Chebský hrad

Při prvním hloubkovém výzkumu Chebského hradu v roce 1911, vedeném berlínským architektem J. E. Jonasem, bylo ve východní části hradního areálu nalezeno slovanské kostrové pohřebiště. Dvorní rada Toldt z Vídně je určil okamžitě jako slovanské a křesťanské. Křesťanský charakter dokazuje orientace nohama k východu, nedostatek milodarů v hrobech a náhrobní kameny označené rytými kříži (Jonas 1912, 37-42). R. Turek datoval pohřebiště podle záušnic do 10. – 11. století (Turek 1950, 433), ale další archeologický výzkum a analýza vzorků ukázaly, že s pohřbíváním se začalo již dříve.
    V chóru patrové kaple na hradě našel architekt Jonas v malé sondě (60 x 90 cm) fragment mírně zaobleného zdiva a usoudil, že se jedná o základ rotundy. (Obr. 1) Při revizním výzkumu v roce 1968 O. Pospíchalová konstatovala, že se nejedná o základ, ale o maltovou kru na kamenném podkladu. (Obr. 2) Vzhledem k její hloubce pod základem kaple soudím, že je to jediný zbytek podlahy starší sakrální stavby, jejíž základ byl nalezen v roce 1997 pod podlahou severní sakristie štaufské patrové kaple. Tento 90 cm široký kamenný základ na maltu byl překrytý mohutnou kamennou destrukcí, na které teprve stojí příčky dělící vnitřek kaple. Východní zakončení je sice zřetelné, ale není jasné, zda se jedná o původní roh nebo zde byla zeď ubouraná při výkopu základu štaufské kaple. Předpokládané pokračování zdiva západním směrem bylo zjištěno v únoru 2000 pod podlahou lodi (Obr. 03). Severní zeď, vzdálená 40 - 60 cm od paralelního základu štaufské kaple, je dlouhá 11 m, přičemž délka vnitřního prostoru obdélníkového půdorysu byla 8 m, s eventuální apsidou asi 11 m, a šířka 6 m. Výrazně zesílené zdivo severozápadního nároží (2 x 1,5 m) lze interpretovat buď jako základ zvoničky, nebo schodiště na tribunu. Jeden hrob je západní zdí kostela evidentně porušený, z čehož vyplývá, že je starší. Ostatní pohřby zůstaly jak severní, tak západní zdí této stavby neporušeny, takže mohou být i mladší. V koutě před severozápadním sloupem a před triumfálním obloukem patrové kaple se nacházejí jámy s lebkami a dlouhými kostmi bez zřejmé orientace, které však byly vyhloubeny až při stavbě štaufské kaple k uložení vykopaných kostí.
    V základu příčky v chóru u jižní sakristie dolní kaple je zřetelná stavební spára, od které vede šikmo k východoseverovýchodu základ apsidy staršího kostela. Jako závěr apsidy se jevila nevýrazná anomálie rozšířeného základu pod gotickým oknem při výkopu kanálu mezi kaplí a hradbou v dubnu 1998. (Obr. 04)
Pro datování pohřebiště máme k dispozici nově několik radiouhlíkových dat získaných především z uhlíků nalezených na dně hrobových jam, tedy patrně z prken nebo rakví. Spolu s daty získanými ze zemnice u Černé věže umožňují určit dobu uložení nejstarších pohřbů do poloviny 9. století. Němečtí historikové kladli christianizaci země do 8., nejpozději do 9. století (Rimpl 1933, 15) a v souvislosti s tím i chebský hradištní hřbitov do 8. – 10. století (Rimpl 1933, 15, pozn. 28). Je známo, že Slované přešli na kostrové pohřbívání teprve po přijetí křesťanství (Šimek 1955, 169). V severní části hřbitova, kde bylo tehdy nejméně hrobů, vznikl námi nalezený kostel. K jeho datování se pokusím dojít následující dedukcí.
