Úvod > Historická encyklopedie > Encyklopedie chebských památek > Chebský hrad > Archeologie
Archeologie
Počet zobrazení: 8334
Raně středověké pohřebiště v Chebu Slovanské pohřebiště bylo objeveno v roce 1911 při archeologickém výzkumu, vedeném berlínským architektem Juliem Ernstem Jonasem. Nachází se ve východní části nádvoří mezi dvojitou kaplí a východními kasematy. Studii, shrnující všechny nálezy do roku 1985, vydali roku 1988 společně M. Stloukal, J. Szilvássy a P. Šebesta. Od té doby bylo toto naleziště ještě několikrát zkoumáno. Šebesta 1999
Texty
Siegl 1912
Výzkumy na císařském hradě v Chebu
Úctyhodné pozůstatky staré císařské falce v Chebu s jejím klenotem, světoznámou,ozdobnou, dvojitou kaplí zdobenou ornamenty a s "Černou věží", nejlépe zachovalou a nejstarší stavitelskou památkou Čech, gigantickým, nezničitelným svědkem tolika významných událostí, které se v průběhu tisíce let odehrály v obvodu města i daleko za ním na Chebsku, odjakživa silně přitahovaly pozornost kunsthistoriků. Literatura o těchto stavitelských památkách je proto velmi obsáhlá. Poslední zpracování provedl Otto Piper v druhé části svého díla "Rakouské hrady" (Österreichische Burgen), str. 42 až 65.(1) V nejnovější době se tímto předmětem zabýval architekt Julius Ernst Jonas z Berlína, a je možné prostě říci, že důkladnější a podrobnější pojednání stavebních dějin tohoto hradu, nehledě ještě na výsledky vykopávek, dosud nebylo vytvořeno. J.E.Jonas, který na této látce pracuje již několik let a za tímto účelem opakovaně pobýval v Chebu, měl původně v úmyslu vydat o císařském hradu samostatné monumentální dílo, které mělo vyjít ve čtyřech oddílech. První dva měly obsahovat v obrazovém atlasu vyobrazení a fotografie, posledně jmenovaných asi dvě stě kusů. Na ně měl jako třetí oddíl navazovat text a čtvrtý měl vyložit pokus o rekonstrukci. Na rozdíl od velmi záslužné práce profesora Gruebera z roku 1864, (2) která dává do popředí kunsthistorická pozorování, zatímco snímky jsou pojednány spíše jako ilustrativní výklad, položil Jonas hlavní důraz více na vyměřovací práce. Jeho kresby, v počtu asi osmdesáti, vytvořené kvůli přesnosti ve velmi velkém měřítku, které se dají snadno zmenšit, jsou provedeny tak, že by pro odborníka z jakékoli doby bylo možné představit si hrad tak, jak stál v době výměru, i kdyby již neexistoval. Tato snaha Jonase donutila k co možná nejjednodušší jasné metodě vyobrazení. Ke všem pohledům jsou proto připojeny četné půdorysy a řezy. Celý hrad, stejně jako všechny jednotlivé budovy jsou vyobrazeny ze všech možných pohledů a tento princip byl dodržen i při reprodukci detailů. Veliké potíže občas působilo fotografování. Tak musely být např. k vyfotografování hlavic sloupů oken v paláci přibráni lidé, kteří netrpí závratěmi a umějí šplhat, aby byly tyto ornamenty zvláště vyfotografovány z vnější strany budovy ze značné výšky bez opěrného bodu. Velký počet snímků z dvojité kaple musel být znovu vyfotografován v noci s bleskem, protože se na nich přes použití halačních desek objevily světelné kruhy. Také snímky terénu, které byly s velkou péčí pořízeny s pomocí teodolitu a nivelačních přístrojů, byly velmi náročné. Z důvodů, kterých se hned dotkneme, se ale samostatné vydání tohoto díla, jak je plánoval Jonas, prozatím neuskutečnilo. V roce 1909 se totiž "Německý spolek pro vědu a umění" (Deutsche Verein für Kunstwissenschaft), stojící pod záštitou německého císaře dozvěděl o zde popsaných pracích a na jeho objednávku začal profesor dějin umění na bonnské univerzitě, tajný vládní rada dr. Paul Clemen jednat s Jonasem. Poté co si Clemen prohlédl Jonasovy práce, dal zmíněnému spolku podnět, aby se vydání práce pana Jonase ujal. Na generálním sjezdu v Drážďanech, který se konal pod předsednictvím generálního ředitele pruských muzeí, jeho excelence skutečného tajného vrchního vládního rady dr. Wilhelma Bode, a který navštívili vynikající vzdělanci v umění, mezi nimi c.k. generální konzervátor v Čechách, profesor dr. Dworzak z Vídně, bylo přání navrhovatele vyhověno a zároveň bylo domluveno zahájení obsáhlých vykopávek na císařském hradě v Chebu, jejichž vedoucím byl stanoven architekt Jonas. Architekt Jonas byl konečně vyzván, aby návrhy, týkající se těchto vykopávek, předložil c.k. Centrální komisi pro umělecké a historické památky ve Vídni. Začátkem února 1911 zaslal odpovídající spis a nato byl koncem dubna centrální komisí oficiálně vyzván, aby neprodleně s vykopávkami začal. Poté, co byl v přítomnosti profesora dr. Clemena, vyslance Centrální komise a architekta Jonase projekt vykopávek, na nějž ministerstvo práce uvolnilo 5000 a městská obec Cheb 1200 K, ještě jednou na místě v Chebu projednán, bylo 23. května energicky započato s výkopovými pracemi a s ohledem na Valdštejnské slavnostní hry, konající se 29. a 30. července, a s nimi související stavbu tribuny na území hradu, byly provedeny ve dvou úsecích. V době před slavnostními hrami se pan Jonas zabýval výkopy v prostoru jižně od dvojité kaple a okolo ní a zároveň také výkopy uvnitř ohradních zdí paláce. Po slavnostních hrách následovaly výkopy na západním území hradu. Mnoha návštěvníkům našeho císařského hradu je z vlastního pozorování, jiným zase, kteří se tímto předmětem zaobírali, z Grueberových a Piperových výkresů známo, že ze zdi celé západní strany dvojité kaple ve výšce asi dva metry vyčnívají vzporníky, a to na severní stěně dva, na východní stěně čtyři a na západní rovněž čtyři, všechny ze žuly a směrem dolů zakroužené. Tyto vzporníky byly zjevně určeny k tomu, aby nesly galerii, která měla podle dosavadního všeobecného názoru vést jen kolem západní poloviny dvojité kaple. Jednak romantický, dnes zčásti zazděný, zčásti okenní rozetou opatřený vstupní portál v horním patře na západní stěně dvojité kaple a blízká vzdálenost paláce šikmo naproti na druhé straně vedly ke všeobecnému názoru, že zmíněná galerie musela tvořit přirozený spoj mezi kaplí a palácem. Jaký účel měla část galerie, vedoucí k prostředku jižní stěny kaple, stále nebylo jasné. Piper byl asi první, kdo