči o hrad přejímá město 1675 -1700: Pojetí do pevnostního obvodu města za Ferdinanda III.: výstavba kasemat, zvýšení hradního nádvoří; ve věži a kapli uskladněn prach; palác se stal zbrojnicí. 1736: Bouře zničila střechu kaple 1740: Snesen krov z paláce; rostoucí rozpad 1759: Nová střecha na kapli 1774: Cihlové patro na Černé věži s plošinou 1806 a 1826: Restaurační opatření na kapli 1911: Vykopávky J. E. Jonase 1932 - 1933: Výkopy O. Schürera a A. Gnirse 1962 - 1964: Vykopávky Českou akademií věd

POPIS STAVEB První slovanské hradiště. (Rekonstrukce podle vykopávek). Rozprostíralo se od skalního úpadu podél pozdějších ulic Mlýnská a Růžová. Tam je uzavíral příkop, hradby a obranná cesta do polokruhu. Na Janském náměstí byly nalezeny zbytky brány. Druhý vchod byl roklí od řeky. Hrad stál v severozápadním rohu území na východě bylo velké pohřebiště. Děpoldský markgrafský hrad, rané 12. stol. (Rekonstrukce podle nálezů z vykopávek): Výstavba byla jen v západní části hradního vrchu. Obranná zeď byla na otevřené východní straně opevněna dvěma silnými kulatými věžemi. Obytná část byla pravděpodobně na severovýchodě v místě pozdější hospodářské budovy. Parkán probíhal od starého mostu přes Ohři kolem hradu k jižnímu vchodu.

Štaufská císařská falc (1179 - 1213) Výstavba (Rekonstrukce podle zachované výstavby a nálezů z vykopávek): Na dvojitém areálu markgrafského hradu zaujímá s 97 x 63 m celý hradní vrch. Kdysi opevnění zdmi z čedičových kvádrů na sever a západ a štítová zeď na jih; je ve středu boku chráněna vedle brány šikmo postavenou obrannou věží (Černá věž). Okrajová výstavba domů - byl to palác na východní straně severního boku, na vysokém příkrém místě - k němuž se přimykal, jak předpokládáme, na západě bývalý markgrafský hrad jako hospodářská budova; dvojitá kaple jako samostatná stavba v pravém úhlu jižně vedle paláce; na západním okraji pravděpodobně stáje a byty čeledi (není dokazatelné). Dochovaný stav: Palác rozpadlý ve zříceninu, zůstaly zachovány jen vnější zdi s výjimkou jižní stěny. Stojí Černá věž a dvojitá kaple.

(Kunst 1992,583)

 
 

Katalog 1994

Chebský hrad.