Ve Fuldských análech stojí, že 13. února roku 845 se nechalo pokřtít čtrnáct českých knížat se svými lidmi za přítomnosti východofranského krále Ludvíka Němce v Řezně. Podle Dušana Třeštíka se zde jmenované území „Becheimare“ nacházelo na nejzápadnější výspě české kotliny (Třeštík 1994, 456). Ze všech souvislostí se lze domnívat, že jedním z oněch čtrnácti knížat byl i pán chebského hradu a že křest pro něj nebyl aktem přijetí křesťanství, ale potvrzením dříve přijaté víry. Pravděpodobně nedlouho po návratu ze slavnostních křtin nechal postavit kostel na již existujícím hřbitově. Chebský vládce se svým kmenem opravdu uvěřil a nové náboženství již neopustil, zatímco ostatní česká knížata pojala řezenský křest zřejmě pouze jako politický akt, neboť následujícího roku 846 se při tažení Ludvíka Němce proti Moravanům postavila na obranu Moravy a křesťanského „Boha Němců“ zavrhla. Christianizace Čech a státotvorné procesy v Čechách se tím opozdily o téměř čtyřicet let až do doby vlády Bořivoje I., který přijal křest od Konstantina a Metoděje teprve v 80. letech téhož století. Cheb ale zůstal trvale křesťanský a byl součástí řezenské diecéze až do roku 1787 (Siegl 1931, 79). Přepokládaná účast chebského vévody spolu s dalšími hradskými pány z českého území na řezenském jednání s Ludvíkem Němcem podporuje tezi, že až do německé kolonizace na počátku 12. století přináleželo území kmene Chbanů alias Sedličanů spíše k volnému svazku kmenových knížectví v západních Čechách, než k nábským Venedům (Šimek 1955, 285; Holý 1968, 225).
Při výzkumu v jižní sakristii štaufské kaple byl v roce 2000 odkryt hrob, uložený určitě již v době existence prvního kostela. To vyplývá jednak z jeho polohy vedle základů v jihovýchodním koutu starší stavby, jednak z jeho výjimečné výbavy. V obdélníkové jámě ležela kostra muže, dlouhá 185 cm. Jako jediná z celého pohřebiště měla na nohou železné ostruhy, bohužel zkorodované a úplně rozpadlé. U pasu měla železný nůž a v zásypu byly střepy mladohradištní keramiky. Hrob byl u hlavy obložen kameny a nohy se již téměř opíraly o kamenné zdivo východního závěru kostela. Nepochybně se jedná o významného muže, pravděpodobně samotného knížete chebského hradiště a zakladatele nejstaršího kamenného kostela nejen v Chebu, ale možná v celých Čechách. (Obr. 5)
Tento kostelík sloužil svému účelu také po celou dobu tzv. vohburské kolonizace (cca 1120-1146) a ještě v prvních letech vlády Friedricha Barbarossy (1167-1190). (Obr. 6; obr. 7) Pravděpodobně po své druhé návštěvě chebské falce v roce 1183 ho nechal císař nahradit patrovou kaplí, jež se dochovala do dnešních dnů. O datování stavby kaple na falci se vedl dlouhodobý spor, který ukončilo dendrochronologické určení dvou vzorků kulatiny z lešení, vyjmutých ze zdí v horní kapli při restaurování v roce 2002. Tomáš Kyncl určil dobu pokácení obou jedlí na zimu 1187/88. Protože ke stavbě lešení se zásadně vždy používá čerstvé dřevo, na rozdíl od trámů na krovy a stropy (Kováč 2010, 111), pokládám je za spolehlivý doklad pro dobu stavby horní kaple. V roce dokončení horní kaple trávil v Chebu Friedrich Barbarossa poslední vánoce před odjezdem na křížovou výpravu, na které našel v roce 1190 smrt ve vodách Salefu.
Výzkumem dolní kaple v roce 2000 bylo rovněž potvrzeno, že byla postavena najednou podle jednoho plánu a současně s ní i vnitřní spojovací schodiště. Hlavním důkazem je, že původní maltová podlaha je vytažená na základ schodiště ze žulových kvádrů, stojících na ubouraném zdivu staršího kostela. Pokud by bylo schodiště stavěno později, jak dosud uvádějí téměř všichni badatelé, musel by jeho základ stát na zmíněné podlaze, nebo by tato musela být kolem základové spáry odkopaná. (Obr. 8) Rovněž zeslabená vnější zeď nenese žádné stopy osekávání, takže musela být prvoplánově přizpůsobena širšímu prostoru horní kaple. Obličejová mramorová konzola v koutě nad schodištěm, nesoucí čtvrtsloup, má všechny znaky původního usazení včetně zbytků románské omítky. Že to není odjinud přenesená hlavice je zřejmé z toho, že je určená pro pohled zpředu a ne zdola. Trojice kapes po trámech, které se v roce 2002 objevily po odstranění omítek v koutech u západní stěny v obou kaplích, lze vysvětlit jako stopy po zavěšení kruchtiček pro hudebníky. (Obr. 9)

Obrázky