vyjádřil názor, že tato galerie nemohla bezúčelně končit uprostřed jižní stěny. Vyslovil proto velmi podloženou domněnku, že jižně od dvojité kaple pravděpodobně rovněž stály důležité budovy, jejichž obyvatelé galerii používali stejně jako obyvatelé paláce jako přístupovou cestu k horní kapli. Jonas vycházel při svých výkopech jižně od dvojité kaple ze stejného hlediska a pokusil se vyhloubením příkopů, a to paralelně k jižní stěně, směrem z východu na západ, narazit na případné základy. První pokusný příkop byl nejprve položen asi dva metry v naznačeném směru. Takto chtěl Jonas nejdříve zjistit, zda hledaná budova stála tak blízko dvojité kaple, že její galerie mohla mít druhou podpěru na vzpornících, umístěných na severní stěně příslušné budovy, nebo, což bylo pravděpodobné, zda byly k nesení galerie určeny pilíře popřípadě sloupy; v tomto případě by hledaná budova musela stát jižně ve větší vzdálenosti nebo východně od poslední podpěry galerie. Tento první pokus se ukázal být natolik úspěšný, že byla brzy nalezena jedna z domnělých podpěr sloupů, na které kdysi nepochybně spočíval dřevěný sloup, který podpíral vnější hranu galerie. Pak byla prozkoumána všechna místa na zemi, odpovídající vzporníkům na dvojité kapli a, jak se dalo předpokládat, byly i zde nalezeny podklady pro dříve stojící sloupy. Při prodloužení pokusného výkopu na východ a potom dále na sever a okolo celé kaple narazili v určitých odstupech na kamenné podklady, které byly zjevně rovněž určeny k tomu, aby nesly dřevěné pilíře. Z uspořádání těchto kamenných podkladů vyplynulo s jistotou, že galerie vedla okolo celé kaple. Tato galerie možná vedla k ochozu na okružní zdi, jen jeden metr vzdálené od kaple, protože po odečtení o mnoho mladší vrstvy zdiva má horní hrana východní okružní zdi stejnou výšku jako horní hrana vzporníků. Při vykopání prve zmíněného příkopu, od východu na západ, nebyly zbytky zdí nalezeny, naproti tomu byly v hloubce asi 1.25m poblíž středu jižní stěny kaple objeveny čtyři nepravidelně na sebe naházené lidské kostry, které v každém případě pocházeli z mladší doby, protože lebka jedné z těchto koster vykazovala průstřel. Protože základy budovy, která měla domněle stát jižně od kaple, nebyly v prvním pokusném výkopu nalezeny, byl proveden druhý výkop, paralelně k jižní stěně dvojité kaple ve vzdálenosti asi sedmi metrů a badatelé se pokusili zde kopat až na skálu. Také zde narazili v hloubce asi 2.80m v půdní vrstvě, která se na rozdíl od naproti ležící hlinité dá charakterizovat jako humusoidní, na lidské kostry, z nichž jedna byla zakryta těžkou, hrubě otesanou kamennou deskou z fylitu . Pod vrstvou humusu, silnou asi 60cm, byla jílovitá půda o síle asi 1m a pod ní skála. Potom byl první vytvořený výkop, ležící blíže kapli, dále prohlouben a zde byly opět nalezeny lidské kostry a opět jedna hrubě opracovaná náhrobní deska, tentokrát ze žuly. Je pozoruhodné, že zatímco prve jmenovaný fylit pochází z území hradu, žula se vyskytuje až dále, zhruba v okolí Hazlova. Ti, kdo své mrtvé poctili takovými náhrobními kameny - ty ležely v obou a i dalších případech jen několik centimetrů nad kostrami - museli materiál k hrobům dopravit s velikou námahou. Hledané základy budovy ale stále ještě nebyly nalezeny, oproti tomu byl na jednom místě, asi 60 cm pod úrovní nádvoří, objeven fragment cihlového obkladu, uloženého do vápna, který zjevně sloužil jako vnitřní dláždění. Jonas nyní pátral jižním směrem dál, přičemž naproti nynějšímu (jedinému) vchodu do kaple odbočil před druhým výkopem a kvůli stromům, které zde stojí a které musely být ušetřeny, vykopal v severojižním směru štolu, která sahala až ke zděné ohradě kasemat. Od středu této štoly vedly potom dvě větve, jedna na východ až k východní okružní zdi, druhá na západ až k cestě vedoucí pod hradní vstupní bránou k dvojité kapli. Celá štola měla pak tvar kříže. Ani v této štole nebyly nalezeny žádné zbytky zdiva. Znovu zde narazili na v popsané vrstvě humusu, v hloubce od 2.80 do 3.00m na lidské kostry, které byly uloženy podle zcela určitého schématu a s dříve popisovanými kostrami, nalezenými jen 1.25m pod úrovní, neměly nic společného. Většina jich ležela volně v zemi, na několika spočívaly náhrobní desky již zmíněného druhu. Na jedné vyzdvižené desce byl v horní třetině také zřetelný vytesaný kříž. Všechny kostry ležely natažené na zádech, obličejem směrem na východ, s rukama přiloženýma k tělu. Celkem zde mohlo být pohřbeno ke třem stům těl, která podle velikosti a stavu kostí patřila dospělým i mladším osobám. Zda byla pohřbena v dřevěných rakvích je sporné. Dřevo totiž v půdě tleje velmi rychle a smísí se s ní. Stáří koster se nedalo zjistit. Podle výroku lékařů zde mohly ležet sto let i několik staletí. U několika těchto koster byly nalezeny kousky dřevěného uhlí a několik silně zrezivělých kruhů, celkem šest kusů. Tři z nich se zahnutým koncem ve tvaru písmene S byly záušnice. Dva kusy se zašpičatělými konci byly nejspíš náušnice, konečně šestý byl asi prsten. Jen u jedné záušnice se dalo zjistit, že je ze stříbra, zatímco u všech zbylých nedal kov přesně zjistit, aniž by byl poškozen. Odborník vyslovil domněnku, že by mohly všechny být ze stříbra. Všechny kruhy byly uloženy ve zdejším muzeu. Také při dalších výkopech v kapli samotné a pak také v úzkém prostoru mezi kaplí a jižní stěnou paláce byly znovu objeveny kostry, všechny v charakteristické poloze jako shora zmíněné. V presbyteriu kaple byl také nalezen zbytek zdivy, které pravděpodobně neslo oltářní stůl, a pod tímto zdivem vyčnívaly opět dolní končetiny kostry. Skutečnost, že tato kostra ležela níže než základové zdivo kaple, připouští jako podložený závěr, že se celé pohřebiště táhlo přes území pod kaplí, které zde dříve klesalo a je proto starší než samotná kaple, jejíž zřízení spadá do druhé poloviny dvanáctého století, neboť roku 1213 je poprvé písemně zmíněna.