Císař Barbarossa, který vědomým návratem k tradici Karla Velkého opět manifestoval moc své říše stavbou reprezentativních falcí, zahájil hned po své první návštěvě v Chebu v roce 1179 její výstavbu. V roce 1183 je již místo nazýváno "castrum imperatoris". Barbarossa sám pobýval třikrát v Chebu, naposledy v roce 1188. Stavba falce pak byla patrně dokončena až za vlády jeho syna Jindřicha VI. a jeho vnuka Freidricha II., kteří Cheb často navštěvovali. Až do konce štaufské doby zůstávala falc centrem říšské politiky a udržovala si i později význam jako místo setkávání mezi východem a západem. Téměř všechny falce Friedricha Barbarossy jsou vystavěné na místech starých hradů, jejichž význam jako mocenského a vojenského centra byl nyní doplněn o reprezentativní funkci. Tak byl hrad Děpolda III. rozšířen na dvojnásobek. Hradní zástavba zabírala celý ostroh a byla obklopena ze tří stran strmými zdmi. Rekonstrukce vychází z dochovaného stavebního stavu. Všechny stavby, jak je tomu u hradních komplexů obvyklé, jsou rozmístěny po okraji celého areálu. V severní části je palácová stavba s přiléhající hospodářskou budovou, jejíž přesnou podobu neznáme. Údajně zde stával palác původního Diepoldova hradu. Že by v té době ještě stála věž původního hradu, dochovaná v základových konturách, je nepravděpodobné, neboť ta již nemohla plnit uprostřed nádvoří svou obrannou funkci a navíc bránila dobudování vnější podoby zdí směrem do nádvoří. Jižně vedle paláce je umístěna dvojitá kaple. Na jižní straně, otevřené možným útokům, je vedle vchodu příčně postavena obranná věž, na východním okraji pak byly stáje a příbytky služebnictva. Císařská falc představuje v celé řadě císařem zakládaných hradů nejvýchodněji položené mocenské centrum. Hrad přešel kolem roku 1400 pod mocenský vliv města, v roce 1487 byl poškozen požárem, následovala výstavba nové hospodářské budovy zvané Kuchelbau, hrázděná nástavba paláce, zesílení opevňovacího systému stavbou Mlýnské a Skalní věže na severní straně a nové zastřešení kaple se sanktusníkem. Od 16. století pomalá devastace. 1675-1700 opevnění hradu při barokní fortifikaci města, vybudování kasemat a nového příkopu na jižní straně. 1740 stržení palácové střechy po požáru, které přináší konečnou proměnu hradu v ruinu. Prolnutí obranných a reprezentativních potřeb formovalo každou jednotlivou stavbu i celkovou dispozici. Směrem k jihu se hrozivě tyčí Černá věž, která ale získává ve spojení se vstupní bránou reprezentativní charakter. Její umístění uprostřed hradební zdi je z obranných důvodů optimální. V souvislosti s výstavbou brány je ale zároveň i snahou vytvořit mocensky působící přístup směrem k městu, který přímo propojuje bránu se vstupem do paláce. Palác pak vystupuje mohutně nad severní hradní skály a jeho severní a východní zdi jsou zároveň vnější hradbou falce. Mohutné zdi dávají paláci charakter hradní stavby a nádherné arkády jej představují zároveň jako rezidenci. Umístění obytného a shromažďovacího prostoru na chráněné severní straně je tak strategicky velmi chytře zvoleno, je ale zároveň i reprezentativním průčelím směrem k obchodní cestě. Palác svou rohovou dispozicí svazuje severní a východní část hradního areálu a zdá se být svou reprezentativní funkcí nasměrován přímo na obchodní cestu přicházející od severu k brodu přes Ohři. Kubicky uzavřený blok kaple propojuje hradní zástavbu s palácem a obrannou věží opticky v symbolickou trojici světské, duchovní a branné moci. Těsným umístěním kaple vedle paláce je posílena jeho úzká východní strana a umožňuje přímý přístup. Zároveň toto umístění kaple brání vytvoření reprezentativně působící zdi paláce směrem k nádvoří.

(Katalog 1994,13-14)

 
 

