Chebská synagoga

Jednou z prvních předlokačních osad byla židovská čtvrť, která vznikla jižně od slovanského hradiště. Kdy přesně k tomu došlo, nevíme. Zcela určitě ale nejpozději v době rozmachu města na samém počátku 13. století. Do té doby je datovaná tzv. Chebská bible, uložená ve Státním židovském muzeu v Praze, která je zároveň považovaná za nejstarší hebrejský rukopis v Čechách (Chmelíková 2000, 6). Židovská osada je nemyslitelná bez synagogy. První dochovaná zmínka o ní se váže k požáru města v roce 1270. Stavba nové synagogy se uskutečnila patrně až ve 14. století. V lapidáriu chebského muzea je uložena pamětní deska z roku 1347, na níž stojí poděkování rabínu Meierovi za koupi pozemku pro stavbu synagogy a školy. Pogrom na Zelený čtvrtek 1350 její stavbu přerušil, ale pravděpodobně byla již před dokončením, neboť roku 1364 ji Karel IV. vrátil obnovené židovské obci (Chmelíková 2000, 13, pozn. 55). Po vyhnání Židů z Chebu císařem Zikmundem 1430 byla přeměněna na křesťanský kostel Navštívení Panny Marie, známý jako Frauenkirchl (vysvěcen 1468). V roce 1802 byl ve špatném stavu předán rakouské vojenské posádce, aby sloužil jako kaple pro evangelické vojáky. První luterskou bohoslužbu zde sloužil v lednu 1802 Anton Martius, diakon a později farář v Schönbergu a také amatérský archeolog (Huss 1820). Po požáru 1809 kostel chátral a 1854 byly jeho poslední zbytky odstraněny. K archeologickému výzkumu chrámu, ze kterého je v muzeu Cheb uložen poklad zlatých mincí a obětní kámen nalezený v lapidáriu na hradě roku 1995, nebyla zatím příležitost. (Obr. 13, obr. 14)

Obrázky

Obr.13 Cheb, synagoga. Kronika K. Hussa

Obr.14 Cheb, synagoga. Obětní kámen s nápisem Skryté dary mírní boží hněv. Foto P. Šebesta