(3) Na žádost pana Jonase byl do Chebu c.k. Centrální komisí pro umělecké a historické památky ve Vídni poslán pro ohledávání nálezů povolaný konzervátor, inspektor průmyslových škol, profesor Franz Wilhelm z Plzně, nejvíce známý svými výzkumy křížových kamenů, kvůli shlédnutí pohřebiště a také mezitím v paláci objeveného zbytku zdiva, ke kterému se později vrátím. Franz Wilhelm výsledky svého pozorování spolu se svým znaleckým posudkem již zveřejnil v Chebských novinách (Egere Zeitung) ze 16. července 1911, č. 160 a v časopise Naše Chebsko (Unser Egerland), 15. ročník sešit 9, 11 a 12.(4) Profesor Wilhelm se z nalezených kruhů a koster, zejména z pokřivené části páteře, odkryté v kamenném podloží, co nejpřesněji stanovit stáří pohřebiště. Ve svém článku: "Dějiny chebských městských hodin" (Geschichte der Egerer Stadtuhr) v Chebské ročence (Egerer Jahrbuch) 1904, který profesor Wilhelm rovněž otisknul v sešitě 10 zmíněného časopisu v příslušném oddíle, jsem také psal, že císař Friedrich Barbarossa s sebou na svých cestách stále vozil šaška a z východu přivezeného lva, kteří oba podle kronik našli v Chebu smrt. Jako památku na tuto událost pak prý rada nechala, ovšem v pozdější době, na hodiny na věži umístit, jak vyprávějí kronikáři, šaška a lva, který pokaždé při začátku novoluní po několik minut vydával řev, který bylo možné slyšet v celém městě, zatímco mužík kýval hlavou a pohyboval berlou. Z výdajových knih jsem pak zjistil, že výdaje za lva, řvoucího v novoluní ("Prummende Leven, wann der Mondt New wird"), za "Platzpelg zum Löwengeschrey", za "Pfeufenwergk zum Lewen" atd. a za mužíka ("Mandl") sahají od roku 1481 (hodiny na věži jsou zmíněny již roku 1427) až do roku 1733. Další výdaje za obě tyto pozoruhodné mechanické postavy už se potom neobjevují. Wilhelm se domníval, že tato část páteře patřila onomu lvu. Poslal tento fragment na zvěrolékařskou vysokou školu ve Vídni, odkud pak šel do anatomického ústavu univerzity tamtéž a kde obě katedry shodně došly ke znaleckému posudku, který mi profesor Wilhelm laskavě poskytl v opisu, že tato páteř patřila hrbatému člověku, nejspíš mužského pohlaví, který asi ležel v zemi po několik staletí, což ale "musí být bráno s obezřetností, protože rozhodující roli hraje stav půdy, navrstvení , vlhkost atd." Wilhelm pak ve své poslední stati v sešitě 11 a 12 jmenovaného časopisu vyslovuje domněnku, že ona pokřivená páteř patřila zmíněnému šaškovi. To je samozřejmě otevřená otázka. Fakt, že hrbatí lidé žili ve všech dobách této domněnce na váze nepřidává. Ústně i písemně byl z mnoha stran vysloven názor, že otevřené pohřebiště pocházelo z "šerého dávnověku", rovněž že se jedná o staré "slovanské hroby". Nikdy ale nebude zjištěno nic jistého. Cheb je a zůstane v mnoha ohledech, jako i v tomto, město záhad. Podle mého názoru - vyslovuji tedy jen domněnku - je ono pohřebiště první křesťanský hřbitov z 11. a 12. století. Tuto domněnku opírám o následující zmínky: 1. U pohanských hrobů byly zpravidla nacházeny "závdavky", což není tento případ. Nalezené kruhy měly na sobě mrtvoly samy. Celkový způsob pochování: poloha mrtvých obličeji k východu, položení oněch náhrobních desek, odpovídá křesťanskému pohřebnímu kultu. Nadto nese jeden náhrobek zcela zřetelně znak kříže. Wilhelm jej považuje za "náhodný útvar". Je ale přesně vidět, že kříž, do výšky i do šířky cca 0.25m, je vytesán jakýmsi nástrojem, což potvrdili i znalci. V určité vzdálenosti od kamene, který je postaven na východní okružní zdi, se kříž objevuje ještě zřetelněji, ze všeho nejzřetelnější je na fotografii. Je k rozpoznání na první pohled. Technika zpracování náhrobních desek, která se v pozdější době vyvinula do zcela zvláštního a pro dějiny umění a kultury tolik významného sochařského odvětví, nebyla v té době v Německu ještě natolik vyvinutá, aby byla věnována zvláštní péče, skoro bych řekl umění, výrobě těchto desek. Tak také nalézáme na nejstarších náhrobcích v klášterech Dolního Rakouska, ve stejné podobě a tvaru jako na náhrobcích nalezených v Chebu, zpočátku jen kříž. (5) 2. V 11. a 12. století byl Cheb, které je jako krásné město poprvé zmíněn roku 1061, v majetku Vohburgů. Není jen pravděpodobné, nýbrž podle udání několika historiků jisté, že Vohburgové, kteří se zvali markrabata z Vohburgu, Chamu, Chebu a Neumarktu, měli v Chebu, stejně jako ve Vohburgu atd., hrad, který možná stál zde na západním území hradu. Ve značné hloubce byly skutečně objeveny silné základové zdi, a myslím, že se nemýlím, když vyslovím domněnku, že tato markrabata postavila, možná na tom samém místě, kde byla později postavena dvojitá kaple, na tomto terénu, který se zde, jak dokázaly vykopávky, svažoval - pohřebiště se přeci táhlo i dále pod dvojitou kapli - také kapli. 3. Město bylo tehdy malé a omezovalo se jen na Jánské náměstí a na uličky vedoucí ke hradu, Jánský kostel, který určitě stál již v 11. století, nabízel pro pohřbívání mrtvých málo místa, rovněž prostor okolo kostela nebyl kvůli průchodnosti cesty nijak velký, bylo tedy nasnadě pohřbívat mrtvé na nedaleké hradní vyvýšenině v oné staré kapli a okolo ní. 4. Znovuosídlení území Chebu Němci se uskutečnilo okolo let 1003 a 1004. V této době byli již jeho obyvatelé kristianizováni. Zvyk Lužických Srbů, kteří dříve toto místo obývali, nosit záušnice, mohl, což připouští i Wilhelm, přetrvat u křesťanského obyvatelstva. 5. Zprávy o pohřbech na hradě nejsou k dispozici. pokud byly, shořely při velkém požáru města roku 1270, kterému padl za oběť i archiv. Záznamy o pohřbech v městském farním kostele Sv. Mikuláše a v klášterech františkánů, dominikánů a křížovníků pocházejí až z konce 14. století. V této době bylo ale toto staré pohřebiště dávno zapomenuto, protože při zbožnosti Chebských by jinak nebylo vysvětlitelné, že zde na tomto posvěceném místě byl zřízen "taneční parket", který sloužil děvečkám a čeledínům k obveselení po ukončené senoseči.