cg100/Šebesta 1998

Stavební vývoj hradu

Na třicet metrů vysoké skále nad ohybem řeky Ohře se již v 9. století nacházelo nevelké slovanské hradiště (cca 200 x 150m). Bylo chráněno valem zpevněným roštovou konstrukcí a dvojím příkopem s palisádou. Uvnitř hradiště bylo i kostrové pohřebiště, které bylo objeveno ve východní části pozdějšího středověkého hradu. Ve hrobech, orientovaných hlavou k západu, nebyly žádné milodary; jen roztroušené zlomky hradištní keramiky a stříbrné záušnice umožnily určení hřbitova jako slovanského z doby mezi 8. a 12. stoletím. Na třech z osmi vyzvednutých náhrobních kamenů je vyrytý křížek, znamení křesťanství. Na severním vrcholku ostrožny, nejlépe to chráněném místě, byl někdy na počátku 12. století postaven kamenný hrad, ze kterého se našly základy téměř dva metry silné kamenné zdi, při jejíchž obou koncích jsou kruhové, lépe řečeno mnohoúhelníkové základy věží o průměru 8 a 10m. Od sousedícího slovanského hřbitova byly oddělené 12m širokým příkopem. Vznik tohoto hradu je obvykle spojován s příchodem prvních německých kolonistů ze Švábska. Podle některých historiků měl být stavitelem tohoto hradu kolem roku 1125 Děpold III. z Giengen a Vohburgu, pozdější zakladatel waldsassenského kláštera (1133). Před koncem 12. století byla zahájena stavba štaufské falce, která znamená zásadní změnu podoby i funkce hradu. Obě staré věže a hradba předštaufského hradu byly zbořeny, rovněž byl zasypán 12m široký příkop, který odděloval hradbu od slovanského hřbitova z 9. století. Nejen na zaniklý hřbitov, ale i přes nepatrné zbytky základů prvního hradu byla navezena vrstva sterilního žlutého jílu, aby zakryla památku na dřívější obyvatele. Dá se říci, že štaufský hrad vznikl na zeleném drnu, lépe řečeno na planýrce. Žádná z jeho zachovaných částí totiž nerespektuje existenci některé starší stavby. Přímo na základech jižní předštaufské věže stojí románský bergfrýd, známá Černá věž. V severním svahu nad řekou se vypíná mohutná budova reprezentačního paláce. O jeho původní nádheře svědčí tři dodnes zachovaná pětidílná arkádová okna v severní stěně. Výjimku v pravoúhlé stavbě tvoří šikmá západní stěna paláce, což se vysvětlovalo návazností na hradbu předchozího hradu. Jenže i pod podlahou sousedního Kuchelhausu se v roce 1997 objevil v těsné blízkosti severní hradby fragment starší zdi, který tento výklad zpochybňuje. Vedle paláce je nejkrásnější a nejlépe zachovalá stavba dvojité patrové kaple, zasvěcená sv. Martinu, Erhardu a Uršule. Je pravděpodobné, že i štaufská fáze vypadala jinak, než jak ji dnes známe. V prostoru před palácem, již nad zasypaným vnitřním příkopem, byl nalezen kamenný základ čtvercového stavení 4x4m s prodlouženou čelní stěnou. Nelogičnost tohoto objektu vedla architekta Jonase k domněnce, že to bylo snad vězení. Nový výzkum v roce 1998 však ukázal, že se jedná nejspíš o kuchyň. Uprostřed zaklenuté místnosti 2,5x3m je ohniště s množstvím zvířecích kostí a spáleného dřeva, nad kterým byly příčné trámy. Pod zřícenou valenou klenbou i ve vyhrabaném popelu před vstupem se nacházelo množství keramických střepů počátku 13. století. To znamená, že stavba je současná s hradní kaplí a byla postavena z kamene, vytěženého ze zbořených zdí předštaufského hradu. Ve třech rozích jsou zachovalé otvory po zazděných dřevěných sloupech, nesoucích prejzovou střechu, což je velice zajímavý stavebně konstrukční prvek. Zánik tohoto domu způsobila špatná statika. Východní polovina stavby byla založena na zasypaném příkopu. Při sedání zeminy se dům zlomil, klenba se zbortila a k obnově nedošlo. Zatím nevíme, jaké další budovy stály v západní části dnešního areálu. Dnes víme jistě, že na jihu a na východě nestála žádná hradba. V době štaufské vlády totiž byla