Heinrich Gradl *13.2.1842 - †3.3.1895

Syn chudého provinčního malíře. V letech 1853-1860 vystudo­val chebské gymnázium a potom strávil několik let studiem historie a germanistiky na Karlové univerzitě v Praze. Neustálý nedostatek finančních prostředků, nouze a nemoc jej donutily studia zanechat, a jelikož kvůli těžké nedoslýchavosti nemohl zastávat žádné učitelské místo, nastoupil jako úředník do spořitelny ve svém rodném městě. V roce 1877 převzal po V. Pröklovi vedení Městského archívu v Chebu a během svého působení výrazně pozvedl především vědeckou úro­veň této instituce. Kromě práce v archívu se do povědomí široké veřejnosti zapsal mnohostrannou činností spisovatelskou, vědeckou i novinářskou. Od roku 1809 vedl politickou rubriku hlavního cheb­ského deníku Egerer Zeitung) a během 70. a 80. let 19. století se zařadil k nejvýraznějším osobnostem chebského veřejného a kultur­ního života. Uprostřed neúnavné a pestré práce jej zastihla náhlá smrt; po nešťastném pádu z archívního žebříku mu musela být amputována noha a následky operace vedly k rychlému konci. Gradl vnesl do ponurých prostor chebského archívu ducha moder­ní archívní vědy. Navázal na první náběhy svých předchůdců V. Prökla, G. Schmida a F. Kürschnera a podstatně prohloubil a pre­cizoval uspořádání tří hlavních skupin archiválií (listiny, listy, spisy). Přestěhoval archív do moderní budovy tzv. Rudolfina (později gymná­zium) a sepsal i nový archívní řád, do něhož zakomponoval i progre­sivní prvky soudobých názorů na uložení a konzervaci archiválií. Osobním i úředním stykem s řadou významných německých i českých archivářů a historiků (T. Sickel, A. Bachmann, J. Emler, A. Gindely) přispěl k proniknutí chebských archívních souborů do širšího stře­doevropského povědomí a vytvořil podmínky k jejich vědeckému vy­užití.

Z pokladů chebského archívu ovšem především čerpal sám. H. Gradl, je prvním skutečně vědeckým historiografem Chebska. Po řa­dě přípravných článků a studií vydal sérii stěžejních prací, které ve své době znamenaly průlom směrem k serióznímu výzkumu chebské minulosti a které do jisté míry dodnes neztratily svou cenu; edice Die Privilegien der Stadt Eger (1879), Die Chroniken der Stadt Eger (1884), Monumenta Egrana (1886) a první vědecké zpraco­vání chebských dějin Geschichte des Egerlandes bis 1437 (1893). V detailech, v koncepci i v řemesle, technice ediční práce lze těmto dílům mnohé vytknout, ale průkopnicky vědecký přístup jejich autora je základem jejich nesporné hodnoty. Drobnější historická témata Gradl zpracovával pro různé odborné i vlastivědné časopisy (Mitteilungen des Vereines fůr Geschichte der Deutschen in Böhmen, Archiv fůr Oberfranken atd.) a pro místní ročenky a sborníky (Egerer Jahrbuch, Kalender fůr das Egerland).

Kromě historie se Gradl vědecky věnoval jazykovědě, a především chebskému dialektu. I když v této oblasti nedosáhl takového uznání a některé jeho pokusy nebyly zrovna dvakrát šťastné, přesto několik prací má solidní úroveň a toponomastické dílo Die Ortsnamen am Fichtelgebirge (1891) je použitelné dodnes. Pro autora samotného bylo jistě zadostiučiněním, že mu byl v reprezentativním díle habs­burské monarchie Die österreichisch-ungarische Monarchie im Wort und Bild svěřen úkol vylíčit německé dialekty v Čechách. Význa­mem zanedbatelná studie mu vynesla závažné zvýšení společenské prestiže; nad dílem držel ochrannou ruku sám korunní princ Rudolf.

Horečně činná Gradlova nátura pronikla do řady dalších vědních oborů (určitého významu nabyla jeho entomologická studia), pokou­šel se o své štěstí i na poli krásné literatury. Přitom se ovšem Gradl nevyvaroval časté a typické chyby podobně založených lidí; začínal stále nové věci, těkal od plánu k plánu, od projektu k projektu a většinou ulpíval na povrchu a máloco dotáhl do konce. Ještě v posledním období života byl plně zaujat plány na založení vědecké společnosti, která měla organizovat výzkum dějin, jazyka, přírody a národopisu  Chebska. K tomu však již nedošlo.

H. Gradl byl jednou z výrazných postav Chebska v kulturně velmi potentním období na sklonku 19. století. Protichůdné rysy jakéhosi až renesančního polyhistorismu a odvážnými projekty oplývajícího amatérismu se v něm sice nikdy úplně nepřetavily do čisté a zvo­nivé podoby ryzí vědeckosti, ale jeho význam pro chebskou osvětu a kulturu je přesto nesporný. Byl nejen prvním moderním archivářem, ale také prv­ním skutečným dějepiscem svého města, nejzápadnějšího okresního města naší republiky.

Poznámka

J. Boháč (ed.), Deset obrazů z dějin Chebského muzea, 2003, s.97-106.

Fotografie