(6) Nyní se vracím zpět k vykopávkám a dostanu se k výsledkům nálezů v paláci.Vzporníky, vystupující zde uvnitř, nad přízemím, ze zdiva obou podélných zdí (severní a jižní stěny) na jedné straně, na druhé straně velká vzdálenost (asi 9 m) mezi oběma těmito zdmi, dále některými skutečnostmi podložený předpoklad, že toto přízemí asi nebylo rozděleno na velké množství komor, spíše sestávalo jen z jedné nebo dvou místností, přiměly Jonase hledat základy pilířů, které měly podepírat strop sálu. Ve středové linii přízemí bylo skutečně nalezeno šest takových podezdívek pilířů, z nichž byla každá pokryta žulovou deskou. Kromě toho zde byla přibližně uprostřed místnosti nalezena příčná zeď, z čehož je jasné, že celý prostor byl rozdělen na dvě velké místnosti. Dále zde bylo odhaleno ještě šest velkých kruhových, z velké části cihlových základů, a to čtyři v rozích západní a dva ve východní polovině. Nebyly příliš hluboké a jejich účel nelze objasnit. Možná, že na nich byly vězeňské kobky nebo sýpky, tak jak byly stavěny na starých statcích. Ohledací protokol o stavebním stavu hradu, uchovávaný v archívu, který byl sepsán roku 1654 s pomocí odborníků, nijak tyto základy neobjasňuje. Podle tohoto protokolu zde tehdy byla jen sklepení a stáje. Kromě toho byl podle tohoto spisu hrad až po střechu úplně zachován, ve všech částech ale velmi zchátralý. Komise se vystavovala nebezpečí, že se na některých místech propadne. Konečně Jonas také uprostřed západní poloviny paláce odhalil okolo zde vystupující části skály téměř kruhovitě uspořádané kameny a v jejich blízkosti nalezené stopy po ohni dovolují domněnku, že se jedná o "obětní místo kmenu, který zde žil v šerém dávnověku", jak předpokládá profesor Wilhelm. Já alespoň jsem zde v neuspořádaně ležících kamenech žádné pohřebiště nerozpoznal. Byly provedeny další výkopy v kasematech, západně od černé věže a tam bylo pod podlahou odhaleno několik zděných cihlových pilířů. I zde zatím objasnění vázne. Potud výsledky před Valdštejnskými slavnostními hrami. S ohledem na tyto hry musela být velká část odkrytých ploch a výkopů opět zasypána. Zasypány nebyly štoly vedoucí pohřebištěm. Ty jsou ještě dnes přístupné padacími dveřmi, zarostlými travou. Také v paláci byla odkrytá místa zasypána jen tak, že zůstává vidět horní hrana odhalené příčné zdi, šesti zděných kruhů a domnělé "obětní místo", takže si návštěvník hradu může udělat jasnou představu o rozdělení tohoto přízemí a původní výšce jeho podlahy. Veškeré stromy a křoviny, které vyrostly dokola na základech zdí paláce a které zapustily své kořeny také do spár zdiva, což se mohlo stát osudným, byly všechny odstraněny. Po Valdštejnských slavnostních hrách začal Jonas s prozkoumáním severního hradního území, navazujícího na palác a na něj navazujícího západního území. Tyto průzkumy, které musely být provedeny čistě hornickým způsobem, v současné době (polovina listopadu), stále ještě probíhají, do poloviny prosince ale budou ukončeny, neboť již bylo započato se zasypáváním jednotlivých cest. I na tomto území přinesly výkopy velice cenné a zajímavé výsledky. Na území bezprostředně sousedícím s palácem byla objevena celá kuchyně a tři vedlejší místnosti. Ve všech čtyřech místnostech bylo nalezeno cihlové dláždění v dobrém stavu. Také kuchyňský krb s "peklem" vybíleným na všech čtyř stranách, byl dobře zachovalý. Byly zde také nalezeny střepy kachlů z kamen, jejichž sestavení již není možné. Jen s velkým úsilím jsem z těchto střepů mohl sestavit pouhou část jednoho kachle. Na něm stálo napsané v oblouku: "DV SOLST VATER UND MVTTER EHREN, AVF DAS ES DIR..." (budeš ctít otce svého a matku svou...). jednotlivá slova na dalších střepech ukázala, že kamnář chtěl zvěčnit deset božích přikázání. Podle provedení písmen spadá výroba kamen do doby sklonku 16. století. Tato vykopaná kuchyně mohla být tou, kde byl rytmistr Neumann, který sem utekl onoho osudného večera 15. února 1634, ubit, zatímco jeho druzi Trčka, Kinsky a Illo našli smrt v jídelním sále, sousedícím s banketním sálem (ne v banketním sále, což je častá domněnka). Jonas dále prohloubil v západní části dvě šachty, spojil je pod zemí se štolami a narazil i zde v hloubce asi 12 m na silné základy, které sledoval po celém jejich rozsahu. Tyto základy patří rozhodně do velmi ranné epochy, je možné, že to byly základy zničeného hradu Vohburgů. Jistě nám k tomu podá uspokojivé vysvětlení pan Jonas ve svém plánovaném velkém díle o chebském císařském hradě. Ve značné hloubce zde bylo se sutinami nalezeno razítko šedé barvy o velikosti a tloušťce dvojtolaru, na kterém je ve vytečkovaném kruhu zvíře podobné draku v romantické stylizaci. Hmota tohoto razítka je asi mastek. Na závěr budiž ještě zdůrazněno, že veškeré výkopové práce, které jsem denně sledoval, představují i z technického hlediska vysoce úctyhodný výkon, o kterém si laik obecně nemůže udělat správnou představu. Tato metoda výkopu pomocí šachet a štol je v naší oblasti zcela nová, ovšem většinou také ne potřebná. Zde byla nutná ze dvou důvodů, jednak kvůli krásným stromům a pak také proto, aby nebylo vyváženo příliš mnoho suti, jejíž uložení na nádvoří připravilo nemalé potíže. Nakonec se architekt Jonas, který se již dříve ne bez značné finanční oběti naším hradem zabýval, může ohlédnout za velmi významnou prací, kterou archeologii a vědě o umění prokázal velkou službu. --------- 1) Vídeň 1902 u Alfreda Häldera 2) "Císařský hrad v Chebu a památky přilehlé této stavbě" (Die Kaiserburg zu Eger und die an dieses Bauwerk sich anschließenden Denkmale) od Bernharda Gruebera. Vydáno Spolkem pro dějiny Němců v čechách (Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen). Praha a Lipsko 1864. 3) podle listiny ze 12. července slibuje 1213 Friedrich II. pod přísahou, že v kapli zachová majetek a práva římské církve. "Acta sunt hec anno MCCXIII, ind I. Data in capella in castro Egre". Pertz, Monumenta Germaniae, leges IV, 225, pozn. 1; Boehmer, Reg. imp. V, č. 707, str.253. 4) vydavatel a redaktor Alois John v Chebu. 