reprezentační a společenská funkce důležitější než obranná. Ve svém vlastním městě se při slavnostních příležitostech císař necítil ohrožen, proto jeho falc byla nedílnou součástí města, rostoucího pod jeho ochranou. Potřeba opevnění vznikla až v době, kdy sem byl dosazen královský purkrabí a městská samospráva se bránila jeho zásahům do svých pravomocí. Prvním takovým správcem byl od roku 1266 zástupce železného a zlatého krále Přemysla Otakara II., Jaroš z Fuchsberku. K větším konfliktům mezi bohatými a sebevědomými chebskými měšťany a královskými purkrabími však dochází až po zástavě Chebu za panování Lucemburků v roce 1322. Z přívětivé císařské falce se stává gotická pevnost, cizí prvek v organismu středověkého města. Opevnění dosavadní otevřené rezidence bylo pojato a provedeno velkoryse. Nevýrazná mulda východně od paláce a kaple byla prohloubena a v podložní skále byl vyhlouben příkop. Na jeho vnitřním okraji byl položen základ mohutné kamenné hradby. V její základové spáře se vedle zlomků kostí z porušených slovanských pohřbů našly v roce 1997 také střepy vrcholně středověké keramiky 14. století. Také na jižní straně byl hrad opevněn proti městu hradbou a příkopem, přes který vedl padací most do brány, postavené vedle Černé věže. Pravděpodobně v té době byla uprostřed nádvoří vyhloubena 20m hluboká studna. K dalším stavebním pracím došlo po požáru v roce 1472. Tehdy byl románský palác zvýšen o hrázděné obytné patro a k západní straně paláce byla přistavěna hospodářská budova s arkýřem, tzv. Kuchelhaus. Celý hrad byl začleněn do městského opevnění, čímž vznikl parkán s věžemi Mlýnskou, jež stojí dodnes a Skalní, zbořenou 1828. Na základě výnosu císaře Ferdinanda III. byl v letech 1652 - 1673 hrad přeměněn v citadelu a byl obezděn barokní cihlovou hradbou s kasematy. V suterénu paláce byly proraženy další střílny. V roce 1663 sloužil hrad jako městská zbrojnice, ale již 1686 musel být vydán rozkaz k vyklízení sutin. V paláci se v té době totiž pořádaly pravidelné tancovačky soukeníků a pekařů; při jedné z nich se propadla podlaha, pročež musela být obytná část paláce v roce 1740 zbourána. Pak už bylo jen otázkou času, kdy se celý palác stane zříceninou. Po francouzském obléhání Chebu v roce 1742 se ukázalo opevnění města, budované 80 let, jako neúčinné a i hrad ztratil definitivně svou strategickou úlohu. V 18. a 19. století pak sloužil jen jako skládka odpadu a hlíny z likvidovaného městského opevnění. Hned v roce 1745 byly zbořeny hospodářské objekty při západní hradbě. Celá západní polovina hradu zmizela později pod osmimetrovým násypem. Rozpadlý Kuchelhaus byl takto zasypán až v roce 1809. Ve stejné době byl narovnán tok Ohře před Písečnou branou, takže zmizel ohyb, který dal městu české jméno. V roce 1762 odnesla vichřice střechu z kaple, a tak zůstal tento architektonický skvost po dlouhých 56 let vystaven ničivému zubu času. Až v roce 1818 nechal velitel města plukovník von Roll na nátlak chebského profesora Antona Grassolda kapli nově zakrýt šindelovou střechou a patrně také restaurovat. O tom nejsou sice žádné archivní doklady, ale určitě byla tehdy v obou patrech položena nová podlaha, v dolní kapli dvouramenné vstupní schodiště, v horní kapli naopak byl vstupní otvor zazděn a snad byly pískovcem doplněny i některé části klenby a poškozené nebo chybějící hlavice na polosloupech a vítězném oblouku. Jelikož byl zrušen padací most, byla v průjezdu za hlavní bránou zasypána také jáma s rumpálem. V roce 1895 byl zchátralý a rozpadající se hrad předán do majetku města pod podmínkou, že bude udržován jako památka a nebudou zde prováděny takové změny, které by rušily jeho historický charakter. Rovněž nesmí být užíván k účelům, odporujícím duchu památky. Šebesta 1998