5) dr. Karl Lind, Zur Kenntnis mittelalterlicher Grabdenkmal in Österreich (K poznatkům o středověkých náhrobcích v Rakousku) (6) P. Anton Grassold, Beschreibung der alten Burg zu Eger (popis starého hradu v Chebu), Cheb 1831, str.18 Dodatek Teprve v posledních týdnech, poté, co byl předchozí článek již zaslán do redakce, provedl pan architekt Jonas jako závěrečné práce výkopy na nádvoří. Jak vidíme na našem plánku, je toto nádvoří ohraničeno na jihu černou věží a vstupní branou, na západě budovou, na severu palácem a na východě dvojitou kaplí a výše popsaným pohřebištěm. I v tomto prostoru byly na několika místech nalezeny významné základy. Těsně u (vnější) stěny paláce bylo odhaleno opět ono kruhové zdivo, podobné tomu v podzemí paláce. Toto vnější zdivo leželo ovšem značně výše než ony základy v paláci. Vpravo a vlevo od této zdi byly opět nalezeny jednotlivé zbytky základového zdiva a nosníků klenby. Několik kroků odtud, kde je na našem plánku naznačeno vyklenutí nasypaného terénu, byla v hloubce jednoho metru objevena místnost o ploše asi dvou čtverečných metrů, bez oken, s dobře zachovaným vchodem, jehož postranní zdi byly postavené z žulových bloků. Toto pečlivé vypracování vstupu poukazují na to, že tato místnost asi nebyla používána jako sklep, ale k jiným účelům. Na obou postranních stěnách, jeden a půl metru nad podlahou, jsou vidět dva odpovídající si kruhové otvory, ve kterých byl v každém případě zasazen trám; oba rohy, ležící směrem k paláci jsou zakroužené a nesou stopy po sloupech, které zde stály. Z této místnosti, tedy od vstupu, byla odkryta krátká zděná chodba, ke které mohlo vést schodiště. V sutinách před vchodem byly nalezeny dva zrezivělé klíče, jeden značně velký. Podle vší pravděpodobnosti sloužila tato místnost jako vězení. Poblíž oné zmíněné zděné chodby byla konečně objevena základová zeď o šířce 1,90 m a tato zeď mohla být o stále stejné síle sledována až k černé věži. Kousek před ní skončila. Příčné zdi nebyly vidět. Stojíme zde opět, jako u jiných výsledků vykopávek, před hádankou. Ze strany městské rady byl dán podnět, aby zvláště zajímavé vykopané předměty nebyly znovu zasypány, nýbrž aby byly odpovídajícím způsobem zajištěny do budoucnosti a byly zpřístupněny, závěr, s kterým musí v každém případě souhlasit všichni znalci.
Siegl 1912
Šebesta 1999
Raně středověké pohřebiště v Chebu
Slovanské pohřebiště bylo objeveno v roce 1911 při archeologickém výzkumu, vedeném berlínským architektem Juliem Ernstem Jonasem. Nachází se ve východní části nádvoří mezi dvojitou kaplí a východními kasematy. Studii, shrnující všechny nálezy do roku 1985, vydali roku 1988 společně M. Stloukal, J. Szilvássy a P. Šebesta. Od té doby bylo toto naleziště ještě několikrát zkoumáno. 1993 - nález záušnice v jižní části nádvoří vedle základu jižní předštaufské věže. Pravděpodobně se jedná o ztracený předmět. - Výkop na severní straně kaple až k základům, k nimž byla položena odvodňovací drenáž. Zde se nacházely pouze roztroušené lidské kosti. 1995 - Při západní stěně kaple tři hroby: horní část kostry se dvěma záušnicemi u lebky a prstenem na pravé ruce. Dolní část pohřbu je zničená základem kaple. Pod tímto hrobem byl další pohřeb, u jehož nohou ležela mrtvolka dítěte. 1997 - v březnu výkop u východní hradby; tři vrstvy pohřbů v superpozici, střepy, železný klíč, dále základový vkop hradby s keramikou 14. stol. 1997/98 - v zimě výzkum uvnitř kaple: 1. V severozápadním koutě pod schodištěm pohřeb s hradištní keramikou, porušený novodobým výkopem vedle základu schodiště. 2. V severní sakristii 90 cm široká kamenná zeď rovnoběžná se severní zdí kaple; mezi oběma základy byly roztroušené lidské kosti. 3. V jižní sakristii hrob velmože se slovanskou keramikou a ostruhami na nohou. 1998 - U obou východních rohů kaple sondy až na podloží. Porušené hroby ve 4 vrstvách, u nich zřídka keramické střepy. Podél jižní zdi kaple byla v srpnu v souvislosti s hloubením odvodňovacího kanálu vykopána plocha o šířce 2m až k základům kaple. Přitom bylo odkryto množství pohřbů ve třech vrstvách. Ve třech případech byly na žlutém podloží zjištěny otisky dřevěných desek (nebo rakví). Před vchodem do kaple ležela mramorová náhrobní deska, zakrývající dětský pohřeb. Jiný náhrobek je zazděný v základu jihovýchodního nároží kaple. 2-4 m západně od kaple leží další dva nevyzvednuté náhrobky. Nejspodnější ze tří pohřbů v sousedním hrobě nese některé znaky, které by bylo možné vyložit jako projev vampyrismu; kostra je totiž bez hlavy a na hnátech leží kameny. Na celém pohřebišti byly zjištěny následující skutečnosti: 1. Všechny kostry leží orientované hlavou k západu. 2. U některých pohřbů, ležících na podloží, byly stopy po dřevěné desce (rakvi). 3. U všech nebožtíků se nacházely drobné uhlíky 4. Všechny pohřby jsou bez milodarů; jen některé ženy měly u hlavy záušnice či na ruce prsten. 5. V jediném případě (v jižní sakristii dolní kaple) byly na nohou nebožtíka ostruhy. 6. I v zachovalých hrobech se nachází množství roztroušených kostí z porušených starších pohřbů. 7. V blízkém okolí dvojité kaple se našlo zatím 12 náhrobních kamenů 180x60 cm (jeden je zazděný v základech kaple); tři z nich mají vyryté znamení kříže. 8. Celá plocha pohřebiště byla překrytá 30-100 cm silnou vrstvou sterilního žlutého jílu. Datování: Nejmenší záušnice jsou typologicky datovatelné do 2. poloviny 10. stol. (č. 6, 7, 21, 22, 31, 36). Všechny ostatní (č. 1, 5, 8-20, 23, 24, 33, 34, 37, 38, 39) náleží do 2. poloviny 11. stol. a velké (č. 2, 3, 4, 25, 26, 32) až ke konci 11. stol. (Turek 1950, 433; Krumphanzlová 1974, 50-63). Prsten č. 29 je analogický třebeňskému, který Turek (1950, 426, obr. 18) datuje do přelomu 10. a 11. stol. Prsten č. 30 z hrobu 1/1985 je podle Turkovy chronologické řady datovatelný do konce 11. stol., avšak dvě záušnice z téhož pohřbu (č. 23, 24) by pocházely z konce 50. let 11. stol. Tento rozdíl lze vysvětlit tím, že asi šedesátiletá žena nosila své záušnice dobrých 40 let, zatímco prsten dostala až nedlouho před svou smrtí. Turkova logicky sestavená typologická řada záušnic sice může pomoci datovat chebské kostrové pohřebiště, ale naopak není možné pomocí strategrafie tuto teorii podpořit. Keramika z hrobových zásypů je středo- a mladohradištní, tj. od poloviny 9. do počátku 12. stol. Konec trvání pohřebiště lze tedy historicky spojit s nástupem štaufských kolonistů ve 12. století.
Literatura: Gnirs, A. 1933: Bericht über die Ergebnisse der archäologischen Grabungen auf der Burg zu Eger in der Zeit vom 10. Oktober bis 27. Oktober 1933. Mit einer Planskizze. Fundbericht Nr. 2722/33 im Archiv ArÚ AV ČR Praha Grueber, B. 1864: Die Kaiserburg zu Eger und die an dieses Bauwerk sich anschliessenden Denkmale. Praha Jonas, J.E. 1912: Bericht über die Ausgrabungsarbeiten auf der Kaiserburg zu Eger im Jahre 1911. In: Jahrbuch d. Kunsthist. Inst. d. K. k. Zentralkommission f. Denkmalpflege, Heft I-IV, Wien Knor, A. 1933: Cheb-hrad. Výzkum říjen 1933. Fundbericht Nr. 2547/33 im Archiv ArÚ AV ČR Praha Krumphanzlová, Z. 1971: Počátky křesťanství v Čechách ve světle archeologických pramenů - Die Anfänge des Christentums im Böhmen im Lichte der archäologischen Quellen, Památky archeologické LXII, 406-456 Krumphanzlová, Z. 1974: Chronologie pohřebního inventáře vesnických hřbitovů 9.-11. věku v Čechách - Die Chronologie des Inventars aus Dorffriedhöfen des 9.-11. Jh. in Böhmen. In: PA LXV, 34-110. Praha Pospíchalová, O. 1970: Výzkum na chebském hradě. Fundbericht Nr. 3224/70 im Archiv ArÚ AV ČR Praha Schürer, O. 1934: Die Kaiserpfalz Eger. Berlin Schürer, O. 1934a: Geschichte von Burg und Pfalz Eger. München Stloukal, M., Szylvássy, J., Šebesta, P. 1988: Die slawische Gräberstätte auf der Kaiserburg in Cheb (Eger). In: Památky archeologické LXXIX, 390-423 Šebesta, P. 1976: Muzeum v Chebu. Katalog archeologické sbírky - Das Museum in Cheb. Katalog der archäologischen Sammlung, in: ZČSSA XVIII/1, 1-20. Praha Šebesta, P. 1984: K sídelnímu vývoji Chebu. In: Urbes medii aevi, 87-95. Praha Šebesta, P. 1992: Stadtarchäologie in Cheb (Eger). In: Vorträge 10. Niederbayerischer Archäologentag, 101-111. Deggendorf. Šebesta, P. 1993: Podoba chebského hradu v době Valdštejnovy Tragedie. In: Sborník Chebského muzea, 3-8. Cheb Šebesta, P. 1997: Archäologische Forschung der Kaiserburg zu Eger. In: Z pravěku do středověku, 197-203. Brno Turek, R. 1950: Slovanské osídlení Chebska. In: Obzor prehistorický XIV.
Praha Šebesta 1999
Šebesta 2000
Románská kaple v Chebu
Archeologický průzkum v rámci celkového restaurátorsko-historického průzkumu dvojité románská kaple Chebského hradu, vyžádaného majitelem objektu Městem Chebem, jsem provedl částečný archeologický výzkum kaple sv. Martina, t.j. dolní kaple, kterým jsem navázal na výsledky staršího průzkumu z prosince 1997 a února 1998. Výzkum se zaměřil na severní polovinu lodi a hlavním cílem bylo ověřit existenci a zjistit průběh základů starší sakrální stavby, pozorované již v roce 1997 v severní sakristii. Výsledkem práce je celkový plán všech dosavadních i neevidovaných a nedokumentovaných výkopů, jak byly zjištěny v průběhu výzkumných prací. Konkrétně pod schodištěm do horní kaple bylo v roce 1997 konstatováno novověké narušení v 18. či 19. století, které vypadalo jako vkop pro základ schodištní stavby, dále pak v sondě 1/2000 je patrný novodobý výkop asi z roku 1960, který porušil sledované základové zdivo a tři paralelně ležící slovanské pohřby (H1 - horní část, H2 - dolní končetiny, H3 - kromě hlavy celý). Sondy arch. J. Jonasa z roku 1911 a revizní výkopy prom. hist. O. Pospíchalové z let 1967-8 jsou zanesené podle dochované nebo publikované dokumentace. Součástí této zprávy jsou hlavní poznatky z archeologického výzkumu 1997/8. V příloze je kopie zprávy o radiouhlíkovém datování vzorků organických hmot od Prof. ing. Jana Šilara, DrSc., vedoucího laboratoře Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty UK, z května 2000. Rozbor vzorků malty je součástí samostatné technické zprávy restaurátorsko - historického průzkumu autorů Jiřího Novotného (akademický sochař), ing. Petra Justy (technologie restaurování) a akademického sochaře Jiřího Živného a jejich spolupracovníků z dubna 2000. 1. Archeologický výzkum kaple sv. Martina 1. 2. - 6. 3. 2000 1.1. Sonda 1/2000 v SV koutě severní lodi. Touto sondou bylo odkryto pokračování kamenného základového zdiva, zjištěného již v únoru 1998 v severní sakristii. Tato zeď o síle 90 cm se směrem k západu mírně vzdaluje od paralelní severní obvodové zdi hradní kaple. Krátké přerušení základu bylo způsobeno neznámou a nedokumentovanou archeologickou sondou asi z roku 1960, jak dokládá hořčičná sklenička s nálepkou dysneyovského trpaslíčka Štíska nalezená na dně výkopu u základu S stěny kaple. V prostoru mezi oběma základy jsou zbytky dvou pohřbů, patřících staršímu slovanskému pohřebišti (H1, H2). Oba tyto pohřby byly rovněž porušené neznámým výkopem v roce 1960. Přibližně ve stejné době bylo kopáno podél východního závěru lodi. Při tom byl zničen až na lebku celý hrob H3 a archeologická situace jižně od základu objevené zdi starší stavby. Sonda 1/2000 končí na západní straně pod prvním stupněm schodiště do horní kaple, jehož základ (spodní schod) nedosedá na korunu odkrytého staršího základového zdiva. To znamená, že schodiště bylo budováno až po zboření této zdi a částečném přesypání koruny zbylého základu humusem. 