 

Provozní doba

Období Dny Čas
1.4. - 31.5.; 1.9. - 31.10. úterý - neděle 09:00 - 17:00
1.6. - 30.6. úterý - neděle 09:00 - 18:00
1.7. - 31.8. pondělí - neděle 09:00 - 18:00
1.11. - 28.2. sobota - neděle 10:00 - 15:00

1.3. - 31.3. sobota - neděle 9:00 - 17:00
 

Vstupné

Vstupné Cena
Dospělí 60 Kč
Děti do 6 let, ZTP/P zdarma
Děti 6 - 15, studenti, důchodci 30 Kč
Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti) 140 Kč
Příplatek za průvodce 20 Kč/osoba

 

Kontaktní údaje

Adresa: Dobrovského 21

Telefon: +420 602 169 298

E-mail: kastelan@hrad-cheb.cz

Web: www.hrad-cheb.cz/cz/

Facebook: https://www.facebook.com/pages/Hrad-Cheb/310650255669207

 

Obrázky

Celkový pohled od SV. Kolem roku 1940

Celkový pohled od SV. Kolem roku 1940

SOkA Cheb F 5, sign. 37-8

Celkový pohled na hrad od JZ. Kolem roku 1900

Celkový pohled na hrad od JZ. Kolem roku 1900

SOkA Cheb F 770, sign. 144-4

Palác a kaple od SV. Kolem 1900

Palác a kaple od SV. Kolem 1900

SOkA Cheb, F 770, sign. 148-13

 
Celkový pohled od SV v roce 1934

Celkový pohled od SV v roce 1934

SOkA Cheb, F 1059, sign. 87-13

Hrad v roce 1900

Hrad v roce 1900

Letecký pohled. 1999

Letecký pohled. 1999

 
Letecký pohled. 1999

Letecký pohled. 1999

Letecký pohled. Kolem 1920

Letecký pohled. Kolem 1920

Situační plán hradu. Grueber 1864

Situační plán hradu. Grueber 1864

 
Situační plán hradu. Stav v roce 1999

Situační plán hradu. Stav v roce 1999

Situační plán hradu. Schürer 1934

Situační plán hradu. Schürer 1934

Mapa hradů historického Chebska. Schürer 1934

Mapa hradů historického Chebska. Schürer 1934

 
Situační plán hradu. Jonas 1911

Situační plán hradu. Jonas 1911

Celkový pohled na hrad od západu. A. Haun kolem roku 1850

Celkový pohled na hrad od západu. A. Haun kolem roku 1850

Hrad v roce 1496. V. Prökl kolem 1840

Hrad v roce 1496. V. Prökl kolem 1840

 
Celkový pohled na hrad od severu kolem roku 1820

Celkový pohled na hrad od severu kolem roku 1820

Celkový pohled na hrad od severu. K. Huss 1808

Celkový pohled na hrad od severu. K. Huss 1808

Cheb v roce 1650-  V. Prökl kolem 1840

Cheb v roce 1650- V. Prökl kolem 1840

 
Hrad kolem roku 1600. V. Prökl kolem 1840

Hrad kolem roku 1600. V. Prökl kolem 1840

Celkový pohled na hrad od SV kolem roku 1820

Celkový pohled na hrad od SV kolem roku 1820

Hrad od SV. Grueber 1864

Hrad od SV. Grueber 1864

 
Celkový pohled na hrad od SV. Kolem 1830

Celkový pohled na hrad od SV. Kolem 1830

Chebský hrad od severu. R. Schlindenbuch 1924

Chebský hrad od severu. R. Schlindenbuch 1924

Chebský hrad od severu v roce 1844. V. Prökl

Chebský hrad od severu v roce 1844. V. Prökl

 
Chebský hrad v roce 1650. M. Merian

Chebský hrad v roce 1650. M. Merian

Chebský hrad od SV. C.W. Diem 1913

Chebský hrad od SV. C.W. Diem 1913

Chebský hrad. M. Rösler kolem 1935

Chebský hrad. M. Rösler kolem 1935

 
Cheb v roce 1572. G. Braun

Cheb v roce 1572. G. Braun

Chebský hrad v roce 1788

Chebský hrad v roce 1788

Chebský hrad od JZ. Šrámek 1927

Chebský hrad od JZ. Šrámek 1927

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

Chebský hrad 2013

 
 

 

Soubory ke stažení

Foto hrad - nádvoří 2010 (882.58 KB, jpg)

 
 
Encyklopedie Cheb

Encyklopedie města Chebu
Přehled 200 nejvýznamnějších památek v Chebu.