1.2. Sonda 2/2000 sleduje odkryté základové zdivo mezi oběma severními sloupy až do jeho ohybu směrem k jihu u pilíře schodištní klenby. Základ západního závěru dosahuje šířky 2m. Na tomto rozšířeném základu stojí severozápadní sloup. U obou sloupů jsou odkryté dvě starší podlahy: gotická dlažba z pálených cihlových dlaždic 17x17 cm, položená do světlé hubené malty na původní románské podlaze, která je litá maltová a v těchto místech leží prakticky přímo na povrchu podložní skály. V koutě u odkrytého základu byla již do podložní skály zahloubená 60 cm hluboká jáma, ve které bylo umístěné ossarium. Před základem severovýchodního sloupu se nachází horní část hrobu (H4), porušeného základem sloupu. Zůstala zachovaná lebka, klíční kosti, krční obratle a paže, přičemž levá částečně zasahuje pod základ starší stavby (viz obr. 6). Litá románská podlaha je u kamenné zdi schodiště vedoucího do horní kaple zvednutá a o zeď schodiště se opírá, což je důkazem, že stáří schodiště je stejné jako stavba dvojité kaple (viz obr. 38-39). Tím je jednoznačně popřena teorie o druhotném vestavění tohoto schodiště, tradovaná v literatuře od 19. století. (Schürer 1929, str. 15 je považuje podle rohové konzoly ještě za románské, zatímco Buberl 1944, s. 10, pozn. 4 je datuje do konce 18. stol.). 1.3. Sonda 3/2000 o rozměrech 300x90cm je situována podél východní příčky v jihovýchodním koutu lodi. Přímo v koutě je pod porušenou druhou podlahou zahloubení 60x60 cm (obr. 10), ve kterém namísto očekávaného hrobu byly druhotně uložené zlomky románské omítky a střepy vrcholně středověké keramiky, opět potvrzující stavební úpravy ve 14. století (snad základ menzy postranního oltáře). Na ostatní ploše byla neporušená gotická dlažba, pod ní litá románská podlaha, ležící na podložní skále a zvedající se na základ východní příčky. Hledaný základ jižní obvodové zdi starší stavby se zde neobjevil. 2. Výzkumné sondy 1997/8: Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo zjištění příčin statické poruchy, která vedla k vytvoření pukliny zdiva a klenby. 2.1. V SZ koutu lodi pod obloukem schodiště (obr. 9) byl odkryt pohřeb, mírně zapuštěný do podložní skály, zde v hl. 80 cm. Dolní polovina hrobu byla porušená recentním výkopem 1m širokým, který se nejprve jevil jako základový vkop schodiště, datující jeho stavbu příliš mladým nálezovým materiálem ve výplni do přelomu 18. a 19. stol. Neexistence podobného vkopu na jiných místech (obr. 8) tuto interpretaci vylučuje. 2.2. Severní sakristie: U zešikmené zdi vlevo od vstupu jsem marně pátral po základu či jiném pozůstatku předpokládaného vřetenového schodiště (Grueber 1864, 28). Pod 80cm kamenné destrukce, v níž byl druhotně uložený stříbrný prsten i s článkem prstu, se objevila koruna kamenné zdi na maltu o šířce 90cm. Její východní zakončení je vedle značně rozšířeného základu SV rohu patrové kaple. Toto zakončení nemá armované nároží a východní závěr ubíhá ve směru pod chór. 2.3. Jižní sakristie: Na celé zkoumané ploše 40-60cm mocná destrukce stavebního kamene, malty, cihlových dlaždic a zlomků prejzů. Těsně pod touto destrukcí vedle vrcholně středověké keramiky nalezeno železné votivní zvířátko a mince z Laufu v České Falci (14. stol.). Do podloží ze žlutého sterilního jílu byla zahloubená hrobová jáma s pohřbem muže velkého 185 cm, který měl u nohou úplně zrezavělé ostruhy, v zásypu u hlavy střepy hradištní keramiky. 2.4. V horní kapli sv. Erharda a Uršuly byla odkryta sondami na pěti místech románská maltová podlaha a byly zjišťovány její vztahy k okolním zdem a sloupům. Mramorový sloup v chóru stojí na této podlaze, navíc je podložený mramorovými úlomky (obr. 13). Ve všech sondách je tato podlaha vymáznutá na okolní zdi, rovněž na patku SV sloupu (obr. 14). Na tomtéž obrázku je zřetelné záplatování poruchy lité podlahy u obrubníku spojovacího otvoru, datované prejzy a zlomky keramiky do vrcholného středověku, tj. 14/15. stol. 3. Hlavní závěry výzkumu a diskuse: 3.1. V sezóně 1997/8 bylo zjištěno, že statickou poruchu způsobil sklon podložní skály, která před východními sloupy prudce spadá směrem k východu (viz obr. 3). O tom, že stavitelé si byli tohoto problému vědomí, svědčí velké rozšíření vnitřního základu SV rohu stavby, odkryté v severní sakristii. Vlastní puknutí objektu je staršího data, o čemž svědčí postupné opravy a výplně zcela určitě již v 19. století. Způsobilo je postupné sesedání zásypu prostoru mezi východním závěrem kaple a hradbou. Ve 14. století se při stavbě této hradební zdi, vzdálené od kaple necelý metr, zemina utrhla a sesula, přičemž byly obnaženy základy obou východních rohů. Jejich podbetonováním v květnu 1998 by mělo být dalšímu pohybu zabráněno. 3.2. Zjištění existence a velikosti (10x9m, vnitřní prostor asi 8x7m) starší sakrální stavby na místě štaufské dvojité kaple. Tento kostelík byl postaven na místě slovanského kostrového pohřebiště a jeho základy částečně překrývají některé pohřby (jedna dlouhá kost pod západní zdí u SZ sloupu, horní levá končetina v hrobu H4 - viz obr. 6). Podle radiouhlíkového datování, provedeného v laboratoři Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty UK v květnu 2000, připadá poslední pohřeb před schody do horní kaple (H2) do stejné doby jako uhlíky v románské podlaze u SV sloupu, tj. do doby mezi roky AD 1029, 1212 a 1283. Prostřední datum 1212 je kalibrované dendrochronologickou křivkou a odpovídá předpokládané době vzniku kaple za Frydrycha II. Sicilského. Naproti tomu uhlíky vyzvednuté ze dna hrobové jámy H2 na podloží pod nejstarším pohřbem mají kalibrovaná data AD 783, 789, 829,839, 865, tedy v rozmezí zhruba od konce 8. do poloviny 9. století. Tyto nejstarší pohřby mohly být překryty základy prvního křesťanského kostelíka, jehož vznik tak můžeme datovat rámcově do 2. poloviny 9. století. Jeho zánik pak logicky souvisí se stavbou většího kostela na počátku 13. století. 3.3. Kosterní pozůstatky z porušených slovanských hrobů byly při stavbě dvojité kaple nepietně a neorientovaně uloženy do jámy, označené jako ossarium. To částečně porušilo vnitřní líc severní zdi zaniklého kostelíku u schodiště do horní kaple, což znamená, že vzniklo až po zrušení starší stavby, nejspíš při stavbě dvojité kaple (obr. 6). 3.4. Důležitým přínosem je důkaz o stejném stáří vnitřního spojovacího schodiště se stavbou obou kaplí. O této skutečnosti vypovídá na základ schodiště vytažená románská podlaha v sondě 2/2000 (obr. 8), jakož i neporušená románská podlaha nad schodištěm v sondě 3/1998. Veškerá dosavadní historická literatura předpokládá, že toto schodiště bylo vestavěné dodatečně: Grueber 1864, 28 a Schürer 1929, str. 15 je považují podle rohové konzoly ještě za románské, Jonas 1912, Sp. 109 a Schürer 1929, 22, je kladou do 15. stol., zatímco Buberl 1942, s. 10, pozn. 4 je datuje do konce 18. stol. Také Šebesta 1998, str. 11, uvádí omylem takto pozdní datování. V r. 1997 byl v SZ koutu lodi pod obloukem schodiště (obr. 9) odkryt pohřeb, jehož dolní polovina byla porušená recentním výkopem 1m širokým. Ten se jevil jako základový vkop schodiště, datující jeho stavbu příliš mladým nálezovým materiálem ve výplni (oboustranně glazovaná keramika a bělnina) do přelomu 18. a 19. stol. Výzkumná sonda 2/2000 prokázala neexistenci podobného základového vkopu na jiných místech (obr. 8), a tím tuto interpretaci vyloučila. Jako další průkazné skutečnosti můžeme jmenovat: a) zeštíhlení vnější zdi s pravidelným licováním, které nenese sebemenší stopu osekávání, b) stupeň sešlapání žulových schodů, c) pokročilý stupeň větrání stavebních kvádrů, d) románskou mramorovou konzolu, nesoucí rohový čtvrtsloup, která je koncipovaná pro pohled shora, spodní část (brada) je hlazená a není tu žádná stopa po dodatečném vestavění konzoly a vybourání žulového sloupu a podlahové římsy. 3.5. V severní sakristii dolní kaple, ani v chodbičce u šnekového schodiště v horní kapli nebyly nalezeny žádné stopy po existenci pokračování točitých schodů mezi dolní a horní kaplí. V nástupní chodbičce v horní kapli je neporušená litá románská podlaha až k patce základního stupně, který je vyšší než ostatní a sedí na klenbě dolní sakristie, jež opět nenese žádné stopy dostavby. 3.6. V horní kapli sv. Erharda a Uršuly bylo zjištěno, že mramorový sloup v chóru stojí na románské podlaze a je podložený mramorovými úlomky (obr. 13). Toto zjištění podporuje hypotézu o dodatečném vsazení snad z Itálie importovaného sloupu Frydrychem II. 3.7. Na obrázku č. 14 je zřetelné záplatování poruchy lité podlahy u obrubníku spojovacího otvoru, datované prejzy a zlomky keramiky do vrcholného středověku, tj. 14/15. stol. Zde se naskýtá otázka, zda je to pozůstatek jen po osazení profilovaného žulového obrubníku, nebo snad po probourávání klenby za účelem propojení obou kaplí při velké přestavbě kaple ve 14. století. Odpověď snad najdeme po odkrytí celé podlahy. 3.8. Nejen na vnějším plášti budovy, ale i na románské podlaze dolní kaple v sondě 2/2000 jsou výrazné stopy požáru. Snad je možno je synchronizovat s historickou událostí v roce 1270. Jistě by se tak dal logicky vysvětlit podnět k zjištěným stavebním zásahům ve 14. století.
Literatura: Buberl, Paul 1942: Die hohenstaufische Kaiserburg in Eger. In: Deutsche Kunst- und Denkmalpflege, Jhg. 1942/43, S. 8-13. Grassold, Anton 1831: Beschreibung der alten Burg yu Eger Grueber, Bernhard 1864: Die Kaiserburg zu Eger und die an dieses Bauwerk sich anschliessenden Denkmale. Prag - Leipzig. Jonas, Julius Ernst 1912: Bericht über die Ausgrabungsarbeiten auf der Kaiserburg zu Eger im Jahre 1911. In: Jahrbuch d. Kunsthist. Inst. d. K. k. Zentralkommission f. Denkmalpflege, Heft I-IV. Wien. Merhautová-Livorová, Anežka 1959: Palácová kaple v Chebu. Umění VII, , str. 30-43. Schürer, Oskar 1929: Die Doppelkapelle der Kaiserpfalz Eger. Eger. Schürer, Oskar 1934: Geschichte von Burg und Pfalz Eger. München. Schürer, Oskar 1934: Die Kaiserpfalz Eger. Berlin. Sokol, Jan 1966: Hrad a podhradí. In: Cheb, městská památková rezervace a hrad. Praha. Šebesta, Pavel 1998: Císařský a královský hrad v Chebu. Cheb. Tietz-Strödel, Marion 1992: Die Kaiserpfalz Eger. In: Kunst in Eger, S. 12-66, München - Wien.
Šebesta 2000
Provozní doba
Období | Dny | Čas |
1.1. - 28.8. | sobota - neděle | 10:00 - 15:00 |
1.3. - 31.3. | sobota - neděle | 10:00 - 17:00 |
1.4. - 31.5 | úterý - neděle | 10:00 - 17:00 |
1.6. - 30.6. | úterý - neděle | 10:00 - 18:00 |
1.7. - 31.8. | pondělí - neděle | 10:00 - 18:00 |
1.9. - 31.10. | úterý - neděle | 10:00 - 17:00 |
1.11 - 31.12. | sobota - neděle | 10:00 - 15:00 |
Vstupné
Vstupné | Cena |
Dospělí | 60 Kč |
Děti do 6 let, ZTP/P | zdarma |
Děti 6 - 15, studenti, důchodci | 30 Kč |
Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti) | 140 Kč |
Příplatek za průvodce | 20 Kč/osoba |
Kontaktní údaje
Adresa: Dobrovského 21
Telefon: +420 602 169 298
E-mail: kastelan@hrad-cheb.cz
Web: www.hrad-cheb.cz
Facebook: https://www.facebook.com/pages/Hrad-Cheb/310650255669207
Obrázky
Encyklopedie města Chebu
Přehled 200 nejvýznamnějších památek v Chebu.